Jak jsem fotila galerku

Ukecával mě dlouho. Hodně dlouho, až jsem na to kývla. Pravdou je, že jsme si dlouho psali. Každý den. Bydlel jen přes park. A tak jsem o něm věděla dost, včetně toho, jaká akce je zrovna v Kauflandu. A jeden večer, jsem trochu pila. K jeho štěstí, střízlivá bych na to nekývla. Domluvili jsme si napevno příští sobotu. Musíme to i s nákupem stihnout za jeden den. Prostě taková jednorázovka a už se neuvidíme. Pořád dokola jsem opakovala, že půjde jen o focení, až si mě začal dobírat. Že není blbej, že to chápe a bude mu stopro stát, ani na něj nemusím šahat a stavět si ho. Prý má tvrdou školu a poslouchá na slovo. Hahaha. No jo, proto ta dominatní přezdívka Predátor. Musí jít jenom o focení. Nic jinýho, si nemůžu dovolit. Chodím si na modré stránky jen číst. Mám spokojené manželství. Příští sobotu veze muž syna na tábor a spí u rodičů, bude jim sekat zahradu.

O jeho galerii mám uplně jasnou představu. Psal, že se nechá překvapit. Chvíli po škole, jsem pracovala jako zdravotní sestra a tak jsem viděla mužský přirození. Různý penisy. Ale člověk se na to tak nedívá. Bere to jako maso. Nevzrušovali mě ani kluci v mým věku ani starší zkušení pacienti. Vdala jsem se brzy a existoval pro mě jen manžel. Můj manžel. Asi mě nikdy nepodvedl, tak já to taky vydržím. Prý je normální, že má ženská ve čtyřiceti větší potřebu a chlapi jsou v útlumu. V nemocnici už dávno nepracuju, nesloužím, nemám služby, mám spoustu času a nejsem, na rozdíl od muže, unavená. Tak se věnuju synovi a po nocích u povídkách masturbuju, protože ... až se mi chce brečet ... protože, když se k němu přitulím a nemusím chtít ani sex, zamručí, že spí.

Vyzvedl mě na zastávce, hned jak naši zmizeli za rohem. Mávala jsem ještě před domem. Předstírali jsme, že jede náhodou kolem. Jeli jsme do OC v jiném městě, abychom snížili pravděpodobnost, že nás spolu někdo uvidí. Oběma nám přišlo trapný mít na očích, uvnitř obchodu, sluneční brýle. Vymyslela jsem to tak, že já půjdu první a on za mnou. Když uvidím něco, co se mi líbí, vezmu to do ruky a když bude kývnutím hlavy souhlasit, dám do košíku. On bude mít taky košík, ale prázdný. U pokladny si je vyměníme, já půjdu ven a budu si prohlížet výlohy, on zboží zaplatí a vyjde ven a zase půjde za mnou a tak pořád dokola, dokud neseženeme, co za rekvizity potřebujeme. Líbilo se mu všechno, co jsem vybrala. Pořád se smál a rozesmíval i mě. Dva magoři v hračkářství. Zaujala ho moje otázka, jestli má doma provázek, který by vypadal jak uzoučké lano. Odpověděl, že má rád svazování. Pokárala jsem ho pohledem a tak vážně řekl, že ne a taky nemá doma nic k jídlu a hned, jak jsme imitaci lodního lana nahradili tangama v nejmenší velikosti, pozval mě na oběd.

Než nám přinesli jídlo, vytahala jsem postupně všechny hračky na stůl a nabízela možnosti. Kdo co bude dělat a kde. Jaké bude pozadí a jaké světlo. Ptala jsem se ho jak má osvícenou koupelnu. Nevšimla jsem si hned, že mě vůbec neposlouchá a fascinovaně na mě zírá:
"Ty jsi neskutečná."
"Coože ?"
"Jsi neskutečně zábavná. Vtipná. Inspirující. Fascinuješ mě."
"Coože ?"
Díval se na mě rošťáckýma očima a já nechápala, proč nemá ženskou. Proč si tu galerii fotil sám a proto je tak mizerná. Je tak hezkej a vypadá mladší a má tak pronikavý modrý oči a mně se začaly klepat ruce, jak jsem ty panenky držela a předstírala coitus. Najednou jsem si připadala ... no fakt jak magor.
Jsem blbá. Jasně, že má ženskou a jen to zkouší. Zkouší, která se chytí. Uložila jsem panenky do tašky a napila se. Zklidnila jsem dech a už nevím čím, jsem ho utřela. Zase se smál.
Najedli jsme se, zaplatil a odjeli autem k němu domů.

