Chytnu Karolínu za ruku a otáčim se, kde je start. Kája mě znova políbí a hlavou kývne směrem ke dveřím, odkud přišla. Dojdeme k nim a projdeme do menší místnůstky, z níž stoupají schody do patra. Pustíme se po nich a ocitneme se na chodbě s dveřmi po obou stranách. U prvních z nich stojí Petr a culí se.
„Vítám vás, naše hra začíná. Za každými dveřmi vás čeká úkol. Respektive úkoly jsou připravené pro paní Karolínu. Úkol vylosuje Vladimír a pak si o něj zahraje. Když hru prohrajete, musíte úkol splnit. Pokud vyhrajete, jdete do jiné místnosti, kde dostanete jiný úkol. Znovu připomínám, že to můžete kdykoli ukončit.“
„Když teda hru vyhrajeme, úkol neplníme?“ ujišťuje se manželka. „Přesně, jdete na další úkol,“ potvrzuje Petr. „Takže se může stát,“ přemejšlim nahlas, „že projdeme celou hru, aniž bysme plnili úkol?“ „Je to nepravděpodobné, ale stát se to může, to je součást hry.“ „Aha,“ pokyvuju hlavou a v duchu si říkam, jestli nám mám přát štěstí ve hře.
Kája se tváří, že jí je všechno taky jasný, a tak jsme připravený na první úkol. „Připraveni?“ táže se Petr a pak otevře dveře, před nimiž stojíme. Vcházíme do malé místnosti a dveře se za námi zavřou. V místnosti se nachází malej stolek, kolem něhož sedí na židlích tři chlapy. Dojdeme až k nim. Pozdravíme se a pak jeden z nich ukáže na misku stojící na stole. Dojde mi, že tam asi budou úkoly. Zašátrám v misce rukou a vytáhnu z ní srolovanej papírek staženej gumičkou.
Rozbalim ho, Kája mi kouká na ruce a společně čteme velkými písmeny vytištěný slovo STRIPTÝZ. Kouknem na sebe, Karolína se lehce ušklíbne a pak se oba otočíme zpět na pány. Ten, kterej mi rukou ukázal losovací misku, tiše pronese: „Kámen, nůžky, papír,“ a napřáhne ke mně ruku se zaťatou pěstí. Bezmyšlenkovitě udělam to samý, třikrát máchnu rukou a vytrčim svůj ukazovák s prostředníčkem. Proti mně se objeví otevřená dlaň. „Vyhráli jste,“ pronese chlapík, „můžete jít.“
S Kájou se na sebe usmějem, rozloučíme se a rychle mizíme z místnosti. Na chodbě na nás čeká Petr a vede nás k dalším dveřím. Hned je otevírá a my se ocitáme v podobně velký místnosti jako předtim. Tentokrát u malýho stolku s miskou stojí dva mladíci. Opět se s nima zdravíme a já mířim rovnou k misce, z níž taham další srolovanej papírek. Odhaduju, že jich tam může bejt tak deset.
Rozbaluju další úkol. Na papírku stojí zase velkejma písmenama vyvedenej nápis HONĚNÍ. „Co jste si vylosovali prosím?“ ptá se statný blonďák. Mlčky mu kážu papírek a druhý před sebe položí na stůl balíček mariášek. „Větší vyhrává,“ dodá a mlsně přitom čumí na Karolínu. Sejmu a koukam na kulovýho krále. Kája mi nahlíží přes rameno a vidí, že mam vysokou kartu. Taky mladej sejme zbytek karet a ukazuje nám červenýho filka. Já přebíjim králem a zase se loučíme a odcházíme. Cestou ke dveřím Karolína jen tiše utrousí: „Škoda.“ „To je ale mrška,“ řikam si, ale samotnýho mě to mrzí.
