Hodňouši a hajzli

Samozřejmě že po světě chodí tisíce různých archetypů mužů, ale já se stejně nemůžu zbavit dojmu, že jsem za svůj život potkávala převážně dva druhy.

První byl hodňouš. To je typ muže, který se vám bude snažit ve všem vyhovět. Což neznamená, že si nechá paličkou bušit do hlavy a bude vám shánět v zimě jahody u dvanácti měsíčků, ale prostě je to muž, který o ženu rád pečuje a vlastně spokojená partnerka ho uklidňuje, a činí i jeho šťastným, i třeba na úkor nějakého svého nepohodlí.

Problém je, že cokoliv je nám servírováno dnes a denně na stříbrném podnose, časem člověka unudí k smrti. Myslím, že ani muži netouží po takové ženě, která s nimi bude ve všem souhlasit a bude ochotná skoro cokoliv a kdykoliv udělat. Každý z nás občas potřebuje drobný odpor, který vede k naší snaze něčeho dosáhnout. A proto tito muži často slyší "Víš ty jsi moc hodnej!" Oni si spíš myslí, že blbej, ale já bych to nazvala občas nudnej. Na druhou stranu tihle muži jsou naprosto úžasným přístavem pro ženy, kterým bylo tolikrát ublíženo hajzlem, že už prostě potřebují tu milující náruč a tu péči, která nemá žádné podmínky. A taky jsou páry, kde je žena dominantní a chce vedle sebe někoho, kdo prostě udělá všechno, co se po něm chce a ten muž je vlastně spokojený, že nemusí moc přemýšlet a že má autopilota, který mu to všechno nadiktuje.

Ale ženy často utíkají k tzv. hajzlům. A teď mě berte s rezervou. Já si pod tím slovem nepředstavuji jen muže, kteří ubližují na každém kroku, ale jsou to i takoví ti malí hajzlíci, kteří nám tu pozornost dávkují přesně podle sebe a podle toho, jak se jim to hodí. Takoví samečci budou zřejmě u žen o trochu oblíbenější, protože i když většinou muži dobývají ženy, tak i my máme rády jistý náznak nedostupnosti. Je to jako koupit si zákusek a upéct si ho. Jakákoliv snaha v nás vyvolává dojem, že získáváme něco vzácnějšího.
Hajzl je muž, který je sebevědomý, moc dobře si vědomý svých kvalit a rozhodně si vždy rozmyslí, do čeho a do koho věnuje svojí energii. Pokud ho okouzlíte, budete mít pocit, že jste našly poklad. Něco, co jen tak někdo mít nemůže... A díky tomu, se i vy budete cítit výjimečná. Ale! Nazvala jsem tohoto muže hajzlem právě proto, že s ním nikdy nebudete mít zaručený přísun pozornosti, pochopení a empatie. Tento muž to ženě dávkuje přesně tak, jak se to hodí jemu. Jakmile dostane nějaké signály, že je toho málo, většinou vám velmi rychle politicky vysvětlí, proč byste si na to měla zvyknout. A vám dojde, že i když jste s tímto mužem vyhrála jakcpot, tak výhru vám bude kouskovat přesně podle svých pravidel. Takže co byste občas nejraději udělaly? Utekly k někomu hodnému a pozornému, který vás bude na rukách nosit.

V mých partnerských vztazích vždycky převládali hajzli.
Miluju ne příliš čitelné muže, kteří mají jistý opar tajemství.
Něco, co mě táhne to objevit a zkoumat.
Když na některé mé otázky nedostanu hned odpověď...
Když mi je dopřáno napnutě čekat a snít...
Když je moje touha po obejmutí, nebo letmém doteku, sřoubovaná na maximum...
Kdy ho vnitřně proklínám, jak si se mnou může tak hrát...
A když nakonec dostanu svou porci pozornosti, slasti a rozkoše, cítím se, jako bych vylezla na Mount Everest.
A přiznávám, že je tam takový obrovský pocit vítězství, že tenhle chlap neskáče všem ženám kolem krku, ale teď je můj.

Ale nebudu lhát, mnohokrát jsem bušila pěstí do stolu za to ignorantství, který dokážou. Mnohokrát jsem brečela do polštáře a přála si obejmout. A místo uklidňujících slov přicházelo mlčení...

A tak se ptám, existují i hodní a pozorní hajzli? A nemá to tendenci se vždy překlopit na jednu stranu? A co jste vy pánové? A co byste raději vy ženy?