Jinak reálných párů je tady minimum.
Naposledy jsme realizovali čtyřku . Nejdřív holky spolu v jednom pokoji ,kluci spolu v druhým pokoji a nakonec všichni čtyři už spolu.
Pokud jste už tak daleko ,že jdete na věc , tak určitě máte v hlavě srovnaný,co chcete a jak to chcete . V tu chvíli není důvod k žárlivosti , nebo podobným stavům. Určitě ve více lidech ,je větší zábava .
Pokud jste už tak daleko ,že jdete na věc , tak určitě máte v hlavě srovnaný,co chcete a jak to chcete . V tu chvíli není důvod k žárlivosti , nebo podobným stavům. Určitě ve více lidech ,je větší zábava .
Souhlasíme. Když to v páru nemají oba naprosto vyjasnéné, tak to pak může smrdět potencionálním průserem.
Trojkou jsme začali. MŽŽ. A výsledek? Čtyřka vzhledem k emoční rovině a žárlivosti o něco lepší než trojka. A ano, píšu to jako muž. Přistoupil jsem k tomu se vším respektem, ale stejně to bylo náročné. A je otázka, co je čtyřka. Výměna? Bez jen vedle sebe? I interakce Ž-Ž? M-Ž? Široké téma…. Každá zkušenost z této oblasti u nás nakonec vyžaduje silnou integraci
(edited)
Tak my třeba zatím nenašli abych promluvil k tématu. Ale ze zkušenosti víme, ze v paru většinou nesnese zena aby se chlap dotýkal jiné natož s ni měl sex. My do toho skočili tenkrát po hlavě - erotická párová masáž a hned pak swingers🤣 Nakonec jsme si svolili i své milence a ma to své výhody v tom ze člověk ma čas kdykoliv a prcka si doma vzájemně se ženou pohlídáme aby si druhy mohl jit užít a doma je inten sex pak uplne jiny a jinak. Bereme to proste jen jako zábavu s příjemným koncem a novou zkušenost. Ale spousta lidi nedospěje ani k výměně partneru. Nakonec jsem zjistil ze se mi libi když se muzu i divat na to jak si moje žena užívá s někým jiným. Vidis jinem uhlu a je to proste krasne😁 Nakonec žijeme jen jednou a proc si nedovolit trochu něčeho jiného kdyz doma zavládne stereotyp v te samé postely. Každopádne první pocity byli asi trochu smíšené i u me (muž) Nakonec jsem našel zalíbeni i v tom kdyz mi domu donese par fotek nebo ji nekdo šuká na swingers a ostatně z toho mame posledni album, kde zene nejmenovaný amatér koupil nadherne prádlo a užili si na hotelu.😉 Ale muze to byt i cesta do pekel pokud s tím clovek neni na celých 100% v pohodě. I to jedno procento nejistoty v sobě muze byt moc velky problem.
This post has been deleted by user.
Dospět společně sem, to chce tu nejvyšší formu lidské lásky a důvěry mezi partnery. Jen čistá radost a požitek, nic víc a nic míň.
My třeba neinklinujeme k tomu, že by měly být společné grilovačky, výlety nebo dovolené. To už je někde jinde. Protože právě tam to může smrdět potencionálním průserem. A paradoxně to ani nemusí souviset se sexem.
My třeba neinklinujeme k tomu, že by měly být společné grilovačky, výlety nebo dovolené. To už je někde jinde. Protože právě tam to může smrdět potencionálním průserem. A paradoxně to ani nemusí souviset se sexem.
Vlastně se přiznám k tomu, že mám chuť mluvit o tom, jak je zrovna pro nás náročné tyhle zážitky dobře uchopit, zpracovávat a posouvat se díky nim. Člověk by si řekl, jak je to super si někdy s někým užít, ale zrovna u nás je to pro oba opravdu výzva pro osobní rozvoj. Takže žádná procházka růžovým sadem :)
Žárlivost je absolutně mimo, ta tam nemá co hledat. Partneři musí k tomu dospět, jinak je vše špatně.
A to u nás nepřijde samo, tudíž je potřeba na tom pracovat. A myslím, že je to častější situace než ta, kdy jsou obě strany v naprostém zenu.
Jádro pudla je v tom, že partneři musí mít ve věci absolutně jasno ještě PŘED první čtyŕkou. Na celých 100%. Když se to dolaďuje až v průběhu, není to dobře.
To je ale nebezpečné takto paušalizovat.
Naprostý souhlas, že je potřeba mít vše vyříkané. Jsme docela inteligentní lidi a probrali jsme jak jsme mohli, hodně si naposlouchali, napřemýšleli. A mysleli, že to snad bude ok. Ono to tak overall bylo, ale mělo to i stránku, která úplně sluníčková nebyla.
Jádro pudla je totiž jinde…
Jak jsem napsal výše, my jsme měli vše vyříkané, domluvené, probrané ze všech stran.
