Růžová obálka

"Tak dneska mě to fakt mrzí, že tenhle balík nepředám osobně," zavrčel šofér dodávkové služby zklamaně.
Součástí mé práce byl totiž mimo jiné i výdej balíčků. Služba, kterou si před pár lety začaly zřizovat menší podniky, aby navýšily počet příchozích, protože běžného zákazníka jim odlákaly supermarkety a internet.
Přebírám tedy tu hromadu zásilek, co mi kurýr dovezl, a jen tak ze slušnosti prohodím: "Vždyť těch balíků denně rozvezeš víc jak sto, tak ti jeden určitě chybět nebude..."
"Jenže tenhle je jinej, speciální," spiklenecky na mě mrkne. "Tady ty růžový obálky, tak ty poznáš vždycky, to jsou objednávky ze sexshopu, to já už znám."
Tak tahle informace najednou probrala i mě. Neubránil jsem se a prohlédl zásilku více. Růžová obálka formátu A4 s bublinkovou fólií uvnitř ukrývala něco tvrdého, souměrného, zhruba dvacet centimetrů dlouhého...
Adresátka neznámá... Má představivost začala pracovat na plné obrátky. Nejpřitažlivější momenty jsou právě ty skryté, neodhalené, přesně ty, které nabízejí nekonečné možnosti pro naši fantazii. Takový živý sen, biograf, jehož scénář si můžeme dopřát přesně podle toho, co by nás lákalo.
Tak kdo si asi pro balíček příjde? Jak bude vypadat, co bude mít na sobě v těchto parných dnech? Bude mi voňět? Bude se červenat? Bude se jí třást hlas, když přijde k výdejnímu pultu? Bude tu okamžitě, nebo si dá na čas? Bude vůbec tušit, že vím, co je uvnitř? Dovolím si něco poznamenat, až jí budu obálku předávat?
Ach, těch otázek. A všechny budou zodpovězeny v momentě, když přijde.
Zvlášní pocity s takovou růžovou obálkou ve výdejně. Do prodejny totiž chodí mnoho žen a je lákavé hrát si s myšlenkou, která z nich to asi bude.
K pultíku příchází jedna za druhou - blondýny, brunety, černovlásky, hubené, prsaté, baculky - postupně diktují hesla a kódy, zásilky ubývají. Ale růžová obálka stále zůstává.
Fíha, pracovní den je za mnou, a tak nezbývá než se těšit na další den. Vlastně jsem celkem rád, že tohle tajemství bude mít další pokračování, že bude možnost znovu sledovat všechny příchozí dámy a těšit se, že se třeba setkám s adresátkou.
Na druhý den zařizuji něco ve městě a vyřizuji pochůzky, zásilky vydává kolega. O to větší je pak mé překvapení, že ta růžová je pryč! Kolega samozřejmě vůbec netušil, co obálka skrývala, a ani vlastně nevěděl, komu ji předal. Prostě rutinní pracovní výkon. Nic zvláštního, tajemného, jak by se mohl snad někdo jiný domnívat.
A mě jako milovníka tajemství může tedy už jen těšit, že ten zbrusu novej vibrátor bude dělat moc dobřé své neznámé majitelce.