Pán

Hned, jak jsem ho uviděla, mi bylo jasné, že je to On. I skrze černou matnou elegantní masku, kterou měl přes celé čelo až pod lícní kosti, jsem si všimla temných očí, které mě sledovaly. Když jsem se pohnula, i on se pohnul. V očích se mu temně zablesklo, když si všiml, že jsem do zpozorovala.
Sevřela jsem skleničku v ruce a zamračila se.
„Děje se něco?“ kamarádka náhle zpozorněla, když jsem uvolněnou pozici nahradila zvláštně strnulou a napřímenou.
Nevěřila jsem, že by skutečně přišel… Myslela jsem, že jen vyhrožuje, že to nemyslí vážně. Nikdy by mě nenapadlo, že tyhle párty s maskami, do kterých mě pořád nutila kamarádka, jsou jeho styl.
„Ne, Lucy… snad nic,“ vydechla jsem. Třeba to není on, třeba prostě jen zbytečně panikařím. Může to prostě být jen nějaký náhodný muž, kterému se líbím.
Lucy se otočila a zapátrala očima po baru plném lidí. Nemohla ho vidět, nechoval se nijak nápadně, ve svém tmavém obleku, černé masce a temnými vlasy splýval s okolím.
„Chceš jít domů?“ zeptala se starostlivě, ale poznala jsem jí na hlase, že jí se domů nechce ani trochu.
„Nechci jít domů,“ a pokud je to on, ani nemůžu jít domů, na to už je pozdě. Skousla jsem si spodní ret a cítila, jak se mi nervozitou rozbušilo srdce.
„Ale netváříš se moc přesvědčivě,“ nesouhlasně sevřela rudě nalíčené rty. Sama na sobě měla světlou krémovou zdobenou masku, která jí krásně ladila se světlými vlasy a jiskřivě modrýma očima.
„To je v pořádku, kde jsi skončila?“ pousmála jsem se a zkusila odvést její pozornost. S přehnaným zájmem jsem se na ni usmála.
Přimhouřila oči, ale pak se jí obličej zase rozzářil, když pokračovala ve spikleneckém vyprávění o světlovlasém muži, kterého potkala na maškarním večírku naposledy. Jméno jsem nepochytila a nedokázala jsem se pořádně soustředit.
Ucítila jsem zvláštní mrazení. Musel mě pozorovat už déle. Večírek začal před dvěma hodinami, nevypadal, že by mě uviděl poprvé… I když… Co když to doopravdy není on? Mohl si všimnout, že jsem nesplnila, co mi řekl? Skousla jsem si ret a zavrtěla se. Zlobila jsem se sama na sebe, že jsem to podcenila. Ale vyhrožoval mi už tolikrát, že si zkontroluje, jestli jsem splnila, co jsem měla a nikdy to neudělal. Jenže já dnes večer neměla chuť nic plnit, prostě bych se mu jen večer omluvila, odbyla si nějaké to potrestání na dálku a bylo by… Ale takhle.
Náhle mě osvítila spásná myšlenka. Odstrčila jsem skleničku stranou a nejistě se zavrtěla na barové židli, „omluvíš mě? Jen si odskočím.“
„Jo, jasně, v pohodě,“ starostlivě si mě změřila.
„Nic mi není,“ ujistila jsem ji s nervózním smíchem, ale neznělo to moc přesvědčivě.
Razila jsem si nenápadně cestu k dívčím záchodkům. Prostě to vyřeším teď, pak řeknu, že jsem to splnila… Kdyby náhodou.
Prodírala jsem se zpocenými těly. Někteří jedinci byli už očividně značně přiopilí, jiní se po sobě beze studu a zaváhání velmi výmluvě plazili. Díky intimnímu lichotivému přítmí v místnosti a rudým světlům, večírek působil zdivočele eroticky.
Vydechla jsem si, když jsem se úspěšně dostala až ke dveřím dívčích toalet, rozpoznala jsem kovový štítek s obrázkem panenky a natáhla ruku, abych do dveří zatlačila, když mi najednou někdo pevně sevřel zápěstí.
Než jsem stačila vykřiknout nebo se jen podívat, kdo to je, měla jsem na ústech hrubou teplou dlaň a tvrdé mužské tělo mě vtáhlo do dveří hned vedle záchodů.
Chtěla jsem se bránit, ale byla jsem úplně paralyzovaná. Museli jsme se octnout v nějaké místnosti pro zaměstnance. V pokoji bylo šero a bylo to tu zvláštně cítit čistotou. Čistící prostředky? Horké štíhlé vysoké tělo se tisklo k mým zádům, cizí ruka mi stále pevně svírala ústa, až se mi zuby nepříjemně tlačily do spodního rtu. Nemohla jsem mluvit ani křičet. Slyšela jsem a cítila, jak oddechuje, a roztřásla jsem se. Svíral mě strach a napůl rozpalovalo vzrušení. Byl to on? Musel to být on.
Napjala jsem se, když se prsty druhé ruky jemně dotknul mého krku, pohladil mě špičkami prstů po celé jeho délce, až mě zamrazilo. Přes rty se mi vydralo tiché zoufalé zasténání, které utlumila jeho dlaň.
„Nehýbej se,“ zachraptěl zhrublým hlasem a mně se konečně trochu ulevilo. Byl to on, poznávala jsem ten krásný hlas, který jsem tak často a ráda poslouchala přes telefon. Byl to přesně ten jeho napůl vzrušený napůl bezcitně škádlivý tón.
Trochu se sklonil, takže donutil i mě se sklonit. Moje tělo obkreslilo jeho, vtiskla jsem se do něj, zadečkem se nedobrovolně natlačila k jeho klínu a okamžitě ucítila jeho tvrdost. Zaplavil mě dokonalý pocit zadostiučinění. Kdyby mi nesvíral pusu tak pevně, určitě bych se usmála, tak, jak se ženy usmívají, když vědí, že muže trápí víc, než on trápí je.
Jenže pak jsem ucítila jeho pevnou ruku, dotkla se mého kolene a pomaličku, ale nekompromisně, mi šplhala po noze vzhůru po vnitřní straně stehna.
Napjala jsem se, díky čemuž jsem ucítila ještě výrazněji, jak moc se mu to líbí, a pokusila se sevřít nohy k sobě. Zavrčel, ale místo toho, aby se pokusil mi je rozepřít, pleskl mě přes stehno horkou dlaní. Zabolelo to a já práce nasála vzduch nosem do plic.
„Co jsem řekl?!“ zavrčel.
Maličko jsem kníkla, protože to byl jediný zvuk, který mi přes jeho silnou ruku šel vyloudit, ale když mě plácnul znovu, ještě silněji, konečně jsem nohy zase poslušně uvolnila.
„Roztáhni je pořádně!“ sykl výhružně.
Musela jsem být rudá až za ušima, když jsem poslušně roztáhla nohy jako nějaká lehká žena. Celé moje tělo se uvnitř svíralo. Strachy, vzrušením. Napínalo se proti němu. V rozkroku mi tepalo.
Znovu se dotknul mého stehna. Cítila jsem, jak jemně hladí pálící místo, kam mě uhodil, a zamrazilo mě v podbřišku. Sklouzl ještě výš, až pod okraj mých červených upnutých šatů a pak se prsty konečně dotkl lemu mých kalhotek.
Celá jsem se vylekaně napjala, jeho ruka se zastavila na jemné látce, jakoby tomu nemohl uvěřit.
Nadechla jsem, abych se pokusila přes jeho dlaň vymumlat omluvu, ale zastavil mě.
