Krásný adventní čas - soutěžni

Kdo rád vzpomíná na výročí svatby? Jako šťastně rozvedená jsem nějak zapomínala, ale včera pod dojmem okolností, kdy nedopadla dalši schůzka, mi došlo, že bez chlapa mám o starost míň. Smutná skutečnost, ale po všech těch marných pokusech a nedůvěře z mé strany, je to asi opravdu to, co mi osud předepsal. Šlo o mladého muže, který si mé sympatie získaval sliby a začalo mi být při jeho telefonátech přijemně. Před spanim jsem snila, že mě drži v objetí a nevyžaduje hned sex. Plány, jak mě bude učit tancovat společenske tance a vidina toho, že se mnou někdo konečně vyrazi na ples, byla moc lakavá. Jednou ve mě vzbudil jen psanim takové touhy, že jsem vytáhla erotické pomůcky a udělala se během chvilky. Představy, jak se mnou ozdobí vánoční stromek a bude takovým mým pomyslným darkem, jsou pryč. Chystala jsem se ukončit diky tomu i vztah z ženatým mužem, který přes všechnu snahu ve mě touhy nevzbuzuje. Sice ráda vzpomínam na chvile, kdy jsme do toho bušili dvě hodiny a mě se poprvé v životě povedlo ho několikrat postříkat. Bylo to při poloze na koníčka, kdy jsem si třela poštěvák žaludem a mokro nebralo konce. Takové vzajemné poznávání těl, které mě zřejmě svým způsobem dělalo dobře. Prožívali jsme pohodové chvile. Zašli si na privátní wellnes, oběd a doma kutili i vanoční cukroví. Setkání vždy zakončili sexem, ktery mě postupně přestal bavit. Věděla jsem, že nemůžu počitat se společnými víkendy a brala vše, jak přicházelo. Předvánoční čas mi však dává prostor k bilancování a mě došlo, že jeho místo je a vždy bude u rodiny. To mě přimnělo, v den výroči mé svatby si uvědomit, že čas už nevratim a kazit vánoce nikomu nebudu. Proto jsem začala snít pohádku, ani ne tak o princi na bílém koni, ale parťákovi, který za mnou nebude utíkat od povinností, ale bude se mnou sdilet dobre i zlé. Nebude se bát se mnou vyrazit do společnosti, aby ho někdo neviděl. Věnuje mi malinko přizně i o vikendech třeba jen při venkovnim sezeni pod oblohou plné hvězd. Jak se zdá, tak takovým kamarádem mi nadále bude robertek, cucátor a venuščiny kuličky. Uměle vytvořené věci, které mi aspoň chvíli vyloudí blaho na mé tváři. Už si představuji, jak mi při rozsviceném vánočnim stromku udělají dobře. Tak jako tolikrát s vědomim, že nesklamou. A třeba se nakonec najdou i ruce, které pohladi a obejmou. A ne jedny, třeba více párů , tak jak to popisuji v předešlých povidkach. Aspoň jako vánoční dárek, na jednu noc. Zavázat si oči a nechat se opečovávat anděly s lidskou tváří. Kdy jindy by se měli vyplnit přání než o vánocích.