Školní rok končí... na vodě.

"Neštěstí nechodí po horách, ale po učitelkách! Co jsem komu udělala, že na konci už tak děsného roku budu ještě řešit nebezpečí utonutí, otravy alkoholem a předčasného těhotenství?!?", zalkala teatrálně kolegyně Helena nad tím, že její třída zakončuje školní rok vodáckým kurzem. "Nemějte strach, s tím vším Vám přece pomůžu!", nadhodil jsem snaživě; z toho, že jedu jako druhý učitel na vodu právě se třídou Heleny, ačkoliv mě během prvního roku na novém gymnáziu zahrnovala okatou nepřízní, jsem měl upřímnou legraci. "Jako že mě opijete, přitopíte a přivedete do jiného stavu? Pěkně děkuju!", odfrkla pobouřeně, ale bylo znát, že se tomu sama trochu směje. "Zajímavý nápad. Zkusím se nad tím večer trochu zamyslet.", slíbil jsem s úsměvem od ucha k uchu a rozesmál tím tělocvikáře Otu, který naši debatu slyšel. "Neboj se, Michale, ona se Helča jen tak dělá. Na vodě bude úplně jiná, to se z ní stane úplná mořská panna." "Vy jste snad padlý na hlavu, Oto! Jedeme Sázavu, takže i kdybych byla ochotna Vaší zvrhlosti pro radost uvažovat o sobě jako o stvoření s ocasem, šupinami a nahým hrudníkem, kde by se, šmankote, vzala mořská panna na české řece?!? A to nemluvím o tom, že jsem Vás už stokrát prosila, abyste mi neříkal Helča!" Ota nasadil omluvný výraz, který vzápětí, když se Helena se spokojeným výrazem otočila, vystřídalo za jejími zády několik necudných gest, reagujících na zmínku o nahém hrudníku; ani dnes neměla naše sice skromně tvarovaná, ale zdaleka ne plochá kolegyně pod elegantní halenkou velmi očividně podprsenku... V Továrně informace o vodáckém kurzu vyvolala naopak nefalšované nadšení. Ukázalo se, že zdejší kolektiv minulé léto Sázavu jel v rámci utužování pracovní party, a z narážet a chichotání nebylo těžké vytušit, že se jim výlet náramně vydařil. "Tak hele...", zalovil malíř Honza v knihovničce vedle baru, vytáhl ohmatanou vodáckou mapu Sázavy a několikrát do ní s důležitým výrazem zabodl prst. "Tady, tady a tady... jsem si parádně zapíchal.", dodal tlumeně, když se předtím pohledem přesvědčil, že jeho partnerka Simča je mimo doslech, opět jako bohyně mateřství usazená s dítkem u svého objemného prsu na druhé straně kavárny. "Hezký. Se Simonou?" "Né, ta už tenkrát byla doma.", rozesmál se malíř a naznačil obloukem tehdejší těhotenské bříško své milé. "Co říkáš, Téro, Sázava se nám vloni parádně vydařila, že jo?", navázal plynně, když se nad námi zastavila kolegyně Tereza. "Parádně, parádně. Hlavně tobě s Pájou, co?", ušklíbla se s narážkou na Páju, mého předchůdce v Továrně a postavu bezmála legendární. Na výlet zřejmě vzpomínala v dobrém i ona a ochotně přidala pár poněkud praktičtějších tipů než předtím Honza. Pozorně jsem poslouchal i proto, že jak se skláněla nad mapou, výstřihem topíku jí bylo krásně vidět, jak se jí bez podprsenky zvesela pohupují pružné kozičky. Kdoví po kolikáté jsem si v duchu říkal, že přece musí na beton vědět, že jí na ně koukáme, ale přesto si topík k prsům nepřitiskne. Příkladný altruismus...

