Nikoleta

"Nikoleto, neokouněj tam a pojď mi pomoct!“ zavrčel na mě Jack. Klečel u velkého lesklého trezoru, který jsme našli schovaný pod parketami a kobercem a opatrně se pokoušel různými nástroji přimět schránku k otevření.
"Nevíš, že bohatí lidi mají často víc peněz ve věcech?!“ zasyčela jsem nazpět. Prohrabávala jsem se šuplíky a hledala nějaké šperky nebo věci, co by vypadaly draze. Když jsem rukou nahmatala mezi spodním prádlem něco, co se mezi jemnou bavlnu rozhodně nehodilo. Vytáhla jsem to do světla baterky, které se odrazilo od lesklé černé kůže.
"Hej,“ uchechtla jsem se, "tenhleten chlápek bude asi pěknej úchyl, mrkej na to!“ zamávala jsem mu před očima koženými pouty.
"Nech to ležet, kurva, nezajímá mě jeho život!“
"Jsi nějaký protivný,“ vyplázla jsem na něj jazyk a zabořila zvědavou ruku hlouběji do změti bavlny, "ou, ale tohle se bude určitě líbit i tobě!“
Byl to jezdecký bičík, který vypadal z kvalitní kůže, alespoň, co jsem tak zvládla zhodnotit svým okem laika. Do nosu mě uhodila jeho silná vůně.
Napřáhla jsem se a lehce plácla Jacka přes zadek, narvaný do roztrhaných černých džínsů. Rozzuřeně se po mně otočil, "do prdele, Nikol, já se na to potřebuju soustředit, jinak jsme oba v prdeli,“ prudce oddechoval a na čele mu naběhla žíla.
Rozčíleně zafuněl, "zapomněl jsem něco v autě.“
"Dojdu ti pro to,“ nabídla jsem se a trochu nervózně si ho prohlídla. Před tím se tvářil, že o nic nejde a bude to úplná pohodička. Ujišťoval mě o tom několikrát. To byl jediný důvod, proč jsem na to kývla. A hlavně jsem potřebovala peníze. Nutně a rychle.
Myslela jsem, že vzhledem k vysoké částce, která mi byla nabídnuta, budu mít v loupeži nějakou úlohu. Ale zatím to vypadalo, že jsem tu spíš trochu navíc. Venku hlídal další muž a jiný seděl připravený v autě, které jsme zaparkovali kousek za domem.
Teď ale vypadal Jack vystresovaný. Pochybovala jsem, že to bylo jeho skutečné jméno.
"Nenašla bys to, navíc s tím neumíš pracovat.“
Uraženě jsem na něj našpulila pusu, “fajn.“
"Potřebuju, abys to tady podržela, pojď sem.“
Odložila jsem bičík na podlahu a přiloudala se po kolenou k němu.
"tyhle dva dráty musíš držet takhle u sebe, dokud se nevrátím, dobře?“
"dobře,“ přikývla jsem s poloúsměvem a opatrně dráty chytila.
"Vrátím se do pěti minut, drž to.“
Zamyšleně jsem se zahleděla do útrob trezoru, plných podivných barevných drátů a kovových součástek. Vůbec jsem tomu nerozuměla. V hlavě mi běželo, do čeho jsem se to sakra nechala uvrtat. Nikdy jsem ani nic nezákonného vlastně dělat nechtěla. A teď tu klečím u trezoru a držím dráty u sebe. Skoro bych se pro sebe zasmála, kdybych se nebála byť jen pohnout.
Natáhla jsem krk a vyhlédla velkým oknem ven. Po zádech mi přejel mráz. Na příjezdové cestě stálo černé luxusní auto. Ještě před chvílí byla cesta prázdná… a kde byl vůbec tak dlouho Jack?
Ozvalo se túrování motoru, zaskřípání brzd a periferně jsem viděla naše auto uhánějící pryč od domu. Do prdele, co to…?!
