Můj domov

Můj nový domov byl mezi nohami mé milenky, kde jsem přežíval mezi udušením a znovuvskříšením. Z její vagíny prýštila husta šťíáva, která smíchaná s mými slinami tvořila vzácený intimní pokrm, o nejž jsme se dělili jako o hostii. Šlehal jsem jazykem její lůno, abych ji přivedl do ještě vyššího stupně spalujícího žáru. Dostávala se do kapalného stavu, S přívřenýma očima a slepou tváří sochy monotonně předla, zahajovala svůj ikonický pohanský recitál, přehrávala všechny škály sestupně i vzestupně. Držela nepřetržitě jeden ton po vzoru orientálních pěvkyň. Vypadala jako by nabitá eletřinou, bleskem. Odříkavala celé žalmy, vzlykala, mnohokrát mě i kopancem odhodila od sebe, bila mě, aby mě dostatečně postrestala, že jí dělám dobře.
Potom se s pokorou vrátila ze svého území mrtvých s spletí křídově bílou, bledou jako stará slonovina. Pod očima černé kruhy jako uhel. V tu chvíli jsem se k ní přiblížil s ústy plnými šťávy s pocitem slabomyslného dítěte vystupujícího z vod Jorádnu.
Tehdy jsem přišel k poznámí. V příštím životě se chci narodit jako žena.