Blahoslavena budiž studentská léta

Karlík vyčníval. Ale asi jinak, než by si přál. Hodný, možná až přehnaně slušný kluk, miláček babiček a sousedek v důchodovém věku. Nehodil se do současného světa a nechápal společnost kolem sebe a její priority a zájmy, ať už se jednalo o vrstevníky či o starší generace. Předčasně dospělý introvertní milovník retro počítačových her, encyklopedií o druhé světové válce a papírového modelářství měl ale úplně stejné fyzické potřeby, jako jeho nagelovaní vrstevníci. Již v pubertě si byl dobře vědom, že nikdy vživotě neoslní svaly, diametry, centimetry ani uměním rozkoše. Jediné, v čem zdaleka deklasoval své „soky v lásce“, byla jeho cílevědomost. Holky se mu líbily snad už od školky, kdy byl (tenkrát ještě soudružkou) učitelkou přistižen pod ubrusem dětského stolečku, kde si dával pusu se spolužačkou Leničkou, z čehož měli jeho i její rodiče nefalšované veselí a rádi tuto historku dávali k dobru při rodinných sešlostech, což Karla neskutečně vytáčelo.

Když odmaturoval s vyznamenáním jako zřejmě jediný panic ve čtvrtém ročníku stavební průmyslovky, podvědomě cítil, že jeho mládí bylo o něco ochuzeno. Nechtěl si to přiznat, ale mysl hlodala a probouzela v něm depresivní stavy. Toužil po lásce. Fyzické i duševní. Jeho přihláška na vysokou školu v Praze byla vyřízena takřka automaticky. Díky svým vědomostem a dovednostem prakticky neměl sobě rovného soupeře. Tedy v rámci vzdělávacího systému. V rámci mezilidských vztahů a sexuality byl naopak zcela nepopsaným listem, čistým jako lilie. Nebo, nalijme si čistého vína, neotesaným polenem. Naprostým dřevem. Neandrtálcem. Pračlověkem.

V jeho vysokoškolském ročníku bylo zastoupení holek nezvykle silné. Z pětadvacetičlenného „kruhu“ bylo osm holek, což s ohledem na jeho ryze technický obor byl nevídaný úspěch. Některé ze slečen využívaly svého postavení beze zbytku a nechaly se obletovat nadrženými budoucími architekty, vodily je za nos, tyly z kapesného od jejich rodičů a nakonec chlapcům nedaly „ani čuchnout“ a šly se radši fotit na Only Fans. Menší podíl slečen již přišel na vysokou školu s tím, že jsou dlouhodobě zadané, svému (zpravidla o MNOHO staršímu) příteli zcela oddané a věrné.

A pak tam zbyla Šárka a Gabča…

Šárka vážila asi stočtyřicet kilo a přestože Karlík nebyl zrovna model na spodní prádlo od Calvina, tak si stále zachovával určitou důstojnost. Styk je styk, ale tohle je Everest – blbě se na to leze a vrcholu dosáhnou jen ti neurputnější… Nejsem Baron Prášil, abych lítal na dělový kouli. Ale Gabča… Gabča byla zjevení z jiného světa. Světa, v jakém by Karlík rád žil, přežil, vychoval děti… Ideálně s důkladně a pravidelně oplodňovanou Gabčou...

Gabča byla ryzí holka z Moravy. Z malé vsi, vysoká stejně jako Kája, se statnou postavou, širokými rameny a poměrně silnými stehny, která cvičila aktivním provozováním cyklistiky. Když ji měkký, sedavý Karlík poprvé spatřil a dověděl se o ní něco, tak první slovo, které mu vystřelilo do mysli, bylo: „Selka“. Ano, živočišná, zemitá, ryzí selka. Matka rodu, bohyně plodnosti a úrody. Skutečná žena na celý život. Karlíka od prvního dne zcela uchvátila. Nebyla totiž jako jiné holky, které kdy poznal. Nelítala po diskotékách, nekouřila, nepila, měla ráda klasickou hudbu, chodila oblečená na rozdíl od svých spolužaček poměrně staromódně, jako čtyřicetiletá matka od dětí, a nikoliv jako devatenáctiletá studentka ve „velkoměstě hříchu“.

Učební předmět „Stavební mechanika“ byl prubířským kamenem, na kterém se lámal vysokoškolský chlebíček. Karlík měl obrovskou výhodu, že statické výpočty měl perfektně v malíku nejen díky svému matematickému, geometrickému a prostorovému nadání, ale zejména díky geniálnímu učiteli ze své průmyslovky, který byl bývalým profesionálním mostařem a dokázal naučit statiku i ty největší debily. Pro absolventy ostatních škol bylo ale tohle téma extrémně obtížně stravitelné. Když se proto blížilo zkouškové období ve druhém semestru prvního ročníku, většina Karlíkových spolužáků propadala panice.

Stejně tak Gabča. Holčina absolvovala biskupské gymnázium a technické výpočty pro ni byly něco zcela neuchopitelného. Zvláště když se je snažil vysvětlit osmdesátiletý pan zasloužilý profesor, jehož přednášky dávaly smysl asi jako manuál k japonské hi-fi věži.

„Gábi, copak se děje?“ zeptal se Karlík, když viděl spolužačku držící si hlavu v dlaních nad nesrozumitelnými skripty popsanými stovkami matematických vzorců. „Já tomu vůbec nerozumím,“ vydechla s plačtivým tónem Gabča, držící si hlavu v dlaních nad rozevřenými skripty. „Jako čemu, těm příhradovým nosníkům?“ zeptal se Karlík. „Ano. Já toho Macháčka vůbec nechápu. On tam hází ty siny a cosiny a já vůbec nevím, ze které strany začít, až budu ten domácí úkol počítat…“ řekla Gabča a v jejích očích se leskly slzy.

Karlík v tu chvíli doslova cítil, jak do něj proudí síla z nebes, jako do velitele tanku Joakima Brodéna v jeho oblíbeném videoklipu od Sabatonů. „To je hrozně jednoduchý, stačí pochopit ten základ. Jestli chceš, já tě to naučim,“ řekl zdánlivě sebejistě Karlík, i když cítil obří nervozitu a strach z odmítnutí. „Jé, tak to bys byl zlatej! Prosím, nauč mě to!“ žadonila Gabča, zatímco Karlíkovi nabíhala žíla na čůráku tak silně, že by ho to pomalu převrátilo na židli v posluchárně hlavou dolů… „Není problém, máš dneska nebo zítra čas? V pátek odjíždím domů,“ řekl téměř bez dechu. „Jo, dneska by to šlo. Odpoledne mám ještě přednášku z tý volitelný statistiky, ale v pět budu na koleji,“ zamrkala Gabča, zatímco Karlíkovi se podlamovala kolena a jeho malé neposkvrněné stydlivé čůro pulzovalo jak příklepová vrtačka Parkside z Lídlu.

Karlík nic nepodcenil. Když jeho spolubydlící na pokoji strahovské koleje viděl, jak se Kájiště v koupelně šlechtí, bylo mu všechno jasné. „Ty vole Kájo… Ty jdeš mrdat… To jinak není možný“ pokýval uznale hlavou. Kája nebyl zrovna bonviván a jeho chování bylo krajně neobvyklé. „Ale hovno. Drž hubu,“ mručel nesouhlasně Karlík. Kája dvacet minut přehraboval svoje tři trička ve skříni, aby vybral to nejlepší možné, a vylil na sebe snad půl lahvičky voňavky. „Takhle ne ty vole, smrdíš jak ruskej zájezd,“ smál se mu spolubydlící. „Máš jí vošukat, ne otrávit.“ Karlík zavrtěl hlavou: „Ty jseš debil ty vole… Dej mi pokoj!“ zamručel a prudce zabouchnul dveřmi.

Když se objevil ve dveřích jejího pokoje na koleji s pugétem tulipánů ze supermarketu Penny, červenal se až na prdeli. „Jé, ahoj, ty už jsi tady? Já zapomněla koukat na hodiny,“ uvítala ho familiárně Gabča v tenkém šedém tričku bez podprsenky a v červených legínách. Kájovi bušilo srdce až v krku, když viděl tu hojnost, tu masitou šťavnatou prdelku, bytelná obtáhlá stehýnka a ty drobné, ale krásně pevné kozičky s mírně vystouplými bradavkami. „Tyjo… Tys… mi přines kytku?!“ divila se Gabča. „Tak trošku bonton, né?“ řekl žoviálně Kája s napůl uschlým pugétem v ruce, a měl u toho srdce až v krku. „Ježiš… To je tak sladký,“ rozněžněla se Gabča a vtáhla ho okamžitě dovnitř.

Když se Kája rozhlédl po jejím pokoji, udivil ho všudypřítomný neskutečný bordel a chlív. Ty dnešní holky už nejsou, co bejvaly… vytanulo mu na mysli. Gabča zasunula jeho pugét do dvoulitrové PETky od toniku a vrhli se na pracovní sešit od přísného profesora Macháčka.

