Princezna a Strážce

Tma mě ničila, dusila. Páčila mi čelisti od sebe a drala se dovnitř, hluboko do úst. Slizce vklouzla dovnitř a těžce zalehla v žaludku jako obrovský těžký kámen. Prala jsem se s tím neforemným, nebezpečným útočníkem, pokoušela jsem se křičet, lapala jsem po dechu. Cítila jsem slzy, jak se mi řinou z očí, ale neviděla jsem. Až jsem konečně zaryla nehty do něčeho měkkého a snažila se to vší silou odstrčit.
"Princezno!... Emily!“ něčí hlas mě vytrhl ze spárů tmy. Konečně jsem se mohla nadechnout. Z pootevřených úst konečně unikl tichý zadržovaný výkřik. Zamrkala jsem do šera pokoje a zamžourala na osobu, která mě konejšivě hladila jednou rukou po vlasech a druhou mě pevně držela za rameno.
"Seb-Sebastiane,“ vykoktala jsem zmateně a celá se zarděla.
"Ššš, byl to jen sen, princezno,“ znovu mě něžně pohladil po vlasech a jemně vypáčil prsty, kterými jsem pevně svírala jeho košili. Dokonale upravený i uprostřed noci. Jako by snad ani nikdy nespal.
"Byl to zase ten sen?“ zeptal se opatrně.
Zavrtěla jsem se a přitáhla si přikrývku víc k tělu, podívala jsem se na něj a pokrčila s předstíraným klidem rameny, i když mi stále v hrudníku splašeně bušilo srdce. Cítila jsem jeho třepotavý tlukot pod prsty, kterými jsem si tiskla přikrývku k prsům “nevzpomínám si,” zalhala jsem, když jsem viděla jeho starostlivý výraz, "co tu vůbec děláš? V mém pokoji!“ obořila jsem se na něj, “jdi pryč!“
Stáhl rty do úzké linky a nesouhlasně se na mě zamračil. Ještě víc jsem si přitiskla přikrývku k tělu. Prosím, odejdi, Sebastiane, vysílala jsem k němu v duchu prosebně. Nemohla jsem se na něj dívat, aniž bych nepřemýšlela nad věcmi, které se dělat s osobním strážcem nesluší.
Obzvlášť když se ocitl v půlce noci u mojí postele, jen kousek od mého roztouženého těla. Pokaždé, když jsem ho uviděla, okamžitě jsem na jakoukoli noční můru zapomněla. Tím víc mě jeho přítomnost děsila. Takové myšlenky a pocity jako princezna k němu nesmím cítit.
Sebastian byl můj bodyguard jen necelý rok. Nemyslela jsem si, že potřebuji jakoukoli ochranu. Byla jsem dospělá a dokázala jsem se o sebe postarat dost dobře.
Bohužel tenhle názor se mnou otec nesdílel. Chvíli mi trvalo si na Sebastiana zvyknout. Byl vždy chladný a rezervovaný. Pokaždé myslel zodpovědně a racionálně, což mně údajně podle otce chybělo. Udržoval si profesionální odstup a analyticky hodnotil situaci, když jsem se nechávala strhnout emocemi.
Ale nakonec jsem si k němu cestu našla. I k jeho věčně starostlivě zahleděnému pohledu, když jsem mu vyprávěla něco, co mě nadchlo. Něco se změnilo až před měsícem.
Zapomněla jsem si zamknout v koupelně, svlečená jsem si upravovala vlasy, když vešel. Samozřejmě se okamžitě omluvil, ale stihla jsem zachytit ten pohled, který na mě při tom vrhnul. Nebyl to ten stále rezervovaný a profesionální Sebastian, i když se smál. Tohle byl někdo úplně jiný. Vřelý, dychtivý, plný emocí. Toužila jsem po tom ho tak vidět znovu a zároveň jsem se bála.
Teď když byl otec pryč, potřebovala jsem Sebastiana hlavně co nejrychleji dostat ze svého pokoje.