Na vodu jsem se na rozdíl od Heleny upřímně těšil. Poznala to i učitelka Saša, když mě ráno v den odjezdu potkala ve výtahu v pruhovaném tričku a s lodním vakem. "Vstříc dálkám? Ach, vy námořníci, těžko vám odolat.", vzdychla teatrálně, až se jí výrazné poprsí zavlnilo. "Stačí slůvko a nechám šíf svůj plout.", improvizoval jsem hbitě. Ani jsem si nedělal naděje, že by mi ženskými křivkami obdařená učitelka po velikonočním podlehnutí dala znovu, ale bavily mě naše slovní provokace. "Pan pilot pořád provádí mokrý lízink?" "Když to řeknete takhle, mám chuť na docela jinačí lízínk...", zasmála se jako puberťačka a já si hned vybavil vlhké mlaskání její macaté prciny, když jsem jí nakládal zezadu na kuchyňském stole. Podle ohníčků v jejích očích měla možná před očima tu samou scénu. "Od té doby, co je pilot v Itálii, mám nečekanou chuť na mrdání, jak jste ostatně zjistil.", dodala tónem tak věcným, že nemohl být s obsahem věty ve větším nepoměru. "Našel jsem si, že 'wet leasing' vážně znamená pronájem letadla i s posádkou jiné společnosti.", vykládal jsem snaživě a očima fixoval žlábek mezi Sašinými čtyřkami. "Je to tak. A nějak se jim to tam protahuje. Jsou s nimi spokojení, takže já doma schnu a jen doufám, že pilot neprotahuje nějakou Francescu nebo Julii, protože ty italský coury by jistě byly taky spokojeny,", vzdychla upřímně. "Tak se neutopte, kolego!", mrkla na mě a dala si záležet, aby mi na odchodu předvedla svou parádní zadnici, obtaženou v letní sukni. Radši jsem sebou hodil, abych byl u autobusu včas. Na vodu jsem měl jen ty nejlepší vzpomínky, které jsem si později, když za oknem ubíhala krajina a Helena vedle mě se mračila do mobilu, v duchu rád vybavil. Na gymplu snaha dostat se do kalhotek některé vodačky soupeřila s touhou splašit někde alkohol a cigára, takže na poli milostném jsem si připsal jen muchlování se s jistou Markétou z libereckého gymplu, co tábořil nedaleko nás. Okatá a na hrudníku hezky zaoblená černovláska menší postavy, spolužákem Hamplem necudně ohodnocená jako "kapesní prcátko", byla veskrze svolná k nenápadné noční procházce, která skončila mými odvážnými výpady pod její natahovací podprsenku, kde jsem s mladickou zbrklostí hnětl mezi prsty rychle nabíhající zobáčky citlivých bradavek, až sebou co chvíli trhla. Povzbuzovalo mě, jak se mi při líbání tlačí podbřiškem na rostoucí bouli na kalhotách a nemá nic proti tomu, když mé ruce pod její krátkou sukní podnikají úspěšný pokus o seznámení s pružnými půlkami jejího hezky kulatého zadečku ve vykrojených kalhotkách. Náš další postup směrem k seznámení se s fyzickými odlišnostmi dospívajícího mládence a děvčete ovšem přerušil hluk z nedaleké paseky. Původní domněnka, že tudy kluše stádo divokých prasat, nemohla být větším omylem: šlo o dostaveníčko dvojice učitelů, které Markéta identifikovala jako jejich fyzikáře a tělocvikářku. On ženatý, ona vdaná, nikoliv spolu, jak mi škodolibě šeptala, zatímco jsme v nočním šeru spíš tušili podle obrysů postav, že nepřišli pozorovat noční oblohu. I tak bylo zřetelně vidět, když si dotyčná přetáhla přes hlavu tričko, zpod kterého jí vyklouzly objemné dudy, jichž se vzápětí její kolega zmocnil rukama i ústy, až začala tlumeně vzdychat. Zajímavou demonstraci párové aktivity dvou pedagogů jsme ale nedokoukali; Markéta k mému zklamání prohlásila, že nehodlá šmírovat, jak fyzikář "tu kozatou krávu ojede", a na zpáteční cestě už jsme klidné místečko k dokončení vzájemného seznamování nenašli. Copak asi tahle Markéta dneska dělá...

Mé další vodácké vzpomínky přerušila Helena se zničujícím úsměvem poznámkou, že by ji opravdu zajímalo, na co teď myslím. Byli jsme beztak skoro na místě a záhy se mohli seznámit s dalšími dospělými členy výpravy. Na vodáckou část výcviku škola najala trenéry ze sportovní agentury, kteří už na nás v loděnici čekali, samozřejmě v nezbytných pruhovaných tričkách. Instruktor Karel pod ním ledabyle ukrýval dokonale vyrýsované svaly, zatímco výrazně civilněji působící instruktorka Denča na "sportovku" nečekaně slovanské poprsí, které jí vodácký úbor vepředu hezky šponovalo a při každém pohybu se jí lákavě rozhoupalo. "Ach jo, kulturista a kozatá husička.", zhodnotila trochu příkře naše nové kolegy Helena. "Michale, pokud už bych byla nucena podlehnout tradičním klišé a uvolnit na vodě svou přísnou morálku, dohlédněte prosím, aby to nebylo s tímhle testosteronovým debilem.", požádala mě s tak vážnou tváří, až jsem se musel rozesmát. Pravda, byla, že brát Karla vážně nebylo úplně lehké: pro jeho urputnou snahu ohromit naše studentky a povyšovat se nad naše studenty byl hned první den svorně překřtěn na "stoprocentního vodáka" a bez milosti ironizován. Při převaze svalstva nad šedou kůrou mozkovou dobrou půlku vtipů na svou adresu ani nepostřehl. U Heleny se beznadějně odkopal hned chlapáckou hláškou, že si kontroloval seznam studentek a všem už bylo osmnáct, "takže cajk", po níž mu dala takový céres, že se ani nepokusil nabídnout přípitek na tykání. Denča mi nabídla tykání hned, Heleně velmi uvážlivě ne, a oba nás, když "stoprocentní vodák" někam odběhl, s úsměvem informovala, že Karel "to má spíš v rukou než v hlavě". Způsob, jak se přitom zatvářila, k mé radosti nepřímo potvrdil, že ti dva nejsou víc než kolegové z agentury. Žactvo pod jejich dohledem absolvovalo pár hodin drilu na suchu, u něhož Karel neváhal shodit tričko, jakkoliv u dívčí části třídy to vyvolalo spíš pobavení, a pak jsme vyrazili vstříc první etapě řeky. Zatímco stoprocentní vodák se znechucenou Helenou na háčku jel vepředu, my s Denčou výpravu uzavírali, takže jsem se mohl kochat jejími hezkými rameny, ze kterých si záměrně nechala kvůli opálení spadnout ramínka plavkové podprsenky. Vzpomněl jsem si na svou vodu s peďákem na vysoké, kde mi do lodi sedla první den nečekaně Žaneta, holka z oboru zeměpis-fyzika, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Nepovažoval jsem to zrovna za výhru; šlo o hubené děvče se skromnými křivkami, zatímco já si dopředu myslel spíš na veselou spolužačku Týnu, která už z předchozích akcí vypadala, že by si dala říct, nebo na žensky zaoblenou Gabču, které na hrudníku úsporně střižené trojúhelníky horního dílu plavek pracně zápolily, aby neposedné trojky zůstaly zakryté aspoň ve společensky ještě přijatelné míře. Celý první den jsem po očku pokukoval, jak si podprsenku co chvíli popotahuje, aby pár poctivých pohybů pádlem za chvilku zase nechalo téměř vykouknout tmavé bradavky, jejichž dvorce se přes látku výmluvně rýsovaly.

