Promočený autostop

„Tak tohle se může stát jenom mně,“ láteří udýchaná žena. Před očima jí mizí autobus, poslední spoj domů. Do malého městečka vzdáleného asi dvacet kilometrů od Prahy. Firemní oslava se protáhla, vypila víc panáků než je zdrávo, kolegové ji nechtěli pustit z hospody, tak teď to má. Manžel není doma, takže pro ni nemá kdo přijet. Vracet se zpátky nemá smysl. V hlavě se jí rodí šílený nápad, ale v danou chvíli jí připadá rozumný a jediný možný.

„Holt se projdu,“ uvažuje nahlas. Cestu zná, vybere si tu po vedlejších cestách, je sice o malinko delší, ale aspoň se vyhne provozu. Je teplá noc, zataženo, na sobě má džíny, tričko a lehkou bundu. Na nohou tenisky, takže by se mělo jít dobře. V duchu si gratuluje, že nešla v sukni a lodičkách.

Vyrazila rázně a za chvíli má město za zády, poslední domy zmizely, cesta vede mezi poli. Určitě už ušla pár kilometrů, když se jí nad hlavou zableskne a vzápětí se ozve ohlušující rána, až nadskočí. Během pár vteřin se spustí takový liják, že je během chvíle totálně promočená. Pokračuje v chůzi, mokré oblečení se jí lepí na tělo, v botách čvachtá voda. Ujde takhle asi dvě stě metrů, pak se zastaví a do očí se jí derou slzy. Cítí směs vzteku, bezmoci a sebelítosti. Stojí u krajnice, kolem jen pole, pár stromů podél cesty a jinak nic, kde by se mohla alespoň na chvíli schovat před deštěm. Znova udělá pár kroků a do mysli se jí začíná vkrádat zoufalství. Má chuť si sednout a zůstat sedět až do konce světa.

Náhle uvidí v dálce světlo. Není pochyb o tom, že je to auto, které jede z města stejným směrem, jakým ona teď už jen klopýtá. Déšť nepolevuje, a tak udělá věc, na niž by normálně ani nepomyslela. Natáhne ruku se zdviženým palcem a čeká, až se automobil přiblíží.

Starý bavorák už je téměř na její úrovni, řidič jede velmi pomalu, stěrače kmitají a od kol stříkají gejzíry vody. Žena doufá, že si ji někdo z vozidla všimne a zastaví. Párkrát zamává nataženou rukou, auto ji mine, ale po pár metrech vidí, že se rozsvěcují brzdová světla, auto zpomalí, až nakonec zastaví úplně.

Na straně řidiče se pomalu stahuje okénko, z něhož se ozve: „Nastupte si.“ Pár rychlých kroků a už otevírá zadní dveře a padá na sedačku. Na chvíli zavře oči, a když je otevře, vidí, jak se na ni usmívají dva mladí kluci. Jeden pochopitelně řídí a druhý sedí na sedadle spolujezdce. Teď jsou oba otočeni směrem dozadu a zvědavě si prohlížejí nečekaného spolucestujícího. „Díky,“ vypadne z úplně mokré ženy. „Není zač,“ odvětí řidič. „Kam jste vyrazila v tomhle nečase?“ vyzvídá druhý. „Ujel mi poslední autobus domů, tak jdu pěšky a zrovna začalo lejt,“ vysvětluje drobná žena se zplihlými vlasy. Oba chlapci si ji prohlížejí a je vidět, že se jim návštěva líbí.

„Dominik, Vojta,“ představují se mládenci. „Jitka,“ odvětí nový host v tomto autě a podává oběma chlapcům ruku. Oba potřesou ženě rukou. „Máš ji úplně studenou, zatopim,“ reaguje Dominik a točí ovladačem topení doprava.

„Takhle nastydneš, neměla bys to mokrý sundat?“ ptá se Vojta. Jitce hlavou probleskne několik myšlenek a pak pronese: „Jeďte, já si něco svleču.“ Pánové se otočí a auto se pomalu rozjede. Jitka se začíná pomalu odstrojovat. Stáhne si bundu a položí ji vedle sebe na sedačku. Přes hlavu si přetáhne mokré tričko, rukou si zuje pravou a levou botu, rychle stáhne obě ponožky, pak se lehce nadzdvihne a roluje dolů promočené džíny. Tričko a džíny položí na opěradlo zadního sedadla. Spodní prádlo je taky mokré, ale to si nechá, už takhle je ta situace zcela bizarní a nechce se stydět ještě víc. V autě je příjemná tma, osvětluje ho jen přístrojová deska a začíná tu být pěkné horko.

