Poezie v autě - soutěžní

Už si na Amateréch psali nějakou chvilku, ale zatím neměli možnost se setkat osobně. Nějaké to volání nebo videohovor proběhl, fotek také nebylo málo. Jen by to chtělo posunout o level výše.
Jedno slunečné středeční odpoledne byli ponořeni do komunikace, která zase začala nabírat na obrátkách. Velice pikantní dvojsmysly byly v každé větě, první veselé foto na sebe nenechalo dlouho čekat.
"Tohle se mnou děláš, kocoure," zněl text u obrázku, který Tomáše rozhodně nenechal chladným. Ženský klín v krajkových kalhotkách se zřetelnou skvrnou vzrušení. Když ty takhle, nemůžu zůstat pozadu, prolétlo mu hlavou. "Toto je zase tvoje práce," byl popis u jeho fotografie. Ivetě se zatajil dech. Postava muže v upnutých boxerkách se zřetelnou boulí vpředu ji úplně uchvátila. Na sucho polkla. "To se mi moc líbí. Kdybych tak mohla alespoň nahlédnout za okraj..." zněla její odpověď.
"A co ti v tom brání, kočičko? Kdy a kde to realizujeme?"
" Co za týden? Máš čas?" přišla blesková Ivetina odpověď.
"Nemám s tím problém."
"Dobrá. Za týden, v tuto hodinu. Pošlu ti adresu, kde mě vyzvedneš."
"Platí. Budu se těšit."
Iveta jen nevěřícně zírala na pár posledních řádků. Opravdu to napsala? Nedokázala pochopit, kde se to najednou v ní vzalo. Ano, nějaký čas se již znali, ale takhle rychle sjednanou schůzku nečekala. Ale jak to bude probíhat dál? Pak ji napadlo, že by mohli prožít jednu z jejich společných představ - seznámení v autě, na lesní cestě. A to také Tomášovi napsala: "Zrealizujeme nápad s autem. Tedy, vyzvedneš mě, poodjedeme danou vzdálenost, zaparkuješ někde u lesíka. Pokud přeskočí jiskra, budeme se vzájemně dráždit jen rukama." Odpověď byla velmi jednoduchá: "Bude mi potěšením."
Týden utekl jako voda a Iveta již čekala na smluveném místě. Byl to jeden z nezvykle teplých podzimních dní. Proto tomu také přizpůsobila oblečení. Halenka a sukně. V hlavě se jí totiž rodil plán, jak si jindy nudnou cestu autem zpestřit. Zastavilo před ní tmavé auto a ozval se příjemný hlas: "Váš vůz je tu, madam." Nastoupila a políbili se na uvítanou. "Kam pojedeme?" "Jen kousek, nebude to tak dlouho trvat," zněla Tomášova odpověď, "asi 15 minut." Jen co minuli značku města, začala Iveta uskutečňovat svůj plán. Rozepnula jeden knoflíček halenky, druhý, třetí a rozevřela halenku. Tím vykoukla její krajková podprsenka. Začala se hladit ve výstřihu, pomalu obkroužila levé ňadro, pravé, vždy neopomněla několikrát se vrátit k probuzenému hrotu bradavky pod krajkou. Silně bradavku zmáčkla, pak druhou, lehce zaklonila hlavu a z úst jí utekl slabý vzdech. Dlaněmi rukou si přejížděla po ňadrech a mačkala je k sobě jako by chtěla mezi prsy vytvořit co nejužší žlábek. Po očku sledovala, co se děje na straně řidiče. Tomášovi se toto představení líbilo. "Mohla si vydržet, asi za pět minut budeme u cíle," pronesl chraplavým hlasem. "Nemohla jsem vydržet, chtěla jsem tě takhle provokovat za jízdy. Líbí se mi to tak. Podívej, že si nevymýšlím," řekla a nadzvedla sukni, mírně roztáhla nohy a na kalhotkách byla opět vidět tmavá skvrna vzrušení. Zlehka přejela prsty po proužku látky, který ukrýval horkou, natěšenou lasturku. Jedním prstem vnikla za okraj látky, nabrala na prst lahodný nektar a velmi pomalu namočený prst vkládala do úst. Ještě že už zastavili na místě, jinak by cesta asi nedopadla dobře. Tomáš byl jejím pohybem tak fascinován, že ji beze slova sledoval. "Mohl bych také ochutnat?" zeptal se, když svůj prst očistila. "Prosím."