"Jdi, Sebastiane!“
Upřel na mě oči a na malinkou chvíli v nich problesklo horké světlo, jako by chtěl něco říct, ale pak znovu vychladly. Plynule se zvedl a upřel na mě chladný pohled, "kdybyste cokoliv potřebovala, stačí zavolat, jsem vám kdykoliv k službám,“ do posledních slov se vkradla ostrá uštěpačnost.
Zhasnula jsem světlo, které rozsvítil, a pokusila se potlačit strach ze tmy tím, že jsem si představila tón jeho hlasu, když vyhrkl moje jméno, aby mě probudil. Bylo to snad poprvé, co mi řekl jménem a ne jen odtažitým “princezno”.
Zavrtala jsem se do teplé peřiny a smutně si povzdechla. Nesmím na něj myslet!
Jenže ať jsem se převalovala v posteli, jak jsem chtěla, najednou už po spaní nebylo ani památky. Zvedla jsem a vydala se do kuchyně, abych se napila.
Svítilo se, Sebastian seděl na židli ve velké jídelně a něco si četl na telefonu. Překvapilo mě, že nespí, ale nekomentovala jsem to, ani když jsem kolem něj procházela.
"Nemůžete spát?“ zeptal se.
Povzdechla jsem si, promnula si oči a pohodila rozcuchaným světlým mikádem, "už jsem ti několikrát říkala, ať mi tykáš… je to divný, jsme přece skoro stejně staří.“
Chvíli si mě mlčky prohlížel, pak kývl. Zpropadeně tvrdohlavě rezervovaný jako vždy.
Napustila jsem si vodu, chvíli jsem ji popíjela a pak jsem se prudce otočila a vydala se rychle zpátky do pokoje. Uražena jeho přístupem. Jenže mi tím prudkým pohybem vyšplíchla voda a jak jsem udělala nešikovný krok, ujelo mi to a rozkrokem jsem prudce narazila na hranu stolu přesně do těch nejcitlivějších míst. Zaúpěla jsem, nohy mě neudržely a já se svezla k zemi, tak tak, že jsem nevylila i zbytek vody. Taková bolest…
Sebastian byl ihned na nohách, skláněl se ke mně a bral mi sklenici z rukou, "co se stalo? Jsi v pořádku?“
"Jasně, jsem,“ zalhala jsem, ale skoro se mi tou bolestí točila hlava. Jak to jen může tolik bolet? Nenápadně jsem si sjela na kraťasy a zkusila zkontrolovat, jak to tam vypadá. Trhla jsem sebou, když jsem prsty narazila na nateklou horkou vybouleninu nad klitorisem. Au.
Sebastian se na mě zamračil, nespolkl mi to, sklonil se, chytil mě pod koleny a zvedl si mě opatrně do náruče.
“Počkej, co to děláš?“ protestovala jsem, "to není třeba.“
“Dám tě do postele a pak mi řekneš, co se stalo. Nebudu to s tebou rozebírat tady na studené podlaze.“
"Ne! Sebastiane! Pusť mě dolů a to okamžitě! Chci být sama! Hned!“ Zatlačila jsem mu do ramene. Kdyby mě k sobě pevně netiskl, možná bych si i dupla.
Zavrčel a nesl mě dál, dokonce mě stisknul ještě pevněji. Oči mu potemněly, "už mám dost toho, jak mě neustále odháníš! Zranila ses, musím se na to podívat! Jestli se ti to nelíbí, tak to je sice špatné, ale ničemu to nepomůže.“
“Já že tě odháním?” Zavrčela jsem na něj, “říká ten nejodtažitější člověk, kterého znám!”
Sevřel čelisti k sobě a úkosem na mě pohlédl, “dělám svoji práci. Tvoje zdraví je moje zodpovědnost. Prohlédnu si to a pak se uvidí.”