Uslyšela jsem bouchnutí dveří, vrznutí podlahy a celá sebou cukla. Ruce se mi leknutím roztřásly a přerušily spojení drátů. Pak už se vše událo rychleji, než jsem stihla zpracovat. Rozhoukal se do uší bodající alarm, přes okno, po kterém jsem se panicky ohlédla, sjely hrozivým zaduněním těžké kovové mříže a na prahu pokoje se objevil vysoký mužský stín.
Zděšeně jsem zády po čtyřech zacouvala směrem ke komodě, kterou jsem ještě před chvílí tak nadšeně prozkoumávala. Do ruky mi padla rukojeť bičíku, takže jsem ji chytila a namířila proti muži.
Rozsvítil, čímž mě na chvíli oslepil. Když jsem k němu zvedla vystrašený pohled, překvapilo mě, jak je mladý… a přitažlivý. Muselo mu být maximálně třicet. Na nohách lesklé společenské boty, oděn do drahého tmavého obleku. Měl kratší tmavé vlnité vlasy a rovný nos. Velmi precizně upravený.
I on vypadal překvapeně, ale pak se mu na tváři objevil hrozivý ironický výraz.
"Jen jsem ti chtěl na tvou práci rozsvítit,“ vysvětlil s mrazivým úsměvem, přejel pokoj očima a pak si všiml zbraně, kterou jsem proti němu mířila, "ale, tak ty ses mi hrabala v šuplících.“
Děsivý úsměšek se rozšířil tak, že odhalil řadu rovných bílých zubů.
Zrudla jsem a nebyla schopna slova. Čekala jsem všechno možné, vyjmenování mých práv, vztek, rozzuřenost… ale on se tvářil, jak kdybych tu snad byla na návštěvě a bez svolení se jen koukla do zásuvky. Ne tak, že se ho právě někdo pokusil okrást.
Udělal tři kroky ke mně. Přes rty mi uniklo vyděšené zakňučení. Natáhl ruku a rychlým pohybem sebral mi moji směšnou zbraň, až jsem se celá schoulila a vyplašeně na něj pohlédla.
"Ty na mě budeš dělat nevinné oči?“ ušklíbl se pobaveně a pak se napřáhl a bičíkem mě bolestivě přetáhl přes stehno. Vyjekla jsem bolestí a vyskočila na nohy. Štiplavá bolest mě vyprovokovala, takže jsem vystřelila a pokusila se kolem něj proběhnout pryč z domu.
Hrábl po mně, chytil za vlasy, že jsem s výkřikem málem upadla. Pevně mě sevřel, přitlačil mě za vlasy k zemi a donutil kleknout a sklonit hlavu až k podlaze. Snažila jsem se prát, odtahovat se od země, ale bolestivý tlak mě nutil klonit hlavu, téměř líbat zem, hrubý šedý koberec, z kterého byl cítit čistící přípravek. Znovu se napřáhl a uhodil mě tentokrát přes zadek. Štíplo to, až jsem vykřikla.
"Nehýbej se!“ zasyčel, "chtěla jsi hrát nebezpečné hry. To ti s radostí splním.“
"Nechtěla!“ zaječela jsem v panice.
"Na to už je pozdě.“ A znovu mi na zadku přistála bolestivá rána. Zakřičela jsem vzpurně do podlahy a on mě donutil položit čelo na koberec a za zátylek mě tak přidržel.
"Nech mě být, ty odporný úchyle!“ zavřeštěla jsem na něj, načež mi věnoval spršku řezavých ran, dokud jsem se celá nevzpínala, nenaříkala a do očí se mi nedraly slzy. Kůže zadečku mě pálila.
"Jestli nechceš, abych zavolal policii, budeš dělat, co ti řeknu. Rozumíš?!“
Zachrčela jsem do koberce. Nemohla jsem mluvit, jak jsem byla vyděšená.
"Neslyšel jsem tě!“ a znovu se mi bičík bolestivě zařízl do kůže, i přes napnuté džíny, co jsem na sobě měla.
"Ano…“ vydechla jsem trpitelsky. Nemohla jsem jít do vězení...
"Ano, PANE,“ zavrčel na mě.
"Ano, pane…“ pípla jsem.
"NAHLAS!“
"Ano, Pane!” zajíkla jsem se a celá napjala, když mi věnoval další ránu.
