Když jsme se od sebe s popadajícím dechem odtrhli, a já se konečně směla pořádně nadechnout, zjistila jsem, že polovina našeho oblečení už je z našich těl poházená po předsíni.
„No páni, za tohle můžu i já?! Kdy se to stalo a jak dlouho už tu jsme?" vůbec jsem si nedokázala představit časový horizont, který od výstupu z taxíku a líbání za dveřmi uplynul. Ale nijak to nevadilo, vlastně jsem kvitovala, že se čas dokáže zastavit s námi (i když ještě ne s ním ve mně).
Znovu mně vzal za ruku a v setmělé předsíni, kde on byl tím pánem, pokračoval popaměti. Vložila jsem do jeho počínání celou svou důvěru, i když jsem sama v sobě nedokázala pochopit, kde se to bere. „Vždyť ho neznáš!" křičel na mě rozum. Snažila jsem se zaostřit v přítmí, ale nedařilo se mi to. „Nevadí, kdyby to byl sériový vrah, tak snad cestu ven snad najdu nebo si rozsvítím." můj mozek pracoval v rozporu s ostatními částmi těla, která toužila pro příslibu jeho plánů. A já je chtěla všechny, ty naznačené, ty nevyřčené. Všechny do jednoho.
Jako by mi četl myšlenky, prudce mě přitáhl ke své nahé hrudi - přiznám se, že jsem to nečekala. Překvapení na mně asi bylo znát, protože přišla otázka, jestli je všechno v pořádku. Pohled splašené laně mu nejspíš napověděl, že by měl zpomalit. Dát mi čas vstřebat a mozku si uvědomit, že je to to, co jsem chtěla.
Letmými polibky mi ho chtěl dopřát, začal na šíji, dostával se přes klíční kost k prsům. „Ano!!!" křičelo mé tělo. Setrval v laskání bradavky, když se najednou odtrhnul.
„Co se děje?" ptám se s údivem v očích. „Pokud se Ti hned nedostanu pod ty kalhotky, asi prasknu." no, málem jsem praskla já, ale smíchy. Přišlo mi to v té chvíli velmi vtipné.
Najednou mu pohledem probleskl tichý výhružný tón. „Ouu, tohle jsem přepískla! Nemůžu se přece smát neznámému nadrženému klukovi!" .
Nejspíš si vědom mé zpátečky a hrůzy v očích, zasmál se teď on. Ok., je to 2:1 pro něj. Dostal mě. S pobavením v očích si vzal moje pozadí a přitáhl. Zběsilá žádostivost polibku mi vzala dech, ale chtěla jsem víc. Víc z něj.
Ruka mi bezděčně sjela k opasku, poučená z vlaku jsem už věděla, jak na na přezku a zkušenou rukou odjistila západku, kalhoty se samy odporoučily k zemi, jako kdyby mi pomáhaly. S pohledem do jeho očí jsem se tentokrát odtrhla já, lenošivě sjížděla dlaněmi po jeho břiše, zahákla se za lem boxerem, aby i ty hned následovaly kalhoty směrem níž.
Aby náhodou nestihl protestovat, což jsem nepředpokládala, jsem se dostala na kolena. Poslední pohled vzhůru, asi jsem čekala na jeho souhlas v přivřeném pohledu a lehce jsem olízla špičku jeho chlouby. A se zvracením hlavy, s tichým zamručením přišel jeho první sten.
Similar stories
-
For weeks it had lived only in her phone. Jessica had not expected it to be this hard. In her head it had been simple. She would swipe, she would charm, some beautiful, easy woman would say yes, I'd…
10 days ago 1 59 3 -
It was a Saturday morning Intercity train. The carriage was quiet, save for the rhythmic metallic hum of the tracks. A few rows away, she sat looking out the window, but her posture gave her…
27 days ago 0 69 1 -
There are nights when the noise of the world simply fades away, and everything narrows down to a few inches of distance. Saturday morning had been nothing but a prelude: a chance encounter, a glance…
1 month ago 0 57 0 -
[May 25, 2026 - Vienna] I just met up with a guy who just tied me up, tickled me, and edged me. He smelled good. He subdued me. He wasn't great at teasing, but he tried. Honestly, he was there for…
1 month ago 0 32 0 -
The afternoon sun streamed through the large windows of the cottage, casting long shadows across the old wooden floors. The old house, rather mansion than cottage, had seen better days but was ideal…
1 month ago 0 44 2