Výběrové řízení (LC 8)

Tři páry prsou se rytmicky zvedaly a usilovaly o pozornost Lorda Charlese. Byl to těsný souboj a zaměřit se na jedno jediné místo bylo prakticky nemožné. Roztěkanost jeho pohledu byla navíc podporována i tím, že o pozornost se hlásila i místa, která to, co postrádala na plnosti, oblosti a vytrčenosti, nahrazovala tajemnem a různobarevnými, velikostí i tvarem se lišícími chloupky přitahujícími oči dolů. Pomineme-li vskutku modelové tváře všech mladých žen a pevné a pružné ženské tvary, byl celý, klid neumožňující výsledný dojem, podtrhnut černými punčoškami uchycenými na podvazkových pásech stejné barvy, černými pevnými lakovanými střevíci a bílými rukavičkami a čelenkou sloužících. Lady Clara neopomněla ani na to, aby adeptky na novou pozici osobní pokojské Lorda Charlese byly kolem krku obdařeny černou stužku osazenou bílým emblémem s vyraženým erbem jeho šlechtického rodu.

Jednou ze záležitostí, nad kterou Lord Charles již téměř úplně ztratil doma kontrolu, byla správa služebnictva. Personální záležitosti mu vždy silně lezly krkem, takže se rozhodl ihned nezasahovat, když se v poslední době řady jeho sloužících začaly měnit dle vůle a přání jeho ženy. Přestože si byl jist, že noví sloužící jsou v jejím žoldu, všichni ti, které považoval za nejvěrnější a pro sebe důležité, přežili její zásahy bez úhony, a tak i nadále přesvědčoval sám sebe, že provedené změny jsou v jeho nejlepším zájmu. Navíc Lady Clara vše zvládala nezištně, o přijatých změnách ho pouze informovala navenek předstírajíce, že ji zajímá jeho souhlas, a to mu plně vyhovovalo. Žádost o to, aby se aktivně účastnil nejnovějšího kola náboru nového sloužícího, proto Lorda Charlese nemile zaskočila. Lady Clara na tom ale zjevně trvala, aniž by mu odmítla prozradit, o co přesně se jedná, a tak se jedno pěkné odpoledne ke své mírné nelibosti ubíral do jejích komnat na avizované řízení.

Myšlenky na nedávný rozhovor s bratrancem týkající se jistých jím neprobádaných aspektů intimních vztahů, které mu nedávaly pokoje, se mu rázem vykouřily z hlavy, jakmile na vyzvání vstoupil do výsostných vod panství své ženy.

Každá byla jiná. A přesto byly všechny stejné. Lord Charles se nemohl zbavit bezprostředního dojmu, že mu něčím připomínají Lady Claru. A přitom mu bedlivé zkoumání neustále vracelo informaci o tom, že žádný shodný charakteristický rys prostě nemůže najít. Byly různě vysoké, seřazené od nejmenší k nejvyšší. Měly různé barvy vlasů, očí, něčím jiným vynikající tváře. Tu rozkošným nosíkem, tu výraznými rty, tu vystouplými lícními kostmi. Všechny byly poměrně štíhlé, pouze u jedné z nich by si dovolil prohlásit, že její postava je plnější. Oblečené do jednotné uniformy služebných mu předvedly ukázkové pukrle, jakmile za sebou zavřel dveře.

„Posaďte se, Můj Pane“, vyzval ho nenucený hlas Lady Clary z křesla posazeného před celou trojicí stojící zády k její veliké posteli překvapivě osazené pouze prostěradlem, zatímco její ruka pokynula na křeslo přistavené po jejím boku. Obě křesla byla mírně natočena k sobě, takže usednuvší Lord měl dobrý výhled jak na svoji ženu, tak na připravené jeviště před sebou. Na to, co by se mohlo dít, nemusel dlouho čekat.

„Jistě jste si byl vědom toho, že mi nemůže uniknout, jak zálibně sledujete Marianu, kdykoliv jsem usoudila, že jste si zasloužil, aby Vám ráno pomohla se vstáváním“, začala Lady Clara hbitě. „Potěšilo mě přitom, že jste vždy důsledně respektoval, že Mariana je bez mého výslovného souhlasu nedostupná“, pokračovala po malé odmlce. Tón jejího hlasu a úsměv, který proslov doprovázel, poskytovaly Lordu Charlesovi jistou naději, že se na něj nechystá nějaká šeredná zrada, a tak se pokoušel vybudit dojem, že je uvolněný a s jistým, nepatrným zájmem vyčkává na to, kam se bude celá záležitost dále ubírat. „Jelikož je však Mariana velmi zaneprázdněná osoba a Vaše Lordstvo projevilo jisté předpoklady, že by moje péče o jeho osobnostní rozvoj mohla směřovat ke zdárnému cíli, navrhuji, aby Vaše Lordstvo zaměstnalo novou pokojskou, která Marianu v její činnosti nahradí.“ Všeobsažné gesto, kterým Lady Clara obsáhla připravenou trojici účastnic výběrového řízení, výmluvně dokreslilo, že je rozhodně z čeho vybírat.

Lord Charles si je měřil. A přemítal s prsty spojenými pod bradou. Byla v tom pouze náhrada Mariany jinou ženou? Proč by tomu tak mělo být? Jen tak, bez ničeho dalšího, nyní? Jaké další plány spojené se změnou mohla mít Lady Clara na mysli? Nebude nějaká jeho otázka vysloveně špatná? Co vše vzala Lady Clara při předvýběru do úvahy?

„Má Paní je nesmírně šlechetná, že se takto vzorně stará o mé potřeby a oceňuje moji předchozí snahu“, začal po zralé úvaze nakonec Lord Charles odbočkou. Děkovný, vědoucí úsměv jeho ženy mu ale prozradil pouze tolik, že si je dobře vědoma jeho nejistoty. „Co by se stalo v případě, že bych si žádnou nevybral?“, zkusil tak nakonec alespoň naťuknout, kudy dál.