"Výborně!“ spokojeně uvolnil sevření na mém krku, "stoupni!“
Roztřeseně jsem poslechla. Nohy se mi třásly, div jsem neupadla.
"Svléknout!“
"To ne!“ vykřikla jsem.
Zamračil se na mě, ústa se mu napínaly v tvrdé lince, "řekl jsem, aby ses svlékla,“ zopakoval chladně.
"Ne!“ vzpurně jsem od něj odklonila hlavu, ale na větší odpor jsem si netroufla.
Cuknul rukou s bičíkem a já jsem se celá napjala strachy a ucukla dozadu.
"Svlékni se, hned,“ zašeptal hrozivým temným tónem.
A já se začala svlékat. Nechápala jsem, co se to děje, ale už jsem se pracně soukala z úzkých džínů a upnutého trička, dokud jsem před ním nestála v černém krajkovém spodním prádle.
"Teď si klekni.“
Vyděšeně jsem na něj pohlédla.
"Nehodlám o tom diskutovat, klekni,“ probodl mě přísným pohledem.
Roztřeseně jsem poklekla, koberec mě teď nepříjemně škrábal do kolen a přišla jsem si podivně. Tělo protestovalo a zároveň dychtilo po dalších příkazech. V hlavě se mi rodily myšlenky plné strachu a bolesti a myšlenky plné slasti… Nesouhlasně jsem se zamračila na tmavý koberec a zatnula zuby.
“Na čtyři, a už to nebudu opakovat.“
Snad jsem o tom ani nestihla zapřemýšlet a už jsem se rukama opírala o zem a hleděla nepřítomně do zdi.
Srdce mi bušilo. Nic nedělal, jen mě nechal vnímat… hrubá struktura koberce se mi zarývala do kolen a dlaní. Obcházel kolem mě a prohlížel si mě.
Cítila jsem se jako objekt. Zvíře na výstavě, které si někdo prohlíží, jestli mu stojí za jeho peníze a námahu. Něco uvnitř mého mozku nedokázalo pochopit, proč neutíkám, proč se nebráním. Měla jsem moc velký strach... Další část však přijímala realitu s očekáváním a napjatým vzrušením. Chtěla jsem bojovat, křičet a zároveň jsem chtěla poslouchat a nevěděla jsem, co mám dělat. Nechtěla jsem to...
Ucítila jsem jeho ruku v rozkroku, pohladil mě po černých kalhotkách a zase ruku stáhnul.
“Jsi vzrušená,“ informoval mě chladným tichým hlasem, " skoro nahá před cizím mužem a mokrá jak fena.“
Nesouhlasně, prudce jsem vydechla. Jeho slova bolestivě dráždila něco temného v zákoutí mojí zvrácené duše.
Bičíkem se dotkl mé brady a nadzvedl mi ji, "podívej se mi do očí,“ přikázal.
Vzhlédla jsem k němu a on ke mně pokleknul. Prsty mi přejel po tváři, zkoumal můj obličej. "Nevypadáš jako někdo, kdo by šel vykrádat cizí domy,“ pousmál se.
“Já jsem…“
“Na nic jsem se tě neptal!“
Zoufale jsem zmlkla.
Přejel mi něžně hranou dlaně po tváři, "máš nádhernou tvář.“
Dech se mi zadrhl v hrdle, když mě pevně chytil za bradu a přetočil hlavu na bok, "vznešený profil. Krásný nos. Proč taková krása dělá tak špatné věci?“ nespokojeně zamlaskal.
Přejel mi dlaní přes obličej, cítila jsem, jak mi mačká nos, rty se zachytávají o jeho kůži a nepříjemně se napínají. Jak se mi obličej deformuje. Pak ruku odtáhl a já na něj zamrkala.
"Otevři ústa,“ přikázal suše.
Nechápavě jsem se zamračila, ale pak jsem nejistě pootevřela rty. Palcem mi vnikl za zuby, páčil čelisti od sebe, donutil mě otevřít pusu dokořán, až jsem musela zavřít oči. Bylo to skoro až bolestivé, jak nepřirozeně mi rozevíral pusu.
