Holky z mojí školky
Majdalenka, Apolenka s Veronikou...
Nesmrtelný cajdák, který asi všichni znáte. Popisuje jména dívčích lásek chlapců od školky až po dospělost. Ale proč o tom píšu. Jdu po městě a najednou na mě někdo volá. Otočím se a vidím, jak ke mně jde nějaká žena. Tvl, to je Klára. Ta Klára, s kterou jsme si v mládí užívali. Vůbec se nezměnila, pořád stejně vysmátá, pořád stejně krásná.
Dali jsme si v kavárně kafe, probrali co doma, co děti, co v práci a zavzpomínali na mládí. Bylo na co vzpomínat a tlemili jsme se tak, že se lidé od okolních stolů otáčeli. Když jsem jí řekl, že je k ošukání stejně jako kdysi, tak mi odpověděla, že jsem se za ty roky vůbec nezměnil. Rozloučili jsme se přátelským polibkem na tvář a rozešli se do svých domovů.
Setkání s ní mě přivedlo k tomu, zavzpomínat na všechny moje lásky, jejich jména, povahy, těla. Vysportovaná Šárka, kozatá Lenka, intelektuálka Jana, rockerka Tereza a další holky z mojí školky. Co měla která ráda, kde jsme spolu byli, i jak jsme spolu šukali. Zjistil jsem, že ač se naše životní cesty rozběhly jiným směrem, vždycky jsme se rozešli jako rozumní lidé a jsou z nás kamarádi dodnes.
Jak to máte Vy? Zůstali jste po rozchodech kamarádi, nebo už si nemáte co říct a nechcete se potkat?
Nebo jedete v módu stará láska nerezaví a občas si zašukáte?
A nakonec chlapecká verze cajdáku: Aleš, Roman, Petr nebo taky Radek, ten mi vždycky krásně vyšukal zadek .........
















Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing.