Bože, co to tady tak....voní

Nedávno jsem si přečetl inzerát místní amatérky hledající muže, jenž se nechají rádi očichat. Důkladně, snad třikrát jsem si ho přečetl a pak nám všem již tolik zažitým a známým automatickým procesem zamířil na její profil, kde se dotyčná ještě více o své zálibě rozpovídala.
Očichávání. WOW. Jen si to představte...Sejdete se na nějakém příhodném místě. Přeskočí ta pomyslná jiskřička, která otevře závoru ke společným zážitkům "jo, tenhle/tahle je mi sympatický/á, to by šlo". Chvilku si třeba povídáte (i když ta představa, že to proběhne bez obligátní konverzace způsobuje, že cítím, jak mi vzrušením vstávají chlupy na zádech, rovnou šediví a odpadávají někam do propadliště dějin...), a pak se svlíknete a bez jediného doteku se začnete očichávat...nic není zakázáno, každý centimetr těla je povoleno prozkoumat. Vžívám se do té role, jsem tam...stojíme nazí s dotyčnou naproti sobě, koukáme si do očí...Dlouhé rovné blond vlasy ji splývají ke klíčním kostem, některé se stáčí na její drobná ramena. Je krásná, štíhlé tělo, malá prsa. Tmavé oči, které mě propalují. WOW. Nahota je jí vlastní. Čistokrevná kráska a ten nevinný výraz v kombinaci s její zálibou a faktem, proč jsme vlastně tady, stupňují moji netrpělivost. Oči se sytí její dokonalostí, ukládají do paměti každou křivku. Nos a na něj napojené nervové receptory pomalu roztáčí kola a po chvilce už pracují na plné obrátky. Oceňuji, že nezavadím o žádnou umělou esenci, žádný parfém, žádný antiperspirant, snad jen vzdálená vůně šamponu na vlasy...přesně jak to mám rád. Tuhle holku mám snad na míru... A pravidla? Pravidla jsou jasně daná. Dotýkat se lze jen nosem. Ruce mohou jen vést tělo a jeho části správným směrem, aby odhalily kýžené partie. Takže žádné hlazení, škrábání, štípání, hnětení, mačkání - to vše co by teď rády v konfrontaci s tím překrásným vizuálem v dosahu činily... Kroužím nosem kolem tváře dotyčné a snažím se nasát její vůni. Můj nos se mazlí s tím jejím...zavírám oči...ten kontakt nosu na nos a vzájemné otírání se...miluju to. Náhodou zavadím svými rty o ty její, na chvíli se přilepí k sobě a pak se se vzájemným natažením, jakoby se nechtěli odloučit, odlepí... Náhoda? Rafinovanost? Hádejte dvakrát...Snažím se teď zachytit vůni jejich rtů..., jejího dechu a dále...tak nějak asi už ze zkušenosti zamířím do prostorů za ušima, kde se koncentruje vůně vlasů a kůže...WOW! Tahle holka mi voní...moc...ta má za ušima (už chápu pravý význam tohoto spojení;-), zabořím nos do jejich dlouhých vlasů, dokud se nenabažím té úžasné svěží vůně, kterou nejsem schopen rozpoznat, identifikovat, ale pramálo si s tím lámu hlavu...Miluji ten pocit vdechování vůně pachové symbiózy vlasů a jejich šámpónu...je to pro mě jeden z archetypů vůně ženy, něco co patří jen jim/Vám... Silný ženský element a je tolik vzrušující...patří ke každé ženě, musí!!! Miluju vjem té vůně a ten pocit je ještě mnohonásobně zesilován, když mě ty drobné vlásečnice dráždí, lechtají a hladí po obličeji...skvostné. Doteky vlasů, tak něžné a tak intenzivní, že se kolikrát člověk může zbláznit, než se po jejich otření na tváři poškrábe...Známe všichni, že?:) Tak mocné vlasy jsou, kdo by to do nich takhle od pasu řekl...Teď sjíždím nosem po krku své blonďaté víly až ke klíčním kostem. Jsou tak křehké. Dotek nosem...jak úžasná věc, dáváš - pokud víš jak na to, jsi schopen nosem pohladit tak jemně, jako dlaní nikdy... A zároveň dostáváš, ale netradičně ne hmatem, ale slastí z pocitu vůně...Už teď vím, že každá je jiná, rty voní jinak než uši, krk, tvář... ale ve všech se snoubí ten základ, charakteristický pro danou majitelku...
