Jana a Pavla - setkání

Jana:
Potkala jsem Tě po 20 letech od školy náhodou v nákupáku, vidím už z dálky, jak se probíráš halenkama ve slevě. Jsi stejně tak úžasná, jako když jsme spolu po maturitním večírku přespávaly u Tvé babičky a .. potom jsi mi uletěla někam za oceán a slehla se po Tobě zem. Mám, nemám, vydavám se za Tebou a Tys mezi tim uz otocila směrem ke kabinkám. Nesmíš mi zase zmizet. Zasla jsi do kabinky a zatáhla za sebou závěs. Chvíli se odhodlávám a pak vklouznu za Tebou. "Promiňte , obsazeno" ".. já vím, Pavli" "Jani?" .. kolena se mi podlomila stejně jako tenkrát...

Pavla:
"Jano? Jsi to ty?" Ten hlas je tak moc povědomý a originální, že i po těch dlouhých letech ho nejde zaměnit. "Jani, jsi to vážně Ty?" Šeptám z kabinky, abych se případně netrapnila nevhodným faux pasem. Nakouknu spoza odhrnutého závěsu kabinky a vidím Tvou usměvavou tvář, krásnou rtětnku a učes, nádherné šaty a boty. "Ahooooj, Jani, promiň, jsem si nebyla nasplepo jistá...." usmívám se. "Jen s tu něco dozkouším a jdu za Tebeou....jak se máš?" volám z kabinky, kde jsem jen v podprsence a kalhotkách

Jana:
"Můžu dovnitř?" neubráním se a ona samozřejmě odhrne závěs a přitáhne mě na své polonahé tělo. "Pavlinko moje" objímáme se a mé ruce instinktivně vjedou do jejich voňavých vlasů, chci si ji přidržet co nejdéle, utopit se znovu v jejich očích.
"Bože, jsi úplně stejná jako ..." "..jako tenkrat?" "Ano" smějeme se a obě přesně vime, které tenkrát máme obě na mysli. Nepoznávám své reakce a ruka mi zajede na Tvé krásné levé prso. "Ty divoško, vůbec si se nezměnila Jani"

Pavla:
Jsem vdaná, mám rodinu, ale jisté věci nejdou v mysli potlačit a chtít je silnější než já...i když je to způsobeno tvou uzasnou reakcí. Vždy jsi byla krásně impulzivní, stejně jako ted, když jsi vklouzla ke mně do kabinky aniž bys čekala na mé svolení.
Můj jazyk ti vjede do ust tak přirozeně, jako bychom se neviděly pár minut a ne dlohá léta.

Jana:
"Líbáš jako bohyně" šeptám mezi úžasnými polibky, obě dýcháme rychleji a každá z nás je znovu puberťačkou, hledáme nejcitlivější zákoutí na svých tělech a vůbec nám nevadí, že jsme uprostred ruchu nákupního střediska.
Klekám si před Tebe a dívám se Ti zespodu do mandlových očí.
Lehký polibek na venušin pahorek v krásných kalhotkách nás obě posouvá na hranici příčetnosti.
"Jani,.." šeptem opatně zaprotestuješ "Já..." "Já vím" zvedám se a objímám Tě o to silněji.

Pavla:
"Jani, jsme vdaná, mám děti a tohle...tohle nemůžeme"...sténám a můj jazyk Ti opět vášnivě kmitá v ústech. Cítím tvé prsty na mém klitorisu a začínám se stydět za to, jak jsme vzrušená a mokrá z Tvých polibků a doteků
Mé velké tmavé pysky se brodí vlkým potokem mezi Tvými prsty a jsem zcela mimo realitu...a moc mi to chybělo.

Jana:
Slovy se bráníš, ale Tvuj jazyk zajíždí hloub a hloub do mých dychtivých úst. "Ne, ne,... nepřestávej"
"Pujdeme ke me, jsem dnes sama"

Pavla:
"To ne Jani, to nejde, zase bych na Tebe pak myslela dlouhé měsíce jako tehdy....ale přitom touzim jit víc než kdy předtím a tajně doufám, že neprestaneš naléhat.

