Vzpomínka XIV

Apr 18, 2023 · 432 views losttranslation

Nemohl jsem si přát potkat R. na lepším místě než v Saunii na pražské Chodově. Nebyl jsem si jistý, jestli je to opravdu ona, ale tak krásná záda nemá hned tak někdo (a že jsem se na ně díval rád). Čekala na objednávku a já věděl, že jakmile si objednám, uslyší můj hlas.

Poznala mě okamžitě. Oči ji nenápadně kontrolovaly, jestli jsem tam sám. Za chvíli jsme už seděli spolu u stolu. Měli jsme si co říct, neviděli jsme se přes rok, ale já se nedokázal rozhodnout, jestli mám být radši, že ji potkám jen jako "kamarádku", nebo doufat v něco víc. Nakonec naše důvody, proč se přestat potkávat kvůli zachování rodinné situace nás obou, určitě přetrvávají.

Po 20 minutách jsem zase musel do sauny. R. se ke mě přidala a byl to ten nejzvláštnější pocit ležet vedle sebe (já dole, ona o stupínek nahoře) a nevědět, na čem jsem. Asi jsem mohl být akčnější a rovnou se zeptat. Jenže čas utíkal. Evidentně být schovaný v nejtemnějším koutě mělo svou výhodu. Po necelých deseti minutách jsem cítil, jak mi její ruka nahmatala stehno a míří přesně tím jedním správným směrem. Udělala přesně to, co jsem měl rád, nekompromisně stiskla a vůbec jsem nepotřeboval další signál. Erekce se dostavila okamžitě a už tak zvýšená tepová frekvence vyletěla nahoru.

Mezitím někdo přišel a já už přemýšlel, jak to skončí. V mé pozici bylo opravdu těžké cokoliv dělat, tak jsem se nechal unášet kombinací intenzivních stisknutí a pohybů nahoru a dolu.

"Už je mi dost horko," zašeptala, pustila mě a připravovala se k odchodu. Což se jí, jako ženě, snadno řeklo. Mohl jsem tam být další pět minut, než jsem se odvážil odejít. Ale i tak jsem se snažil prostěradlem schovat, co to šlo.

Jakmile přijde na veřejné prostory, nebyl jsem ten, kdo by byl nějak odvážný. R. to evidentně nezajímalo a vtáhla mě do sprchy s ledovým vědrem, kde se dá schovat. Což mě samozřejmě napadlo až později. Jenže ona evidentně využila těch svých pět minut hodně kreativně. Nevím, jestli to bylo horko, únava, nebo jen ten pocit, ale jakmile jsem ji políbil, měl jsem problém se udržet na nohou. Nevím, jak dlouho jsme tam byli, ale mně to připadalo jako věčnost. Naše vzrušení se stupňovalo a musel jsem R. prudce otočit a zezadu do ní proniknout. Zaúpěla. Ten pocit mi tolik scházel. Jenže nešlo být moc nahlas. Několikrát jsem prudce přirazil a pak jsem musel přestat.

Nevím, jak jsme to zvládli, ale domluva byla jasná: pokračování někde jinde...