PROJEKT VIRGINSWINGER THEATRE

(Část prvá - Vznik podnikatelského záměru)

Nastala doba, kdy mne přestalo bavit hrát v partě „flašku“, svlékací člověče nezlob se – a kdy jsem měl už dost těch standardních swingerů, kdy člověk přijde s kámoškou, někomu jí zapůjčí, pak zastrkuje penis sem a tam a vůbec nemá tušení, kam už jej zapíchl, a kam ještě ne, kam už vystříkl – a kam nikoliv.
Ne, že by to bylo nepříjemné, ale – jak se říká, změna je život. A tohle už chtělo pořádnou změnu, protože už přestalo existovat něco, co bych ještě nezkusil. Dokonce jsem nějaký čas pracoval i pro agenturu, která se zabývala pouličním pornem, prostě „rychlý prachy“, ale když se mi párkrát stalo, že jsem „přepadl“ holku nebo paní, kterou už jsem jednou prznil – anebo od které jsem už dříve dostal pár facek - a vůbec jsem si to nepamatoval, tak jsem toho raději zanechal.
Samozřejmě jsem vyzkoušel pracovat i jako pornoherec. Možná, že si každý „divák“ představuje, jak si takový pornoherec užívá, ale ono je to úplně jinak. Jednak je nutné alespoň dva dny před natáčením s nikým nesouložit a jednak bylo často nutné udržet si potenci viagrou, či jiným svinstvem. A dramaturgové to měli dobře zajištěné: skupiny herců a hereček musely čtyřiadvacet hodin trávit společně, a to pod dozorem, a kdo se odvážil souložit, toho prostě vyrazili. A samotné natáčení stálo také za starou bačkoru. Pornoherečky neměly orgasmus a my – pornoherci, jsme museli stříkat na povel.
Šatny i toalety jsme měli společné, prý proto, abychom se poznávali pozvolna, a ne až „na place“. Ženy a dívky to často nesly dost úkorně, zvlášť, když si před natáčením análního porna musely proplachovat konečníky klystýrem, a pak jen stěží dobíhaly k záchodovým mísám.
A pokud se pouze fotilo, tak jen na okamžitý efekt, takže když jsem třeba měl úd zasunutý v pochvě, anální dírce či ústech nějaké (často velmi krásné) kolegyně, tak jsem se nesměl hnout, aby nebyl snímek rozmazaný. A totéž platilo i při vylizování jejich roztažených štěrbin. Přesto jsem si stačil všimnout, že každá vulva má svoji osobitou vůni i chuť. Dokonce jsem své kolegyně začal poznávat po vůni a chuti i se zavřenýma očima. A to byl vlastně základ mého podnikatelského projektu, i když jsem si to, prozatím, ještě neuvědomoval.
Odlišné byly i poštěváčky. Když jsem je oblizoval, tak jsem zjistil, že se liší nejen délkou a mohutností, ale i schopností zbavit se své ženské předkožky a jako malé žížalky se vysoukat zpoza úkrytu velkých pysků.
Při některých záběrech mi scénář přikazovat vcucávat i pysky malé (růžové) – a právě pomocí úst a jazyka jsem poznal různorodost údolních oblastí mezi kožními a slizničními pysky, odlišnost jejich délky i tloušťky a schopnost obalit jazyk, pokud jsem jej zasunul do pochvy.
Tímto bych rád poděkoval svým kolegyním, pornoherečkám, díky kterým jsem dospěl k podnikatelskému záměru, který jsem uskutečnil – a který se stal velmi úspěšným.
Pornoherectví jsem tedy pověsil na hřebík, ale moje bujná fantazie pracovala dál a snažil jsem se vymyslet něco alespoň trochu nového a zvláštního, i když bylo docela pravděpodobné, že to již někdo někde na té velké zeměkouli vymyslel.
Myslím ale, že se mi to podařilo, projekt VIRGINSWINGERS THEATRE měl úspěch a vydělal spoustu peněz.