Dlouholetý vztah a sex

Zná to spoustu z nás, žijeme léta s jednou osobou a čas je proti nám. Vášeň kterou jsme zažívali na začátku, časem upadá a ze sexu několikrát denně, se stává sex, párkrát do týdne. To by ve své podstatě, až tak nevadilo, přeci jen je lepší kvalita, než-li kvantita, ale vášeň, ta po letech zkrátka upadá a šťastný pár je ten, kterému se daří ji udržet takovou, jaká byla na začátku vztahu.

Ano, i já mám své ověřené způsoby, které partnerku vždy uvádí do pozice, ze které není jiné cesty, než jako za mlada si užit nespoutaný sex. Ovšem i těchto chvil časem ubývá, ale říkám si že patřím mezi ty šťastnější, kteří nekončí u sexu z povinnosti, nebo dokonce bez sexu být úplně. Naštěstí, teď už ne, ale k tomu se dostaneme.

Dříve to bylo jen bezhlavé šukání a nevěděly jsme co chceme, kam to vše směřuje a co bude dál, zkrátka jsme si užívaly. Léta ubíhaly, den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem a naše pouto bylo čím dál víc silnější, ale jak tomu tak v životě bývá, ani náš vztah se neobešel bez komplikací. Bylo tomu zhruba v desátém roku, kdy pozvolna docházelo k odtažitosti, nejdřív v komunikaci a rázem i naše postelové hrátky šly stranou, stávaly se pro oba spíš přítěží. Snaha tu byla, ale čím více jsem jí tlačil k sexu, tím spíš se jí nechtělo. Opravdu mi nebylo jasné, kde je chyba a proč se tak děje? Vidina rozchodu byla téměř za dveřmi. Hlavou se mi přemítalo spoustu scénářů. Co bude? Přeci jen jsme společně vybudovali zázemí, spravili dům a mnoho dalších věcí. Teď máme ty roky života jen tak zahodit? Jak si vlastně říci, že to dál nemá smysl? Mám si najít milenku, nebo co bude dál? Snesl bych i volný vztah, když bych zjistil, že ji fyzicky nepřitahuji.

Říkám si, přemýšlet mi vždy šlo a vlastně jí pořád miluji, tak přece to musí sakra nějak jít! Jak začít? No jsme v tom společně, tak i společné řešení musíme najít my a nikdo jiný. V zásadě řešení nebylo, až tak složité, šlo o prostou komunikaci. Zkráceně... mě šlo víc o sex, doteky a tělesnou oddanost(rád šukám a potřebuji to) Ona zase měla deprese, z toho že od seznámení přibrala a není jako tenkrát. (To mě vůbec nevadilo/í) Styděla se za své tělo a proto byla odtažitá v intimním životě. Z mé strany bylo největší chybou, že můj zájem se vztahoval především okolo sexu a jeho nedostatku, ale nějak mi ušlo, že jako většina žen potřebuje cítit víc, než jen mé péro v sobě. (No jo, to jseme my chlapy) Potřebuje zajet na výlet, večeři, oběť, obejmout a slyšet to prosté, miluji tě.(ano chyběl mi zájem o její potřeby) Ano, jako většině chlapům, i mě tato skutečnost nedocházela. Bylo toho samo sebou víc, ale ty hodiny povídání a řešení společných problémů, zde jde jen sotva shrnout, do pár vět.

Vlastně jsme si oba ťukaly na čelo. Proč když žijeme spolu, travíme společné dovolené a většinu času společně, tak si také vše, co nás trápí neříct? Teď už je naštěstí vše, tak jak má být a vlastně je nám lépe, než kdy předtím, jak v sexu, tak i v jiných rovinách našeho života a tuto část bereme jako zkušenost, kterou nesmíme zapomenout. Byla by ironie, když by náš vztah skončil právě kvůli sexu, když sexem začal a to díky těmto stránkám.

Kdo ví, třeba tu má někdo podobné problémy a má zkušenost mu pomůže. Neduste své problémy v sobě, tak jako my tehdy, je to cesta do pekel.

Tímto vám všem přeji, hezké svátky, hodně štěstí, dobrého sexu a hlavně zdraví.

Jaké máte vy zkušenosti s dlouhými vztahy? Zvládli jste obtížné zkoušky, nebo to skončilo nevěrou, či dokonce rozchodem?