Je čas jít? ❤️

Nikdy bych nečekala, že se tady z toho stane tak toxický prostředí! To pověstné "Jaký si to uděláš, takový to máš." tady už bohužel neplatí.

Vždycky jsem sem chodila za zábavou, do noci se smála hláškám pod blogy, vůbec nestíhala odpovídat a byl to pro mě takový příjemný způsob relaxu.

Byli tady autoři, kteří nám dokázali skvěle předat kus sebe. Někteří vždycky uměli rozesmát, jiní rozněžnit, jiní donutit k filozofování a s některými jsem dokonce dokázala zapomenout, že jsem na pornostránkách.

To, že někteří blogeři už se nevyjadřují, protože se raději věnují svému životu tam venku, je v pořádku.

Ale to, že se někteří blogeři nevyjadřují proto, že jsou otrávený z toho, co se tady děje, už mi tak v pořádku nepřijde.

Vím, že se tímhle blogem zřejmě nic nezmění, ale prostě odplivnout si musím.

A je to krásná ukázka toho, jak jeden vir dokáže napadnout spoustu zdravých a dobrých buněk.

Všichni víme, že realitu ničím nenahradíš. Kort když je úžasná. Všichni si umíme najít věci a lidi, kteří nás dělají šťastnými. Vždycky jsem to tady brala jako knížku, ke které se ráda vracím a čekám, jak to dopadne. Nic víc, nic míň. Můžeš jí kdykoliv na x dní odložit a můžeš jí číst celou noc, volba je na tobě. Ale poslední dobou mě ty řádky nebaví. Ba co víc, otravujou mojí mysl.

Dnes jsem prostě knížku odložila, zavřela si oči a jen se vnitřně ptala, co by moje duše ráda.
Dlaně mi začaly nenápadně jezdit po bradavkách, lehce mačkaly prsa a tělo se začalo dožadovat doteku. Konečky prstů zkoumaly každý centimetr kůže, až mě z toho začalo mrazit.
Kundička se okamžitě začala hlásit, že chce taky zmáčknout, ale dělala jsem, že jí neslyším.
Přejížděla jsem po bříšku a po strašně dlouhé době, jsem se hladila tak, jak bych si přála, aby někdo hladil mě.
Ne já sama sebe, ale neviditelný milenec, který jemně a něžně kopíruje křivky mého těla.
To už kundička nevolala, ale přímo řvala, že je tady taky. Schválně jsem prodlužovala cestičku k ní a lehounce si hladila třísla.
Opatrně jsem přejela dlaní pahorek a vychutnávala si, jak slastným předením vytváří mokro a teplo v celém klíně. Zajela jsem do ní jedním prstem, abych si zkontrolovala, že se mi to nezdá.
Okamžitě mi ho obalila voňavou šťávou a hned se dožadovala dalšího.
Z příjemného snění mě lehce ruší jen to známé čvachtání a najednou se přistihnu, jak moje prsty nekontrolovatelně kmitají a přestávají být opatrné...

Knížka leží na stole a čeká na své dočtení.
Má ještě smysl jí otvírat?
Nevymřeli všichni hlavní hrdinové?
Vyhraje dobro nad zlem? 🤔