„Já jsem ti snad neřekl, abys nechala kalhotky doma?“ zašeptal mi výhružným tónem do ucha. Dlaní mi pomaličku sklouznul z úst na krk a jemně ho stiskl, abych se nemohla vysmeknout. Prudce jsem oddechovala. Sevřel mi krk pevněji, až jsem na chvíli ztratila dech a pak zase povolil.
„Neumíš mluvit?“
„Umím,“ vykoktala jsem roztřeseně a zajíkavě se nadechovala.
Tiše zamlaskal, pohladil mě jemně po kalhotkách, zatímco mi stále pevně svíral hrdlo. Mohla jsem dýchat, ale zároveň jsem se bála jen pohnout.
“Na něco jsem se tě ptal.”
“Já jsem… zapomněla,” zalhala jsem.
Hrubě se zasmál. Pustil mě a odstoupil ode mě, až jsem málem ztratila rovnováhu.
„Ani se nehni,“ doporučil mi tvrdě, „dělej, co ti říkám a možná to nebude bolet… tak moc.“
Zatrnulo ve mně. V místnosti byla tma a bez opory jeho těla jsem se náhle cítila podivně ztracená. Nervózní.
„Zavři oči,“ okamžitě jsem poslechla a roztřeseně se nadechla.
Slyšela jsem, jak mě obchází. Celá jsem se třásla, ale netroufla jsem si oči otevřít, i když mě to svádělo. Ještě jsme se nikdy neviděli na živo. Tohle bylo poprvé. Byl z daleka a nebyli jsme schopní vymyslet termín, který by vyhovoval nám oběma. A nebo možná měl tohle v plánu celou tu dobu.
„Udělej krok,… věř mi,“ jeho hlas byl hluboký a vzrušující. Netušila jsem, kde jsem, ani co se děje, ale věřila jsem mu.
Uslyšela jsem cvaknutí a i přes zavřená víčka jsem poznala, že rozsvítil světlo. Vzplálo za jemnou kůží víček. To mě znervóznilo ještě víc, ale neodvážila jsem se podívat. Musel mě teď mít jak na podnose. Na rozdíl ode mě konečně viděl, jak doopravdy vypadám. Byla jsem klidnější, když bylo zhasnuto. Dlouho mlčel a mně v hlavě bleskla nepříjemná myšlenka. Co když se mu nelíbím?
Jako by to vycítil, protože náhle promluvil, „hodná holka,“ pochválil mě tiše, „nehýbej se.“
Ucítila jsem lehký dotek na ramenou, sjížděl mi prsty po pažích, přes ruce až na stehna. Cítila jsem na krku jeho dech a toužila se přitisknout blíž k němu. Pomalu změnil směr a vracel se přes střed stehen pomaličku na bříško, dech se mi zrychlil, když přejel konečky prstů přes oblinky mých prsou a pak přes krk a tváře až k masce. Přes stužku až k uzlu pod vlasy. Rozvázal ho a nechal rudou masku pomalu sklouznout z tváře. Kousla jsem se nervózně do rtu a cítila, jak se mi hrudník prudce zvedá.
„Oči zavřené,“ připomněl mi tiše.
Pohladil mě po šíji a začal mi rozepínat šaty.
Napjala jsem se. Tohle přece nemůže. Ani jsem ho neviděla. Nevím, jak vypadá. Je to prakticky cizí muž. Nejsem připravená.
Ucítila jsem jeho pěst ve vlasech, přitáhl mě za vlasy blíž k sobě. Musel stát přímo přede mnou, protože jsem vnímala, že stíní světlu, které mi před tím svítilo do tváře. Zatímco mi dál rozepínal šaty, naklonil se a pomalu mě políbil pod uchem.
„Budeš moje hodná holka?“ zeptal se tiše.
Skousla jsem si zevnitř tvář, příliš rozpolcená, abych mohla odpovědět.
Sevřel vlasy pevněji, až to zabolelo a vytáhl mě tak, že jsem se musela postavit na špičky.
„Ano, pane,“ vyšlo ze mě k mému vlastnímu překvapení.
„Tak je hodná,“ pustil mě, „teď se svlékni, chci tě vidět. Oči pořád zavřené, teď se dívám jen já.“
Roztřeseně jsem vztáhla ruce k ramínkům šatů a pomalu je začala stahovat přes ramena. Cítila jsem, že se mi trochu třesou prsty. Nechala jsem je sklouznout na zem a pak jsem si pomalu sundala i podprsenku. Nemusel nic říkat, věděla jsem, že mě chce nahou. Cítila jsem, jak se mi bradavky bolestivě napínají a zastyděla jsem se. Oči stále zavřené, zakryla jsem si holá ňadra. I s kalhotkami jsem se cítila až příliš odhalená.
„Ale no tak, kalhotky měly být dole už dávno,“ připomněl mi pobaveně.
Zavrtěla jsem hlavou, neschopná mluvit.
„Kalhotky dolů,“ zopakoval.
„Ne.“
Chvíli bylo mrazivé ticho. Tiskla jsem si ruce pevně k tělu a snažila se uklidnit.
„Jak myslíš.“
V ten moment jsem toho zalitovala. Tón, který použil… už nebyl něžný a chápavý jako dosud. Šlehl jako bič a připomněl mi, s kým mám vlastně tu čest.
„Ruce za záda,“ přikázal mi.
„Ne, prosím,“ začala jsem vystrašeně.
„Řekl jsem ruce za záda!“ a v ten moment mi na zadek dopadla tvrdá rána. Bylo to, jako by mi kůži olízl rozžhavený plamen. Bolestí jsem rozevřela oči do široka a spatřila ho.
Stál přede mnou, celý v černém, v ruce krátký černý bičík, co vypadal jako malé lesklé hádě. Masku už neměl, v krásných očích se zračila překvapivá pozornost a vzrušení zároveň, na ostře řezané čelisti stín vousů. Tmavé vlasy rozcuchané. Naše oči se setkaly, jeho tmavě hnědé, moje ledově modré. V pokoji bylo přítmí.
„Omlouvám se!“ vyjekla jsem a přitiskla si dlaně na oči.
Cítila jsem, jak přešel ke mně. Jemně mě chytil za zápěstí a stáhl mi dlaně z očí.
„Děláš to schválně, že dnes tak zlobíš?“ v očích mu skákaly hravé plamínky, když si mě prohlížel.
„Ne, pane, omlouvám se, já…“
Mlčel, čekal, co řeknu.
„Jsem nervózní, já… omlouvám se.“
Soucitně si mě prohlížel, natáhl ruku vzal moji tvář do dlaně. Palcem mi jemně přejížděl po rozpálené kůži a usmál se. Byl tak hezký a přitažlivý. Jeho rty… Zamrkala jsem, když jsem mu na ně až moc dlouho hleděla.
„Já vím, ale je ti snad jasné, že to nemůžu nechat bez trestu.“
„Ano, pane.“
„A ani nevíš, jak strašně mě mrzí, že budu muset ublížit něčemu tak krásnému…“ zašeptal a pak se sklonil a jemně se rty otřel o mé. Prudce jsem se nadechla a vzdychla a on se zasmál. Odtáhl se a jeho výraz se úplně změnil. Zchladnul.
„Kalhotky dolů a říkám to naposledy,“ zavrčel.
Už jsem neodmlouvala.
Mlčky si mě prohlížel. Jeho pohled skoro fyzicky pálil. Pak poklekl přede mě a roztáhl mi nohy od sebe, až jsem se zastyděla. Ten pohled byl zvláštní. Klečel přede mnou na jednom koleni a přesto byl stále dominantní.