Jana:
Pavlínka netuši, že za tu dobu, co jsme se neviděly jsem objevila svoji dominantnější polohu.
Dívám se jí přímo do očí a přitom ji pevně chytám za nadrženou lasturku:
"Teď mě dobře poslouchej maličká, co budeme dělat tady určuju já. Budeš mě poslouchat jako malá fenečka, pěkně na slovo." Janiny zornicky se roztáhly do obrovských rozměrů. "Dobře" šeptá roztřeseným hláskem. "Pro příště: ano paní" ".. ano, paní" zavzdychá a pokropí moji ruku přes tenkou látku saténových kalhotech instantním orgasmem z nového prožitku.

Pavla:
"Ano paní...sténám v doznívajícím silném orgasmu, který s Tvou dominantní strankou přišel nečekaně a silně jako už celá léta nikoli. Kunda mi silně teče a připadám si trapně, submisivně a současně šťastně.

Jana:
Stále Tě mám v náručí, třeseš se, rychle dýcháš, jsi omámena novým pocitem a očekáváním.
Saham do sve kabelky a vytahuju stříbrný anální kolík. Rychle ho otírám ubouskem, pak Ti ho strkám do pusy. Znovu Ty Tvoje otevřené oči, jakoby se chtěly zeptat - "co ještě příjde?"
Otáčím si Tě zadečkem k sobě a naznačuju Ti, jak se prohnout.
"Tak, a ted jsi opravdu moje Pavlinko" strkam Ti kolíček do pannenského análku a Tobe se opět třesou kolena.

Pavla:
Jsi nekompromisní a víš co děláš a to mi silně imponuje. Manžel do mé prciny nesmí a Tobě ji tu nastavuju po pár minutách líbání jako poslušná děvka.
Pocit, že ho jistě nosíváš ve svém análku mé vzrušení ještě prohlubuje.

Jana:
"Půjdeme ke mně." říkám teď už oznamovacím tónem. Poslušně se oblékáš a balíš drobnosti, které v kabince připomínají, jak jsme se sem dostali.
Otevírám dveře luxusniho podkrovniho bytu. "Oblož si Pavli" říkám uplně zbytečně, protože Ty už si rozepínáš top a držíš se zoufale za krásná prsa. "Prosím, Jani, prosím, chci, chci..."

Pavla:
"Prosím Jani, potřebuju Tě...par minut s Tebou a potřebuju Tě...." sténám a silně si mačkám svá citlivá prsa, i když má kundička začíná silně téct a její vůně naplňuje celou místnost

Jana:
"Nechala jsi mě čekat tolik let, vychutnám si Tě", říkám pomalu, abych Ti připomněla, kdo je tu Paní" Sáhám do skříňky a vytahuju z ní ... obojek s nápisem "Čubička"
V tu chvili Ti dochazi, že asi nejsi první, která tu byla na podobné dovádění.
"Jani?" vypadáváš na chvilku z role "snad paní Jano!!".. jasnym pohybem Tě dostávám na všechny čtyři a vedu si Tě na vodítku do studia.

Pavla:
Zajiskří mi oči a zalije mě nový pocit...pocit submisivní děvky toužící sloužit své Paní. Vzrušuje mě pomyšlení kolik poslušných holek mělo ten obojek na krku a netoužím po ničem jiném než jej mit na krku také.

Jana:
"Otevírám dveře do malé tmavé místnosti ve které se automaticky rozsvítí intimní osvětlení.
Po celých dvou stěnách je zrcadlo a uprostřed velké černé polohovaci kreslo podobně jako u zubaře nebo gynekologa, jen má kolem sebe soustu řemínků. Nic takového jsi ještě na vlastní oči neviděla, ale tolikrát jsi o tom už snila.

Pavla:
Na sucho polknu. Že tohle zažiju jsem dávno vzdala a ještě k tomu s mou dávnou láskou Janou. Netuším, co mě čeká, ale nic jineho už nemám v hlavě než být na tom křesle za čubku.

Jana:
Připoutávám Tě pěkně pomalu. Máš úplně rudé tváře vzrušením. Hladím Tě po celém těle a vychutnávám si, jak jsi dychtivá po každém doteku.
"Ten Tvůj Tě asi moc..." "vůbec" vyhrkneš a já se musím alespoň vnitřně zasmát. "To doženeme, maličká".