Byt měl moc hezky zařízený. Praktický, ale zároveň i útulný. Měli jste pocit, že si chcete sednout a číst si nebo si lehnout a spát. Všechno sladěné do detailu. Obývací pokoj s pracovním koutem, byl od malé ložnice oddělený květinovou stěnou. To mi vyrazilo dech. To chlapec překvapil. Mně každá kytka chcípne. Ten vtip, jak si žena vybírá v obchodě pokojovku a ptá se jí: "Kytičko, chceš jít umřít ke mně domů ?" byl vymyšlený podle mě. Rychlým pohledem, který umíme jen my, jsem zjistila, že po ženský, tam není ani stopy.
"Něco k pití ?" zeptal se.
"Ne, díky. Přešla bych rovnou k věci." zastírala jsem nervozitu.
Smál se. Když se směje, je ještě hezčí. Dýchej. V klidu. Slíkat se bude on, ne ty. A jemu to evidentně problém nedělá.
Slyšela jsem jak napouští vanu a volá, kolik má dát pěny. Houkla jsem, že to udělám sama. Přišel pro mě a měl na sobě župan. Ani nevím, kdy jsem naposledy viděla chlapa v županu. V nemocnici na chodbách.
"Vážně si nedáš nic k pití, když řídit budu já ?" nabídl se.
"Ne, díky. A já pak pojedu domů sama. Chci se projít." vymluvila jsem se. Další jízdu bych nedala. Ty vypracovaný pacinky jak svírají volant a řadící páku a ... začínalo mi být horko.

Sáhla jsem po tašce. Nechal spadnout župan na zem. Vlezl si do vany a ponořil se. Plaval mu po hladině.
"Potřebovali bychom, aby ..." nenechal mě dopovědět a lusknul prsty. Pták se mu vztyčil a stál nad hladinou. Otevřela jsem údivem pusu. Zase se smál. Bože, ten mi dává.
"Říkal jsem ti, že poslouchá na slovo. Má tvrdý výcvik. A kdyby tě to zajímalo - stříká, až když mu řeknu."
To už přehnal. Nemám ráda vejtahy. Ať je to jak chce. Zamračila jsem se.
"Paninka se zlobí. Zalez. Udělej ponorku !" smál se a penis opravdu klesl. Musela jsem se smát taky, to se nedalo vydržet. Ta galerka nebude stát taky za nic. Dva smějící se amatéři. Oblečená a nahý s hračkama ve vaně. Nemusíme si rušit profily, vyhodí nás sami.

"Potřebovali bychom, " pokračovala jsem. "Nějakou modrou látku jako nebe na obzoru. Promiň, že jsem ti to neřekla dřív. Máš něco ? Jednobarevné triko, ručník ? Dojdu pro to."
Projevil se opravdu jako technický typ a mrknul na mě:
"Hele, nemusí to být uplně autentický. Dlaždičky vymažem na počítači a přidáme azuro."
Jestli jsem si předtím připadala jak magor, tak teď jak debil. Že mi to nenapadlo ?!
"Dobře." mektala jsem. "Jak fotím na klasiku a fotky neupravuju, nedošlo mi to."
Vytáhla jsem malou jachtu a jednu panenku v plavkách, položila na palubu, aby se opalovala. Druhé panence, na krabici bylo napsáno Rybářka Joanna, jsem namontovala do ruky přiložený prut a rozkročmo ji postavila na příď lodě.
"Jaký to je, roztahovat ženský nohy ?" zeptal se mě s vážnou tváří.
Cukaly mi koutky, ale ustála jsem to. Odmotala jsem vlasec a oznámila mu, že si ho musí uvázat kolem žaludu sám. Udělal to.
Vzala jsem jeho mobil a začala fotit. Trochu víc jsem mu posunula koleno, aby vypadalo jako skála, do které jachta narazila a holky spadly do vody.

