Proč?

Lidé. Tak jedineční tvorové. Tak jedineční právě tím, že z obyčejného sexuálního pudu, který je určen pro zachování rodu, dokážeme udělat neuvěřitelně úžasný prožitek, který žádný jiný tvor na této planetě neprožívá. Tak jedineční tím, jak si dokážeme dávat lásku, porozumění, být šťastní, prožívat emoce a radosti, ale i tak jedineční tím, jak si dokážeme nevědomky, ale i vědomě ubližovat, zklamávat se, zraňovat a být nešťastní.

Proč, když dokážeme stvořit tolik krásného, nedokážeme vytvořit i svět bez zla…
Proč, když něco s vypětím sil postavíme, to pak jednou ránou zboříme…
Proč, když dokážeme plakat nad sebou, nedokážeme plakat nad druhými…
Proč, když nám byly dány emoce, nedokážeme odpouštět…
Proč, když dokážeme snít, nedokážeme už ty sny realizovat…
Proč, když dokážeme lásku dávat, nedokážeme lásku i přijímat…
Proč si kolikrát nevážíme právě toho prostého bytí…

Mám jeden příběh z vlastního života. Vedle mě žil člověk, který byl celý život vlastně nešťastný. A právě jen proto, že nedokázal prožít skoro žádné proč, které jsem tu vypsala. Teprve chvilku před svou smrtí, jestli uvědoměním si, že to prostě všechno končí, dokázal odpustit, přijmout dávanou lásku a podlehl i emocím,
kterým se celý život asi i nevědomky bránil. Teprve tehdy si dokázal vážit toho prostého bytí….

Vím, že to nejde, protože právě to, jak jsme jedineční, to, jak jsme každý z jiného těsta, právě proto to nejde,
ale bylo by tak osvobozující pro nás pro všechny, kdybychom to dokázali nebo se o to alespoň pokusili.
Kdyby existovalo něco, co by nám pomohlo, abychom to dokázali.

Přála bych si to….přála bych to nám všem…ale vím, že to je jen to přání, které nejde zrealizovat……t22