Vyndejte jí z mojí hlavy

Taky se rádi vracíte do minulosti? Ke starým láskám? Přitom k čemu je to dobré? Zbytečně se zabývat minulostí, když můžeme zažít něco v přítomnosti, nebo v budoucnosti. Asi proto, že je to pohodlnější? Člověk nic neriskuje, jen si lebedí v těch krásných vzpomínkách, které už jsou často tak zkreslené, že realitě vůbec neodpovídají. Mozek totiž časem ty ošklivé věci vytěsňuje. Mě se často stává taková pro mě nevysvětlitelná věc, jednou, dvakrát za rok se mi zdá, nebo mi prostě do hlavy přijde příběh, s jednou mojí dávnou láskou, byla to moje asi druhá láska, ale první taková ta opravdovější, z které už mi stálo péro. Já to tenkrát samozřejmě úplně podělal a vlastně mě to štve celej život, přitom šlo o prkotinu, ale znáte to, tenkrát to prkotina nebyla. Bylo to krásný, posílali jsme si psaníčka, říkali si hezký věci, koukali se po sobě a uhýbali pohledy, pak mělo dojít k tomu nejkrásnějšímu okamžiku na světě a měli jsme se polibit, jenže ona byla tak krásná a dokonalá a prostě z jiného vesmíru a určitě už se líbala tolikrát a teď já, kterej se nikdy nelíbal, ona zjistí, že to neumím a pak už mě nebude chtít a už mě nikdy nikdo nebude chtít, protože se všichni dozví, že neumím líbat. To se nesmí stát, utekl jsem, beze slova, bez vysvětlení, už jsem s ní nikdy nepromluvil, byl konec, vlastně jsem docílil přesně toho, čeho jsem se bál, protože jak jsem asi teď musel vypadat? Jako totální idiot, jako exot, kterého už nikdy nikdo nebude chtít. Každopádně byl to konec lásky. Teda, konec, já ji vlastně miluju celej život, nebo miluju, to je takovej přehnanej pojem, kdybych jí opravdu miloval, byl bych s ní, žejo....tak lepší termín by byl, že jí celý život chci. Teda zřejmě moje podvědomí jí chce, nebo špatné svědomí? Já nevím proč se mi furt vrací do hlavy, od té doby jsem s ní už nikdy nepromluvil a ona podle mě vůbec neví, že existuju, teda jako že si na mě už určitě nevzpomene. Já jí občas omrknu ksichtoknihu a je z ní nádherná žena, už jsem ji v hlavě napsal asi stovku dopisů, ale zůstaly jen v mé hlavě. Doufám, že se vám to taky děje podobně, že nejsem takovej exot. Při poslední vzpomínce na ní jsem se snažil sám sobě vsugerovat, že je to asi lesba, tak snad už jí to moje podvědomí nechá. A abych to moje podvědomí, svědomí ještě více podpořil v zapomínání. Zítra, ve středu jedu do Ostravy, máte tam k doporučení nějakej podnik, kde se dobře zapomíná? Jako Stodolní prej už není co bejvala, movitý horníci už tam nechodí, tak to prej celkově upadá. Nebo kdyby mi nějaká amatérka nebo amatér, nebo oba, chtěli ukázat krásy Ostravy, rád nechám zase svůj mozek zapomínat na špatné věci. PS. Prosím admina, aby mi označil, co je nevhodné, protože podle mě nic nevhodné není.