Jenže když v nějaké situaci v životě jsi poprvé, nemůžeš vědět, jak se zachováš.
Prostě dokud v něčem nejsi, můžeš se jen domýšlet.
A až se tam dostaneš, je potřeba být připravený na to, že to může být úplně jiné, než si myslíš.
Pak je klíčové právě to, jak s tím budeš pracovat dál. Co s tím budeš chtít udělat, jak se ponaučit, jak se posunout.
Takže je za mě úplně OK, když se něco nepovede podle očekávání. V takové situaci je potřeba vnímat toho druhého, sebe, respektovat se, zpracovat si to a zaintegrovat.
Být prostě připravení na to, že to může u tebe nebo toho drzého způsobit něco, co dopředu nedokážeš domyslet.
Je to cesta a jako každá jiná může mít v průběhu překážky.
Někdo ji projde hezky napřímo a bez námahy, jiný pořádnými oklikami a se spoustu karambolů. A někdo vůbec.
Takže opatrně s touto generalizací, paušalizací a zobecňováním vlastní zkušenosti na ostatní.
Každý jsme jiný, máme to jinak a je to hlavně úplně v pořádku.
Takže nestavějme si na sebe zbytečné nároky a hlavně nemysleme si na základě tohoto vlákna, že když se to dost probere, bude to automaticky vše růžové a úžasné :)
PS: Jsem rád, že jsme se tady potkali i s lidmi, kteří to měli spíše jako my a že se o tom nebáli mluvit a s námi sdílet. Pomohlo nám to přijmout, že je vlastně úplně v pohodě i to, když to není mávnutím proutku ok. (edited)
Naprostý souhlas, že je potřeba mít vše vyříkané. Jsme docela inteligentní lidi a probrali jsme jak jsme mohli, hodně si naposlouchali, napřemýšleli. A mysleli, že to snad bude ok. Ono to tak overall bylo, ale mělo to i stránku, která úplně sluníčková nebyla.
Jádro pudla je totiž jinde…
Jak jsem napsal výše, my jsme měli vše vyříkané, domluvené, probrané ze všech stran.
Jenže když v nějaké situaci v životě jsi poprvé, nemůžeš vědět, jak se zachováš.
Prostě dokud v něčem nejsi, můžeš se jen domýšlet.
A až se tam dostaneš, je potřeba být připravený na to, že to může být úplně jiné, než si myslíš.
Pak je klíčové právě to, jak s tím budeš pracovat dál. Co s tím budeš chtít udělat, jak se ponaučit, jak se posunout.
Takže je za mě úplně OK, když se něco nepovede podle očekávání. V takové situaci je potřeba vnímat toho druhého, sebe, respektovat se, zpracovat si to a zaintegrovat.
Být prostě připravení na to, že to může u tebe nebo toho drzého způsobit něco, co dopředu nedokážeš domyslet.
Je to cesta a jako každá jiná může mít v průběhu překážky.
Někdo ji projde hezky napřímo a bez námahy, jiný pořádnými oklikami a se spoustu karambolů. A někdo vůbec.
Takže opatrně s touto generalizací, paušalizací a zobecňováním vlastní zkušenosti na ostatní.
Každý jsme jiný, máme to jinak a je to hlavně úplně v pořádku.
Takže nestavějme si na sebe zbytečné nároky a hlavně nemysleme si na základě tohoto vlákna, že když se to dost probere, bude to automaticky vše růžové a úžasné :)
PS: Jsem rád, že jsme se tady potkali i s lidmi, kteří to měli spíše jako my a že se o tom nebáli mluvit a s námi sdílet. Pomohlo nám to přijmout, že je vlastně úplně v pohodě i to, když to není mávnutím proutku ok. (edited)
Ahoj, měli jsme to podobné, jen s drobným rozdílem, že to byla trojka MMZ. Musím říct, že z pohledu chlapa jsem s tím lehce bojoval a pak když to nastalo, byl jsem nezvykle v klidu. Bylo to v soukromí, takže žádné rušivé vlivy v okolí. Pak něco podobného v klubech, tam již mám problém, když na "to" nejsem dopředu připraven, ale postaven před hotovou věc. Toto mi ovšem nevadí, když je jen ZZ. Ani nemusím být přítomen. Ovšem nejlepší bylo MZMZ. Bylo to nádherné splynutí těl, bez jakýkoliv negativních emocí.
Rozumíme ti. Ale až takové pitvání do poslední molekuly také není optimální. To můžete nad tím sedět do aleluja a furt nacházet nějaké jemné nuansy všeho. Chtíč a živelnost je tím motorem:-)
Klub pro páry
Po několika trojkách jsme zkusili setkání s párem. A líbí se nám to. Je to sice komplikovanější s ohledem na to, aby si sedli všichni čtyři, ale stojí to za to. Jak to máte vy ostatní?