Výběrová dovolená

Můj šéf je jinej. Nesnáší prodlevu a cokoli musí řešit teď hned. Utrpením jsou výběrové dovolené. To se vezmou dva až tři nejlepší zaměstnanci a zadarmo, o mimořádné dovolené, se s nimi někam vyrazí. Ono zadarmo, je vykoupeno šéfovou vášní pro cyklistiku. Takže když vás vezme k moři, můžete si být jisti, že pláž před hotelem nikdy neokusíte, protože ani nedosnídáte a už to začne. Spálil se o horkou kávu a jeho srknutí přejde hned v…

„ Zvedat se zvedat Pane Jo. jedeme. Rychle pro kola, pojedeme na skvělou pláž, kousek přes kopec.“

Ten kousek to mělo být asi šedesát kilometrů a oslovení Pane Jo, je další neuvěřitelně nepříjemná jeho vlastnost. Nikdy jsem ho neslyšel někoho oslovit jménem. Všem včetně žen, včetně své ženy říká Pane Jo. Strašné, ale dobře se to imituje, a když někdy začnu mluvit jeho dikcí, nikdo není na pochybách, z koho si dělám srandu.

„ Pane Jo. Vždyť vy máte prázdnou pneumatiku.“

Oslovil mě v garáži pod hotelem. Vrhl se na mé kolo a začal ho spravovat. Svolával si zbylé zaměstnance na pomoc a pak zjistil, že nemá ženu.

„ Pane Jo. Kde je má paní?“

„ Nevim.“ Odpověděl jsem mu? „Měli jsme vyřážet až v osm, je čtvrt na osm tak asi je ještě na pokoji.“

Odpověděl jsem mu a on hned spustil.

„Pane Jo, okamžitě ať jde sem, přiveďte jí, my to kolo zatím zpravíme, no tak rychle Pane Jo, poklusem.“

Celej říčnej, vyhecovanej šéfem jsem zabušil na jejich pokoj a jak jsem byl v ráži nečekal jsem na vyzvání vešel a ze srandy spustil : „Pane Jo, tak jdeme na ty kola, šup, šup, rychle.“

Až jsem si říkal, jestli mladá pani ten fór zkousne, přece jen, i když má smysl pro humor, je ráno a je to jeho žena. Na místo jakékoli odpovědi se na posteli začala zvedat deka. Ta deka začala po pro mě vzdálenějším svahu sjíždět, čímž s sebou shrnovala i noční košilku. Najednou jsem stál před vyšpuleným zadečkem a nožky pod ním se mírně rozkročily. Mezi nimi se objevila něžná ručka pohladila si své pečlivě vyholené ženství a vábivým pohybem mě vybízela blíž.

Na chvilku jsem zaváhal. Pak stáhnul kalhoty a pamětliv slov paní šéfové, že při manželově zbrklosti, je pravidelnost polykání antikoncepce nezbytná nutnost, jsem do jejího rozehřátého těla vklouzl bez starostí a s nádhernou slastí, která se mi rozlila po těle. Chvilku vrtěla zadečkem, ale já jí ho chytil rukama a pomalinkými krouživými pohyby si vychutnával nečekanou slast.

Zarazila se. To asi nečekala. Po pár bleskurychlých vteřinách rychlého ataku, nedošlo k mohutnému výstřiku do její pochvy a to ji zmátlo. Začala shazovat deku a snažila se podívat za sebe. Jenže košilka už jí lezla až přes hlavu a mé rytmické pohyby ji vše ještě komplikovaly. Sjel jsem ji dlaněmi po bocích. Pohladil ňadra a přetáhl shrnutou košilku přes hlavu. Najednou byla přede mnou úplně nahá. Nádherná žena. Se zrychleným dechem přemáhala vzrušení a s vypětím všech sil se otáčela. Poznala mě. Malinko se chtěla bránit, ale nezvládla to. Vzrušení bylo silnější. Navíc jsem ji za boky popotáhl k sobě, položil na postel, nohama srazil její nohy k sobě a dolehl na ni. Ona se pohupovala ze strany na stranu, já ji nabodával a přitiskával k posteli. Do ucha ji šeptal.

„ Pani šéfová, vy máte, ale neuvěřitelně nádherný zadeček.“

Po chvilce si pod sebe vtlačila ruku. A když si podráždila perličku tak , že vybuchla zmítala se. Po neskrývaném vzlykavém výkřiku se zakousla do polštáře. A já to už nevydržel a všechno pustil do ní.

Nastalo pár vteřin ticha. Pak další. Zvedl jsem se z ní. Ona si sedla. Nahá a vystříkaná koukala na mě, jak si zase natahuji cyklistické kalhoty a pak odměřeně povídá.

„ Jestli se tohle ještě někdy bude opakovat, tak bez těch keců o mém zadku.

Seběhli jsme dolu do garáží a šéf povídá :

„Výborně Pane Jo. Výborně. Takhle rychle , výborně a jsme tu všichni tak nasedat a jedeme.

To bylo prvně, co mě šéf pochválil.