Jak jsem fotil galerii

Po letech na amatérech jsem usoudil, posilněn několika doušky skvělého tramínu, že by bylo vhodné mít nějakou vlastní fotogalerii. Jistě, mohl bych zde prezentovat fotky žen, které jsem fotil, ale nedaly k tomu souhlas a brýle i zuby mám jen jedny. Doplnivší zimní nemrznoucí směs v žilách bylo rozhodnuto provést akci okamžitě. Neváhaje tedy ani chvíli byl ihned vytažen. Krásný kus. Jako vždy ve skvělé formě. Odolný. Pevný. Rychle připravený k jakékoli akci, s neuvěřitelnou výdrží. Pevně jsem jej uchopil, vždyť dobře vím, jak to na něj působí, jak ožije, připraven na další dobrodružství. Stačil letmý pohled - ano, připraven. Je dobré mít dobré světlo. První po ruce byla stařičká lampa z Ikea, dobrý to základ protisvětla. Má ohebný krk a tak nastavení bylo dílem okamžiku. Ještě jedna lampa zepředu a všechno se jevilo optimálně. Chtěl jsem, aby vynikl, jak jinak, má přece své nesporné kvality, tak ať to také všichni vidí. Jenže, je obrovský a těžký, je jasné, že to nebude jednoduchá práce. Navíc je stále třeba mít volné ruce... Bylo plno nápadů, nicméně vždy chci být originální. Takže jsem se pro jistotu jal prozkoumat, jak to vlastně dělají jiní. Volba byla jednoznačná, chci vidět nejlepší fotografie v dané kategorii. Takže fotogalerie, nejlepší, muži. A sakra, něco je špatně! Mám tu správnou kategorii? Ano, vše je jak má být, jen obsah je, překvapivě, poněkud mimo má očekávání. Ne, těmto snímkům se rovnat nemohu! Nemaje ani správné plavky, ani perfektní dráždivé oblečky, ani správné líčení... Mé nadšení z původního záměru rychle opadlo. Takové rychlé vystřízlivění. Je mi 55, nemám pekáč buchet, nosím volné trenky a silně pochybuji, že by někoho zaujaly šedivé vlasy i strniště. Jsem navíc, ač mi vcelku chutná, poněkud hubený a tomu odpovídá svalová kondice. A tak jsem jej zase uchopil, ač byl stále připravený a s dokonalou výdrží... a dal jej zpátky, tam, kam patří. Do batohu. Tam mu bude dobře, má tam přece všechny další objektivy.