Rozvalila ses na gauči ve svých zelených šatech, co ti ladí k očím. Potáhla jsi z cigarety, vyfoukla kouř stranou a řekla: „Vylízej mi kundu.“ Prostě jen tak, žádné „prosím“, žádné „lásko mohl bys…“ Aby bylo jasné, že to myslíš vážně, roztáhla jsi dlouhé štíhlé nohy a já viděl to, co jsem dávno tušil, že na sobě nemáš kalhotky. Tvoje smaragdové oči se do mě vpíjely a snažily se mě zhypnotizovat. Za tebou se mihl stín, jak kolem prošla tvá kočka.
Dva týdny zpátky jsi byla úplně jiná. Znali jsme se z degustace vína z jedné vinárny v Karlíně. Ty jsi tam byla s kamarády, já také, ale odcházeli jsme spolu. Šli jsme mlžnou podzimní nocí příjemně nabuzeni červeným vínem. Doprovodil jsem tě až k domovním dveřím a rozloučil se. Žádný sex, ani polibek. Zachoval jsem se jako pravý gentleman. Snobský výraz pro blbečka, co ani nedokáže políbit dívku, co se mu líbí. Akorát, že ty nejsi dívka, ale žena. Někdy milující, jindy nebezpečná. Jednou světice, většinou mrcha. Ale stále jsi žena plná nespoutané ženské energie.
Týden zpátky jsme se sešli v baru a povídali si o všem. Viděli jsme se teprve podruhé, ale vypadalo to, že se známe věky, možná staletí. Chvíli před půlnocí jsi mi řekla: „Miluješ mě? Musíš mě milovat. Jestli máme být spolu, musíš mě milovat každým kouskem těla. Kdybys měl jen trochu pochybnosti, nedokážu s tebou být.“ A já to řekl. Opravdu jsem ti řekl to slovo, kterým by se nikdy nemělo plýtvat. Ale ono to nebylo plýtvání, oba jsme cítili, že je myšleno vážně.
Ten večer jsem šel dál, než jen k tvému vhodu. Táhla jsi mě za ruku, když jsme vcházeli do bytu. Jen jsi otevřela dveře, pletla se nám pod nohy kočka. Má stejně zelené oči jako ty. Někdy si říkám, jestli nejste jedna a táž osoba. Líbal jsem tě na ústa a na tváře a na krk a když jsme ze sebe konečně shodili šaty, polibky se nenásilně přesunuli do tvého klína. Kolem mé hlavy se zmítala stehna zasažená extází. A pak jsem se přesunul nahoru. Žádný kondom, vždyť bereš prášky, aspoň jsi mi to tvrdila. Vzal jsem si tě celou. Nebo ne? Kdo ví, kdo koho v tu chvíli ulovil. Co vím jistě, nebylo to pro mě důležité, protože jsi mě pevně objala stehny, ruce jsi mi opřela o záda a šíji a do ucha pošeptala: „Miluju tě. Moc tě miluju. Řekni mi, že mě taky miluješ. Nikdy mě nesmíš opustit. To bych ti nikdy neprominula.“
Udělal jsem se rovnou do tebe. Tisíce, možná miliony let stará energie proudila ze mě přímo do tvé kundy a ty jsi mi ji vracela transformovanou ve svém dechu a potu a šťávách. Kolovala v našich zmítajících se tělech, až se do nás nevešla a zaplnila celou místnost. Smaragdové oči ti zářily ve tmě radostí a tvůj kocour mě kousl do palce u nohy. Rád loví malé myšky skrývající se pod dekou.
A pak o týden později sedíš na gauči, nohy roztažené a přikazuješ: „Vylízej mi kundu.“ Žádné „prosím“. Pomalu vyfukuješ cigaretový kouř a sleduješ mě zelenýma kočičíma očima, které se mi vysmívají. Ty že jsi lovec? Ale kdepak chlapečku, to tady madam kočka dostala chuť na myš. A já poklekám a klaním se bohyni sexu. Zvola se dotýkám jazykem tvých stydkých pysků, jak kdyby to byl nejsvětější oltář a když je špičkou rozhrnu nepatrně od sebe, proud prastaré ženské energie mě oslní a obejme. Nemůžu si pomoci, jsem tvým věrným otrokem, co tě miluje každým kouskem těla i duše. Ano, hlavně ta duše je tvoje. Mojí odměnou budiž rudé škrábance a kousance na zádech a krku, které mi zanecháš, až se mnou skončíš.
