Zápisky ze života III.
Přeji dobrý večer všem, co mé zápisky čtou a také děkuji za ohlasy, vzkazy, psaníčka, rady a doporučení a také chci obzláště poděkovat těm, co mě poslali do prdele. Jak se říká, co tě nezabije to Tě posílí, aneb, kde jsou ty ideály? Minule jsem uvedl pár bodů, o které jsem se chtěl podělit. Dnes to udělám stejně tak:
- Jak pokračuje má láska z Amatérů
- Ptali jste se, na čem to jedu?
- Jak pokračuje má práce 4) Co se stalo, když jsem tu mladou paní políbil ad1) Tady se potvrdilo prastaré rčení, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu. Lásku jsem vyznal a musím říct, že odezva nebyla špatná. Svolila k výměně telefonních čísel. Byl jsem fakt natěšený (neplést s nadržený) Před prvním telefonátem jsem byl tak nervózní, že jsem si dokonce vyčistil chrup a navoněl se. Sakra, neptejte se mě, proč, no fakt jsem byl jak malej před velkým rande. Hlas měla příjemný, kadenci poloautomatické zbraně a mluvu spisovnou. Líbila se mi čím dál více. Vedl jsem konverzaci nejprve nervozně, pak nezávazně, dával jsem si pozor na sprosťárny a mluvil fakt spisovně. Jistě by ze mne Makarenko a Herodes (největší pedagogové lidstva) měli radost. Z rozhovoru jsem usoudil, že zatím masturbačněwebová prezentace by mohla přerůst v reálně živočišnou. Jenže ! Ta dálka. Nelenil jsem a vypracoval tedy plán s návrhem několika příjemných penziónků s wellness, nebo gastro zážitky, prostě, tak, aby to mělo úroveň. Vypracoval jsem fakt několik variant pobytů, že by ze mne i Tomio Okamůra měl radost. Ha ! Problém. Má vyvolená si to vyložila jako předem odsouzené k souložení a dovádění a nepomohlo ani ubezpečení, že pokoje by byly dva a přeci že na takovou dálku nebudem jezdit na blbou kávu, že posedíme, popijem, užijem výřivky, masáží a uvidíme. Když nic, tak nic. Když něco, tak se vší parádou a komfortem. Prostě jsem gentleman a cením si ženy na víc, než na kávu v motorestu a deku na kapotě. No, co se dá dělat, dostal jsem košem, opil jsem se a počůral sochu Masaryka.
ad2) Jedu na životním optimismu. Usmívám se a za každou cenu a v každé situaci se nevzdávám. Všimnul jsem si jednoho faktu, že kdykoliv jsem ve společnosti, tak převážná většina, když si dělá legraci, tak zásadně z někoho druhého. Nejde ani o vulgarity, či sprostosti, ale aby pobavili ostatní, tak k tomu potřebují ještě někoho druhého. Jakýsi terč. Já si zásadně dělám legraci sám ze sebe. Sebe znám, vím, kde mám slabá místa a taky čím pobavím nejvíc. Mám zdravé sebevědomí a prostě řídím se heslem: za krásu nemůžeš. Dělám si radost ze všeho, co jde. Předbíhám ve frontách a pouštím staroušky první do dveří, třídím odpad a piju alkohol, aby neubližoval druhým, mluvím se ženami spisovnou vulgárštinou a kupuju jim růže a miňonky. Prostě si čím dál tím víc žiju tak, abych, až si zítra vzpomenu, co jsem dělal včera, abych se u toho usmál.
ad3) Má práce? Je to výborné, vyhodili mne. Nikdy, opakuji nikdy se nebavte s Majitelem firmy o ženách. Zvláště pak, pokud si nejste stoprocentně jisti, že ta, o které se bavíte, není jeho manželka. To vám tak stojíme, cigárko a úsměv č. 6 (miluju tě šéfe, jak hemeroidy v kině), když tu najednou dole na ulici vystupuje z auta babizna. Co na ní říkáte, ptá se on. No a já, protože mluvím pravdu, víc jak pravdu, tak spustím, že tu káču pitomou znám, že snad kromě skladníka, kterej je gay, dala celý firmě, a že fakt nechápu, kterej idiot ji mohl dosadit na finanční oddělení, když umí počítat jen plodný a neplodný dny. Navíc Majitele ujistím, že pokud chce, prověřím na personálním, kdo nad ní drží ochranou ruku... A ještě ho uchlácholím, jaký má štěstí, že je na firmě jen 1 x za měsíc, že se s ní nemusí potkávat, protože by po něm jisto jistě vyjela a to opravdu, ale opravdu Majiteli není o co stát, neboť když na mě přišla řada, tak to fakt stálo za hovno..... Právě tehdy jsem pochopil, co znamená pojem hrobové ticho. Pak řekl dvě slova: ,, Moje manželka" A já se jen zeptal: ,, Na hodinu" ? On: ,,Jo" Tak jsem si sbalil svoji síťovku, objal kolegy, stáhl celou databázi klientů a volným a hrdým krokem opustil firmu. Cestou jsem se stavil na panáka, zavolal konkurenci a databázi jim prodal. Při troše skromnosti nemusím rok pracovat.
ad4) V minulém blogu jsem psal, že toužím políbit jednu krásnou mladou paní. Laskavý a pozorný čtenář ví, že jsem tak učinil. Následky však byly téměř fatální. Za týden se bez jakékoliv domluvy se mnou kontaktovala. Co kontaktovala, zazvonila u mých dveří. Zrovna jsem si jen tak ležel, popíjel a zvonek. Otevřu. Tam ona. Tam ona a taška. Zavřu. Zase zvonek, tentokráte pronikavý. Zvonek jsem odpojil. Začala bušit do dveří. Volám sousedovi. Pod příslibem 5litrů slivovice ji vynáší řvoucí a kopající na ulici, zamyká domovní dveře a drží stráž. Odešla. Dal jsem mu raději o tři litry navíc, kdyby se zas vrátila. Zajímavé na tom všem je, že se to událo během snad 5minut. Já a ona jsme si neřekli ani jedno slovo. Nebylo ani kdy. Mě prostě děsí ženy s taškou větší, než litrová láhev whiskey. Třeba šla z nákupu a stavila se jen na kus řeči, třeba šla z prádelny, co já vím. Ale prevence je základ všeho.
Tak vážení, třeba Vás to pobavilo, třeba ne, ale tak už to bývá. Mějte se krááásně a myslete na to, že pokud se smějem, tak žijem. ty jo, dobrý, až budu slavnej, tak tohle rčení použiju v rozhovoru pro Rytmus života.





Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing.