Hromada

Byli jsme tehdy ještě mladí. Nevybouření. Patřičně nadržení. Takže na nás šlo nejenom jaro, ale i léto, podzim, zima ... A když pak máte volno a dost času, bývá to nejhorší. Dovolená je proto v jistém ohledu značně riziková záležitost. A na téhle tomu nebylo jinak.

Zdárně jsme naší nezřízenosti zasvětili nejenom hotelový pokoj, pochopitelně včetně koupelny, ale i toalety ve vlaku, duny u pláže, či opuštěné koridory přímo v hotelu nebo během noci zdánlivě skrytá místa přímo u bazénu. Na všechny možné i nemožné způsoby. Milovala mít mě všude. Mé rty. Prsty. Péro. Semeno v pusince i kdekoliv jinde.

Nějak se nám to však sešlo i tak, že jsme byli tolik zaneprázdnění a vyčerpaní dalšími aktivitami, že byl i krátký půst. Který jen více nabudil vášeň. A když zase byla chuť a síla, měli jsme stále napilno, takže jsme to to ráno raději odložili. Zpětně viděno možná chyba. Ale zas jak se to vezme.

Toulali jsme se v horkém dnu kamennými ulicemi starého města. A to bylo fajn, protože jako kdyby nestačilo horko, které mě značně zvedalo tělesnou teplotu, byla si ta potvora velmi dobře vědoma toho, jak moc jsem již zase toužil po tom být až po koule zavrtán v ní. Neustále ochlazování se bylo rozhodně na místě.

Cítila to totiž stejně. A tak, když jsme oželeli ranní divočinu, abychom po zaspání stihli aspoň trochu ze snídaně, než nám pojede bus, vyparádila se tak, že již jen z toho mi setrvale hučelo jak v hlavě, tak v koulích. A prakticky permanentně mi stál.

Lehké letní šaty měly vzadu výstřih prakticky až k pasu, takže kdyby to snad někomu, kdo stál ve špatném úhlu mohlo uniknout, stačil letmý pohled na záda a bylo jasné, že podprsenkou se nezatěžovala. My, co jsme stáli lépe, jsme si mohli zepředu či z boku užívat darů, které nám poskytovaly její tvrdé bradavky. Z těch terčíků vytláčejících v látce malé rozhledny se stáhly zájmem oči i nejedné ženě, kterou jsme míjely nebo která vedle nás seděla v dopravě nebo na některém občerstvovacím stanovišti. Já navíc věděl, že její kalhotky jsou tak miniaturní, že si je vzala beztak jen proto, aby se jí v klíně na šatech netvořilo příliš výrazné kolo. Důkaz jejího chtíče.

Nešetřila úsměvy. Nešetřila smíchem. A nešetřila také doteky. Považoval jsem tak za obdivuhodné, že mi ho nevyhonila rovnou v autobuse. Nebo já to tam neudělal jí. Ale přece jen příliš mnoho lidí, příliš blízko. Po většinu času. Na něco dalšího než na výrazné přiblížení k cílovým prostorům, jsme se ani my neodvážili. No, možná že k nějakým kontaktům s mým vyztuženým pérem či s jejími mokrými kalhotkami došlo. Přece jen moje erekce byla i přes šortky, pod kterými jsem byl naostro, poměrně dostupná, a její šaty jsme vytáhly po stehnech tak nahoru, že pozorný pozorovatel její kalhotky určitě mohl zahlédnout. Stejně jako moji ruku v jejím klíně.

Baba jedna stará plesnivá. Sjela nás takovým pohledem, že by byl schopný slabší povahy zabít. V našem případě dokázal umrtvit moji touhu dopřát jí jeden malý vrcholek rovnou v autobuse.

No nevadí. Některé další jedince jsme pro změnu inspirovali. Jeden od pohledu známý pár z hotelu, co jel do města s námi, o kterých jsme měli představu, že to jsou Němci nebo Švédové, nás ze stoje sledoval velmi pozorně a jejich myšlenky se ubíraly stejným směrem, jako ty naše. Byli jsme si jistí, že ona ho s rukou v kapse jeho lehkých kalhot minimálně párkrát stiskla a měla za co. Jeho erekce byla stejně potentní jako ta moje.

Ta moje se ale rozhodla udělat nám to těžší. Oproti dřívějším zkušenostem odbývala můj zájem najít nejbližší klidné WC, či nějaké skryté zákoutí a den pomalu plynul v neustálé připravenosti, kterou zároveň neváhala přiživovat. Proč jinak by mi taky krátce neukázala u kafé prso, když věřila že se nikdo nedívá? Nebo mi při další zastávce po návratu z toalety nevrazila tajně do ruky cosi naprosto zničeného, promočeného, abych jí gentlemansky vzal do své tašky, aby se s tím ona nemusela tahat?

Pochopitelně se jednalo o první její kalhotky, takže jsem je před uložením ještě velmi pečlivě zinhaloval. Čímž jsem samozřejmě své problémy pouze eskaloval. A rád. Byť jsem s menším ostnem žárlivosti zaběhl myšlenkami zpátky k páru z autobusu, zda on byl již šťastnější než já a svoji dávku jí již někam poslal.

Že jsem si ho přitom lehce pohonil, snad nikdo v zásadě nepoznal. Byť servírce to neuniklo. Ale byla mladá a chápavá a tvářila se diskrétně, byť se mě držela zrakem, dokud jsem ruku ze svých šortek zase neodtáhl.

Že moje drahá neurvalá prostopášnice nehodlá naši trýzeň táhnout do nekonečna bylo ale patrné z toho, že také hledala. Nejspíše nějaké místo, které by ji nadchlo, inspirovalo. Umocnilo její zážitek. A když jsme se tak ocitli mimo hlavní turistické tahy, byly jsme již oba neomylně na lovu. Šli jsme po stopě jak dva praví ohaři. A ukázali jsme se jako zdatní honci, protože mě naráz z ničeho nic zastavila a přiměla mě dívat se jejím směrem.

Na malém dvorku, prakticky bez oken, jen s jedněmi velkými zavřenými dvoukřídlými dveřmi byla úctyhodná hromada, kterou jako kdyby tam někdo zapomněl. Nebo prostě jen nestihl poklidit a dle naprosté absence osob v okolí nejspíš starosvětsky věřil, že se mu z ní nic neztratí. Nebo alespoň ne podstatná porce. Ona s ní ale měla naprosto jiné záměry, podle toho, jak mě k ní rychle táhla.

V hlavě mi sice ještě běžel film, jak trávím zbytek léta za mřížemi, kterýžto pobyt si zpestřuji úklidem veřejných prostranství, kartáčkem na zuby, s cedulí kolem krku hlásající něco jako „Nezřízený chlívák“, ale tělo s myslí ani trochu nespolupracovalo. A co hůře, rychle ji podmanilo potřebám svým. Ona koneckonců nejspíše žádné podobné obavy neměla. Lehkomyslník jeden.

I když to, že si bleskově přetáhla šaty přes hlavu a na svoji kabelku si na ně cobydup odložila i nový pár kalhotek, také již jetých dle toho, jak pracně šly dolů z klína, mělo své logické základy. Nechtěla na nich zanechat důkazy. Když bychom něco rozmačkali. Protože já se ještě dle jejího příkladu horečně svlékal a ona již na hromadě ležela na zádech a s nohama zvednutýma do vzduchu a koleny široce dokořán natěšeně čekala, až se na ni vrhnu.

Kulatý tvar velkých plodů se dle očekávání ukázal být komplikací v zaujetí polohy, aby nebylo to tak hrozné, jak by se mohlo zdát, takže i když to ujíždělo a popojíždělo směrem k zemi, hbitě se nám podařilo jedním zuřivým plynulým pohybem uschovat moji železobetonovou erekci v její nadržené kundě. Aby nemohla křičet, raději jsem se zuřivě přisál i na její rty a rozjel sprint. Na nic delšího jsem fakt neměl. Totální nadržení, obavy z odhalení či nutnost naklepat ji jako řízek a srdce bušící z těchto pocitů stejně jako z horka tak zuřivě, že parta kovářů mlátících beze smyslů do kovadliny byla proti tomu slabým odvarem, vykonaly své.

Naštěstí jsem se do jejích potřeb naprosto trefil. Byla hotová v rekordním čase. Zatímco pulsovala kolem mě, rukou mě hrozila zaškrtit a nehty mi vymalovala nové čáry na zádech a zadku, svištěl jsem cílovou rovinkou jak rychlík. Nezaobíral jsem se nějakou možností pustit to někam jinam a prostě jsem jí svědomitě vystříkal jak deratizátor místnost, kde se přemnožil nějaký nepříjemný hmyz. V několika vrstvách, ve všech koutech. O čemž jsem se ostatně mohl lehce přesvědčit, když jsem se rychle sbíral do stoje, jakmile jsme toho byli schopni, abychom nepokoušeli Paní Štěstěnu a stihli prchnout dříve, než dorazí někdo nepovolaný. Vyvalily se toho z ní totiž mraky, a kromě nějakého toho rozmačkání, které ale nebylo nějak viditelné, jsme především potřísnili hromadu nektarem našich živočišných šťáv.

Když jsme tak ruku v ruce uháněli vesele pryč, bily se mi v hlavě dvě myšlenky.

Jak dlouho jí to ještě poteče po stehnech dolů, když se sice urychleně očistila kapesníčkem, ale protože to tak milovala, nezatěžovala se oblékáním kalhotek, a zda by stále byl platný nápis: „Kůra byla chemicky ošetřena“, pokud by ovoce již nikdo po nás dále neumýval.

Na našem stole snad ale nikdy neskončilo. Přesto jsem si pak nějakou dobu doma oproti svým zvyklostem kůru před oloupáním omýval.

Tak takové bylo naše milování na veliké hromadě pomerančů během naší značně exotické dovolené.