Zrudla jsem jako pivoňka, když jsem si uvědomila, co to znamená… Bude chtít vidět, kam jsem se uhodila. Ach bože, to rozhodně nepřipadá v úvahu.
Položil mě na postel a posadil se ke mně, chtěla jsem se zvednout, ale zatarasil mi svými širokými rameny cestu. Zamračil se, "myslel jsem to vážně, Emily,“ zavrčel výhružně.
Páni… Takového ho neznám. Kam zmizel chlad, klid a profesionalita? Vykání s oslovením "princezno“? Ne že by mi to vadilo… podívala jsem se do jeho temných očí a trošku se otřásla.
"Ukaž mi, kam ses uhodila,“ naklonil se nade mě a mě na chvíli ohromilo, jak je zblízka hezký. Jeho krásná vůně a horkost jeho dechu mi olízly krk, ale jen rozsvítil lampičku nad mou postelí a zase se stáhnul.
"Ne,“ zavrtěla jsem rozhodně hlavou.
"Řekl jsem, že mě tvoje rozmazlenost už nezajímá, a myslel jsem to vážně! Teď mi to ukaž, abych se ujistil, že jsi v pořádku a můžeme jít oba spát. Uhodila ses do stehna?“ jeho hlas trošku zjihnul a on si mě soucitně přeměřil.
“Nejsem malá holka, dokážu se o sebe postarat. Už jsem v životě párkrát spadla, takže dobrou noc!”
Pokusila jsem se přetáhnout přes sebe přikrývku, ale vytušil můj záměr a chytil ji silnou rukou dřív, než jsem se stihla zakrýt.
"Chci to vidět a hned,“ zavrčel ostře, “až to uvidím, tak sám usoudím, jak vážné nebo banální to je a jestli se tím budu nebo nebudu zaobírat!”
Povzdechla jsem si, byl tak neuvěřitelně neodbytný a otravný, "je to ale… je to… no…“ roztřeseně jsem koktala.
"Co?“ se zájmem se ke mně naklonil.
Ach jo, tohle nezvládnu. Potřásla jsem hlavou, ale pak mě napadla podivná ale vzrušující myšlenka. Málem jsem se sama pro sebe usmála. Srdce mi zběsile bušilo a v podbřišku mi trnulo, když jsem ho chytila za ruku. Byla horká a jeho kůže byla na dotek hrubá, podíval se na mě trochu zmateně, ale nebránil se.
"Je to tady,“ pomalu jsem vedla jeho ruku po své nahé noze, přes vnitřní stranu stehna, a pak jsem opatrně přitiskla jeho prsty na látku šortek na spaní ve svém rozkroku. Jeho ruka hřála tak, že jsem měla pocit, že propálí tenký materiál.
Se zatajeným dechem jsem k němu vzhlédla a čekala, co udělá. Na chvíli ztuhnul, koukal na mě rozšířenýma očima, zatímco já rudla rozpaky a roztřeseně se snažila odhadnout jeho reakci. A pak jemně pohnul prsty a mně se v krku zadrhl dech.
"Dobře,“ zašeptal.
Dlouhým prstem přejel v místech, kde jsem cítila narůstající vlhkost a potom odtáhl ruku. Zalilo mě zklamání. Už jsem si myslela, že odjede, ale jemu ztmavly oči. Naklonil se blíž ke mně a za rameno mě donutil si lehnout. Nervózně jsem se zavrtěla. Co to dělá?
"Tak se na to podíváme,“ zašeptal ochraptěle a mně se zhouplo cosi v podbřišku. Nervozita, očekávání, vzrušení, mělce zrychleně jsem oddechovala.