Sklonil se a rty se nečekaně jemně dotknul hebké kůže nad klitorisem. Zasténala jsem. Jazykem přejel po citlivém místečku, proklouzl mezi záhyby sliznic a obkroužil odhalený klitoris. Dlaněmi mi přejel po zadečku, chytil mě za zápěstí a přitisknul mi je k bokům. Snažila jsem se nesténat moc nahlas, když mi neúprosně dráždil citlivý uzlíček nervů. Kolena se mi podlamovaly vzrušením. Cítila jsem, jak začínám téct. Zrychlil pohyb jazyka, vsál ho mezi rty, když náhle… Skousnul. Ostrá bolest mi vystřelila z rozkroku až někam hluboko do mozku.
Vykřikla jsem a pokusila se mu vyprostit, ale držel mě pevně. Celý svět se najednou smrsknul jen na tu bolest, kterou mi způsobil pouhým stiskem svých čelistí. Ne tak, aby mi skutečně ublížil, ale dost na to, aby mě donutil litovat všech prohřešků, kterých jsem se vůči němu dopustila. Kolíček na prádlo, který mě jednou donutil použít, byl oproti tomu pohlazením.
Ucítila jsem slzy na tvářích, když mě pustil a já se svezla na kolena vedle něj. S lehkostí mě zachytil, abych si neublížila.
Bolest v rozkroku dál tepala, i když už mě nesvíral mezi zuby. Jak mi to mohl udělat?
Přitiskl si mě k sobě a překvapivě něžně mě políbil na ústa.
Prsty mi pomaličku sjel k rozkroku. Chtěla jsem mu ucuknout, ale netroufla jsem si a místo toho jsem jen zasténala bolestí, když mi promnul potrestaný klitoris.
„Budeš už hodná?“ zeptal se něžně, zatímco mě dál bolestivě mnul.
Schovala jsem obličej do jeho ramene a nechala slzy téct, zatímco mi dál ubližoval.
„Budeš?“ znovu bolestivě stisknul, tentokrát mezi prsty. Prohnula jsem se.
„Budu, pane,“ zaplakala jsem. Přejížděl prsty po zraněné rozdrážděné kůži. Jednou rukou mi způsoboval bolest a druhou mě něžně hladil po vlasech.
„Tak je hodná,“ šeptal něžně a líbal mě do vlasů, když se náhle v mém mozku něco zlomilo a bolest najednou přestala působit jen nepříjemné pocity. Najednou mi přišly jeho doteky dráždivé, najednou jsem si uvědomila, kde se mě vlastně dotýká a napjala jsem se znovu, tentokrát ne pouze bolestí, ale i vzrušením.
Musel ucítit, že se něco změnilo, možná to bylo mým sténáním, možná ucítil vlhkost na prstech, ale najednou mě hladil jinak. Přejížděl mi po úzké štěrbince, laskal citlivé sliznice, když do mě najednou opatrně vklouznul vlhkým prstem. Zavzdychala jsem a nastavila se mu, jako nějaká nadržená děvka.
Přidal další prsty a začal do mě hluboko pronikat. Projížděl prsty úzkou dírku, roztahoval mě a hladil. Hledal místa, která mi působí rozkoš a pak je dráždil, tlačil na ně a kroužil po nich. Palcem jemně dráždil přecitlivělý klitoris a přiváděl mě k šílenství. Teď už mi bylo jedno, jestli nás někdo uslyší. Hudba v baru byla dostatečně hlasitá. Sténala jsem nahlas a třásla se pod jeho rukama vzrušením. Pohybovala jsem boky, abych mu usnadnila přístup do mého těla. Šukal mě prsty a já přivírala oči slastí. Byla jsem tak blízko. Jenom pár pohybů jeho šikovných prstů. Napjala jsem a těsně před tím, než jsem se prohnula v omračujícím orgasmu, ze mě prsty vytáhl.
Frustrovaně jsem vykřikla a on mě povalil na zem na záda.
“Orgasmus je pro hodný holky,” sykl.