Nevím na co myslel, ale nestál mu.
"Na co myslíš ?" nedalo mi to.
"Na hromadu hnoje. Trávil jsem celé prázdniny u babičky na vesnici a ten smrad nesnáším dodnes."
"Tak, další poloha bude, že holky spadly do vody a jednu z nich, chytí Moby Dick za nohu."
"Musíš ..." zase mě nenechal domluvit a vyloženě si to užíval.
"Moby Dick ? To mi lichotí."
"Musíš si trochu odhrnout předkožku. Já jí sundám botu, počkej. Ale jenom trochu, jako že po ní chňapnul. Nechce jí ublížit, chce jí stáhnout k sobě. Moc dlouho plave sám a chce společnost. Připrav se, nebude to držet, musím to rychle vyfotit. Musíš rychle, ale zároveň opatrně, aby to nespadlo. Povedlo se to na první dobrou.
Vzal mi za ruku a zeptal se:
"Ty nenosíš snubák ?"
"Ztratila jsem ho. Bohužel." a rukou neucukla. Bylo to tak příjemný.
"Proč bohužel, třeba je to znamení." díval se na mě moc dlouho a tak jsem mu ruku sebrala a navrhla další scény na focení.
"Mám takový nápad ..."
"Mám taky nápad. Stáhnu tě k sobě do vody a neublížím. Nechci tu být sám." řekl s vážnou tváří.
"Já tady šéfuju. Budeš poslouchat a nerozrušovat mě. Nebudu se s tebou koupat ani oblečená ani nahá. Fotíme." pravila jsem přísně a vůbec si nepředstavovala, jak ho beru do ruky a tou roztomilou dírečkou na žaludu, který mačkám, předstírám, že to je rybí tlamička a mluví, abych ho vykouřila.
"Ano, paní režisérko, už budu hodný." vrátil se do své role.
"Panenky potřebujou na záchrannym člunu nějaký stěžeň nebo tak něco. Bude ti teď stát a já něj natáhnu tanga jako plachtu." dávala jsem pokyny.
Stál mu a čekal.
"Co je ?" zeptala jsem se, se spoďárama v ruce.
"Čekám." řekl.
"Na co ?" divila jsem se.
"Až natáhneš tanga jako plachtu." pozoroval mě.
Do prdele ! Já to řekla. Já to fakt řekla, že je na něj natáhnu. Po zádech mně stéká čůrek potu. Nemůžu cuknout. Nemůžu to neudělat. Musím. To zvládnu. Je to jen kousek masa.
Klidná hladina vody ve vaně. Panenky se drží gumového člunu a za ním se tyčí Moby Dick. Odhaduju tak dvacet cenťáků. Protahuju to, co se dá. Upravuju jim vlasy, ruce a zrychleně dýchám. Jsem vzrušená a jestli tu před tím bylo horko, teď mám pocit, že nejsme v koupelně, ale v sauně. Naberu trochu vody a poliju ho. Tak krásně po něm stékají kapky dolů. Nesmím myslet na to, jak bych ho ráda olízala. Vydržela bych ho mít v puse snad celou věčnost. Boooože. Dost !
Jeden konec kalhotek obepínám kolem člunu a další natahuju přes žalud a obtočím. Pulsuje v něm. Má nádhernou barvu. Plachta jak vyšitá. Pár sekund počkám, až se to vše přestane kývat a fotím. Hotovo.

Zvedám se a rychle odcházím z koupelny. Je mi jasný, že tady nevydržím být a dívat se s ním do počítače až to přetáhne, jak fotky vyšly. Uvidím to až v galerce. Anebo taky ne. Možná už nebudu na Amatéry chodit. Nepotřebuju si komplikovat život.
Čekám v chodbě. Má na sobě zase župan a děkuje. Prý je mi opravdu vděčný. Nejsem schopna nic říct a tak jen pokývu hlavou a slabě se usměju. Otevře dveře a hned je za mnou zavře. Mrzí mě, že nepočkal až odejdu ? Mrzí mě, že mi nedal pusu na rozloučenou ? Nemá tě co, mrzet ! Přijíždí výtah a jedu dolů. Dlouhých 12 pater. Ještě šest. Ještě je čas se zastavit a udělat co chci. Čtyři patra. Stop.

Mačkám 12. patro a nedočkavě zvoním u jeho dveří.

... o pár hodin později:
"Proč si mě nezastavil ?"
"Chtěl jsem, aby ses rozhodla sama. Doufal jsem, že bys to mohla chtít, ale nevěřil jsem tomu."