Strčil mi velké dlaně po zadek a pak mi stáhl tenké šortky po těle až ke kotníkům. Celou dobu se prsty dotýkal mojí kůže. Hladil mě. Slyšela jsem, jak mu zhrubl dech a vzrušilo mě to ještě víc. Zavrtěla jsem se a odvrátila od něj tvář do polštářů. Hrozně jsem se styděla. Chladný vzduch mi olízl intimní části těla, které byly teď odhalené Sebastianově vřelému pohledu. Bojovala jsem sama se sebou, abych nestáhla stehna k sobě. Chvíli bylo ticho, slyšela jsem jen náš zrychlený dech a jak mi prudce buší srdce.
"Vypadá to ošklivě, ale nijak vážně,“ zamručel Sebastian nakonec.
Neodvážila jsem se na něj podívat. Zdálo se mi ale, že se kouká už dost dlouho. Zvedla se ve mně vlna rozčíleného ponížení. Jestli nehodlá nic víc dělat, nebudu se mu takto ukazovat! Stáhla jsem stehna k sobě a vymrštila se na lokty. Bylo dost pokořující už jen to, že jsem se mu takhle nabídla.
"To stačí,“ vykoktala jsem a zkusila se natáhnout po přikrývce, ale pevnou rukou mě chytil za zápěstí a zadržel.
"Ale no tak, ne tak rychle. Musím se ujistit,” střelil po mně šibalským úsměvem, “buď trpělivá, princezno,” dodal tiše.
Proboha, ujistit o čem? A pak jsem ucítila jeho dlouhé prsty mezi nohama. Jemně odhrnul záhyby kůže a já se celá rozechvěla, "Sebastiane,“ zaprotestovala jsem slabým, zvláštně vysokým hlasem, který jsem u sebe slyšela poprvé. Už jsem se nebránila.
"Hodná holka,“ pochválil mě tiše.
Zajíkla jsem se. Jak ví, co na mě působí? Cítila jsem, jak se mi po tváři rozlévá ruměnec.
Sklonil se hlavou blíž a pak jsem ucítila dotek jeho horkého vlhkého jazyka, jak mi rychle kmitnul po klitorisu. Vyjekla jsem a vysmekla se mu, ale byl rychlý a měl nečekanou sílu, stihla jsem se jen přetočit na břicho. Jenže on nezaváhal a pevnýma velkýma rukama mě tlakem na stehna donutil zvednout zadeček.
"Emily,“ zavrčel, "tohle jsem si představoval od chvíle, co jsem tě viděl poprvé. Dnes si tě vezmu, princezno… Věř mi, že se ti to bude líbit,” znělo to jako výhružka.
S tváří zabořenou do polštářů jsem se třásla vzrušením a lehkým strachem, "jak můžeš vědět, co se mi líbí?“ zašeptala jsem.
"Protože necháváš válet na stole různé zajímavé věci, když se jdeš sprchovat.”
Polilo mě horko. Narovnala jsem se na rukách, zadeček pořád vystrčený k němu a otočila k němu prudce hlavu, "ty jsi četl můj deník?“ vyhrkla jsem zděšeně. Srdce mi prudce naráželo do hrudního koše. Skoro to až bolelo. Četl moje fantazie? Všechny ty nevhodný věci, který jsem o něm napsala. Dělalo se mi špatně.
"Ano.“
"Ach můj bože,“ zakňourala jsem a zabořila hlavu zpátky do pokrývek, v celém mém těle vybouchl neuvěřitelný pocit studu a ponížení, "ach bože, ne,” tohle bylo tak neuvěřitelně trapný.
Sebastian mě něžně pohladil po zadečku a pak sklouznul rukou do vlhkých záhybů, pronikl do mě jedním dlouhým něžným prstem a políbil mě na půlku zadečku.
Napjala jsem se, ale jak kdyby mě jeho doteky vyřadily z funkce. Nebyla jsem schopná se zvednout ani reagovat jinak než tichým sténáním.