„To by mě opravdu nepotěšilo.“ Úsměv zůstal zachován, stejně tak jako milý tón hlasu. Mohla si to dovolit, Lord se neposunul ani o píď.

„Stačí na jednu z nich ukázat, Má Paní?“, pokračoval tak Lord cestou toho, mít to tady co nejrychleji za sebou a teprve postupně, později, se seznamovat s tím, jakého zajíce v pytli koupil. Lady Clara se potěšeně zasmála. „Stačí, Můj Pane“, vypadlo z ní pobaveně. Ale bylo to zjevně proti jejímu gustu, protože značně kategoricky dodala „Ale myslím, že tentokrát by Vaše Lordstvo mělo znát podmínky, za jakých bude novou pokojskou přijímat.“

Lordovi v mírném nesouhlasu nad dosavadním vývojem vylétlo jedno obočí vzhůru. Tak proč s tím tedy nepřišla rovnou? A je si jista, že mu skutečně sdělí veškeré podmínky a na žádnou důležitou nezapomene? Měl o tom své pochybnosti, které však pochopitelně nemohl nahlas vyslovit. Lady Clara se jeho mírným nesouhlasem ovšem nedala ani trochu rozladit, naopak zvesela pokračovala dál, aniž by dala Lordovi další prostor pro to vyslovit případný nesouhlas s jejím postojem.

„Pro úplnost bych měla začít něčím, co je samozřejmě pevně dané. Všechny tři byly pečlivě vybrány, abychom zajistili, že jejich věrnost, oddanost, mlčenlivost, ochota a vstřícnost jsou nezpochybnitelné a nenarušitelné. A protože mám zájem na tom, aby Jeho Lordstvo bylo maximálně spokojeno, dbala jsem také nejenom na vzhled, ale i na to, aby splňovaly standardy, které od žen očekávám.“ Poslední slova nechala viset ve vzduchu. Lord usilovně přemýšlel. Zarputile ale mlčel.

„Vaše Lordstvo bylo vskutku zrozeno pro dvoustranný dialog“, pochválila po chvíli Lady Clara jeho přístup rozverně. „A ve skutečnosti je to velmi prosté, Můj Pane. Vybraná dívka je Vám ve všem, na co si vzpomenete, plně k dispozici. Mějte pouze na paměti to, že pokud byste, hm, řekněme nebyl připraven splnit manželské povinnosti, kdybyste o to byl požádán, byla bych velmi znepokojena a musela bych přijmout radikální opatření k nápravě.“

Nemohl si pomoci, ale Lord Charles nedokázal potlačit obdiv nad ďábelskostí plánu své ženy. Navenek mu byla nabídnuta figurka na ukojení jeho bujících potřeb a mnohem dobrodružnější mysli. Hrozba represe, její neurčitost, a to, že se nedalo vůbec odhadnout, jak by se jeho žena mohla chovat, aby prověřovala jeho připravenost, však celou nabídku stavělo do úplně opačné roviny. Na druhou stranu, pokud zaujme při prvních kontaktech s novou pokojskou opatrný postoj, přišlo mu, že jeho bezprostřední souhlas v sobě nemá žádné velké hrozby. „Kdo bude určovat úbor, ve kterém mi bude v soukromí sloužit, Má Paní?“, optal se přece jen, neboť trocha opatrnosti byla při smlouvání s Lady Clarou vždy stále na místě.

Lady Clara se opět ze široka usmála. Tak dobře mohla číst tok myšlenek svého chotě! Popravdě je dobře předjímat. Pozitivní bylo přitom to, že Lord již zjevně uvažoval správně a byl na cestě dobrat se toho, že by si pro svou potěchu, samozřejmě s jejím souhlasem a dle jejích potřeb a přání, mohl užít i jinde než jenom v jejich manželském loži. Například ukázat služebnictvu, kdo je v domě Pánem. Se všemi výhodami, které tento status přinášel. Tak, jak to ostatně již dávno činila ona sama, o čemž již měl Lord nějaké malé, realitě se dosud zdaleka nepřibližující představy.

„Samozřejmě, že Vy, Můj Pane“, ujistila proto Lorda Charlese blahosklonně. „Ostatně, nebylo by proto vhodnější, kdybyste si vybral podle spořejšího stavu odění?“. A aniž by čekala na reakci osloveného, tleskla rukama a zavelela „Odložte si, pěkně jedna po druhé“ a prstem ukázala na drobnou blondýnku stojící v řadě úplně vlevo. „Nejprve ty, Agatho“, poučila ji o svých úmyslech i slovně.

Vývoj byl tak rychlý, že Lord Charles se s ním sžíval ještě po dlouhou dobu, během které si oslovená dívka odkládala přebytečné svršky. Působivě na něj přitom zapůsobil fakt, že musela být výborně připravená. Prsty, které jeden po druhém rozepínaly množství těsně připevněných knoflíčků na její košili se ani trochu nezachvěly a ani na jejím těle nebyla patrná sebemenší tréma. Naopak, i její úsměv a pohled byly koketující a vyzývavé, oči skryté za dlouhými řasami. Když však dostala z těla i zástěrku a sukni a stála před nimi v dlouhé bílé košilce, byl již Lord Charles velmi pozorný. Obavy byly pro tuto chvíli hozeny za hlavu a pohodlně opřen se rozhodl plně se ponořit do vnímání prožitků, které pro něj byly připraveny. Ruce si uvolněně položil na opěradla a svůj nástroj nechal žít vlastním životem. Možná, že Jeho Lady měla pravdu v tom, že by se hodilo oprášit nějaké dobré koloniální zvyky. Není přece Lordem jen tak pro nic za nic.

