Už je to nějaký pátek, co jsem byla mladá a krásná. Kecám.
Jako mladá jsem byla tak trošku jako Helga z Německa. Krásný žlutý blond a k tomu střih do květáku, a váha taky byla hezká, ale to mě tak nevadilo spíš, jak to bylo rozděleno na mém těle. Kozy žádný, ramena jako kluk, co chodí pětkrát týdně do posilovny, a nadpičník mi celý vedl až k prsům. Ta doba je pryč, i když tohle jsem všechno zvládla, tak se vám najednou na ksichtu objeví vrásky.
Co vrásky?
Takové brázdy a člověk si musí na to zvyknout.
Už jen pár let a budu mít na konci sát.
Můj život byl a je pestrý stále, a já se dnes chystám do role babičky.
Ano, má krásná dceruška mi za pár měsíců porodí novou životní lásku, a já vím, že se mnou bude točit, a já budu posraná z něj.
Jen teď přemýšlím.
Měla bych se začít chovat jako babička?
Začíst plést čepičky?
Věnovat se zdravé stravě, aby mi ještě chvilku vydržela?
Skončit s občasným mejdanem?
Konec tančení po baráku s tím, že můj otřesný zpěv slyší až na náměstí?
Smazat zde galerie?
Konec šukání?
Já ale nechci.
Pet :-¨)
P.s Já myslím , že i babička budu stále krásná ,krásná, krásná a prosím nevymlouvat mi to.
Nechte mě při té představě:-)