“Tak je hodná,” šeptal mi tiše, když do mě pronikl i druhým prstem a já zasténala a nechala ho mě prozkoumávat a roztahovat šikovnými prsty. Držela jsem mu jako nadržená děvka, což jsem taky byla. A Sebastian toho využil, mokrými prsty, kterými prozkoumával moji mokrou kundičku. Kroutil prsty, pronikal hluboko a pak je zase vytahoval. Hrál si se mnou. Pozoroval každý můj pohyb a když jsem s vyjeknutím zatajila dech, zůstal na tom místě. Prsty tlačil do citlivých sliznic, kroužil po bodě, které mě přivádělo k šílenství.
“Líbí se mi, co jsi psala,” zašeptal ztěžklým hlasem.
Nevěřila jsem tomu, byla jsem zvrácená, všechny ty věci… nemohlo se mu to líbit. Cítila jsem se nahá, jak ještě nikdy v životě před nikým a to jsem rozhodně nebyla panna.
Políbil mě na napjatou kůži zadečku a přejel vlhkými prsty náhle jen o kousek výš na druhý otvor a zatlačil.
Vyjekla jsem a stáhla půlky k sobě, ale jemně mě kousl do pravé půlky, “Uvolni, buď hodná.”
“Sebe…” vyhrkla jsem nejistě.
“Emily, uvolni se, bude se ti to líbit.”
Zavrtěla jsem hlavou, ale on mi nepřestával jemně tlačit prstem na sevřenou hvězdičku kůže a svalu, až jsem to nevydržela a povolila. Vklouzl článkem prstu dovnitř a já se napjala v tichém nesouhlasu.
“Tam ne, prosím…”
“Ale ano…”
Hluboce jsem zasténala, když sval povolil ještě víc a nechal ho proniknout hlouběji.
“Ano,” zašeptal potěšeně, “přesně takhle.”
Sevřela jsem kolem něj v panice svaly, ale on jen nespokojeně zamlaskal a čekal, dokud se zase neuvolním.
“Nemůžu ti přece dneska šukat kundičku, když ji máš zraněnou,” vysvětlil, zatímco se natáhl na noční stolek a popadl z něj vazelínu, kterou jsem si na noc vždycky mazala rty.
Zrychleně jsem dýchala, když nabral mast na dlouhé prsty a začal ji roztírat kolem úzké dírky. Tlačil a pronikal do mě nejdříve jen prostředníčkem.
“Počkej,” udýchaně jsem ho zarazila, “já vím, že jsem psala o hodně věcech, ale to neznamená, že jsem…”
“Napsala jsi o tom a já tě přesvědčím, že je to přesně to, co se ti líbí i ve skutečnosti,” zatímco mluvil, povedlo se mu do mě zasunout další prst. Byl něžný a mně došlo, že to nejspíš už někdy dělal. Možná můj chladný odtažitý Sebastian měl také nějaká tajemství.
Líbilo se mi to. Každý pohyb jeho prstů byl nečekaně intenzivní. Už jen to, kde se mě dotýkal mě přivádělo do hlubokých rozpaků, ale to, že to byl on… Že bychom spolu neměli dělat vůbec nic, natož něco takového. Moje srdce a obličej plály temným plamenem vášně, studu a zakázané touhy. Tohle bylo hrozně špatně, nesměli jsme nic takového dělat. Ale nemohli jsme si pomoci.
S tím uvědoměním jsem se prohnula v zádech a přitiskla se k němu, že do mě jeho prsty vklouzly nečekaně snadno.
Sebastian překvapeně hluboce vydechl a prudce ze mě prsty vytáhl, až jsem sebou škubla.
Ucítila jsem ho za sebou, slyšela jsem že se svléká, ale nepodívala jsem se na něj. Vlny provinilosti a studu smíchané s vzrušením mi projížděly tělem.
Hladká kůže se dotkla moji sevřené a potom do mě začal pomalu pronikat žaludem. Vytáhl mě za vlasy silou k sobě a s tvrdě stiskl. Strhl ze mě tričko od pyžama a odhodil ho někam do pokoje. Tiskl se drsně ke mně, sevřel mi prsa silně v dlaních, zatímco do mě pomalu pronikal. Byl opatrný, ale něhu nahradila netrpělivá touha. Zabořil mi obličej do vlasů, které později shrnul na stranu a líbal mě na přechodu ramene a krku. Okusoval jemnou kůži a prudce oddechoval, když do mě stále nekompromisně tlačil svého tvrdého ptáka.