Pak mi cuknutím ústa uvolnil. Srdce mi stále bilo v neustávajícím rytmu křídel kolibříka.
Postavil se a pomalu si sundal sako. Odložil ho na věšák. Upravil drahé hodinky na zápěstí a se zamračeným výrazem si mě prohlížel.
“Co s tebou?” Zauvažoval nahlas, zatímco si mučivě pomalu roloval rukávy světlé košile. Odhalil svalnaté předloktí, na kterém mu tančily svaly. Bez dechu jsem ho sledovala, když si začal pomalu rozepínat černý kožený pásek s lesklou sponou. Rozepnul kalhoty, pomalu si sáhl mezi stehna a vytáhl tvrdý penis. Na lesklé hlavičce se zatřpytila kapka vzrušení, naběhlé žíly pulzovaly na tmavé kůži.
Vydal se pomalu ke mně, “otevři,” sykl tvrdě.
Věděla jsem, co po mně chce, ale byla jsem tak vyděšená, že jsem se nemohla ani pohnout.
Přimhouřil oči, když mě chytil za bradu a děsivě něžně přejel palcem po rtech. Pootevřela jsem ústa a unikl mi z nich vyděšený sten, když mě pohladil prsty po tváři a pak mi zajel do vlasů, které bolestivě stiskl. Zvrátil mi hlavu dozadu a volnou rukou mi zatlačil bolestivě do žvýkacích svalů, takže jsem neochotně otevřela.
“Jestli mě kousneš, tak mi věř, že toho budeš litovat mnohem víc než já.”
Vyděšeně jsem se zajíkla, když pronikl do mých úst. Chutnal slaně. Špička jeho penisu byla hladká, ale když mi prudce vrazil do měkkého patra, zadávila jsem se. Bral si moje ústa jako kdybych byla jen hračka. Přirážel mi do pusy a přes zaťaté zuby mu unikaly drsné steny. Po tvářích mi tekly slzy a rozmazávaly řasenku. Hladká ale tvrdá tkáň mi pronikala hluboko do hrdla.
Naposledy přirazil a zarazil mi ho až někam po mandle. Začala jsem se dusit a panicky se cukat, ale držel mě pevně a zlomyslně mě pozoroval s chladným výrazem v obličeji. Odtáhl se, když jsem mu zaryla nehty do stehen a zavrtěl hlavou. Pozoroval mě, jak kuckám a snažím se získat zpátky ztracený vzduch. Setřel mi slzu z tváře a olízl ji. Ďábelsky se na mě pousmál.
“Miluju, když brečí,” zavrněl tak tiše, že jsem ho málem neslyšela a pak mi znovu vrazil penis od pusy. Teď už stačilo málo, pár přírazů a pusu mi naplnilo slané horké sperma.
“Opovaž se to vyplivnout,” zavrčel a zacpal mi nos.
Zoufale jsem polkla a lapavě se nadechla.
Široce nebezpečně se na mě usmál. Měl krásně rovné zuby, jaké jsem nikdy neviděla. Většina lidí kolem mě měla zuby zkažené a zažloutlé.
“Svlékni se. Celá.”
Srdce mi bušilo, ale nedovolila jsem si odporovat. Sundala jsem si podprsenku i kalhotky a zůstala před ním klečet. Nahou kůži mi olízl chladný vzduch a naskočila mi husí kůže. Cítila jsem se odhalenější než kdy dřív.
“Polož se na záda,” znovu sebral bičík a zamyšleně ho protočil v rukách, když jsem si před ním lehla na záda. Stál přede mnou a pohrával si s nebezpečným nástrojem. Srdce jsem měla až někde v krku a hrudník se mi prudce zvedal.
“Pokrč nohy.”
Vyděšeně jsem na něj pohlédla.
“Chceš, abych zavolal policii?”
Pokrčila jsem roztřesené nohy pozorovala ho.
Poplácal mě jemně po vnitřní straně stehna, “nohy dál od sebe.”
Poslechla jsem a všimla si, jak se celá chvěju.