„Kam tě hodíme?“ zjišťuje Dominik. „Do Droutic,“ hlesne Jitka, opře se do sedadla a poprvé se trochu uvolní.
„Tam to známe a taky okolí, moc hezký lesy kolem,“ konverzuje Vojta. Jitce pomalu přestává být zima, na povídání nemá chuť, ale ze zdvořilosti odpovídá svým zachráncům: „Mně se tam líbí a manželovi taky.“ „Takže vdaná,“ hvízdne Dominik. „Už je to tak,“ usměje se Jitka. „Ale to není vada na kráse,“ doplní Vojta a všichni se rozchechtají.

Po pár kilometrech náhle přestane lejt jako z konve, cesta před autem je úplně suchá. „Tady vůbec nepršelo,“ komentuje novou situaci Dominik. Auto se pomalu blíží k Jitčinu domovu, právě projíždějí hustými lesy.

„Potřebujeme zastavit,“ hlásí Dominik a odbočuje na lesní cestu. Jitka to tu poznává, cesta vede k hájovně a potom pokračuje do sousední vesnice. S manželem tu často jezdí na kole. Minou hájenku a pokračují stále hustším lesem. Po chvilce Dominik stočí auto na malou mýtinku a zastaví. Nacházejí se před velkou skálou, která se jmenuje Čertův pas. Hned vedle stojí turistické odpočívadlo. Přístřešek s jedním stolem a dvěma lavicemi. Kluci vylezli z auta a protahují se. Dominik otevírá zadní dveře: „Nepůjdeš se také vyvenčit?“

Jitka vystoupí z auta a hned ji ovane chlad. Venku není zima, ale rozdíl mezi vytopeným autem a lesem je přece jenom markantní. Navíc tu stojí jen v kalhotkách, podprsence a naboso. „Krásný místo,“ vydechne Vojta. „Nechceš zahřát?“ doráží na Jitku Dominik. „Ani ne,“ usměje se lišácky Jitka a zničehonic si stáhne kalhotky a rozepne podprsenku. Dojde pomalu k autu a oba kusy prádla hodí na zadní sedadlo. Potom zabouchne dveře a vrátí se zpět ke konsternovaným chlapcům.

„Nebo jste chtěli něco jiného?“ provokuje oba a potutelně se usmívá. Je zataženo, v lese je tma pochopitelně ještě větší, ale i tak se krásně rýsují drobná prsa s úplně ztvrdlými bradavkami, což je způsobeno hlavně zimou, ale Jitka už vzrušená je a těší se, co bude dál.

První se osmělí Vojta, přistoupí k Jitce, rukou jí sáhne na zadek, lehce zmáčkne jednu půlku a zajede jí jazykem do pusy. Chvíli se líbají a Vojta střídavě mačká jednu a druhou půlku krásně tvarovaného malého zadečku. Pak ji chytí za ruku a vede směrem k přístřešku. Jitka velmi opatrně našlapuje, je bez bot i ponožek, ale kráčí mechem, takže chůze je příjemná.

Když dojdou k odpočívadlu, vysadí Vojta Jitku na stůl a roztáhne jí nohy. Hned se skloní k jejímu klínu a začne lízat hladce oholenou kundičku. Jitka slastně přivře oči, protože Vojta ví, co má dělat. Jazykem pomalu přejíždí přes poštěvák a občas zajede špičkou jazyka dovnitř. K Jitce se náhle nakloní Dominik, začne jí líbat a hladit prsa. Je mnohem nedočkavější, dobývá se jazykem do Jitčiných úst s mnohem větší vervou než Vojta, ale i on líbá obstojně. Rukou jí hladí a mačká prsa a tahá střídavě za ztvrdlé bradavky.

Jitka je nadržená, začíná hekat, ale najednou ji překvapí orgasmus, který je nečekaný a rychlý, až zničehonic zavyje jako raněné zvíře. Vojta se přisál k poštěváku tak silně, že se Jitka během chvilky udělala a tělem jí cloumají silné záškuby. Zaklonila hlavu, zavřela oči a vychutnává si tu nekonečnou slast s Vojtou přicucnutým ke klitorisu a Dominikem stále dráždícím bradavky.