Košilka přetažená přes hlavu ho přesvědčila o tom, že Agathina prsa byla menší, než Marianina. Čili drobná. Ale tak nějak k ní seděla. A ona si z jejich menší velikosti zjevně nic nedělala. Hrdě je vypínala vpřed, a přitom se nijak zvlášť nesnažila předstírat, že jsou větší, než vypadají. Průsvitné černé kalhotky stažené dolů pro změnu odhalily, že drobné zlatavé chmýří v podbřišku působí, jako by teprve poprvé rašilo a dosud ani nedosáhlo stavu dospělé, zralé ženy. Lord Charles se pokusil ještě jednou zaměřit na její obličej, neboť jeho prvotní odhad dosaženého věku možná přeháněl, nedostal ale ihned možnost dosáhnout záměr provézt přezkoumání do konce. Agatha se totiž ihned po narovnání zpátky do stoje otočila zády, předklonila se, vystrčila na Lorda zadnici, dlaněmi obou rukou si roztáhla půlky od sebe a setrvala tak.

Lord Charles překvapeně zamrkal. Takto detailní inspekci vpravdě nečekal. Rozhodně ho ale motivovala. Soustředěně se očima probíral rozkošnou čárkou dobře chráněnou ochrannými valy po stranách. Zjevně velmi čistý otvůrek nad ní nevypadal vůbec sevřeně a podobně jako terč pro lukostřelbu byl ve středu orámován tmavší barvou. V jeho poklopci začínalo být těsno, takže se pokusil aspoň změnou posedu udělat si příjemněji. Jeho žena na jeho pohyb s vědoucím úsměvem reagovala pohotově.

„Výborně, Agatho“, pochválila nejprve opět se obracející a narovnávající se dívku. „Pojď sem a postarej se o svého možného budoucího zaměstnavatele. Je řada na tobě, Agnes.“

Lord Charles opět nevěděl, kam hned s očima. Zda pozorně sledovat dívku, která proplula prostorem jako víla a zaklekla u jeho nohou, nebo se zodpovědně přesunout na osobu úplně vpravo, která si bez váhání začala rozepínat košili. Tato činnost ale nemohla trumfnout živo kolem jeho nástroje, takže s úsměvem raději sklopil zrak. Nevěřící výraz v mladých očích rychle se měnící v nadšený, když již bylo jisté, že Agathu nešálí hmat, nafoukl Lordovy tváře a prsa takovou pýchou, že mu snad skoro ulétlo pár knoflíků. Pohled, který k němu Agatha vyslala, když ho konečně osvobodila z kalhot a rukou na odhaleném mase se ujišťovala, že Vánoce letos přišly dříve, byl takový, že Lord byl ochoten okamžitě vyhlásit vítězku. Jeho Lady to opět neuniklo, a tak ve chvíli, kdy erekce jejího muže začala mizet v horkých, rozpálených, drobných ústech klečící děvy, poskytla mu další souvislosti.

„Vaše Lordstvo by mohlo zajímat, že Agatha je vskutku ještě velmi mladá. Nenechte se však mýlit, Můj Pane. Je z celé trojice nejzkušenější a s muži to opravdu umí. Možná by ale Vaše Lordstvo dalo přednost spíše někomu méně zkušenému?“, a s těmito slovy vrátila gestem Lorda Charlese od rytmicky se pohybující blonďaté hlavy k vysoké brunetce, které se již podařilo rozepnout si košili a úspěšně ji spouštět na zem. Také v jejím očích, stejně jako u dívky vedle ní, plál výrazně vášnivější žár, přestože měla oči poměrně vykulené a bradu mírně pokleslou. I sevření jejích stehen k sobě, které Lordovi neuniklo, hovořilo o tom, že Lordovo obdaření na ni velmi pozitivně zapůsobilo.

Lord její počínání dále v klidu sledoval. Agatha měla zjevně připravené instrukce. Užívala si to, ale netlačila na pilu. Spíše se starala o to, aby její možný budoucí Pán byl trvale spokojený, a přitom nijak pod tlakem. A byla v tom opravdu dobrá. Pán v jejích ústech zažíval samé příjemné chvíle a bylo zodpovědně pečováno o celou jeho délku i připojený měšec. Vyrušilo ho až vcucnutí, po kterém se jedna jeho dobře schovaná zásobnice ocitla v usilovně sajícím prostoru. V té chvíli to ale již vůbec nevadilo, protože Agnes již byla náležitě svlečená a již nějakou dobu předváděla svému Pánovi, jaký ona nabízí pohled odzadu, když je předkloněná a nesnaží se cokoli schovat. Její zadek byl rozhodně působivější než Agathin, plnější, více přetékající přes boky. Také v klíně toho měla výrazně více, popravdě byla asi úplně neupravená. Prsa byla velikostí a tvarem hodně podobná těm, která měla Lady Clara. Ale ty dvorce, ty byly enormně veliké. Nic takového Lord dosud neviděl.

