Na chodbě našeho rezidenčního domu v nejmenovaném letovisku jsem jednoho rána ve společných prostorách narazil na odložené oblečení po mladé ženě,která ho tady zanechala pro jiné obyvatele,neboť již ukončila svůj prázdninový pobyt a doma by pro něj neměla využití.
Asi bych prošel kolem bez povšimnutí,kdyby mezi tím vším oblečením na mne nezasvítily překrásně jasnou a svítivou žlutou barvou nové,dámské plavky.
Byla polovina září,sezona u konce, v našem domě už skoro nikdo nebyl a v celém rozlehlém areálu,s bazény,hřišti a tenisovými kurty,zbylo už jen několik starších obyvatel v důchodovém věku,kteří zde trávili svůj pozdim života celoročně a které člověk během sezony ani moc často nepotkal.
Jasná barva plavek téměř okamžitě přitáhla moji pozornost,opatrně jsem se rozhlédl,jestli mne nikdo nevidí a pomalu přistoupil k hromádce oblečení.
Prohlížel jsem si všechny ty takřka nové,ale již odložené věci ženy,kterou jsem potkával na schodech nebo u bazénu skoro celé léto a představoval si,jak si je obléká a zase svléká.
Najednou a zcela nečekaně se mně mezi všemi těmi ženskými věcmi před očima vynořila představa ne té ženy,zcela jasně jsem viděl v těch jejich šatech oblečeného sebe.
Ta představa byla tak hutná a silná,až se mi stáhl žaludek a pocítil na těle lehké zamrazení.
Usmál jsem se tomu,přece si neoblékneš ženské šaty,jsi muž,nosíš mužské oblečení,říkal mně jeden vnitřní hlas,zatímco druhý oponoval,proč by sis nezkusil jaké to je mít na sobě ženské šaty,jsi tady sám,bude to nová zkušenost a každá zkušenost se počítá...
Tak dobře,budeme si hrát na holčičku,pomyslel jsem si s úsměvem,ale i s lehkým zamrazením, bleskově sebral hromádku a zmizel s ní v bytě.
Pár nepoužitelných halenek,odporně silonové domácí kalhoty,kamaše s dírou na koleně,když v tom na mne mezi těmi hadříky zasvítily ony žluté plavky,které přitáhly moji pozornost už na chodbě.
Projela mnou vlna vzrušení,tohle bude ono,hleděl jsem fascinovaně na ten malinký kousek oblečení. Kalhotky a podprsenka,zářící,lákající,podněcující představy a fantazii.
Nedočkavě jsem po nich natáhl ruku,přičichl k nim,jestli ještě ucítím vůni ženy,která je měla na svém těle,necítil jsem nic,jenom vůni pracího prášku nebo aviváže.
V mžiku jsem byl nahý a v dalším okamžiku měl na sobě spodní díl plavek,kalhotky.
Tím prožitkem se mi zatočila hlava,kalhotky se velmi příjemně usadily na těle,gumičky přilnuly ke stehnům i pasu , bytostně jsem vnímal hebkost materiálu a citil,jak se mne pomalinku zmocňuje vzrušení.
Ještě podprsenku a bude ze mne holka,uvědomil jsem si nedočkavě,původní majitelka byla jen o něco málo menší než já,stačilo trošku povolit ramínka a i podprsenka padla jako ulitá.
Košíčky byly poněkud volné,ale to mně v ten moment nevadilo,zcela mne totiž pohltil nový,dosud nepoznaný pocit převtělení v ženu.
Přistoupil jsem v koupelně k zrcadlu a dlouho se prohlížel,otáčel a pozoroval své tělo v dámských plavkách z různých úhlů,do prázdných košíčků podprsenky jsem si dal vycpávky z papírových ubrousků.
S údivem jsem si po chvilce uvědomil,že jsem nejen vzrušen a se silnou erekcí,ale že se sám sobě i líbím.
Krásná jsi Žaneto,smyslná a plná touhy, rezonovalo mi hlavou,tak klidně a vyrovnaně..jaká Žaneta,nejsi žádná Žaneta,jsi Petr znělo jakoby z velké dálky a ta slova vzápětí mizela někde ve ztracenu.
Dobře, vydechla jsem s očima stále upřenými do zrcadla,teď jsem tedy Žaneta,ale jenom teď,byla jsem zmatená,ano byla,byla jsem zmatená Žaneta,která náhle nevěděla,co si má počít se svojí novou identitou ženy.
Nahlas jsem si slíbila,že Žaneta budu jen teď a tady,v uzavřeném prostoru svého bytu,ale v duši se mně už honily představy,jak jdu jako Žaneta ven mezi lidi,procházím se mezi nimi a přijímám svůdné a obdivné pohledy sexuchtivých mužů.
Ne,to neuděláš,nikdy to neuděláš ! ,přikazoval mně můj vnitřní, morální opatrovatel,zatímco jsem otevírala toaletní stolek přítelkyně,která už byla kvůli pracovním povinnostem z dovolené doma.
Krásná buď Žanetko,když jsi teď žena,šeptal mně ten druhý,v tuto chvíli o tolik příjemnější hlas.