Roztáhnul mi nohy a naklonil se nade mnou, rychlým pohybem si rozepnul zip od kalhot a pronikl do mě dřív, než jsem to čekala. Byl větší, než jsem byla připravená a zabolelo to, i když jsem byla vlhká asi jako nikdy před tím v životě. Můj výkřik umlčel netrpělivým vášnivým polibkem.
„Drž, buď hodná holka,“ zavrčel, zatímco do mě drsně přirážel. Byla jsem tak přecitlivělá, že já jsem cítila každý centimetr jeho tvrdého ptáka, jak mnou proniká. Bral si mě bez milosti. Šukal mě a hrubě tiše u toho sténal, což bylo snad ještě víc vzrušující než moje vlastní hlasité steny, které naplňovaly místnost. Roztáhla jsem nohy, aby se do mě mohl dostat hlouběji a hlasitě zavzdychala.
Hleděl mi teď do tváře, opíral se silnou paží nad mou hlavou, měl zatnuté zuby a přivřené rty.
Byla jsem tak rozdrážděná, že jsem to nemohla vydržet. Sklouzla jsem rukou mezi svá stehna a promnula překrvený klitoris, ale než jsem si stihla ulevit, už mi rukou pevně svíral zápěstí. Chytil mi obě ruce nad hlavou a zamračil se na mě, zatímco mě stále hluboko šukal.
“Nezlob, nebo ti ty ruce svážu a o orgasmu si dneska budeš moct nechat dnes jedině zdát.”
“Ale, pane!” Zakňučela jsem a prohnula se proti němu. Tvrdě přirazil a přitiskl se ke mně. Cítila jsem ho teď neuvěřitelně hluboko, vyplňoval mě úplně celou, až to skoro bolelo, jak tvrdě se jeho pták tlačil na dno mojí kundičky.
Chytil mě pod krkem a donutil mě se mu podívat do očí.
“Budeš dnes už konečně dělat, co ti říkám, nebo ti to nestačilo?”
Moje prsa se otírala o jeho hruď, jak jsem se prudce nadechovala. Hleděla jsem na něj do široka rozevřenýma očima. Proč prostě nemůžu mít orgasmus?
Zoufale jsem zavřela oči, “budu, pane,” špitla jsem tiše.
Hrubě do mě přirazil, snad aby si získal zpátky moji pozornost a z hrdla se mu vydralo něco mezi vzdychem a zavrčením a pak ho ze mě vytáhl a zvednul se.
Stál teď nade mnou a já se neopovážila pohnout. Cítila jsem se poníženě. Ležící na zemi, nahá, s roztaženýma nohama a vlhkostí mezi stehny.
On nade mnou stál v tmavém obleku s penisem trčícím mezi stehny, lesknoucí se naším vzrušením.
“Kleknout,” zavrčel.
Měla jsem problém přimět svaly k poslušnosti, ale nakonec se mi přece jen podařilo si před ním kleknout. Svíral teď svého ptáka v dlani a pomalu si honil.
“Otevři pusu.”
“Ne, pane, prosím,” přála jsem si, abychom se udělali spolu. Nebo aspoň abych ho udělala já.
Přimhouřil oči, “Řekl. Jsem. Otevři. Pusu.” Zopakoval tvrdě.
Otevřela jsem ústa a hleděla na něj velkýma očima.
“Vyplázni jazyk.”
Poslechla jsem a on mi položil žalud na jazyk a dál si honil.
“Hodná holka,” pochválil mě a pak mi vklouznul hluboko do úst. Sevřel mi vlasy v pěsti a přirážel do mě stejně tvrdě jak před chvílí do mojí kundičky, až jsem se na jeho ptákovi dávila. Proč to bylo tak neuvěřitelně vzrušující? Cítila jsem se jak jeho šuškací panenka. Ale frustrace z toho, že mě pořád ještě nenechal se udělat mi zatemňovala mysl. Sála jsem ho, když zpomalil a poslušně otevírala ústa, když zrychlil. Musela jsem se držet, abych nesklouzla rukou mezi stehna, takže jsem ruce položené na stehnech pevně svírala do pěstí, aby mě to nelákalo.