Lady Clara tleskla. „Agatho, vrať se na své místo.“ Lord Charles se ihned cítil osamělý, neboť dívka vzorně odplula do vymezené pozice. Za to, jak rychle ho opustila, bez projevení zjevné lítosti, jí Lord v duchu srazil nějaké body dolů. „Vaše Lordstvo bude nyní tak laskavé a vstane“, navázala Lady Clara na klid, který v místnosti nastal. Jelikož Lorda Charlese ani nenapadlo zkoušet odporovat, mohla dál bez vzrušení ukládat další instrukce. „Agnes Vás nyní svlékne, Můj Pane. Abigail si mezitím odloží také.“

V nastalém pohybu Lord Charles uvažoval o tom, nakolik může věřit tomu, že Lady Clara dívky nepřejmenovala. Přece jen třikrát „A“ v něm budilo dojem, že zakládají nový chov ušlechtilých ohařů. Více asi bude moudřejší až jeho Paní přijde s dalším nápadem s mnohačetným výčtem adeptů. Na dlouhé rozvažování ale nebyl čas. Na rozdíl od Agathy bylo poznat, že Agnes se necítí tak silná v kramflecích. Ruce se jí chvěly, zrychleně dýchala. Ostentativně si také dávala pozor, aby se nedotkla jeho vtyčeného údu, pečlivě připraveného její předchůdkyní. Lorda to jenom více rozparádilo. Třetí dívka, Abigail, navíc poskytovala nejhonosnější pastvu jeho očím.

Když nepočítal ženy v kuchyni, měla nejmohutnější poprsí, jaké v poslední době viděl. Doslova jí přetékalo z košilky, po jejímž odstranění se působivě houpalo, aniž by výrazně spadlo dolů. Abigail si ho ostatně neváhala pořádně promnout a potěžkat a Lordovi se trochu rozostřil zrak, když si jednu bradavku přitáhla až k ústům a oblízla si ji vystrčeným jazýčkem. Měla také mnohem plnější tvary, ve kterých byly přesto nepřehlédnutelné široké boky. Sytě černé pohlaví měla upravené do zřetelného srdce. Ve srovnání s jejími boky bylo její pozadí překvapivě netučné, a naopak velmi pevné a kompaktní. Bedlivé zkoumání Lorda Charlese průběžně glosoval klidné hlas Lady Clary, který měl daleko od stavu odpovídajícím vyvolávání na aukci, které se celá záležitost dosud podobala.

„Agnes toho možná tolik ještě nezná, Můj Pane, ale je učenlivá a nadšená poznávat nové věci. Až sem navíc mohu cítit její vzrušení vybuzené seznámením se s monstrem Jeho Lordstva. Nestyď se děvče, vezmi ho pěkně do ruky.“ Dokonce i Lorda pobavilo, jak nesměle si v obličeji rychle brunátnící dívka na vyzvání sáhla, jako by se bála, že se pod jejím dotekem rozpadne. Bylo až dojemné, jak opatrně našlapuje kolem, takže to Lorda nakonec i přestalo bavit, vzal její ruku do své a pevně ji k chvějícímu se nedočkavému obrovi přitiskl. Společně ji pak prováděli prvními skutečnými seznamovacími krůčky. Lady Clara v klidu pokračovala dál. „Dala jsem přednost tomu, aby všechny dívky byly aspoň základně zkušené. V případě Agnes ovšem platí, že na rozdíl od ostatních dvou má ještě zachované jedno panenství, které by Vám v případě Vašeho zájmu bylo samozřejmě k dispozici, Můj Pane.“ Po vyslechnutí těchto slov si Lord Charles byl jednak jist, že pokud se Agnes do tváře nahrne ještě více krve, asi exploduje, jednak že je dívka ochotná potvrdit pravdivost slov Lady Clary hned teď a tady. Nemusel být jasnovidec, aby mu z řeči jejího těla a výrazu tváře bylo jasné, že s ní opravdu může dělat, cokoli uzná za vhodné.

„Abigail, na druhou stranu“, pokračovala Lady Clara, „je v této oblasti velmi zkušená. Upřímně jí dává přednost před konvenčním sexem, že ano, má drahá?“. Vyzvaná dívka vysekla pukrle a potěšeně se usmála. Z jejího upřeného pohledu na Lordovo enormní obdaření obhospodařované nezkušenou Agnes čišel křišťálově čistý hlad, až se Lord trochu vyděsil. Nedokázal si pořád představit, jak by ho vůbec kdokoli ne úplně šílený mohl takto přijmout. „Není to také nyní poznat, Můj Pane, ale Abigail má až po pas dlouhé havraní vlasy. Takové, které bych také chtěla.“ Než se Lord Charles mohl vymezit proti nesmyslnosti takové myšlenky (kadeře Lady Clary mu vždy přišly nádherné), efektivně ho zastavila další instrukce. „Nestyď se, Agnes, vezmi Jeho Lordstvo do úst.“

Oslovená, nyní v dřepu se nacházející dívka, snažící se mu jednou rukou sundat nohavice, se musela dvakrát zhluboka nadechnout, než opatrně otestovala, jak pohodlné pro ni je mít tak široce otevřená ústa. A především je pak mít vyplněná. Měli nehynoucí pozornost všech ostatních. Lord Charles musel obdivovat Agathu i Abigail, obě zřetelně vzrušené a toužící odstrčit Agnes stranou a převzít její úděl, přesto však stojící s rukama podél boků a vzorně vyčkávající, co bude dál. Lady Clara se také předklonila ze svého křesla a s prstem na rtu pozorovala vybranou dívku jak učitelka hodnoticí, jak její žačka plní uložený úkol. Lord Charles nedokázal z výrazu její tváře posoudit, jak moc byla spokojena. Doufal ovšem, že i navenek je patrné, jak moc se dívka snaží. Drobné zádrhele v podobě odkašlání si či zoufalého polknutí v reakci na přílišné zasunutí nebo příliš dlouhý pobyt, mu přišly vyloženě rozkošné. Když se pak dívka trochu seznámila, začala být odvážnější a více posouvat hranice svého poznání, Lady Clara zničehonic vstala a jala se rozvazovat si Lordovi již známé kimono.

