Z deníku lovce - Aurora

V noci jsem mrznul venku kvůli něčemu výjimečnému. Měsíc krásně svítil v úplňku a v očekávání jsem na obloze vyhlížel Auroru borealis, že pořídím hezkou fotku.

Popíjel jsem svůj jablečný mošt a kouřil dýmku. Z lesa se ozývaly divné zvuky. Nejprve mě napadlo, že jdou svině, ale potom to trochu připomínalo řádění lesních Žínek, které lákají nějakého nadrženého nebožáka, aby ho svou písní a tancem v příslibu laciného mrdu svedly na scestí a utopily ho v té vyschlé tůní.

Bohužel to nebyly Žínky, ani Važínky s nezdravě vyvinutým sacím reflexem, co rozdávají zdvořilostní kuřby na potkání, ale nějaká vyzobaná slunečnice s nevychovaným coklem. Holota leze do lesa v noci jak do chlíva a dělá bordel. A až jednou potká milou bachnu s pruhatými pyžamáky, tak se bude divit jak bude mít natrženou prdel a nebude to výjimečně kvůli mně:))) čekám ještě týden a budou kopřivy.

Představoval jsem si děvu dlouhých, plavých vlasů, ladných tvarů, stroze oděnou do závoje z mlhy, tančící nad lesnim jezírkem. Oděnu do střevíců z nočních hvězd a vylezlo toto. Nebyla to Žínka, spíš Lešij. Málem mi spadl dalekohled do bahna. Tfuj babo, odplivnul jsem si, jakoby z lesa lezl noční přízrak. Dokonce i měsíc se jí lekl a zalezl za mraky a z polární záře byla jen temná noc.

Do prdele, to už nemůžou po lese courat po nocích aspoň nějaké nadržené studentky, co budou probíhat polonahé po lese jako kdysi?

Příště jdu radši na ryby, tam mě aspoň utopí opravdové strašidlo.