„Teď to nechte chvíli na mně,“ poroučí Jitka, slézá ze stolu a kleká si do mechu vedle přístřešku. Oba pánové si stoupnou každý z jedné strany a stáhnou kraťasy. Oběma trčí do tmy jejich pyje. Jsou pořádně tvrdý a Jitka si je bere na střídačku do pusy. Ještě to nikdy nedělala se dvěma najednou, ale jde jí to dobře. Pravou rukou honí a kouří Vojtu a levačkou to dělá Dominikovi. Pak pokračuje v honění Dominika levou rukou, jen si ho navíc k tomu vezme do pusy a přitom to dělá pravačkou Vojtovi. Potom je oba jen honí rukama, usmívá se a pozoruje, jak vzdychají a zhluboka oddychují.

Jitka pustí oba ptáky, vstane a pronese: „Který z vás ho do mě strčí jako první?“ Kluci se po sobě podívají a pak udělají první věc, která je napadne. Kámen, nůžky, papír. Vyhrává Vojta. Jitka už klečí na lavičce a rukama se opírá a stůl. Nohy má roztažené a čeká, kdo ho do ní zarazí nejdřív. Vojta si stoupá za Jitku, lehce ji nadzdvihne rukama zadek, pravou rukou si vezme do ruky svůj ocas a celkem rychle a bezohledně ho do ní zarazí. Jitka vykvikne, téměř ztratí stabilitu, ale hned se pevněji rukama zapře o stůl a okamžitě začne přirážet naproti Vojtovi, který do toho buší jako zběsilý. Rukama jí roztahuje zadek a píchá ji zezadu s pořádnou chutí a hlavně rychle a tvrdě.

Netrvá to však dlouho a Vojta ho vytahuje a stříká jí na záda svoji dávku. Vydává přitom zvláštní funění, které připomíná divočáka. Odstoupí od lavičky a plácne si s Dominikem na znamení vítězství. Ten se posadí na lavičku a čeká. Jitka se přesune nad Dominika a pomalu na něj nasedá. Ten si jednou rukou drží ptáka a sleduje, jak jeho úd pomalu mizí v kundičce té malé dračice. Má ji už pořádně mokrou, a tak tam celý bez problémů zajede. Jitka se pomalu nadzvedne a potom zase pomalu dosedne. Tak to opakuje stále dokola a neznatelně přitom zrychluje. Dominik jí mačká prsa a pořádně je masíruje.

Jitka vzdychá a dosedá na Dominika se stále větší silou a pořád rychleji. Pak už i Dominik jde Jitce naproti a celé se to mění ve zběsilou šukačku, která je zakončena Jitčiným výkřikem a druhým dnešním orgasmem. Dominik se přisál k levé bradavce, a dokonce ji lehce kousá. Ona ho pak pohladí po vlasech a pomalu z něj sleze. Klekne si pod lavičku, vezme Dominikův klacek do pusy a začne ho pořádně sát. Občas olízne kulky a jazykem zajede i pod ně. Dominik je blahem bez sebe, a když si Jitka jeho péro zasune do krku až po kořen, vystříkne všechno, co má, Jitce do pusy. Ta ho rukou chytne za koule a saje a polyká tak dlouho, dokud se Dominik úplně nevystříká.

Jitka se zdvihne a teď najednou začne pociťovat zimu. Stojí nahá v lese, semeno jí teče po zádech a ona si právě zašukala se dvěma mlaďochama. Neví, jestli se třese pocitem viny, ale usoudí, že je to zimou, a odchází pomalu k autu. Kluci ji následují a všichni nasedají do vozu. Auto se vrací stejnou cestou zpátky, míjí hájenku a odbočuje z lesní cesty zpět na silnici. Zanedlouho vjíždí do městečka.

„Za náměstím doleva,“ houkne Jitka a jsou to první slova, která zazněla cestou z lesa do města. Během jízdy na sebe navlékla mokré džíny a tričko a obula promáčené boty. Ponožky strčila do jedné kapsy, kalhotky do druhé a podprsenku drží v ruce.

„Tady zastav,“ zavelí. „Bylo to skvělý a díky za odvoz,“ dodá a vystoupí z vozu. Pomalu dojde ke dveřím a odemyká dveře řadového domku. „Ani jsme si na ni nevzali žádnej kontakt,“ smutní Vojta. „Ale víme, kde bydlí,“ prohodí Dominik, zařadí jedničku a starý bavorák mizí ulicí.

Jitka si napustí vanu, naloží se do ní a přemítá, že už příště bude jezdit jenom stopem.