Lord Charles měl v tu chvíli oči okamžitě jenom pro ni. V místnosti mohlo být i 100 dalších žen a bylo mu to v tuto chvíli jedno. Byl bytostně přesvědčen, že žádná z nich by nedokázala ke své kráse přidat takovou vznešenost, sebejistotu, okázalou, a přesto nenabubřelou nadřazenost, a pocit výjimečnosti, kterým zjevně oplývala. Její tělo se lesklo bronzovou barvou, o jejímž původu neměl Lord Charles žádné informace. Drahokamy vpletené do velmi propracovaného účesu a drahé šperky kolem krku a v uších ji také zřetelně odlišovaly, umísťovaly ji o několik stupínků výše, a i v naprosté nahotě byla působivější než dívky kolem ní. „Je načase, abychom přešli ke zkoušce vytrvalosti, Můj Pane“, předeslala, jakmile jako generál naposledy přehlédla vojska rozestavěná před rozhodující bitvou. „Na postel, na všechny čtyři, kolena od sebe, zadky vystrčit, položit si tvář mezi ruce“, zavelela jak Napoleon, uspokojena tím, co viděla.

Na Lorda Charlese v malé chvíli koukaly tři vystrčené zadnice seřazené vedle sebe přesně podle zadání. Ony to snad musely trénovat, napadlo ho ihned, když hodnotil, jak vzorně jsou od sebe daleko, akorát tak, aby se nedotýkaly koleny, byly k sobě přitom co nejblíže a vypadalo to, že jsou mezi nimi přesně stejné rozestupy. „Kterou si vezmete první, Můj Pane?“, otázala se ho Lady Clara věcně s dikcí nepřipouštějící možnost, že by se snad Lord mohl vzpouzet. Ten ostatně ale ani nechtěl, byť by si nejraději vzal svoji ženu. Dlouho se ale nerozmýšlel a vzal to od první svléknuté.

Pohlaví Agathy na něj bylo dokonale připravené. Vsáklo ho dovnitř jako houba a Lord nevěřícně zíral na to, jak v té drobné, holčičku připomínající dívence zmizel bez nejmenšího odporu skoro úplně celý. „Působivé, že?“, prohodila jeho žena konverzačně do plesknutí, se kterým boky jeho muže narazily do připravené ženy, a jejího zřetelného heknutí. Zatímco si Lordovi ruce nadhazovaly Agathiny boky ještě trochu výše do vzduchu, prošla Lady Clara elegantně kolem postele. Bez meškání pozvolna kopulující Lord ji se zájmem sledoval, jak se instaluje přímo před tvář ženy, kterou měl v péči a nepřipouštějíce odpor jí vsouvá své po pozornosti volající pohlaví přímo pod nos. „Lízej“, vybídla ji, jakmile byla připravena na správném místě.

„Ať už si Lord vybere kteroukoli z vás“, začala pak, jakmile se Agathin jazyk ujal svěřeného úkolu a Lady Clara mu začala pomáhat rukou upevněnou v účesu ženy před sebou, „nikdy ani na chvíli nezapomeňte, kde je vaše místo a kdo je vaše Paní. Mějte na paměti, že nebudu ani trochu tolerovat, pokud byste se někdy odvážily stavět na první místo vaše vlastní zájmy, a ne přání a tužby vašeho Pána a moje. A ať již vás povoláváme v kteroukoli denní či noční dobu na jakoukoli činnost, budete vždy připraveny splnit úkoly, které vám budou uloženy. Ochotně, s radostí, s nadšením. Čiňte tak, jak máte, a budete u nás spokojeny a v bezpečí.“ S posledními slovy vyvrátila hlavu vzhůru a její tělo se roztřáslo. Agathinu hlavu si surově přirazila do svého pulzujícího pohlaví. „Lízej“, vyzvala ji drsně znovu.

Lorda proslov a chování jeho ženy extrémně podněcovaly. Bral si Agathu dlouhými, co nejhlouběji tlačenými šťouchy, a aniž by jakkoli usiloval o její uspokojení, svírání jejích vnitřních svalů a otřásání se na jeho erekci mu vyloženě dělalo dobře. A tak zůstával pevný, nezdolný a dobýval ženu pod sebou skrz její mohutnou explozi, které pomáhala usilovným třením prsty přes třepotající se poštěváček, chlístanými šťávami mocně smáčející svá i Lordova stehna.

Udolali ji. Jednoznačně a nekompromisně.

Nebyla již schopna dále lízat svoji Paní a marně hledala jakoukoli pevnou půdu, na které by její rozklepaná kolena mohla aspoň na chvíli v klidu spočinout. Teprve její malátné položení si hlavy tváří na klín pod sebou byl pro Lady signál k tomu přejít dál. „Kdo bude další?“, otázala se svého chotě, sama již trochu vydýchaná a rozhodně připravená na další kolo. Ten ještě párkrát přirazil, než vyklouznul ven, a zatímco se kochal spouští, kterou vytvořil mezi nohama své potenciální pokojské, zavrčel „Abigail“.

„Očisti Lorda, než se přesune“, zavelela Lady Clara Agathě hbitě a sama se začala přesouvat před vyvolenou ženu. Načež ještě dodala „A potom se přesuň s ním a dráždi ho nehty, zatímco bude zkoušet Abigail.“ Ani ještěrka nebyla tak hbitá jako potvůrka, která ještě před momentem působila dojmem, že se v nejbližším půlroce nehodlá hýbat. Ztracené body má zpátky, pomyslel si Lord. A nějaké přidám ještě navíc za práci úst, která jasně hovořila o vděku, euforii a uspokojení z péče, kterou jí Lord poskytnul. Ve svém dalším posunu se ale Lord Charles řídil očima své ženy, kterýma ho pobízela dál, s jazýčkem Abigail kmitajícím v jejím nepolevujícně nadrženém pohlaví. Tentokrát ženu před sebou ani nemusela nepobízet hlasem, protože ta již vzorně čekala, poučena o tom, co se od ní očekává, a započala svou činnost, jakmile to bylo možné. Lord, který dorazil za její záda, však měl okamžité dilema.

