Už při snídani se mi zdálo, že po mě pokukuje. Nebo se mi to snad jen zdálo. Oblékla si na sebe krásný milý úsměv, který vykukoval z její lyžařské kombinézy. Neviděl jsem tak křivky jejího těla, jen její lehce tajemný úsměv a dlouhé zrzavé vlasy, které splývaly podél její hebké tváře. Co mě ale nejvíc oslovilo byly její oči, které byly nápadně výrazně modré. Když se naše oči potkaly, měl jsem pocit, že mi vidí až do žaludku. Chvíli jsme se na sebe dívali a já nemohl přestat na ní koukat.
Viditelně si to užívala, občas o mě zavadila pohledem, v obecnosti se však bavila se svojí kamarádkou sedící naproti. Ta měla krátké vlasy, ale viděl jsem ji pouze zezadu. Poprvé po dvou týdnech jsem měl dobrou náladu, ačkoliv u stolu jsem seděl sám. Právě před dvěma týdny mě opustila dlouholetá partnerka, která měla sedět naproti mně. Pořád mnou cloumal smutek, ale nakonec jsem se rozhodl do hor na již zaplacenou zimní dovolenou vyrazit i tak, sám. Třeba mi perspektiva horských masivů vlije do těla ztracenou energii a životní elán.
A nebo se ztratím v očích nějaké spanilé bohyně. Trochu se bojím, že už se to stalo. Po deseti minutách děvčata odešla a já v hotelové restauraci osiřel. Nevadí. Čeká mne celý den na sjezdovce a pak večer v hotelovém welness. To člověku značně pročistí hlavu. Při jízdě jsem se několikrát zasnil a myslel na ní. Dokonce tak moc, až se mi smýkla lyže a skončil jsem hlavou dolů na svahu. Když jsem zvedl hlavu promáčenou sněhem, nemohl jsem uvěřit svým očím. Stála nade mnou a lehce se usmívala. Její kamarádka se smála nahlas.
„Příště dávej větší pozor chlapče,“ usmívala se má bohyně najáda a podávala mi vyplou lyži. Hanba mě fackovala, když jsem viděl jak ladným pohybem a se smíchem na rtech sjíždějí obě dolů. „Tak teď už si o mě neopře ani kolo,“ pomyslel jsme si. Pochmurná nálada, tolik typická pro ty s poraněným srdcem, mi zůstala až do večera. Do hotelového welness jsem tak vstupoval s nejistotou a obavou, že jí tam potkám. Ale zároveň jsem si ji hrozně přál vidět. Ambivalence, tolik typická pro srdeční záležitosti.
Po vykoupání v bazénu jsem šel navštívit saunu s myšlenkou, že si první zajdu do té parní. Bylo v ní tolik páry, že nešlo skoro nic vidět. Jen jsem pochopil, že nás tam je víc. Postupně všichni odcházeli a já se rozkoukával, až jsem pochopil, že jsem tam zůstal se dvěma dámami. Opřel jsem se a opět se zasnil, představoval jsem si ji jak asi vypadá pod tou kombinézou. A pravda, asi jsem se uvolnil až moc, protože z fantazírování mne probudilo jemné ženské chichotání. „Ale ale podívejme na chlapečka,“ říkal mě dobře známý hlas. To už jsem pochopil, že ani ručník kolem pasu nedokázal zakrýt mou již delší dobu sbíranou touhu. Zkrátka jsem pod ním postavil stan.
„Už ráno jsem si všimla, že máš zvědavé oči. Ale evidentně nejsou oči jedinou partií, které rády vykukují do světa kolem,“ pověděla značně pobavená. Obě se zvedly a začaly odcházet. „Pozor aby sis zase nenarazil čumák,“ řekla s chichotáním její kamarádka. To už jsem se styděl až za ušima. Počkal jsem až odejdou a rychle si dal studenou sprchu a pak utekl z wellnes jako spráskaný pes.
Na pokoj jsem dorazil v pořádném rozrušení. Byl jsem přesvědčený, že můj večer skončí u flašky tvrdého alkoholu, který mě dostane do mizerné deprese. Ale osud vymyslel úplně jiný scénář. Když už jsem byl oblečený a připravený vyrazit do hotelového baru, uslyšel jsem krátké zaklépání na dveře. Na chodbě ale nikdo nebyl, jen na zemi ležel tajemný lístek a na něm napsáno: „Přijď do pokoje 213 chlapečku“.
V tu chvíli jsem nechápal co se děje. Modlil jsem se, aby to byl vzkaz od ní a doufal, že jí na tom pokoji najdu. Ale nerozuměl jsem důvodům, proč by tam měla být právě ona a proč by si měla po tom dnešním dnu vybrat mě. „Pojď dál,“ ozvalo se, když jsem s lehkou dávkou nervozity zaklepal na dveře pokoje 213. Když jsem vešel, málem jsem oněměl. Ležela na posteli v červeném negližé s božskýma prsama venku. Usmívala se a dívala se mi upřeně do očí. Já nebyl schopen slova. Jen na mě ukázala prstem a začala mě lákat k sobě do pelíšku.
