Osahávání v Indii

Nebojíš se? Co když ti někdo ublíží? Co když tě unesou? Co když tě… To jsou přesně ty otázky, co slýchávám v souvislosti s cestováním, které jsem hlavně jako svobodná absolvovala často sama či s kamarády. Tak postupně – bojím, já se bojím všeho, že mi uletí letadlo, ztratím se, nepustí mě přes hranice… Ještě se mi nestalo, jako ne že bych neměla ten pocit, ale nikdy nikdo mě nepronásledoval ani nehonil v parku. Mimochodem já taky nikdy nikoho nehonila v parku. Únosu se nebojím, co by se mnou dělali? Nejsem ze zlata. Co když mě…?

Znovu bych se vrátila do Indie, o které jsem už jeden blog psala. Indové a Saudi jsou od sebe 4 hodiny v letadle, ale oba z úplně jiného vesmíru. Saudi mě jako ženu ignorovali, ale naprosto. Nerespektovali má přání a rozhodnutí, ignorovali mou přítomnost třeba ve výtahu, v metru či v restauraci, prostě islám… Za to Indové jsou jako Amatéři v reálném světě. Indové mě neignorovali, dělali přesný opak. Asi všichni prodejci v Bombaji mi nabídli své zboží – koření, šátky, jídlo, pití, suvenýry, oblečení, veteš,…

S naprostou jistotou mohu říci, že na mě nesáhlo tolik bílých mužů, jako Indů. Počítám do toho i všechny napěchované diskotéky a kluby, které vy muži tak milujete, aneb prsa na prsa. Nutno dodat, že jsem s žádným Indem nespala, ani ve snu. To si tak jdeš tržištěm a ten tě chytí za rameno, druhý za ruku, pak tě chtějí roztrhnout, další ti klepe na záda a všichni chtějí něco prodat. Když už nesahají na mě, tak na mou kabelku, bacha, jsou to děsní chmatáci. Pak se vymaníš a vlezeš do vlaku. Jako turistka jsem byla poučená, že se cestuje druhou třídou, která má třeba komfort s názvem sklo v oknech a prý jezdí prázdná. Nicméně naplněnost připomíná sobotní odpoledne v okolí stanice metra Hyde Park v Londýně, tedy když se pořádně nadechnete, hrozí rozpadnutí vozu. A zatímco v Anglii si nedovolí nikdo nic, v Indii si dovolí každý cokoliv. Z Evropy je člověk zvyklý, že všichni čučí do telefonu. Vadí Vám to? V Indii všichni čumí na Vás. Všichni pořád bez náznaku vychování, ti odvážnější si mě i vyfotili. Na mě vyvalená indická rodinka s osmerčaty, na zadku cítím cizí ruku, na předku taky, na bocích též a tak bych ještě chvíli mohla pokračovat (i pod šaty). Když si uvědomíte, že vlak nemá klimatizaci a venkovní teplota dosahuje 37 stupňů ve stínu, věřte, ten smrad jako v pánské šatně po tělocviku, to nepohodlí a ten bizár si nepředstavíš, když to nezažiješ. Podupané nohy a ošahaná po celém těle (pošahaná jsem tam už přiletěla) s úlevou vystoupíš ve stanici určení. Pěšky dojdeš do přístavu, kde si nějak koupíš jízdenku na trajekt a dopluješ na jeden takový pěkný ostrůvek, kde jsou chrámy a opíce.

Jestli jsem Indy do té chvíle považovala za neandrtálce a nevychovance, v porovnání s opicemi jsou to zlatíčka. Avšak věřím, že to opice odkoukaly od místních. Z počátku je to krásné, opičky ve volné přírodě, které se nechají pohladit, které si je můžeš vyfotit, kde mi vyskočila na záda a měla jsem super selfíčko. Asi tušíte, že se to zvrhlo. Má rada zní – nikdy je nekrmte! V ten moment se nějak záhadně rozmnožili. Na každém rameni jedna a na hlavě druhá, smrděli jako všechno v Indii a celou mě rozcuchaly. Dokázaly vlézt i do zavřené kabelky, naštěstí jsem stihla zareagovat. Mezi námi, šlohnout mi platební kartu či pas, byla bych vyřízená a asi se provdala za Inda. Zatímco jsem si držela kabelku a odháněla zvědavého opičáka, který se mi zatím pověsil za šaty a natahoval je o sto šest, že z šatů pod zadek byly šaty pod kolena, opičák z ramene mi začal šátrat v dekoltu a další mi dokázal rozvázat provázek za krkem, na kterém vlastně celé šaty držely. De facto gangbang. O nevhodně zvoleném oblečení viz níže. Začala jsem dupat a kopat kolem sebe, skákat a setřásla jsem všechny nezbedníky. Jednu opícu jsem i nakopla, což v žabkách není nic příjemného. Pak už jsem je nekrmila, zavázala si opět šaty a naštvala se, protože opice houpající se na mém oděvu mi je svými drápky roztrhla. No a pak jsem trajektem a narvaným vlakem absolvovala zase cestu na hostel, abych se převlékla.

Ještě bych se ráda dostala k odívání. Že je islám nepřívětivý k ženám ví asi každý. Když jsem žádala o Saúdská víza, musela jsem odsouhlasit, že budu respektovat islám, chovat se podle něj a tak dále. Jako turistka jsem nemusela zakrývat vlasy, ale třeba nohy, chodidla či ramena ano. To nebyl problém, nechtěla jsem provokovat a když jsem v cizině, tak bych měla respektovat jejich zákony a pravidla, byť se s nimi třeba úplně neztotožňuji, ale dát si plné boty či crop top nahradit tričkem nepovažuji za nějakou přílišnou buzeraci, asi jdou akceptovat zahalovací pravidla, horší kdyby podmiňovali vstup nahoře bez, no ne?
Na druhou stranu v Indii není islám dominantní náboženství, tím hlavním je hinduismus (neplést si s buddhismem), nejznámějším symbolem je taková mnohoruká ženská. Hinduismus je plný rituálů, filozofií, klidu, míru,… - vychází z toho třeba jóga. Hinduismus má svá specifika, ale nekecá do odívání a tak jsem si myslela, že je to jako v Evropě, což v kombinaci v extrémně vysokými teplotami mi právě přišlo vhodné se obléci do letních šatů. Indky takto ale nikdy nepotkáte, mají dlouhé šaty s dlouhými rukávy, které jsou dosti volné. V jednom obchodě jsem si to zkoušela a bylo to fakt v pohodě. Obuv je otevřená běžně. Indové mají často polokošile či košile s nátělníky a krátké kalhoty s opět otevřenou obuví. Jinak řečeni letní šaty s holými zády nejsou proti místní víře, ale i sám člověk si připadá trapně, tak nějak naze. Taky ještě zmíním plavky – Indové je neznají. V hotelových resortech tak být můžete, ale na veřejných plážích a vodních zábavních parcích, kterých je spousta, se koupají v tričku a kalhotách – oblečení.

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Že jsou Indové nadržení jako místňáci a že opice je schopná vytrhnout i pubické ochlupení jsem už řekla, tak čau a pusu.