Když totiž shlédnul dolů na připravený tác s občerstvením, nemohla se mu nevybavit slova jeho ženy o tom, že Abigail dává přednost odlišnému druhu styku. Tak mocně po něm volala její druhá dírka, nepřirozeně roztažená a hladově se stahující a roztahující. Vzpomínka na bratrance opět ožila. Když vám totiž někdo na váš opatrný a nesmělý dotaz okamžitě nabídne dívku nebo chlapce s tím, že není nad čím otálet a průzkum bojem je zde naprosto na místě, s doplněním o omluvu, že on sám se Lordu Charlesovi rozhodně nenabídne, ale může v případě jeho zájmu s radostí propíchnout zadek právě jemu, tak to ve vás rozhodně zanechá nesmazatelný dojem.

Ještě stále váhal a sbíral odvahu se snížit k takovému barbarskému činu, na hony vzdálenému jeho puritánské výchově, a přesto ho zajímajícímu, protože reflektoval jeho probuzené libido, když ho vyrušil hlas Lady Clary.

„Lákavé, že ano?“. Lord k ní zvedl nejistý zrak. „Hoďte výchovu za hlavu, Můj Pane“, ujistila ho jeho žena rádoby lehkovážně. „Nikdy jste přece úplně nevěřil všemu, co Vám kdo kde napovídal. Zvláště pak někdo, o kom jste věděl, že je příliš svázaný různými diktáty a jen odříkává něco, co si sám nikdy nezkusil. Je to krásné. Vzrušující. Podmanivé. Jiné. A všechny ženy zde jsou připravené tak, že v tom nebude ani trochu nečistoty.“

Oči Lady Clary se leskly. Jiskřily. A to nejenom proto, že i přes svůj proslov neopomněla rukou pohánět Abigailin jazyk ve svém klínu. Navíc poskytla Lordovi informaci, kterou on dle jeho výrazu zvládnul zachytit. A zjevně se nad ní zamyslel. Odvážila se tak jít dál, poskytnout mu další podnět. Další impulz.
„Abigail se na Vás samozřejmě těší a doufá, že ji poctíte touto svojí pozorností. Byla bych Vám však povděčna“, Lord v nastalé, kratičké odmlce zřetelně zadržel dech, „kdyby Vaše první zkušenost tohoto typu byla přímo se mnou.“

Moment, než Lord promluvil, přišel Lady Claře jako nejdelší okamžiky jejího života. Vroucně si přála, aby její muž na ní nijak nepoznal, jak si je nejistá. Ne tím, že by nevěděla, co chce, v tom měla naprosto jasno, ale z obavy, aby ho nezkoušela posunout příliš daleko příliš brzy.

Lord konečně promluvil. V očích nečitelný výraz, který nijak nenaznačil, co bylo možné očekávat.

„I kdyby to mělo být teď a tady?“.

Výdech, který Lady Clara vypustila z úst, bylo možné slyšet snad až na druhém konci panství. Svojí další reakcí však opět dokázala dostat svého muže do kolen.

„Udělejte nám místo! Z postele pryč!“

Kdyby byl Lord Charles vojákem právě vyslechnuvším rozkaz svého velitele, věděl by, že by v tuto chvíli byl už mrtvý. Neexistovala totiž síla, která by ho přinutila k pohybu, ani kdyby na něj právě letěla salva střel. Povel naštěstí nebyl určen jemu. Ani jeho četa vycvičených lokajů připravujících nedělní slavnostní oběd pro hromadu přátel nebyla tak akční a sehraná jako skupina žen, která zavířila prostorem. Tam, kde ještě před chvílí byla dvě zakleknutá těla, bylo nyní pouze jediné, jiné, ale ve stejné pozici jako ta předtím. Až na to, že tohle si samo roztahovalo půlky od sebe a neomylně ho lákalo na místo, o kterém dříve věřil, že je určeno pouze a výlučně pro výstup.

„Je toto dostatečná odpověď, Můj Pane?“, otázala se ho bez dechu, neskutečně natěšeně a nic jiného si nepřející jeho žena s tváří položenou na prostěradle a natočenou k němu tak, aby mohla sledovat jeho reakci. Jako čestná stráž dřepěly po jejích bocích dvě ženy, jedna černovláska a druhá brunetka, a hladily ji zezadu po stehnech a lýtkách. Agatha začala Lorda Charlese jednou rukou škrábat po zádech a druhou nehty škádlit jeho šourek a kořen erekce, která se chystala propálit díru do dřevěného stropu nad sebou.

Lord Charles se vydal vpřed zbaven vlastní vůle. Ale hlava, ta se pořád ještě vzpouzela. Vypadla z něj tak otázka, kterou nehodlal položit, ale prostě tomu nedokázal zabránit. „Vaše Lady už někdy ....?“. Podařilo se mu z ní alespoň spolknout její konec. Zatímco si bleskově fackoval za nemístné vyzvídání, navíc v obavách z toho, co se dozví, Lady Clara ho zjevně toužila poučit. Její zamítavý pohyb hlavou odvalil Lordu Charlesovi veliký balvan ze srdce, obavy ale spíše podpořil. „Ne, Můj Pane. Ale sním o tom tak dlouho, jak jsem si schopná pamatovat. A začala jsem se učit a připravovat, jakmile jsem zjistila, jak je Vaše Lordstvo bohatě obdařené.“

Poslední zbytky schopnosti myslet a jednat Lord Charles definitivně pozbyl. Nebyl schopen analyzovat, co se to vlastně dozvěděl, usoudit, co by si z toho tak asi měl odnést, a dojít k nějakému závěru, jak by měl vlastně jednat. Dívky kolem něj to vyřešily za něj. Agathina ruka ho vlastně táhla vpřed. Stejně jako další ruce omotané mu kolem stehen. Ale nejvíce však reagoval na pohled své ženy, třepání jejího zadečku a sílu tlaku jejích rukou roztahujících si půlky tak daleko do stran, jak jen to bylo možné, aby ji to neroztrhlo, kterými ho k sobě vábila.

