být vrbou

přáli jste si někdy být vrbou ? i když ono to není tak úplně přesné. Vrba přece tajemství prozradila, tedy ona sama ne, ale píšťalky z vrby vše vyzradily . Podle jiných bájí tajemství vyradilo i rákosí.... Ale to je skoro jedno. Stal jsem se důvěrníkem, naslouchačem. Už vám někdo svěřil tajemství v naději že to tajemství neudržíte a pošlete dál ? Takové to kouzelné " ale nikomu to neříkej " . A pak bylo divení že to tajemstvím zůstalo. Prostě info dál nešlo. Pak se zas jiní zlobí že jste se s tím tajemstvím nesvěřili.....jo, občas je to i humorné. Ale většinou to je těžké. Slyšet o trápeních která vám někdo svěří možná i v naději že nějak pomůžete a vy pomoc nemůžete. Nemáte jak. Radou v neřešitelné situaci ? Finčně ? Organizačně ? Nebudu ani naznačovat, svět je malý a moje identita nebo identita kamarádky by mohla být odhalena. Jen takové malé odlehčení. Svěřila se mi o trápení své kamarádky.Kamarádka mé kamarádky si našla přítele. Zatím se znají jen přes chat, SMS a sociální sítě, ale dotyčný už loudí různá foto.... Prý chce aby mu poslala foto pipky !! ( fakt jsme my pánové takový hovada ??? ) Tak jsem navrhl ať ta kamarádka vyfotí nějakou tu pipku - tedy slepici - a komentuje to slovy... " toto je má pipka. Říkám jí Julča ". Otázkou je jestli by to dotyčný pochopil . Moc tomu nevěřím ale naděje umírá oslední. Tak co naslouchačky a naslouchači. měli jste někdy možnost se navzdory těžké roli naslouchače usmát a odlehčit ( nikoliv zlehčit ) nějaké trápení. A jak moc vás trápí že neumíte pomoc když se na vás někdo obrátí v naději že vy jste vlastně spasitel ?