Jsem křtěný jako Tomáš. Nevěřící Tomáš, jeden z dvanácti apoštolů. Nevěřím v křesťanství jako v instituci. To však neznamená, že nevěřím vůbec v nic. Nebo, že opovrhuji vším, co nabízí. Benediktinský klášter v Rajhradě je místo, které mě provází již od malého kluka. Několikrát jsem se propadl stropem přilehlých budov. S kamarády jsem kradl pohlednice, ale narozdíl od nich jsem nechodil do náboženství. Tehdy mi to připadalo jako tábor nucených prací. Nebýt mého křiku, při kterém mi málem vyskočilo hrdlo z krku, zemřel bych v útrobách kláštera společně s Číňanem a klukem, který brečel, když dostal ve škole dvojku. Teď do něj chodím z jiného důvodu.
Procházím příjezdovou cestou. Lemují ji stromy a sochy osob, které prožívají utrpení, nebo ho alespoň předstírají. Míjím místního faráře, který vyprovází autobus polských turistů.
“Dobrého dne, přeji”, pokynul jsem.
“Bůh s Vámi mladíku.”
“Jak říkáte, jak říkáte!” a pokračuji dál.
Vešel jsem a pocákal se svěcenou vodou. Abych působil věrohodně. Sedám si do třetí řady po levé straně. Vždy si tak sedám. Mám tak přehled o všem, protože jako pravák levou stranu moc nevnímám. Koukám po obrazech a sochách. Koukám na ta pokroucená těla, tváře v křečích z nesnesitelné bolesti. Místo, které vám má dopřát klid a víru ve vše dobré a čisté. Mně to naopak připadá jako dům zvráceného muže, který na oltáři dotváří své psychopatické umění k dokonalosti. A na jeho výsledky se pak koukáme po stěnách a se zatajeným dechem ho obdivujeme. Všudypřítomný chlad a kovová pachuť na patře to nijak nevyvrací.
Z myšlenek mě vytrhla dívka v šatech. Sedla si do třetí řady v pravém křídle. Jediné, co nás od sebe oddělovalo, byl středový koridor dlážděný mramorem vedoucí až k oltáři. Po pár minutách na mě promluvila.
“Pane, chodíte se sem kát před bohem?”
“Spíš mu chodím promlouvat do duše.”
“Promlouvat bohu do duše? To jde? Berete to z opačné strany než většina lidí.”
“Ano, aby se na to už vykašlal. A také mu přednáším z Antikrista.”
Zvedla se a přistoupila ke mně.
“Mohu?”
Posunul jsem se, aby si mohla přisednout.
“Přečtete mi něco?”
Levou ruku mi dala podél ramen, trupem se natočila ke mně a levou pokrčenou nohu celou položila na lavici. Sukně se jí vyhrnula. Periferně jsem si všiml, že nemá podprsenku. Chlad tlustých zdí dělal svoji práci na výbornou. A že se snažil! Beze slov jsem otevřel knihu a začal číst. O nízkých pudech, o zvířatech v nás, o slasti, které nelze odolat. Celou dobu ze mě nespustila oči. Probodávala mě! Pak se naklonila k mému uchu.
“Pokračujte!”, zašeptala.
Pokračoval jsem. Mezitím mi sjela její ruka do klína. Rozepla knoflík a zip u mých kalhot a vytáhla mi ptáka ven. Začala mi ho honit a já se snažil číst dál. Ztěžka, ale snažil. Za pár minut se mi z úst vydral vzdech. Vzepjal jsem se na špičkách, lopatky opřel o hranu lavice a propnul celé tělo. Moje tvář teď vypadala stejně jako na těch sochách. Poté jsem se svezl zpět na zadek. Z dálky to muselo vypadat jako exorcismus v praxi. Bez toho, aby mě musela pustit z ruky, si jedním tahem sundala kalhotky. Rozhodně to nedělala poprvé. Utřela do nich mě i svoji ruku. Položila je vedle sebe a zvedla se k odchodu.
“Počkejte, jak se jmenujete!”, zvolal jsem!
“Tanja.”
“Kdo jste? Proč sem chodíte?”
“Ukájím zde své nízké zvířecí pudy. Ohledávám mrtvá těla. A miluji keporkaky, jsou to čisté duše..”, pak se její hlas ztratil u východu z kláštera.
Až teď jsem si všiml, že na mě kouká starší paní s malou holčičkou. Asi babička s vnučkou. Zvedl jsem se a u vchodu vhodil do kasičky 10 korun. Teď už se jí vypáčit nesnažím.
Similar stories
-
For weeks it had lived only in her phone. Jessica had not expected it to be this hard. In her head it had been simple. She would swipe, she would charm, some beautiful, easy woman would say yes, I'd…
15 days ago 1 77 3 -
It was a Saturday morning Intercity train. The carriage was quiet, save for the rhythmic metallic hum of the tracks. A few rows away, she sat looking out the window, but her posture gave her…
1 month ago 0 76 1 -
There are nights when the noise of the world simply fades away, and everything narrows down to a few inches of distance. Saturday morning had been nothing but a prelude: a chance encounter, a glance…
1 month ago 0 60 0 -
[May 25, 2026 - Vienna] I just met up with a guy who just tied me up, tickled me, and edged me. He smelled good. He subdued me. He wasn't great at teasing, but he tried. Honestly, he was there for…
2 months ago 0 33 0 -
The afternoon sun streamed through the large windows of the cottage, casting long shadows across the old wooden floors. The old house, rather mansion than cottage, had seen better days but was ideal…
2 months ago 0 47 2