Povídka - maléry Paní účetní.

Maléry Paní účetní, část první.

Jsou kolegové kratší dobu, on je mladý, upravený, milý ale také stydlivý muž, který zrovna náhodou přijel do své práce dříve, neboť jeho mozek ještě nezačal pracovat a do poslední chvíle si myslel že jede akorát. Když mu dojde, že vlastně mohl ještě hodinu spát a že si jen popletl své budíky v telefonu, nemělo už cenu vracet se domů. Po nemalé chvíli slyší kroky a dveře se během pár desítek vteřin otvírají a v nich vyděšeně stojí jeho kolegyně účetní.

Ona je žena přiměřeného věku, její dekolt tvoří krásné čtyřky, boky a její zadeček je doslova výstavní, zkrátka ženská jak má být.

Dobré ráno, co tu děláš takhle brzy?
Dobré ráno Vám přeji, ale ani se neptejte, dnes to bude asi den blbec.
Dáte si kávu Paní kolegyně.
Ale ano ráda a ty?
Taky, tak já ji udělám.

Kdyby tak mohl udělat místo kávy, jeho kolegyni, pomyslel si.

Mladík vstává ze židle, bere varnou konvici a ještě se stále unaveným, nebo rozespaným krokem odchází do umývárky, natočit vodu na ono kafe.
Jeho kolegyně si vytahuje své věci, připravuje se na nový pracovní den. Vytahuje ze své kabelky malou svačinu v podobě ovoce, pár tušek, bez kterých nedokáže pracovat a jako poslední svůj nový lak na nehty který si už doma nestihla nanést na své nehty u jejich nohou.

Mladík, se vrací s varnou konvicí plné vody, kterou posazuje do stojanu a zapíná knoflík, aby se uvařila voda na ranní kávu. Vytahuje hrnky a nandává lžičky kávy do hrnků.

Dáte si do kávy mléko a cukr Paní kolegyně.

Otočí se na ní a v tu chvíli jen tiše zírá.
Mezi tím si totiž stáhla silonky které měla pod sukní a dala své bosé nožky na okraj stolu a uvelebena si hověla v křesle svého stolu.
Vyruši je jen už cáknutí konvice s vodou.

Nezlob se, ale hrozně mě bolí a ještě navíc jsem si je nestihla nalakovat, ale jestli ti to vadí, tak je dám dolů.

To je dobrý, nevadí mi to.

Odpoví její kolega a ve své hlavě si říká...kdybyste jen věděla o moji uchýlce na nohy, určitě byste se takhle neptala. To jsou ty nejdokonalejší nohy.

Přitom zalévá kávu, bere svůj hrnek a dává si ho k sobě na stůl, poté bere její hrnek a podává ji ho na její stůl. Když je u ní a těch krásných nohou, má co dělat aby se udržel, chvíli jim odolává během jejich rozhovoru, ovšem dlouho to nevydrží a ikdyz je velmi ostýchavý, začne se jich je mě dotýkat, jen tak nenápadně, kolegyně zpozorní, ale nic neříká, nastává hrobové ticho a sleduje se zaujetím svého mladého kolegu, jak si je prohlíží. Je jí to příjemné, a tak se opírá a zavírá oči. Mladík se jim začíná věnovat, zapojí i druhou ruku a začíná ji jedno chodidlo lehce mnout a masírovat, postupně své kolegyni promasíruje obě nohy a oba zcela zapomenou na jejich kávu a hlavně na čas, který neúprosně utíká a ve firmě se začínají objevovat jejich kolegové. Jsou nuceni toto příjemné prožití ukončit a jít pracovat. Ona otvírá oči a všímá si boule v rozkroku svého kolegy. Oba se upravují a začínají se věnovat své práci. Celý den utíká jako voda a je mu přistane lístek na stole,protoze v kanceláři nejsou sami. Mladík ho nenápadně stáhne k sobě a podívá se co na něm je napsáno.

Děkuji ti za příjemné ranní probuzení, nechala bych si to líbit. Buď tu zas příští týden v ten samý den.

Mladík zrudne, ale nedává nic znát. Po směně se loučí jako obyčejní kolegové. Když jede mladík domů, nemůže přestat myslet na to co se událo a text který byl na lístku. Ovšem za další týden se rozhodne, být ve své práci zase dříve, aby se mohl znovu postarat o nohy, své starší kolegyně.