Vybitej

Tak jsem konečně otevřela šuplík v nočním stolku, vyndala ho s pouzdra a zjistila, že je totálně vybitej. Nojono, není se co divit, když už nějakou dobu nebyl venku…teda spíš vevnitř. Tak jsem ho dala nabít, zalezla si do postele a čekala, čekala, čekala…až přestalo světýlko blikat. Svitilo mi přímo do očí, tak co, pojď, vstaň už konečně z té postele, odpoj mě a trochu si to spolu užijeme… Hmm…jenže, mně už se vlastně vůbec nechce. Otočila jsem se na bok a usnula.
Když jsem se ráno probudila, ještě pořád tam svítil a …nic. Putoval hezky zpátky do futrálku a zase se vybil. Tak takhle to bylo nedávno…

Teď jsem tady. A světe div se…už vybitej není ;-)