Svlékací poker ve vlaku

Teď o víkendu jsem využila služeb železničního dopravce, měla jsem místenku, takže jsem seděla a při pohledu na naprosto narvanou uličku si vzpomněla na mou dávnou cestu z letiště.

Pamatuji si na to jako by to bylo včera. Jela jsem z letiště z Prahy domů. Nevím, proč až později mě napadlo začít lítat z dostupnější Vídně, to je ale jiný příběh. Protože jeden nikdy neví, jak velké zpoždění bude letadlo mít, jak dlouho budu čekat na odbavené kufry a jak se dostanu z letiště na nádraží, neměla jsem místenky a jízdenky si kupovala až na nádraží. Z Prahy jsem jela nějakým mezinárodním vlakem kdo ví odkud a kdo ví kam, asi z Německa do Rakouska, vlak naprosto narvaný a já zůstala s kufrem a taškou nebo batohem stát v uličce, stejně jako jsem viděla ty chudáky o víkendu. Stála jsem u čtyřky, kde nějací německy mluvicí borci mastili karty. Chvíli jsem koukala na ně a chvíli z okna, než mě vyzvali, zda se nechci přidat. Má němčina je velké špatné – Ich spreche wenig Deutsch. – a tak jsme se domluvili nějakou kombinací němčiny, angličtiny a rukama nohama. Ten rozhovor by v překladu byl asi následující:
• Slečno, dáte si s námi jednu partičku?
- Co hrajete?
• Poker. Ale svlékací poker. (smích)
- To je škoda, mohla jsem si vydělat.
• Ty umíš hrát poker? (překapeně)
- Jo.
• Zahraješ si?
- O peníze?
• Ne, svlékací. (usmála jsem se a bez odpovědi) Bojíš se?
- Ne, ale budete litovat. (smích)
• Ty se bojíš, to je jasné.
- Hraju! Odhazuje nejhorší?
• Ano.
A pak se začali rozdávat karty a já s batohem na zádech, kufrem mezi nohama a kartami v ruce vyvažovala rovnováhu druhou rukou opírající se o sedadlo. Kdo jste poker nikdy nehráli a nemáte tušení o pravidlech, velmi, ale opravdu velmi stručně jde o to, že pokud máte špatné karty, můžete je takzvaně zahodit nebo hrát dál a pak navyšovat sázky (raise), dorovnat sázku (call) či během hry karty zahodit, jde blafovat, tedy navyšovat se špatnými kartami a tak dále a tak dále. Strip poker nemá jasná pravidla, já ho v životě hrála jen asi 5x a vždy je to o dohodě a vždy jde o předmět hádek. Domluvili jsme se na variantě Omaha a deseti hrách (showdownech), během kterých jsme zapisovali prohraná kola a ten, kdo měl výsledek nejhorší, se svlékal.

Asi nejen svých smíchem, ale i domlouváním jsme zaujali pozornost všech, co byli v dohledu. Borci měli popité a já pochopila, že to nebyl nejlepší nápad, hlavně v okamžitě, kdy jsem po šesté hře docela slušně prohrávala. Ano, prohrála jsem a samo sebou mi došlo, jak špatný nápad to byl. Já si fakt věřila, že to ti borci hrát neumí a chtějí mě jen svléknou a že to v trenýrkách vzdají, ale nevypadalo to tak. Proběhla krátká hádka, zda sluneční brýle na hlavě jsou část svršku či nikoliv (Váš názor?), ale uznali mi co, co měli dělat. Prohrála jsem i druhou hru a to jsem si zula jednu botu, byť byla opět diskuse nad párovostí bot. Třetí hru jsem prohrála už těsně a končila, co mi taky zbývalo. Blížily se Pardubice a tedy naděje, že si sednu, protože tam fůra lidí vždy vystupuje. Navíc bylo jasné, že i kdybych prohrála, asi se víc svlékat nebudu, nemůžu. Byla fůra řečí a snad i zklamaných výrazů v okolí.

Týpci dohodli nová pravidla, ujasnili se boty, sluneční brýle a další řetízky a řemínky, tedy pro mě se nic neměnilo, leda bych si svlékala náušnice. Když prohraji, donutit mě k ničemu nemůžou a když vyhraji, jenom dobře. Další kolo jsem byla druhá nejlepší a boty si odkládal Němec. Minuli jsme Pardubice, ale stále se stálo v uličce, byť bylo výrazně volněji. Statečně jsem se držela a připravila borce a další boty, snad i nějaké ponožky a tričko. Další hra ale vypadala pro mě špatně, když jsem po 9. kole jednoznačně prohrála a to poslední bylo jen formální…

Myslím, že je nejlepší čas si povědět něco o Pardubicích. Pardubice (německy Pardubitz) jsou univerzitní a statutární město v okrese Pardubice na východě Čech, metropole Pardubického kraje s výraznou správní, obytnou, obslužnou a výrobní funkcí pardubicko-hradecké aglomerace. Leží ve východní části Polabí na soutoku řek Labe a Chrudimky, přibližně 100 kilometrů východně od Prahy a 20 kilometrů jižně od Hradce Králové v nadmořské výšce přibližně 220 metrů.

Věřím, že jsem rozparádila větší část vagonu, než jsem si v tu chvíli přiznávala. I já už si párkrát lokla a dost možná absence bot zlepšovala mou schopnost stát. Popřála jsem vítězům a oznámila konec mé účasti ve hře. Všichni mě přemlouvali ať už slovně nebo pohledy. Začala jsem se obouvat a chystala se přesunout do jiné části vlaku, minimálně vagonu. Je jasné, že do prádla ve vlaku plném cizích, naštěstí snad dospělých lidí, nepůjdu.

Jenže jsem hráč a ne sráč. Obskočila jsem si na záchodky a po návratu ukázala klukům v kabelce kalhotky. Byly štěstím bez sebe, mě se podlamovala kolena, asi jsem se ani nějak nestyděla, ale prostě adrenalin. Hra pokračovala. Frajer u okna měl jen trenky. Bylo to kdo z koho. Buď bude bez trenek nebo já ukážu buď spodek nebo vrch. Chtěla jsem ho porazit dřív, než dorazíme do mé přestupní stanice Česká Třebová. Bylo to napínavé jako guma u kalhot. A víte co?

Je čas si něco povědět o České Třebové… Česká Třebová (německy Böhmisch Trübau) je město na východě Čech v okrese Ústí nad Orlicí, podle počtu obyvatel čtvrté a podle rozlohy (zastavěné plochy) druhé největší město Pardubického kraje. Česká Třebová má rozlohu 41 km² a žije zde přibližně 15 tisíc obyvatel.

Prohrála jsem. Bohužel. No najednou se přiblížila očekávaná stanice a já s kufrem a veškerým svým harampádím vystoupila z vlaku dřív, než bych byla zatčená za veřejné obnažování.

Jestli to ti kluci dohráli netuším. Pro vás mám ale závěr: Nevěřte všemu, co čtete nebo slyšíte! Ne že by se to nestalo, ale třeba kalhotky v kabelce nebyly ty moje oblečené, ale čisté rezervní pro strýčka příhodu, co na zejména delší cesty nosím s sebou. A za druhé jsem vám vždy říkala, že povídky si vymýšlím a blogy jsou reálné. Podle reality jsou, ale někdy si je přikořeňuji. Ne proto, že bych chtěla být zajímavá nebo že bych se nějak hecovala v počtu čtenářů, ale když už to napíšu a je mi text vrácen pro nesexuální kontext (to je dost časté), chci to nějak zveřejnit a tak kořením tak dlouho, dokud to nevyjde. Schválně zkuste hádat, co, pokud vůbec něco, jsem si přikořenila. Zkouším poslat naprosto real verzi, ale jestli mi to vrátí, budu si muset malinko přidávat. Tak čau a sílu… tam dole. 😉