ČÁST PRVNÍ
Svého Pána oddaně poslouchám již téměř deset let a byla jsem mu poslušná ještě dřív, než jsem se vdala. Svatba s mým manželem bylo v té době patrně jediné rozhodnutí, které jsem učinila svobodně. Ve všem ostatním za mě vždy rozhodoval můj Pán.
Vdávat jsem se chtěla, i přestože jsem dobře věděla, že by s mým rozhodnutím Pán nikdy nesouhlasil, a tak mi nezbylo, než mu to zamlčet. Jak mě za to ztrestal, když se to posléze dozvěděl, si asi umíte představit sami (…).
S tím, že jsem se vdala, se Pán doposud nesmířil, a tento můj několik let starý prohřešek mi i dnes pravidelně připomíná, a já za něj musím stále ještě pykat.
To, aby mé tresty nepřekračovaly přijatelný rámec je vykoupeno tím, že jsem souhlasila Pána detailně informovat o mém partnerském sexuálním životě, a to nikoliv ex post, ale při akci samotné, což jak jistě uznáte, není v manželském soužití zrovna jednoduché.
Nehledě na to, že zprávy typu: „děti konečně usnuly, odskočila jsem si do koupelny, abych Vám napsala, že to vypadá, že manžel je dnes při chuti a bude chtít sex. Musím se teda vrátit do ložnice a omluvte mě, prosím, pokud nebudu chvíli na telefonu.“, mému Pánovi nestačí.
Pokaždé, když Pána informuji, že se chystám plnit manželské povinnosti, rozlítí se do běla, neboť abych měla sex svobodně, tj. nikoli na základě jeho pokynu, považuje za vzpouru jeho submisivní čubky, za kterou mě má, styk s mým mužem nevyjímaje.
Bohužel, co se stalo, stalo se, a protože rozvádět se nechci, nemá tato situace východisko, a tak jsem si za ta léta manželství musela navyknout na rozhněvané smsky mého Pána, např.: „vůbec si nevážíš, čeho ve mně máš. Dělam pro tebe první poslední, abych uspokojil všechny tvý zvrácený touhy, a tohle je, jak se mi odvěčíš? Místo, abys mi projevila trochu vděku mě, ale zejména i sebe, ponižuješ podřadnym misionářskym sexem, ze kterýho vůbec nic nemáš.“.
No, abych byla zcela upřímná, v tomto má Pán tak trochu pravdu, protože lehnout si 7 minut na záda a nechat si postříkat kozy, není nic v porovnání s tím, kdy mi Pán před odchodem nasadí černou pletenou kuklu, kolíčkem na prádlo secvakne nos, abych nic necítila, uši mi ucpe vatou, abych nic neslyšela, zasune mi do zadku ozdobný anální kolík a do čuriny vibrační vajíčko, přes mé nahé tělo přehodí o tři čísla větší dlouhý kabát, posadí mě do taxíku, dostrká mě po schodech do nějakýho bytu ve třetím patře (jo, počítat schody je tak to jediný, co vnímám), hodí mě na postel, ke který mi připoutá ruce i roztažený nohy, vytáhne ze mě hračky a zavolá vedle do místnosti na ani nevím kolik frajerů, co se na mě pak několik hodin střídaj, a posléze mě celou rozmrdanou a ulepenou od mrdky zase zabalí do toho kabátu, a odveze si mě zpět k sobě domů, kde mu musím být po zbytek noci po vůli, pokorně vyhovět všemu, co si zamane, a neustále mu děkovat za krásnej večer.
„no tak si běž mrhat tvou krásou a talentem, když to máš za potřebí. Ale pod jednou podmínkou: chci tě při tom slyšet. Budeš na mě myslet a zařídíš to tak, aby mu bylo jasný, kdo je tvůj pán. Jinak máš zákaz a vymysli si třeba, že tě bolí hlava, mě je to jedno. Čubko!“.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI
