Infarktové stavy

...aneb Kdyby blbost nadnášela...

"hey sweetie, do you have a minute?"
sotva ráno ještě rozespalá pustím noťas, už po mě něco chtějí, chjo...
"Hi Frank, just a second please"
za minutku jsem zpátky, už oblečená aspoň v tričku a volám ti, co že jsi to chtěl takhle po ránu?
...na druhé straně je ticho. Zopakuju otázku.
Aha, problém se schvalovacím procesem, ok to nebude problém. Zatímco se loguju do systému a hledám správnou záložku, vyprávíš mi o tom, jak sis koupil (zase) nový mobil a jak skvěle fotí.
A posíláš mi nějaké fotky přírody a Kodaně.
"Tak to bys mi měl konečně vyfotit taky sebe", říkám zamyšleně, ani si neuvědomuju že anglicky.
"No way, I'm shy guy..." směješ se. Však já to z tebe dostanu ;)
Tak, hotovo, běž si to prosim tě otestovat a pak se ozvi, já teď vstala a zatím si udělám kafe a tak, papa :)
Vařím si kafe a vracím se zpátky do postele k notebooku, kde klasicky pročtu maily, projedu novinky na facebooku a jen tak ze srandy tě zkouším vygooglit.
Bohužel, mužů s tvým jménem je v Dánsku asi tolik, jako u nás Honzů Nováků, tak smůla.
Ruka mi mimoděk sjíždí do kalhotek, hladím si po ránu žádostivou kundičku a vytahuju rovnou satisfier, tvůj hlas mi jako vždycky způsobil vlhko v kalhotkách.
Hluboký, sametově zbarvený hlas, který mě pokaždé přivádí na hříšné myšlenky. Představuju si tě, jak sedíš naproti mě v křesle, v ruce skleničku oblíbeného Jacka Danielse a beze slova mě sleduješ, jak si to dělám.
"Come for me." ... přitlačím, přidám na intenzitě a "aaaah", přichází uvolnění.
...
"Hey, I'm back, are you there?" Sakra, doprčic já jsem neukončila hovor! Slyšel něco? No asi ne, ukazuješ mi, jak teď zafungoval proces approvalu a co ještě bys tam potřeboval změnit.
Povídáme si ještě asi 20 minut, pracovní témata střídá vtipkování i běžný hovor o životě a mé nadcházející služebce, ve smyslu kam v Kodani zajít se podívat a kde se dobře najíst...
"Co ti to tam rachotí?" rozhlížím se a nenápadně vypínám satisfyer, který celou tu dobu leží opřený o zadní stranu monitoru a běží, vibrace jsou sotva slyšet. Ještě si to pak udělám jednou a pořádně, tyhlety ranní hovory s tebou mě dostávají do varu.
"To bylo z venku, zavřu okno." lžu až se mi práší od pusy.
"Can I have one personal question?"
Když osobní, tak osobní, ptej se :) netuším žádnou zradu...
"I like your panties, do you have more of these?" co..cože? no to...vyskakuju z postele a zaklapávám noťas, hovor nehovor.
Já jsem ale taková číča vylízaná, jak to, že jsem si nezkontrolovala, že mi jede celou dobu kamera!
Jdu si nalít panáka a vracím se zpátky k práci, trapas jako prase ale snad to nebude tak horký, lepší před ním, než před celým týmem třeba :D

V Inboxu mám pár zpráv od tebe, snažíš se to zahrát do autu a rozptýlit mě.
A jeden nepřečtený mail s předmětem:
"Vaše služební cesta byla schválena"

No, tak z toho už se nevyvlíknu.