Plácl mě jemně přes kundičku, až jsem sebou cukla. Našel malým koncem místo, kde klitoris zakrývaly záhyby kůže a tentokrát mě plácl tam. Bylo to nečekaně jemné a dráždivé a… vzrušující. Jemnými údery mě dráždil a provokoval. Byl úplně oblečený a já úplně nahá. Tyčil se nade mnou se spokojeným poloúsměvem.
“Roztáhni si ji a ukaž se mi.”
Zavřela jsem oči a s pocitem nekonečného studu a děsu udělala, co mi řekl.
Podlaha zavrzala a já prudce rozlepila víčka od sebe. Klekal si. Rukou se blížil k mému rozkroku. Prsty natažené směrem ke mně a jeho dotek byl náhle překvapivě něžný. Konečky prstů přejel po citlivé sliznici a když se odtáhl, všimla jsem si, že jsou mokré. Zajíkla jsem se a znovu zavřela oči. Nemělo mě to vzrušovat, zatraceně, co to se mnou bylo?
Ucítila jsem jeho dotek znovu a tentokrát do mě tvrdě pronikl. Rovnou bez zaváhání našel citlivý bod v mém těle a začal ho dráždit. Druhou rukou mi zatlačil na podbřišek a bedlivě se mi zadíval do tváře.
“Tak je hodná,” zamručel, když jsem se ani nepohnula.
Zrychlil pohyb prstů, dráždil mě. Šukal dlouhými prsty. Začala jsem mít strach, že se asi počůrám, jak neustále tlačil na jeden přecitlivělý bod uvnitř mého těla.
Začala jsem prudce oddechovat, chtěla jsem se mu vysmeknout, prosit ho, aby přestal, ale zadržel mě tlakem své ruky na můj podbřišek. Rostl ve mně podivný pocit napětí a vzrušení, až jsem se napjala a uslyšela zvuk stříkající vody, nějaká tekutina mi vystříkla na stehna a já se s překvapeným výkřikem prohnula v neskutečném orgasmu.
Když jsem se konečně vrátila zpátky do svého těla, otíral mě něžně hřejivým ručníkem a usmíval se na mě. Co to sakra bylo? Co se to sakra stalo? Pode mnou na dřevěné leštěné podlaze byla louže, jako kdybych se počůrala.
“Co to… co se to?”
Zarazil se, když mi otíral stehna, odněkud vytáhl teplou deku a přehodil ji přese mě.
“Posílají čím dál hezčí a lepší herečky,” usmál se.
“Cože?”
“Peníze ti nechám na stole, až budeš odcházet,” podložil mi hlavu polštářem a usmál se.
Zůstala jsem na něj civět.
“Takže nebudete volat policii?”
Nechápavě se na mě zamračil, “proč bych měl volat policii?”
Rozhlédla jsem se po pokoji, kde byl otevřený poklop od trezoru, “protože jsme… protože…” zaraženě jsem na něj koukala.
Zasmál se, “už nemusíš hrát.”
Hleděla jsem na něj zcela vážně a v jeho výrazu se náhle něco změnilo. Pobavený výraz vystřídala čirá hrůza.
“Ty tu nejsi přes CNC industries?”
“Přes co?”
Zavřel oči a sevřel čelisti k sobě, “můžeš mi vysvětlit, jak ses tu ocitla?”
Zarazila jsem se a pak jsem se pousmála, protáhla se a přitiskla si přikrývku blíž k tělu, “dělám si srandu, myslela jsem, že by to mohlo být pro zákazníky zábavnější.”
Přejel si rukou po tváři a vydechl, “bože, vážně jsem se lekl. Nikdy bych… nikdy bych tohle nechtěl udělat někomu, kdo to ve skutečnosti nechce.”
Přiblížila jsem se k němu a položila mu hlavu do klína. Vzhlédla jsem, když mě pohladil po rozcuchaných vlasech.
“Opravdu jsi krásná. Možná se ještě někdy uvidíme,” usmál se.
Usmála jsem se na něj zpátky.
Dost jsem o tom však pochybovala. O CNC Industries jsem dnes slyšela poprvé…