Majitelka vůně, kolik dominance v tom cítím...Tak pojď mé plavé stvoření...lehnu si před tebe na záda a ty mě svážeš...ruce a nohy...a pak jako kočička budeš chodit po čtyřech obkročmo nad mým tělem a já budu ležet pod tebou...nastavíš kundičku těsně před můj nos a rty...ale tak, abych se nemohl dotknout...a...jedině čichem tě mohl konzumovat přímo z těžiště tvé rozkoše...ALE ALE, kdopak se nám to tu nechal unést? Pravidla jsou přece jasně dána...Ustoupím o krok zpátky. Vidím ji opět z jiné perspektivy, jednotlivé části, které se mi odhalily a které hltá můj zrak, se skládají do mozaiky celku, tak rozkošného...Je tak drobná a křehká...Světlá kůže, blond vlasy...a ty neuvěřitelně temné oči. Mám nutkání ji chránit. Obejmout ji a chránit ji celým svým tělem...Vzít si ji a sevřít tak, až ze sebe vydá ten skvostný vzdech. ALE ALE, už zase? Pozor na pravidla... Ruce jí položím shora na ramena a pohybem dolů je POHLADÍM....nechci se opakovat, ale OPĚT ta pravidla...Hlazení je přece zakázaný pohyb...Dobře tedy, musím se kontrolovat, jedeme podle scénáře a těch zkurvených pravidel, které teď nesnáším a zároveň miluju... Uchopím ji za paže a ruce pomalu zvedám...až se mi zobrazí dvě překrásné manufaktury, dvě ze tří epicenter jež charakterizují vůni dotyčné. Tady se musím na chvilku zastavit, pomaličku nasávám nozdrami tu božskou vůni, pomalu tak, abych cítil každou molekulu, která mi drásá mozek, dělá z něj kaši a pak se ta prožitá nádhera ze zážitku vůně dotyčné vyprostí, aby se uhnízdila v podobně pálení a jehličkování na vnitřní straně lebky mého temena...Krááásně to pálí, bože...reakce v mých slabinách je teď již patrná...ALE pravidla jsou jasně dána...Můj ztopořený penis zavadí o její hladké břicho. Sune se po něm a zavadí o její neznatelný pupík. A ona? Bez náznaku emocí a pohybu hlavy sjede očima na mžik dolů a pak se opět pohledem spojí s mým zrakem. Je tak chladná a zároveň žhavá...Miluju tyhle kontrasty! Proces totálního blaha už dávno započal a jeho průběh se teď ze slabin přesunuje na moje zádá. Cítím v nich štípání stovky agresivních mravenců. Vlezli mi už i pod kůži a tam ochutnajíce krev, exponenciálně hladovější kousají dál. Nejsou totiž agresivní, jsou hladoví...a já je tolik chápu, tolik jím rozumím. Jejich hlav živí ten můj, tak rád bych se už dotknul a zmocnil mé voňavé víly...Ztrácím vědomí...o pár minut, hodin, let později zarývám prsty obou rukou do vlasů své voňavé víly...ruce svírají vlasy, ale jsou volné a nechávají hlavu hýbat se tak, jak uváží...Teď je to ONA, kdo dopřává svému čichu, úkojné chvilky. A já jsem opojen tím pocitem, že si mě takto bere, takto vychutnává a konzumuje...až nakonec začíná proces vzájemného ochutnávání...zde se chutě s vůněmi spojí v jeden stejný jmenovatel svého majitele...Jsem rozkrájený na tisíc kousíčků. Naservírovaný jí na stříbrném podnose a ONA mě po ždíbcích ochutnává a dle jejího výrazu i vychutnává. Sytí svůj jazyk, rty, sliny, chuťové pohárky, buňky...VŠE co sytit lze. Malé porce, ale spousta chodů...nekonečno...Cítím její polibky, jsou letmé, něžné, provokativní, žár a chtíč by se dál krájet....ALE pravidla jsou jasně daná...byť teď už jsou ve hře i rty a jazyky...ale ty se dají použít jen vzájemně...