Inzerát aneb mimoúrovňové křižovatky

Je to už trošku omšelý příběh, začátek loňského léta, myslím. Při svých prokrastinačních toulkách jsem zde zabrousil do sekce Seznamka a prohlížel si inzeráty. Později mi přišlo trošku líto, že nejsem tak poctivej sběratel bizáru, kterej si všechno fotí a ukládá. Stále platí, že jsem jen proklatě línej neřád, co ho jen tak něco k činnosti nedonutí.
Ne, že by to, o čem chci psát, byl takovej bizár, jen, když už si tu chci o někoho votírat hubu, tak bych se nechtěl dopouštět příliš faktických přešlapů.

Ono samo to pročítání inzerátů není kdoví jaká zábava. Obzvlášť pro nějakého proklatě líného neřáda. Vždyť jich je tam příšerné kvantum, jak v takové kupce najít nějakou zajímavou jehličku? Je to tak protivná činnost, že když jsem teď asi po roce otevřel tu sekci, vybavila se mi tahle vzpomínka a došlo mi, že vlastně raději budu psát, než číst něco, co mne nezajímá. Asi to právě teď bude příjemnější mrhání časem.

Myslím, že u TOHO inzerátu byla profilovka to, co mne zaujalo. Nedovedu přesně popsat, co na té fotce bylo. Když se však člověk nedíval přímo na ni, ty rudé šaty, havraní vlasy, ženskost, dýchala z toho atmosféra slunného jihu, Salma Hájková ve westernovém biáku. Zkrátka profil zvoucí k prolustrování.

Už jsem se tu svěřoval se dvěma slovy, co mne trochu děsí. Ještě z dob, kdy jsem býval mladičkým bezstarostným floutkem, kdy pro mne samy inzeráty byly místem neskonalého stresu, protože, nalijme si čistého vína, ty fňuk blogy, ty jsou, jako jedny z mála, psány hezky od srdíčka. Tenkrát se tam pro mne vyskytovaly dva strašidelné termíny. S přirozenou dominancí jsem se za ta léta už tak nějak srovnal, dokázal se v tom někam zařadit. Ale když se řekne na úrovni… Nějak tam za tím pořád vnímám takové aristokratické hodnoty, vzdělání, společenský status. Něco, co je pro mne nedosažitelné už jen proto, že po tom prostě neprahnu. Takový svět z pohádek. Něco, co mne předem diskvalifikuje, protože já přece nejsem na úrovni.

Samotný inzerát nebyl ničím zvlášť zajímavý. Co ve mne zanechalo trvalé následky, byl osobní popisek. Je fajn, když někdo dovede vytvořit trefný osobní popisek, co ho jasně definuje. Co ho definuje tak, že každej návštěvník má hnedka jasno. Taky bych chtěl jednou umět vytvořit takovej trefnej, vše říkající, zábavnej popisek. Mé uznání mají všichni, kteří i při vědomí toho, že si ty informace o nich může kdokoliv přečíst, se dovedou při takovém prvním setkání úplně vysvléct. Ta dáma měla popisek zhruba na tři až pět odstavců, a já se těšil, co zajímavého se tam o ní asi dozvím. Pustil jsem se do přelouskávání textu, ale ani ne v polovině jsem začal mít pocit, že se nějak točíme v kruhu. Krom toho se v textu na můj vkus vyskytovalo příliš často slovní spojení na úrovni. Taky v těch odstavcích několikrát zopakovala, že když chce, tak se sebere a jede na dovolenou, takže hledá někoho, kdo s ní dokáže držet krok. Prostě bude na úrovni. Řekněme, že těch několik odstavců by se dalo shrnout do tří vět. Je fajn, když někdo dovede vytvořit trefný osobní popisek, co ho jasně definuje. Je fajn, když vás někdo svým popiskem donutí přemýšlet. Bývá mi smutno ze setkání s profily lidí, kteří vůbec nemají ponětí o tom, že si ty informace o nich může kdokoliv přečíst. Bývá mi smutno ze setkání s profily lidí, kterým je ukradené, co si tam může kdokoliv přečíst. Smutek zdá se vyvolává další smutné vzpomínky.

Ta dáma zbořila mou iluzi o významu spojení na úrovni. Zpočátku jsem byl dost pohoršený z toho, jak se může člověk, který není schopný napsat pár vět, co by dávaly hlavu a patu, bez pravopisných chyb, tak vehementně dožadovat někoho na úrovni. Takovej Pygmalion! Pak mi to ale došlo. Nevzdělaná dáma mne dovzdělala. Existuje nespočet úrovní a ona naprosto jasně definovala tu svou, kde se kvalita měří počtem zahraničních dovolených. Každý dostáváme to, co si skutečně přejeme.

Je fajn za letního podvečera dojít až na samý okraj skály a pozorovat z ní silniční estakádu, kde šňůry aut krouží po mimoúrovňových křižovatkách a neúnavně se ženou za svými vysněnými cíli..