Kdo ví...

Svět se točí a točí. My spěcháme a spěcháme. Kam? Víš to? Já ne. Nevidím do budoucnosti. Chci ji znát? Někdy možná. Vědět, jak to bude za rok, co budu cítit.
Na začátku je vždy všechno „růžové“, krásné, barevné, bezstarostné, plné očekávání, i když nic vlastně nečekáš. Vše je jednoduché a bezproblémové. Pamatuješ? Najednou všechny sny a přání měníš kvůli jediné osobě. Na jak dlouho? Kdy přijde moment, kdy ten druhý podruhé změní své sny a tobě nic neřekne. Ale ty to vycítíš, postupně začneš měníš ty svá. Pak si uvědomíš, že už v nich není. Máš špatné svědomí. Vzpomínáš na začátky, jak vše bylo bláznivé a krásné. Mrzí tě to. Chceš to zpátky. Chceš zpátky společné sny. Kde jste vy dva šťastni. Může to být ještě někdy takové jaké to bylo? Oba se ptáte na to stejné a ani jeden tuto otázku neřekne nahlas. Nikdo si to nechce připustit. Tváříme se, že se nic neděje. Přitom dobře víme, že láska už není. Není nic co bychom ještě řekli. Co s tím udělat? Asi jenom snít. Kdo se však probudí první? Ty nebo já???