Udělal jsem pár kroků k ní, když v tom na mě někdo skočil zezadu. Ani nevím, jak se to všechno seběhlo, ale moment překvapení mě natolik odzbrojil, že jsem nedokázal klást odpor. Najednou jsem byl připoutaný k židli s roubíkem na puse a šátkem přes oči. „Tak copak s ním provedeme,“ slyšel jsem její krátkovlasou kamarádku.
„No já ti nevím, Celý den měl takové zvědavé oči a byl pěkně miloučkej a nešikovnej. Ale v sauně nám ukázal, že umí být pořádné zvíře,“ nahnula se potom až těsně k mým uším a řekla: „tak co kdybychom to zvíře v něm probudili?“ „Ale to je dobrý nápad,“ řekla kamarádka. Sundaly mi šátek přes oči a ten pohled mi zase vyrazil dech. Obě byly tak sexy, v nádherných oblečcích. Začaly se líbat a postupně se svalily na postel. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že téhle hry nebudu účastníkem.
Trpěl jsem nadržeností, když jsem ve svých těsných kalhotech sledoval jejich královské představení. Jako dvě starověké nymfy se tak kroutily na posteli, vydávajíc okouzlující steny přímo z hrdla samotné rozkoše. Laskaly se jazyky, hrály si s hračkami, objímaly se, když si navzájem hladily vlhké nadržené lastury. Trvalo to snad hodinu, než byly úplně spokojené a padly na postel. Dlouhou hodinu, kdy jsem měl pocit, že mi prasknou kalhoty.
Moje najáda potom vstala z postele a sáhla mi do rozkroku. „No, už to začíná vypadat, že se to zvíře v něm probouzí. Ale ještě ho z klece nepustíme,“ řekla a opět mi zavázala oči. „Ještě si chvíli s ním pohrajeme.“ Cítil jsem její dech na šíji, její ruce mi zajížděly zezadu pod košili a její jazyk mě laskal na krku. Myslel jsem, že zešílím a když mi začala sundávat kalhoty, tak jsem už lehce sténal. Rukama mi začala zajíždět pod trenky a jemně mě šimrala po celé délce penisu.
„Možná je nešikovnej, ale nářadí má královský,“ řekla najáda. Krátkovlasá bohyně se jen smyslně usmála a začala se ke mně přibližovat. Potom jsem ucítil oba jazyky, jak mě jemně olizují z obou stran. Vydal jsem ze sebe hluboké zasténání utlumené roubíkem, ale to už po něm sjížděly nahoru a dolů. Byl jsem jak u vytržení a když mi začaly olizovat koule tak jsem myslel, že imploduju rozkoší. „Asi nám chce chlapeček něco říct, podívej jak se snaží vydávat zvuky“ řekla krátkovlasá a sundala mi roubík a šátek z očí.
Ten pohled na najádu, která si na mě mezitím sedla obkročmo, byl tak silný, až jsem začal nahlas sténat. Cítil jsem její krásně vlhkou lasturu, jak mi dráždí moje extrémně nadržené péro. Kroužila mi po špičce a já myslel, že se zblázním. Chtěl jsem tak šíleně moc dovnitř, ale cítil jsem jenom, jak krouží po špičce a jemně mi šimrá žalud. „Prosím, nasedni na něj!“ řekl jsem nahlas. „ale ale chlapečku, copak to slyším,“ zasmála se a dál mě krásně dráždila. Pak se na něj jednou pořádně nabodla a hned stoupla a lehla si na postel.
„Ještě vydržíš chlapečku,“ řekla. Její kamarádka spustila hlasitý smích a pomalu se pohybem ladné lvice začala blížit k jejímu klínu. Dalších asi dvacet minut se navzájem olizovaly a hrály si jako antické bohyně, přičemž občas sledovaly moje utrpení. Začal jsem se zmítat, ale nic mi nemohlo pomoct. „Tak už ho chudáka nebudeme trápit, už toho dneska vytrpěl dost,“ řekla najáda a rozvázala mě. V tom se ve mně skutečně probudilo zvíře, když jsem se na ní svalil na postel a začal do ní přirážet.
Krásně sténala rozkoší a její překvapená kamarádka mi nabídla svou pořádně vlhkou kundu. Ani jsem se nenadál a už jsem ležel na posteli, najáda mi seděla na obličeji a kamarádka začala ukazovat, že i ženy mohou být velmi zdatné kovbojky. Uživali jsme si to tak celou noc, až jsme padli vyčerpáním. Ráno, když krátkovlasá byla v koupelně a my pomalu stávali se ke mně najáda přitulila a řekla: „Dneska půjdeme na večeři spolu chlapečku. A doufám, že se zase uvidíme i večer.“ Cítil jsem, jak ze mě odcházejí všechny chmury.