Zvrátila jsem hlavu na jeho rameno a lapala po dechu. Tmělo se mi před očima. Byl velký, ale byla jsem připravená. Chtěla jsem ho v sobě, chtěla jsem ho všude. Přála jsem si, aby mi to udělal tak, abych už nikdy nepochybovala o tom, že se mu to líbí.
“Dokonči to,” zastavil se a držel mě pevně u sebe, ale už se nehýbal. Čekal na mě. Chtěl, abych mu taky dala najevo, že se mi to líbí?
Sklouzla jsem rukama za sebe na jeho tělo. Byl nahý a jeho kůže byla hladká a hřejivá. Přejela jsem mu po bocích a pohladila ho, zatímco jsem s hlasitým zasténáním povolila v kolenou a dovolila mu proniknout hlouběji.
“Ještě kousek,” zašeptal a přejížděl mi něžně po těle. Hladil nateklá prsa, přejížděl po růžových ztvrdlých bradavkách a hleděl na mou tvář přemoženou vzrušením.
S tichým zakňučením jsem se do něj opřela plnou vahou a ucítila, jak do mě vklouzl celý. Hýžděmi jsem se opřela o jeho klín a zamrazilo ve mně vzrušením, když jsem uslyšela jeho hluboké zasténání.
“Hodná,” zašeptal a pak mě prudce shodil do pokrývek, ruce, kterými jsem se ho dotýkala mi stáhl za záda a prudce do mě přirazil. Vykřikla jsem a on mi zatlačil hlavu do polštáře, naklonil se nade mě a začal do mě drsně narážet boky. Bral si mě tvrdě, přesně tak, jak jsem si představovala a psala do svého deníčku. Bez slitování. Pronikal hluboko do mého roztouženého zmámeného těla a já nemohla dělat nic jiného, než se mu oddat. Cítila jsem jeho velikost, jak mě roztahuje a prodírá se mým tělem.
Věděla jsem, že se mě nemůže dotýkat mezi stehny, protože naražená tkáň stále pulzovala. Ale i tak jsem si blízkost jeho těla užívala. Opájela jsem se jeho vlastním vzrušením a třásla se mrazivými pocity slasti, které mi projížděly tělem.
Přitáhl si mě znovu k sobě do kleku a chytil mě pevně pod krkem. Držel mě, zatímco mi prsty opatrně sjel mezi nohy a otřel se o zraněnou kůži. Zasténala jsem, když proklouzl mezi záhyby kůže a dotkl se mého klitorisu. Byl tak opatrný a něžný, že to ani nebolelo a když se ho začal jemně dotýkat a mnout, už jsem to nevydržela.
S jeho tvrdým ptákem vraženým hluboko do mě jsem se roztřásla v zakázaném uvolnění. Vykřikla jsem a on mě políbil ze strany na tvář, když jsem se chvěla v jeho sevření.
Pomalu ze mě vyklouzl, ale nepřestával mě objímat.
Položil se se mnou do přikrývek a přitáhl si mě k sobě. Mlčeli jsme, zatímco jsem prudce oddechovala na jeho nahém hrudníku, který se rychle zvedal a chytala dech. Hladil mě jemně po zádech.
“Miluju tvoje tajemství,” zašeptal.
Zahihňala jsem se a přitiskla blíž k němu. Neodsuzoval mě. Toužil po mně. Viděla jsem to v jeho očích, dávalo mi to sílu, pocit jistoty a klidu. Jeho obětí jakoby nahradilo nějaké moje vnitřní obrany a já se snad poprvé v životě mohla přestat držet. Držel mě on.