Tomáš ji nejdříve zlehka pohladil přes kalhotky, dal je stranou. Zahleděl se na tu růžovou lasturku pokrytou šťávou jako květ růže pokrytý kapkami rosy. Jemně začal hladit okolí, ale do studánky nesáhl. Chtěl vidět, jak se ze studánky pouští silnější a silnější pramínek rozkoše. Pohladil, znovu a najednou nečekaně před lasturku udeřil prsty. Iveta vyjekla překvapením a slastí než bolestí. Tomáš udeřil znovu. A ještě. Tušil, co bude po několika následujících úderech následovat. Než se Iveta trošku vzpamatovala z plácání, vystoupil z auta, otevřel dveře na její straně, pochopila to a otočila se na sedačce tak, že se mohla v rámci možností položit s nožkami ven. Trochu více jí rozevřel nohy. Jemně pohladil roztouženou lasturku prsty, znovu a udeřil. Věděl, že tohle se jí líbí. Pohladil a jemně vnikal prsty do lasturky. Tak horká, vláčná, šťavnatá. Vytáhl prsty a konečně ochutnal. "Jsi tak sladká a voňavá. Chtěl bych tvojí šťávu, " řekl a upřeně se jí podíval do očí. V potemnělých očích se jí zračila bezmezná touha, jako by jimi říkala: udělej mi to, teď. Téměř neznatelně kývl a prsty rozehrával symfonii slasti. Jemné a pomalé zásuny prstů střídaly pár rychlejších a po nich chvilkové nic. Třikrát pomalý zásun prsty s masáží poštěváku, dvakrát rychlejší bez palce hrášku slasti a pak prsty vyndal a udeřil jimi na citlivý hrášek. A znova opakoval. Cítil z reakcí jejího těla, že nahromaděná energie zanedlouho exploduje. Teď už jen vnořil prsty dovnitř a tvrdě dorážel. Ivetino tělo se prohnulo do luku a začalo se třást, z hrdla jí vyšel zvuk podobající se nářku raněného zvířete a ze studánky vytryskl potůček nektaru.
Iveta se za chvíli vrátila z nebeských výšek zpět na zem. "Je čas vyměnit si místo," zavelela, "ale půjdeš na zadní sedačky. Mám hravou náladu." Pomohl ji na nohy a ona ho za to zády opřela o auto. Teď mu mohla vrátit vše, co jí prováděl. Pohladila obrovskou bouli na kalhotách, Tomáš slastí přivřel oči. Neváhala ani chvilku a začala osvobozovat uvězněné kopí z kalhot. Na tmavých boxerkách měl také mokrou skvrnu, jak kopí ronilo kapičky touhy během jeho hraní. Postupovala stejně jako Tomáš. Klekla si k tomu. Nejdřív doteky jen kolem vyvýšeniny, pomalu hladila horkou dlaní, z jedné strany, z druhé strany. Nakonec pěkně odspoda pohladila celou bouli. Nevydržela to, palce zasekla za lem a stáhla dolů. Před obličej jí vystřelilo žilnaté kopí s rudou špičkou. "Tak tohle se mi moc líbí. Škoda jen, že máme dohodu. Lehni si." Tomáš se položil na zadní sedadla dle jejího přání. Iveta zatím bleskově vylovila z kabelky tubu gelu. Přisedla si k němu a pohladila kolem trčícího totemu. Na fialové špičce se zaleskla další kapička touhy. Labužnicky ji setřela prstem a vložila jej do úst. "Lahodná, mňam, " spokojeně předla. Vzala trochu gelu do dlaní a zahřála jej na tělesnou teplotu. Navlhčenými dlaněmi přejížděla po celé délce penisu. Chytla jej pevně u kořene a klouzala prsty spojenými do kroužku po celé délce, pomalu nahoru až ke koruně a zase dolů ke kořeni. Druhou rukou jemně masírovala kulky. Snažila se, aby pohyby byly pomalé, vláčné. Palcem ruky na penisu masírovala celou délku, až se dostala k uzdičce. Přejela ji několikrát pomalým kroužením až na špičku rudého vrcholku. Pozorovala, jak Tomáš slastně zamručel. Všimla si, jak se na špičce znovu vytvořila další kapka rozkoše. To Ivetu přimělo udělat něco, na čem se nedohodli, prostě to bylo silnější než ona. Naklonila se nad vztyčené kopí a svým jazykem onu kapku slízla. Tomáš zvedl hlavu a chtěl něco namítat, ale rázně zakročila: „Mlč a lež!“ A aby dodala svým slovům větší váhu, objela jazykem celou rudou špičku. Slyšela jen tiché: „Ach, bože, jooo….“ Nechtěla se své nové hračky vzdát, střídavě nasávala rudý vrchol a kroužila kolem něj, jazykem zabloudila i do dírky na vrcholu žaludu i do žlábku pod jeho korunou. Celou tuhle hru podpořila rukama, propletla si prsty, zaklesla palce a přejížděla tak téměř po celé délce vztyčeného kopí. Cítila, jak pod jejíma rukama nabírá maximální velikosti a tvrdne ještě víc. Přidržela si ho rukama u kořene a zintenzivnila laskání jazykem na tmavofialovém žaludu. Začal se trošku cukat, přisála se na něj rty a ještě jazykem dráždila uzdičku. „Já…uužžž….aaaa…“ pronesl pár jednoslabičných slov Tomáš a už se utápěl v moři rozkoše a chrlil horkou bílou lávu Ivetě rovnou do pusy. Ta neváhala a vše spolkla a ještě se mlsně olízla nad tou dobrotou.
„Omlouvám se, že jsem nedodržela dohodu, nemohla jsem si pomoci. Je tak krásný, musela jsem ho ochutnat,“ omlouvala se Iveta, když se Tomášovi zase vrátila krev do hlavy a byl schopen zase trochu vnímat. „Nevadí, bylo to fantastické. Děkuji,“ nenechala na sebe čekat odpověď.
Chvilku si ještě povídali. Poté se upravili a vydali se zase na zpáteční cestu. Třeba si tento výlet někdy v budoucnu ještě zopakují.