„No tak prostě jedeš styčníkovou metodou, každý jednotlivý uzel zvlášť. Buď zleva, nebo zprava, jak chceš. Uzel po uzlu,“ vysvětloval Karlík. Gabča pokyvovala hlavou, ale bylo na ní vidět, že si skutečně není řešením výpočtu jistá. „Ježiš, tak já nevim,“ rozčílil se upřímně Karlík a začal zuřivě vysvětlovat jeden konkrétní spoj v nosníku. „Je ti to jasný?!“ zeptal se důrazně, až dominantně. Zcela nepřirozeně ke své povaze, na kterou byla Gabča zvyklá. Zadívala se na něj svýma neskutečně hlubokýma hnědýma očima a v pokojíku nastalo ohlušující ticho.

Nad užmoulaným sešitem se na sebe dívali ze vzdálenosti snad deseti centimetrů. Karlík cítil na své tváři její horký dech. A když se zadíval do nechápavého výrazu v jejích hlubokých očích, neovládl se. Doslova ztratil rozum. Zcela přestal dýchat a s nutkavým přesvědčením „není co ztratit“ jí políbil.
K jeho neskonalému překvapení neuhnula Gabča ani o milimetr. A nejenže neuhnula, ale dokonce opětovala. Její rty se rozevřely a uvolnily cestu špičce jejího jazyka, který si razil cestu Kájovi vstříc, do jeho úst.

Karlovi běhala po zádech zimnice a měl pocit, že ho postihne mozková mrtvice. Protože právě poprvé vživotě zažíval, jaké to je, políbit ženu. A to brnění a hučení v uších, které zažíval, odpovídalo vyprávění jeho dědečka, když mu říkal o tom, jak ho poprvé „kleplo“. Přežije Kája dnešní odpoledne?

Gabča zvedla ruku a přiložila ji Karlíkovi na tvář. Hladila ho po hladce oholené tváři, Karlík ji obejmul kolem pasu a líbali se velmi jemně a opatrně. Ačkoliv jejich jazyky prováděly ve skrytu tváří doslova tropické tornádo. Neskutečný oboustranný chtíč doslova kapal ze železobetonového panelového stropu s prokreslenými sparami a zažloutlými zářivkami plnými mrtvých much. Karlík si v tu chvíli vzpomněl na vtip z filmu Kameňák, na kterém byl v kině se svojí tetou: „A kdo myslíš, že s těma krásnejma holkama šuká? Jedničkáři! Jenom jedničkáři, ty vole, Pepane!“

Karlík překonal stud a oběma rukama se zhostil jejích ňader. Zatím jenom přes tričko. Gabča měla malá prsa, sotva dvoječky. Ale nádherně pevné a s výrazně vystouplými vzrušenými bradavkami, které si prodíraly cestu skrze tenoučké jednobarevné šedé přiléhavé domácí tričko od Vietnamců. Karlík je majetnicky hnětl jak pan král a palci kroužil po dvorcích kolem vztyčených čudlíků, jako by to uměl odjakživa. Gabča funěla a nepřestávala aktivně rejdit jazykem v jeho puse.

Karlíkovi se nechtělo ani věřit, že se něco takového děje. Že po létech neúspěchů a trapasů teď tady sedí v Praze s krásnou, přirozenou holkou a hnětá jí cecíčky, až se hory zelenají, zatímco si užívá chuť jahodového čaje v její puse…

„Pojď ke mně, Kájí,“ zašeptala Gabča a majetnicky si ho odtáhla do postele u zdi. Karlíka ani na zlomek vteřiny nenapadlo jakkoliv protestovat. Gabča si ho položila na záda do své postele a lehla si na něj. Dál se líbali a Kájovi už ztvrdlo péro jako Mariánský sloup. Kája jí položil své ruce na masitý zadeček klenoucí se v uplých červených legínách a hladově ho masíroval. Co když jí nebude stačit? Mám ho malýho, já jí s tim asi vůbec neuspokojím, probíhalo Karlíkovi hlavou a jeho třinácticentimetrové „žilnaté hovado“ začalo ze strachu vadnout.

Gabča si toho všimla. Zjevně jí došlo, že je první ženou, se kterou Kája více než mluví. Ale zareagovala na svůj mladý věk neobyčejně vlídně a důstojně. Vzala si Karlovu ruku do své, vsunula si jeho prsty do pusy a pak mu pošeptala do ucha, které předtím olízla: „Neboj se, Kájí. Jsem tu pro tebe…“ a vsunula si jeho oslintanou ruku pod své kalhotky. Kája poprvé v ruce cítil tu horkost, vlhkost a chlupatost ženského klína. Fajn, Gabča se neholí, zaplesalo Karlíkovo srdce nad jejím bohatým, ale nesmírně jemným a heboučkým pohlavním chmýřím.

