Chatkář 1

Žiju na vesnici už od narození. Kolem dokola samý les... Je to tkzv. díra, kde lišky davaj dobrou noc... Kolem meho pozemku spoza stromů a lesa vyčnívá pár chat kde tráví ,,měšťâci,, své letní prázdniny nebo jakékoliv volno v roce... Vánoce, Silvestr, jarní prazdniny... Počátkem minulého roku, kdy začala ta šílenost s pandemií jsem spozorovala, že se do jedné z chatek nasáčkoval jeden z majitelů. Znala jsem ho z vidění.. Potkávali jsme se v místní hospodě, nebo v létě na procházkách při venčení psů. A můj výhled, který mám z ložnice byl několikrát svědkem, jak se ,,chatkař,, promenaduje po zahradě jen ve spodním prádle, kouří nebo s někým telefonuje.. Vysoký černovlasy muž, jehož vypracované tělo na každé prochazce lemovalo ležérní tričko s kapucí a slušivé sportovní teplaky... Takový městský Ajťaček co nepracuje rukama ale hlavou, ať už přes telefon nebo počítač... Každý týden jsem sledovala, že u chaty stojí permanentně vůz. Začala tam jezdit pošta a zahlédla jsem i služební vozidlo chlapů od internetu. Pomyslela jsem si, že už je tady chatkář asi nastálo... Jednoho sobotního brzkého rána jsem vzala psy a šla projít les, jestli nenarazím na houby.. Ony se mě ty potvůrky nějak vyhýbají 😄 za sebou slyším šramot a koukám, že pan chatkář si taky vyšel na něco do vaječiny... Pozdravili jsme se a šli si každý svou cestou, avšak jeden z mých psu chatkáře zbystril a rozletel se k němu. Chtěl si ho očichnout a přivítat se s ním.. asi hledal jeho fenku, se kterou se náš pes velice dobře znal. Chatkář trochu spanikaril a byl trochu v šoku, jelikož nevěděl, co se může stát. Ihned jsem přiběhla k nim a psovi dala povel, ať zmizne. Hned jsem kontrolovala, jestli Chatkáři vážně něco neudělal.,, jste v pořádku?,, zeptala jsem se ještě zatim zaraženeho chatkáře.
,,Joo jsem v pohodě pes asi cítil fenku.. chápu ho,, řekl a dlouze se na mě podíval... Zastydela jsem se a chtěla jsem pokračovat v hledání hřibů, ale Chatkář mě chytil za loket a zeptal se mě, jestli bych nezašla na kafe...,, možná někdy jindy ale díky za pozvání, budu na to myslet,, odvětila jsem a šla směrem domů... Asi by mi moje myšlenky nedovolily najít ani muchomůrku, natož nějaký jedly hřib...
Uběhlo pár dnů a pozvání na kafe mi stále vrtalo hlavou... Půjdu provetrat hlavu a vyvenčim psy, možná mi nebude stále běhat po mysli to kafe říkala jsem si... Jenže při zpáteční cestě k domu se mi jeden ze psů zaběhl za kočkou a navíc obloha vypadala, že každou chvíli spustí ten nával deště, který celý týden rosničky slibují... Do háje pomyslela jsem si.. Musím psa najit. Druhého psa jsem zavřela doma, vzala pláštěnku a jen tak nalehko v bilem tričku, kratasech a holinkach vyběhla ven. Liják byl neúprosný a smáčel mě jako kačenu. Při procházení lesa v blízkosti chaty jsem uslyšela štěkot a rozběhla se tím směrem. Pes stekal pod verandu chatky, kde kočka zalezla. Pes tam nemohl vlézt a stekanim nadělal hukot. Chatkar vyběhl ze dveří co se děje a když uviděl jací jsme oba vodníci zavelel, že se musíme osušit jinak riskujeme nachlazení.. Neprotestovala jsem. Projít pár hektarů v dešti a v holinkach mi dalo zabrat. Pes se zatim uvelebil u krbu a Chatkař mi pomohl z pláštěnky i z holínek. Stala jsem tam s mokrými vlasy v tričku, přes které šlo momentálně vidět úplně všechno... Mokré kraťasy mi lemovaly zadeček i stehna a z mých dlouhých hustých černých vlasů stekaly po těle dolů praminky vody... Studem jsem ani nedychala... Chatkar si me dlouze prohledl a vykoktal, že šaty musí dolů. Přinesl mi župan. A řekl, ať se klidně převleknu buď v koupelně nebo ložnici a on zatím postaví vodu na čaj nebo na kafe? Mrknul na mě..