Zvolna jsem vyšroubavala z krytky rtěnku a jemně si s ní přela rty,málo,přitlačila jsem a s úžasem sledovala, jak se moje rty pokrývají smyslnou červení.V mysli se probudily vzpomínky na partnerku a její nanášení make upu,postupovala jsem kupodivu zkušeně a rychle,jakoby žena ve mně ukrytá věděla ,řasenka,obočí,jemný odstín na tváře,lesk na rty,decentní oční stíny,kleštičky na umělé řasy,první pokus ne,druhý taky ne,třetí pokus a měla jsem řasy dlouhé jako motýlý křídla.
Usmála jsem se na sebe do zrcadla.Kočka jsi Žanetko,kočka, a v představě náhle spatřila svého kocoura,který po mně toužebně natahuje ruce.
Ne,to ne...tohle nechci...běželo mi zmateně hlavou...
Opravdu..? Opravdu to nechceš..? Nepovídej,víš sama,že to není pravda a že to chceš,moc to chceš...
Tak dobře,ustupovala jsem z předem prohrané bitvy...chci to,ale ne hned,chci to až budu připravená...
Vždyť už jsi připravená...podívej se na sebe,jsi krásná,upravená...jdi ven,tvůj kocour už na tebe nedočkavě čeká...
Nechci to !,skoro jsem vykřikla v náznaku vzpoury proti svému nově probuzenému nitru,razantně jsem sáhla po kosmetickém tamponu a rychle stírala make-up z obličeje,jsem Petr a ne žádná Žaneta,opakoval jsem si stále dokola,a při tom zuřívě stíral make-up z obličeje.
Když jsem se odlíčil a podíval se na sebe do zrcadla,zalily se mně oči slzami.
Promiň,sotva slyšitelně jsem zašeptal...promiň Žaneto,já jsem to tak nemyslel,zašeptal jsem znova a v hloubi duše cítil,že mne je Žanety líto a že pokud budu chtít být Žanetou,tak jí být můžu,kdykoliv mne napadne, protože je ode dneška součástí a má stejné právo na život,jako má Petr.
Znovu a teď již s citelnou úlevou jsem se nalíčila,byla jsem opět Žaneta,i s leskem v očích,který mně předtím tolik chyběl.
Nevím proč,ale najednou se mnou rozlil pocit blaženého zadostiučinění a spokojenosti,jakobych našla něco,co jsem kdysi ztratila po dlouhé době hledání zase našla.
Prohrabávala jsem se toaletním stolkem přítelkyně a zvědavě objevovala věci,které patří k ženskému životu.Nikdy předtím jsem tohle nedělala,nikdy předtím mne to nenapadlo.
Co je tohle a na co je toto..? Objevovala jsem vzrušeně svět ženské kosmetiky,barvičky,lahvičky,krémy a holící strojky.
Holící strojky...sjela jsem pohledem na své nohy a ano,byly,i když ne nijak moc,porostlé krátkými chloupky, jinak mám tělo ,krom podpaží,holé.
Podpaží i pohlaví si holím odjakživa,nohy čekala ten den premiéra.
Tohle musí dnes pryč,jemně,ale razantně jsem se zbavovala chloupků na nohách ve sprše a současně s nohami si zkontolovala i intimní partie a zadeček.
Konečně jsem byla spokojená a hladká jako miminko.
Prohlížela jsem si v zrcadle své hladké tělo...ano...uvědomila jsem si s plnou vahou toho slova,ano,teď jsi připravená,Žanetko !
Mezi tím se už venku setmělo,nebylo ani tolik hodin,ale v jižních krajinách s měsícem září nastupuje tma poměrně brzy,a já dostala bláznivý nápad.
Žanetka je připravená,co se jít projít ven a zkusit si být ženou i na místě,kde mohu někoho potkat..?
Vzrušení bylo až spalující,co ale na sebe? Procházet se teď areálem v jesně žlutých dámských plavkách se mně jevilo jako hloupost,i když jsem po promenování se bytostně toužila.
V nalezených oblečcích byla naštěstí i krátká,letní sukně,navrch posloužilo triko přítelkyně,ještě gelem upravit vlasy a vykouzlit dozadu sčesaný ženský účes a Žaneta může ven,i s vycpanou podprsenkou,make upem a čerstvě oholenými a krémem namazanými nožkami.
Lodičky jsem sice neměla,ale vzala jsem si žabky a přes rameno malý batůžek,iluze Žanetky byla skoro dokonalá.
Přihladila jsem si oběma rukama sukni a podívala se do zrcadla.Cítila jsem až trochu rozpaky,ano Žanetko,ano,zadeček máš v té sukýnce opravdu krásný.
Vyšla jsem před dům a podle očekávání opravdu nikde ani noha,jen několik rozsvícených oken dávalo najevo,že areál ještě není úplně prázdný.Odhodlaně jsem se vydala na procházku a užívala si ten nepředstavitelně krásný a nový pocit probuzení,který se ve mně jen před několika hodinami odehrál.
Pokračování ...