Karlíkovi začal zase stát jako patník u silnice. Zatímco Gabče masíroval pod kalhotkami její huňaté nateklé a čvachtající pysky a užíval si snad půlhodinové intenzivní francouzské líbání, Gabča mu rozevřela opasek a rozepla knoflík i poklopec u džínsů a začala mu svou hebkou ručkou masírovat ptáka.
Karlík se zastyděl, že jeho malý pinďour se takřka ztrácí v její dlani, a opět ho přepadly chmury a strach, že svou milovanou krásnou dámu nebude moci dostatečně uctít, natož uspokojit.

Gabče to ale bylo úplně u prdele… Nadšeně vzdychala, funěla mu do tváře, potila se jako prase a jezdila po něm jak po pornohvězdě. Honila mu jeho stydlivou klobásku, nechala si zcela bez uzardění drandit svého ulepeného pošťáka a jejich jazyky byly vzájemně zavázané do sebe tak, že by i Alexandr Veliký zahodil meč a řekl: „Tak tenhle uzel ani já nerozseknu…“

„Miluju tě…“ vyhrknul Kája a Gabča se uchechtla. „Blázínku,“ zavrtěla hlavou a políbila mu čelo, načež se začala celá svlékat. „No šup, sundej to,“ pobídla Karlíka a on neochotně začal také odkládat svršky i spodky. Nebyl zrovna příliš štíhlý a styděl se za svou malou pneumatiku i za svá výrazně velká měkká prsa.

Gabča ho doslova šokovala tím, že mu jeho prsa začala cumlat. To, zač se při tělocviku vedle ostatních chlapců nejvíc styděl, najednou nebyl žádný problém. Zatímco dřív tiše brečel do polštáře, že se mu spolužáci posmívají do „krymských kozáků“, tak teď mu to ocicmává nádherná šťavnatá nadržená ramlice z Moravy a funí u toho jak Sapík v televizi, když zakládá cibulu na guláš.

Gabča sjela níž a vzala si jeho opatrně vztyčené malé, ale pečlivě vymydlené pérko do pusy. Nechtělo se mu věřit, že se něco takového vůbec děje. Kouřila ho a Karlíkovi se tmělo před očima. Hladil jí po vlasech a nevěděl, jestli má zešílet, vystříkat se, vzít si jí za ženu nebo se zabít. Ocitl se zcela mimo vesmír, čas a prostor.

Gabča rychle poznala, že to něj už jde, a tak neváhala a střelhbitě si naskočila svou mokrou ochmýřenou pičinkou na jeho ztopořený ocas. Karlík se nezmohl na nic než na polovědomé vzdychání. Ani na chvíli ho nenapadlo se zeptat, zda Gabča bere antikoncepci, nebo zda by se měli nějak jinak chránit. Byl v opojení. Kdyby jí teď hned udělal dítě, chtěl by si jí okamžitě vzít a prožít s ní zbytek života, protože v tu chvíli to byla jeho nejdokonalejší bohyně.

Po pár zasunutích, kdy Gabča spokojeně mručela, zatímco jí Karlík masíroval její drobná prsíčka, se trošku probral z naprostého transu a zeptal se jí, zda bere prášky. Gabča jenom s přivřenýma očima vzdechla „Jo, joooo,“ což Karlíkovi nedávalo přílišnou jistotu odpovědi. Ale bylo mu to v tu chvíli jedno. Jeho malý šprtský ptáček se vzepjal jak mustang v prérii a nastříkal dovnitř do Gabči takovou dávku semene, že se Kájovi málem srulovaly uši. Nikdy dřív nic takového nezažil. Žádná masturbace na světě ho nikdy tak intenzivně nevzrušila, aby z něj vzešel tak neuvěřitelný proud. Až se mu skoro chtělo smát, kolik toho bylo. Ty vole, Rosenberg hadr, uchechtával se v duchu zprzněný jedničkář a připadal si jako největší plemeník, zatímco Gabča si na něj lehla a on intenzivně nasával teplo a vůni její heboučké pokožky a olíbával jí na všech dosažitelných místech.

Gabča ho hřála celým svým zpoceným horkým tělem a hladila mu bradavky. „Krásně jsi mi to vysvětlil…. Kájí…“