sex v dlouhodobém vztahu

Smyslem textu, je krátké zamyšlení nad problematikou vyvanutí sexuální přitažlivosti v dlouhodobých vztazích ze strany ženy vůči jejímu stálému partnerovi. Nebudu Vám nalhávat, že se mě to netýká, ve svých 39 letech jsem již ve druhém manželství. První nepřežilo z více důvodů, zejména bych onen důvod nazval mladickou nerozvážností při výběru partnerky. V tom současném, které je myslím plně funkční a šťastné již devátým rokem, jsem ale na tento problém před dvěma lety narazil a troufám si tvrdit, že pokud bych se k němu nepostavil s otevřenou myslí a srdcem, asi už by teď také neexistoval. Rozumějte mi dobře - ze začátku vztahu fungují a řídí jej hormony, říká se tomu zamilovanost nebo chemie a se skutečnou partnerskou láskou nemá nic společného, ale je to velmi důležité, různě dlouho trvající období, ze kterého lze později tu zralejší partnerskou lásku dobře tvořit. Potom se vztah přesune do tzv. budovatelského (rodinného) módu a ta spousta žhavých chvilek, tolik vyhledávaných a důležitých v začátku vztahu, vezme za své. Neříkám, že vždy, kompletně a u všech, ale ty hormonální bouře, které čerstvá matka prožívá, jsou jiného druhu než ty způsobené prvotním zaujetím mezi milenci a většinou z nadržené coury udělají láskyplnou maminku, která na své zvrácenější stránky teď nemá kapacitu, takže ani pomyšlení a postelové hrátky v této fázi vztahu nepovažuje už za primární veličinu ve vztahové dynamice. Mnohem důležitější je zaopatřování rodiny a blahobyt společného života. Opět neplatí pro všechny - generalizuji, z vlastního pozorování. Poté co výrostek, či více trochu povyroste, nastává čas opětovného nastartování mileneckých aktivit. A zde, v tomto momentu se často stává, že ženu již její muž prostě nevzrušuje, sexuálně nepřitahuje a toužebné nastartování se z různých důvodů nekoná. Nastává čas lámání chleba, pokud v páru nefunguje komunikace a vzájemné naslouchání ohledně individuálních potřeb, často to končí nevěrou, rozchodem, či vztahovou nenávistí, ve které se oba partneři ještě více utvrzují a oddalují jeden druhému.
Toto sexuální vyvanutí jsem u své partnerky také po společných letech trpce pocítil a neřekl bych, že důvodem byla moje neschopnost ji uspokojit, naslouchat, či prostě dělat radost. Zkusil jsem mnoho - od všemožných domácích prací, poskytnutí volného času pro její záliby, návrhů na společně trávený čas - prostě všechny ty jinak dobře míněné rady, které často opravdu pomohou ukázat partnerce, že to s jejím štěstím myslíte vážně. Stále to tam nebylo, a i když jsem vnímal, že i z její strany je tu snaha o zlepšení situace - sex už nebyl tak sexy, jako dříve. Už jí to tolik nekopalo, jak se říká. Pocity žhavého vzrušení se nedostavovaly. A pak jsem objevil jednu, tuším že americkou studii, ve které se došlo k závěru, že ženy neztrácejí zájem o sex obecně, ale o sex s tím jedním konkrétním partnerem. Ne všechny, ale ta křivka kolik procent z nich a za jak dlouhou dobu o sex s tím člověkem, kterého často navíc i opravdu milují, prostě nestojí, je celkem masivní, jestli si to pamatuji dobře, tak po pěti letech vztahu asi 40% žen prostě chce změnu a časem jich je už solidní většina (s časem to procento roste exponenciálně). Když se na to přišlo, tak z toho byl trochu skandálek, poněvadž se přece odjakživa ví, že muži jsou těmi, kdo ošukají cokoliv, co do tří není na stromě, ale ono se ukázalo, že ženy jsou vlastně mnohem promiskuitnější, pouze společenské konvence jim nařizují chovat se jinak než je jim přirozené a některé tím pak opravdu strádají, o to víc, pokud tu danou osobu (partnera), která je vlastně sexuálně už vůbec nepřitahuje, mají opravdu rády.

Zajímá mě co si o tom myslí zdejší osazenstvo a jak řešíte tento problém ve svých dlouhodobých vztazích.
A co myslíte, jak jsme tuhle prekérku vyřešili u nás doma?