Petr se na nás na chodbě usmívá: „Neštěstí ve hře, štěstí v lásce.“ Jen na sebe s manželkou mrkneme a už ho následujeme k dalším dveřím. Za nimi je zatím nejmenší místnůstka z těch, který jsme zatim navštívili. U stolu stojí obrovskej chlap tak v mym věku a na stole před nim se nachází kromě losovací misky taky malej kalíšek z umělý hmoty. „Dobrý den,“ vítá nás chlapík v kraťasech a tričku. Oba ho taky zdravíme a já už automaticky mířim k losovací misce. Opět taham ze zhruba desítky lístečků jeden a po rozbalení na nás vykoukne ORÁLEK. Ukážu ho týpkovi naproti, ten jen přikývne a ukáže na kalíšek: „Větší součet vyhrává.“ Teprve teď mi dochází, že se budou hrát kostky. Beru do ruky kalíšek a počítam kostky v něm. Dojdu k číslu šest. Levou dlaní zakryju otvor, pravou chytnu hrníček za dno, párkrát zamícham rukama zprava doleva a potom přimáčknu kalíšek na stůl dnem vzhůru. Nadzvednu ho a hned počítam, kolik jsem nahrál. Kája stojí vedle mě a dělá to samý.
„Dvacet jedna,“ vytrhne nás z počtů muj protihráč. Já i manželka kejveme, že jsme došli ke stejnýmu číslu. Chlápek nahrne kostky do hrnku, vezme ho do obou rukou a zapumpuje rukama shora dolů. Pak přitiskne hrníček na desku stolu a odhalí šest kostek. Na první pohled vidim, že jsem prohrál. „Dvacet sedum,“ vyhrkne vítězoslavně maník, rovnou podává ruku Karolíně a odvádí ji ke stěně, o kterou se opře.
Z kapsy vyloví kondom a nabídne jí ho. Ta si ho vezme, kraťasy mu stáhne ke kotníkům, zaklekne a párkrát rukou přejede po ztopořenym klacku. Ten ještě víc ztuhne a chlápkovi se po tváři rozleje blaženej úsměv. Kája roztrhne balíček a natáhne na celkem velkýho ptáka červenej prezervativ.
Chvilku si s nim hraje rukou, masíruje koule a potom se do něj pustí pusou. Já to celou dobu pozoruju od stolku a péro mi stojí prakticky od první chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že jsem prohrál. V duchu cejtim, jako by Kája kouřila mě. Vim, jak krásně to umí.
Karolína zatím předvádí svoje orální umění. Ptáka si zasouvá do pusy až po kořen, honí ho přitom rukou a jazýčkem občas zajede na kulky a na hráz. Chlápek skučí slastí a Kája ještě přidává na tempu. Hlavou kmitá nahoru dolů a rukou ho přitom ještě honí. Chlápek jen zachrčí: „Už,“ a pak vydá dlouhej, hlasitej vzdech. Kája přestane kouřit a nechá si ptáka v puse. Díky kondomu nemusí nic polykat, ale jinak to umí skvěle. Po pár sekundách si ho vytáhne z pusy, plácne rukou chlapíka po stehně a přesune se ke mně. Rozloučíme se, jak se sluší a patří, a vyrážíme za dalším dobrodružstvím.
Petr nás odvádí k nejvzdálenějším dveřím na konci chodby. Ocitáme se ve velké místnosti s postelí uprostřed. Kolem postele postávají dva mlaďasové jak ze žurnálu. V rohu místnosti se krčí malej stolek, na němž se kromě losovací misky nachází i malá ruleta. U stolku postává postarší chlápek a kyne nám rukou. Hrnu se k misce a taham lístek, aniž bych nějak dlouho vybíral. Po rozbalení se vyloupne velkej nápis SOULOŽ.
Udělam krok k ruletě. Chlápek mi nabízí malou bílou kuličku. Beru ji do ruky a roztáčim ruletu po směru hodinovejch ručiček. Potom pošlu kuličku opačnym směrem a čekam, co padne. Kulička začíná tancovat po číslech a chlápek mě upozorňuje, že vyšší číslo vyhrává, což je mi jasný, a já hypnotizuju točící se kruh. Registruju, že padla černá a za moment vidim, že je to patnáctka. Teď hraje chlápek. Jemu se ruleta točí dýl než mně a to napětí je fakt brutální. Kája to pozoruje taky a i na ní je vidět napětí. Kulička konečně zapadne do chlívku a pozoruju, že je to taky černá. Ruleta zpomaluje a všichni už víme, jaký padlo číslo.
(Pokračování příště)