žádné lízání podpaží (co bych za to dal), loketních jamek, klíčních kostí, kolenních jamek, chodidel, dlaní, prstů... PROTOŽE pravidla jsou jasně daná..."JEN" líbání je dovoleno. Ta skvostná souhra i souboj, tanec i přešlapování na místě, hlad i nasycení. Potkat se s cizím jazykem, rty...Chuťové centrum jedné osoby vs. chuťové centrum druhé...Vzájemné ochutnávání, konzumace, co může být víc???Líbání je přece milování, sex, šukání... Jazyk vs. jazyk, rty vs. rty... Najednou se opět probírám, asi jsem zase ztratil vědomí... Cítím horký dech v okolí svého penisu, který je hlazen vařícím dechem dotyčné. ONA nasává jeho vůni...je mé oblívené datum...6. 9. takže i já mám svůj obličej v blízkosti lůna své voňavé plavé křehké víly...Její třetí a vrcholné epicentrum tělesné vůně...................................To co můj čichový aparát schytává se jen těžko dá popsat...Není to ostrá čpavá vůně, která dokáže drásat mé chřípí, ale něžný náznak kombinace všech dosud nasátých vůní mé plavé víly...a s každým nádechem je intenzivnější a intenzivnější...Jako bych se dostal k jádru věci...jakoby tady všechny její vůně vznikaly, jen každá, na své cestě, než se usadí na patřičném místě ztratí část sebe samé, nebo možná jen částečně vyprchá.
Má vnitřní část lebky temena, možná moje centrum vnímání pachů, je již spálená na uhel a provrtána milionem malých jehliček...je to už jen pórovitý kousek čehosi, co bývalo kostí...Horkým dechem bez jakéhokoliv doteku dráždím tu růží zalitou krásu, kterou mám před očima...cítím to neskutečně voňavé a vlhké teple, které z ní vychází vstříc mému obličeji...Teď už se bavím tím, že se nemohu dotýkat. Rty i jazyk by tolik chtěli, ale mozek už dobře ví, že celá ta rozkoš tkví v tom se nedotýkat a prodlužovat ten slastný a vzestupný pocit. Oba vzdycháme, pohánění vzájemnými vůněmi, které se mísí v éteru nad námi...v momentě vidím, jak se vchod do komůrky slasti mé Voňavé začíná stahovat a pomaličku z ní vytéká slastný nektar...Jak krásně vzdychá, mé blonďaté potěšení...Nemohu jinak, pasivně nastavuji jazyk a chytám ty kapky lásky...při prvním dopadu i mnou zaškube záchvěv svalů a i já ze sebe vydám porci tělesného nahromaděného blaha...To vše bez cílených DOTEKŮ, PROTOŽE už je jasné, že zde pravidla přece mají smysl. A teď je "konečně" moment, kdy se můžeme dotknout, obejmout a hmatatelně cítit....Chvilku setrváme spolu, prožijeme si ten happy end příběhu, jehož jsme byli hlavní a jediní aktéři! Po chvilce se oblékneme a jdeme si každý svojí cestou...možná se už nikdy neuvidíme...protože to co jsme spolu zažili, se nás přece nijak NEDOTKLO...:)

Tak takhle nějak by to třeba mohlo být...a jak to máte vy ostatní? Voníte si sami sobě? Voní Vám Váš partner? Jak moc je pro Vás při sexu důležitý čich? Není to trošku podceňovaný, ale "vlivný" smysl? Jaký máte vztah k čichovému maku-upu - parfémům? A PRO MĚ OSOBNĚ NEJZAJÍMAVĚJŠÍ OTÁZKA NA ZÁVĚR, ZAŽILI JSTE NĚKDY SITUACI, KDY PŘESKOČILA JISKRA, SCHYLOVALO SE, ALE PAK Z NĚJ SEŠLO, PROTOŽE VÁM DOTYČNÝ/A NEVONĚL/A?