Nechal se přivézt až těsně za její boky. Špičku erekce nechat dojít kontaktu s její sametovou kůží. Jen proto, aby došel k závěru, že v této pozici se s ohledem na jeho do pravého úhlu trčící prut nemůže prostě dostat dovnitř. Jeho Lady si toho zjevně byla také vědoma, neboť mu bleskově poskytla potřebnou radu. „Možná bude lepší, Můj Pane, když si vylezete chodidly na postel a zakleknete nade mnou. Dívky se postarají o zbytek.“

Podepřely ho. Pomohly mu nahoru. Nasměrovaly ho správným směrem. A pak jak na provázku vedený Lord Charles bez mrknutí oka sledoval, jak několik v tu chvíli nespočítatelných dlaní manipuluje v okolí pozadí jeho ženy a zavádí vršek jeho skálopevného appendixu kamsi do rýhy mezi nádherně klenuté, kulaté polokoule, které ho mocně přitahovaly.

Cítil odpor. Protitlak. Ale ne příliš znatelný. A s tím, jak pronikal níže a hlouběji, rozšiřovaly se i jeho zorničky. Snažil se nechat působit pouze svoji přirozenou váhu, podvědomě neublížit. O to větší byl šok, když veškerý odpor rázem zmizel a Lord zajel dovnitř. Dolů. Poměrně hluboko. Do teplého, svírajícího se, těsného místa. Překvapením ustrnul. Nejenom Lady slyšitelně vydechla. A snad nejenom ona se vzápětí otřásla. „Ano ... och bože ....“. Při vyslechnutí těch slov se mocný otřes prohnal i šourkem Lorda Charlese a jeho penis se samovolně svíral. Ještě štěstí, že se nehýbal, jinak by to nedokázal udržet.

Těžce dýchali. Naprosto pohlceni novým spojením. A jemné, hebké dlaně je mezitím hladily všude, kam dosáhly. Tři páry rukou, které je obestupovaly. Patřící k tělům stejně pracně zápasícím s dechem, jako byla jejich vlastní.

Lady našla vůli jako první. „Pojďte, můj Pane“, vyzvala Lorda Charlese tiše. „Pomalu, zlehka. Vezměte si dar, který jsem si stejně jako své panenství uschovávala pouze pro Vás.“

Začali se hýbat. Za pomoci rukou, které je vedly. Ale šlo to příliš lehce, příliš snadno, příliš bez zábran a překážek, aby se pomalé tempo dalo dlouho vydržet. Zrychlovali oba. Rychle se povzbuzovali v tom nenechat se dlouho čekat. Příliš pohlceni okamžikem. A tím, že Lord Charles se propracovával hlouběji. Plynule a bez obtíží, schopný držet tempo a hladkost pohybů. Pohybů, kterým se Lady poddávala, které její tělo nedočkavě a velkoryse vítalo a nechávalo je, aby dostávaly její vzedmutí do nových dimenzí. Když jí pak nějaká drzá, loupežnická ruka sáhla zespodu do klína, Lady vybuchla jak nova nejjasnější úrovně. A zákonitě strhla Lorda s sebou. Proměnili se ve světelnou kouli čiré energie, jejíž záře nepohasla dříve, než už prostě nebylo kde brát.

Teprve potom se Lord Charles nechal opatrně sundat z těla, které se bezvládně sesunulo na prostěradlo pod sebou. Lady Clara byla pro tuto chvíli jednoznačně zbavena slov. A odstoupivší Lord Charles při pohledu na její demoralizované, nesmírně uspokojené tělo ležící na bříšku a lesknoucí se potem věděl, že se posunuli zase o kus dál a nic už nebude stejné jako dřív. O čemž ostatně svědčila myšlenka, která mu prolétal hlavou. Myšlenka, o které nevěřil, že by ho někdy mohla samovolně napadnout. Ale teď a tady ....

„Ta z vás, která toho z Lady vyčistí nejvíce, bude vítězkou“.

V nastalém tichu a klidu, kdy zřetelně nejvýraznějším pohybem bylo obočí Lady Clary, které nad jejíma prudce otevřenýma očima vyletělo vzhůru, pojal Lord Charles podezření, že se mu všechny adeptky podařilo zdárně odradit od další účasti v soutěži. Návrat k činnosti, který však vzápětí projevily Agatha a Abigail však jeho obavy okamžitě rozptýlil. Chudák Agnes, které chvíli trvalo, než si uvědomila, že zaspala na startu, měla značně ztíženou situaci, když se seshora snažila vecpat mezi dvě těsně u sebe sevřené hlavy snažící se urvat na jazýčky co nejvíce hmoty vytékající z útrob Lady Clary. Vzniklý chumel mu ani trochu neumožňoval vyhodnotit, kdo je vlastně ve vedení, a tak raději našel pobavený pohled své ženy a její tvář otřásající se smíchem, když se k jejímu potěšení nejspíše přidalo i lechtání, kterému byla nechtěně podrobena.

„Bude dost obtížné určit vítězku, nemyslíte, Můj Drahý?“, nadhodila mezi jednotlivými salvami zkusmo.
„Vypadá to tak. Na další kolo se ale aktuálně nezmůžu. A Abigail ani Agnes jsem vlastně neměl možnost příliš vyzkoušet. Ve zkoušce výdrže s Vámi jsem neobstál, má Paní“, přiznal Lord Charles nikoli zahanbeně.

„Máte nějaký návrh, co s tím, Můj Pane?“, otázala se ho Lady Clara jednoznačně indikující, že selháním svého muže není nikterak pohoršena a sama je rozhodně schopna něco vymyslet. „Můžeme třeba rozhodnutí odložit a Vy mezitím budete provádět další testy pro to, abyste se byl schopen nakonec ve vší zodpovědnosti vyjádřit“, nadhodila proto ještě.

„To je výborná myšlenka, Má Drahá“, vydechl Lord Charles maně, nevěříce vlastnímu sluchu nad velkorysostí takové nabídky. Bez jakéhokoliv přemýšlení by ho totiž ihned napadlo pár věcí, které by si rád s každou ze tří adeptek prověřil. „V jaké době budete očekávat mé rozhodnutí?“, otázal se ještě raději opatrně. Lady Clara, nyní již očištěna, se pobaveně usmála, zjevně si dobře vědoma toho, že je již velmi pečlivě poslouchají tři páry uší.

„Jak to bude Vašemu Lordstvu vyhovovat“.

Taková carte blanche, která zjevně přesně odpovídala zájmům všech naslouchajících soudě jejich rozzářených obličejů, Lorda překvapila. Podezření, že to bude mít nějaké podmínky, se ale ostatně ihned proměnilo v realitu, když Lady Clara mile dodala „Berte ale prosím na vědomí, že přítomnost hned tří adeptek na jedno místo považuji za nekorektní vůči Marianě a očekávám proto, že se jí Vaše Lordstvo bude revanšovat. Její zadeček se na Vás již nesmírně těší a já doufám, že bude druhý v pořadí.“
Oh. S tím Lord Charles, myslím, dokázal žít. Ostatně, kdyby nechal rozhodovat svůj penis, nebylo by o čem diskutovat. Že by ještě nebyl tak vysílen, jak před okamžikem deklaroval?

„Zároveň“, pokračovala Lady Clara mezitím, „abychom zajistili, že nebudeme živit hladové krky nadarmo, budou do Vašeho rozhodnutí všechny adeptky k dispozici i mě.“ S tím neměl Lord Charles nejmenší problém. Byl ochoten vybranou osobu sdílet i poté, co se stane jeho jedinou pokojskou. „Jsem si jista, že najdeme nenásilný způsob, jak jejich čas mezi sebe rozdělit.“ Na znamení souhlasu Lord Charles pouze přikývl.

„A nakonec, byla bych velmi potěšena, kdybych mohla být přítomna tomu, jak Vaše Lordstvo uplatní svá práva jak na zadeček Mariany, tak Agnes, přičemž v jejím případě trvám na tom, že tak Vaše Lordstvo učiní a zbaví ji análního panenství, pokud ji opravdu chce nadále na zkoušku ponechat v tomto domě.“

Bude mi asi přece jen ještě chvíli trvat, než si doopravdy zvyknu na neobvyklá přání a tužby své ženy, pomyslel si Lord Charles se zvednutým obočím. Byl však zastižen v okamžiku, kdy nebyl schopen být proti, a navíc se mu předestřený požadavek soudě podle reakce těla nijak nepříčil. O naprostém zájmu Agnes nemohlo být sebemenších pochyb, přestože jisté obavy na ní byly dobrému pozorovateli také přece jen patrné.

„Souhlasím s Vašimi podmínkami, Má Paní“, pronesl tak Lord Charles nakonec jistě s výrazem, že si za svým slovem stojí. Přemýšlel přitom pouze o tom, zda se má snažit umravnit svůj úd, aby se nepostavil ještě jednou. Lady Claře to samozřejmě neuniklo. A podle nadějeplných výrazů nebyla ostatně jediná.

„To je skvělé, Můj Pane“, uzavřela dohodu Lady Clara. Se slovy „Opusťte prosím nyní moji ložnici, abych se mohla uvést do stavu, ve kterém budu schopna absolvovat naši obvyklou večeři“ naznačila svému muži, že pro tuto chvíli je s ním hotová. Než ho však definitivně propustila, neodpustila si závěrečné rýpnutí.

„Soudě Vašich jistých reakcí se ale domnívám, že Vy byste se možná před večeří ještě rád zabavil. Pokud je tomu tak, máte mé svolení. Nebudu Vás již dnes večer potřebovat. V takovém případě Vám doporučuji odvést si jednu ze zde přítomných dívek s sebou a započat s další fází prověrky. Věřím, že jste dosud třeba nezažil, jaké to je dojít vrcholu hněten mezi dvěma mohutnými prsy.“

Na Abigail skoro vyskočící nadšením z krabičky prostě nešlo nereagovat, takže se Jeho Lordstvo stoicky otočilo na patě, zavelelo „Následujte mě, Abigail“, a vydalo se ke dveřím. Ještě než za sebou poté, co jimi proplula vyzvaná dívka, zavřelo, prohodilo ještě do místnosti naprosto neutrálním tónem „Uvítal bych ovšem, kdyby mě zcela nahá Agnes během deseti minut doručila ošacení, které jsem zde zanechal.“

Hrdě si vykračující s dívkou nedočkavě cupitající za ním se Lord Charles vydal do své ložnice na opačné straně chodby. Když pak pod dohledem Agnes rozvalené v křesle vedle něj a zuřivě si dráždící již za vrcholem se ocitnuvší jeskyňku ještě jednou vysemenil mezi dva ohromné mlýnské kameny zcákajíce prostor, kam až dohlédl, proudy své mízy, myslel na to, jak je dobré býti Lordem. A moci se vymluvit na pevný čas večeře, doplnil si vzápětí, když ho pohled na zodpovědnou Agnes hledající jazýčkem poslední zbytky jím naneseného nátěru prostě nemohl nechat chladným ...