Cítila jsem, jak se mi ústech cuká a pak se celý napjal a přes sevřené zuby vypustil hluboké zavrčení. Ucítila jsem na jazyku slanou chuť a polykala.
Odtáhl se ode mě a přejel mi palcem po rtech, otřel zbytky svého semene, olízl si prst a ďábelsky se na mě usmál. Hleděla jsem na něj jak na zjevení, neštítil se toho, jak někteří muži. Bylo to tak neuvěřitelně sexy.
“Lehni,” přikázal mi a mávl k podlaze, “roztáhni nohy.”
Už jsem ani nepřemýšlela, byla jsem jako pohlcena celou jeho osobností a touhou po vyvrcholení.
Poklekl ke mně a pronikl prsty do mně, vytáhl něco malého, lesklého z kapsy a pak jsem na klitorisu ucítila silné vibrace. Vykřikla jsem a prohnula se. Byla jsem tak strašně rozdrážděná a vzrušená, že to byla jen otázka vteřin, než se ve mně zde začal sbírat orgasmus. Propnula jsem nohy, ale místo abych vyvrcholila, jeho prsty i vibrace zmizely.
Koukal na mě se škodolibým úšklebkem.
Zoufale jsem se napjala a zakňučela.
“Zlobivá a nadržená,” zachraptěl.
“Prosím,” šeptala jsem zoufale.
Usmál se a znovu do mě pronikl, vibrace byly zpátky a já zavřela rozkošnicky oči. Ach bože, ano prosím. Hladil mě špičkami prstů uvnitř, tlačil proti vibracím a pozoroval každý můj pohyb. Ach ano. Napjala jsem se, tak blízko.
Odtáhl se a zasmál.
Zakřičela jsem na něj a on nespokojeně zamlaskal, “ale, ale. Kdy už se naučíš chovat?”
“Prosím! Prosím, pane!” Sklouzla jsem si rukama na prsa a přejížděla po tvrdých bradavkách, “prosím. Prosím, už budu hodná.”
Nadzvedl obočí a mučivě dlouho si mě prohlížel.
“Prosím!”
Usmál se, prsty přejel jemně okolo mojí nateklé mokré kundičky.
“Prosím, prosím, prosím, pane,” šeptala jsem zoufale a propínala se k němu.
Pomalu do mě strčil prsty zase zpátky a zapnul ďábelské zařízení. Měla jsem pocit, že mi vibrace proudí celým tělem. Tentokrát jsem se uvnitř svírala strachy, že zase přestane.
“Prosím, prosím,” opakovala jsem téměř bez dechu a třásla se pod jeho rukama. Jeho prsty byly tak hluboko a přesně věděly, co mají dělat. Hleděla jsem mu do očí a on hleděl do mých. Na rtech mu stále pohrával ten zlomyslný sadistický poloúsměv. Očima jsem ho prosila.
“Hodná holka,” šeptal něžně, zatímco ve mně pohyboval prsty, “dívej se mi do očí… můžeš.”
S ohlušujícím výkřikem jsem vyvrcholila. Rozpadla se na tisíce střípků. Vlny extáze si razily cestu mým tělem, lámaly se a vracely zpátky. Ztrácela jsem se. Jediný pevný bod byl jeho temný pohled a jeho potěšený úsměv. Třásla jsem se, když ze mně jemně vytáhl prsty vsál je do úst.
“Jsi ještě sladší, než jsem si představoval.”
Naklonil se ke mně, chytil mě pod koleny a zády a vytáhl si mě do pevného obětí. Zabořila jsem obličej do jeho hrudi a přitiskla se k němu.
“Děkuji, pane,” zašeptala jsem.
“Rád tě poznávám osobně, maličká,” usmál se.
“Nejlepší první setkání,” zahihňala jsem se a přitulila se k němu. Konečně jsme byli opravdu spolu.