Žaneta se ovšem ukázala nebýt přes svou útlou postavu s minimálními dívčími tvary až tak špatným háčkem. Jednak to na lodi uměla, takže zatímco Gabča navzdory příkladnému vyprsení brzy lezla svou neschopností a malinko leností svému zadákovi na nervy, kozy nekozy, my brzy po řece letěli jako sladěná dvojka. Po hodině se otočila se zoufalým výrazem a špitla, jestli bych jí nenamazal záda. "Já se hned spálím, víš? A já kráva si holkám neřekla, než jsme vyjeli.", předla, zatímco jsem jí ochotně v malé zátočince roztíral krém po pihovaté kůži, co opravdu nevypadala jako opalovací typ. "I pod ramínka, prosím. Vždycky se mi pak nějak posunou a mám ramena úplně spálený.", dirigovala mě. "Tahle podprda je nemožná, to jsem fakt naletěla. Košíčky mi vůbec nesedí, vidíš, o jaký kus mi odstávají? Teda, ne že by moc bylo od čeho...", zahihňala se, a mně snad až slyšitelně skřípala kolečka v hlavě ve snaze pochopit, jestli je to pozvání k tomu, co si myslím. "Namažeš mě i tam? Nic tím jako nemyslím...fakt!", vyřešila mé dilema a sama si stáhla mé ruce níž, do skutečně od hrudníku dost oddálených košíčků plavkové podprsenky. Nevěřil jsem tomu, že ji zezadu objímám, obě ruce v její podprdě, a hnětu pod záminkou namazání před sluníčkem tuhé dudlíky jejích bradavek na bocháncích malých prsou, ale přesně takhle to bylo. Žaneta se co chvíli zachvěla, jak mé prsty přecházely přes jejich vrcholky, beznadějně napružené a tvrdé jako dva kamínky. "Dík... sama bych si to takhle neudělala.", zavrněla, když se k nám začaly blížit další lodě, a jako by nic se chopila pádla. zatímco já zíral na stan na svých plavkách. Po zbytek dne jsem nedokázal zapomenout na tvrdost jejích cecíků, přestože po příjezdu na tábořiště a postarání se o loď se stručně rozloučila a zmizela v kruhu svých kamarádů z oboru, které jsem neznal. A tak jsem poslouchal kytaru, brblání Dana, že Gábina má sice super dudy, ale celý den se akorát veze, a nechápal, co to mělo znamenat. Když jsme druhý den sedali do lodi, Žaneta měla na sobě ty samé plavky, a pokud se při nakládání své bagáže metr přede mnou předklonila fakt náhodou, tak musela být to nejnevinnější děvče pod sluncem. Spíš jsem měl ale pocit, že mi své mini kozičky se zobáčky bradavek v předklonu v nepadnoucí podprdě hezky odhalenými předvádí schválně. Akce se zapomenutým namazáním se opakovala tenhle i další den, kdy se už sama musela rozesmát nad tím, jak je to okaté. Bradavky jí mezi mými prsty doslova kameněly a nechala mě si s nimi hrát vždycky až do chvíle, než náš pracně vydobytý náskok ostatní lodě stáhly. Večer se mi pak zase ztratila a nechala mě lámat si hlavu, co je to celé za hru. A tak jsem se rozhodl zvednout sázky, a když zase po půlhodině energického pádlování, které nám vyneslo potřebný náskok, Žaneta ohnula záda jako kočka a špitla svou prosbu o namazání, namísto důkladného ošetření pleti pod horním dílem plavek jsem začal rukama shora pronikat za gumu dílu spodního. Když z něj zezadu vykukovaly do půlky odhalené obliny jejího malého zadečku, zaměřil jsem se na partie vepředu, dokud jsem mezi prsty neucítil jemné kudrny neoholeného pahorku. Žaneta se zavřenýma očima zaklonila hlavu na mé rameno, dala stehna tak od sebe, jak jí to boky lodi dovolily, a já projížděl záplavou zrzavých chloupků, pod kterými se rozevírala horká mušlička, která rychle vlhla. Nějak mi došlo, že s prsty od opalováku bych asi neměl dovnitř, ale laskání naběhlého poštěváčku mělo taky svůj efekt, takže Žaneta celá propnutá tiše sténala a tekla mi na ruku, zasunutou dole do jejích plavek. "Bacha... už ... jedou...", zamumlala, ale nijak mě z nich nevyháněla, a tak jsem zvýšil své úsilí a dovedl její horkou pičku k vyvrcholení dřív, než se první lodě spolužáků přiblížily tak, aby její posádky pochopily, co se mezi námi odehrává.

Myslel jsem na Žanetu, zatímco jsem hypnotizoval ramínka plavkové podprsenky Denči, která přede mnou pilně zabírala a jistě netušila, že zaříkávám gravitaci, aby jí podprsenku stáhla pod její pěkná a velká prsa. Jelikož kouzla neovládám, musel jsem se spokojit s tím, jak se jí pokaždé, když přiradíme ke břehu a ona váže loď, v předklonu krásně houpou. Na rozdíl od stoprocentního vodáka Denča ovšem neprahla ohromit nás ani svěřené studenty (na její dudy zírali ostatně i tak), uvědomovala si, že není na vodě s partou kamarádů, ale pracovně, a následující dny vyvažovala setrvalou trapnost svého kolegy způsobem, že i upjatá Helena se s ní postupně bezmála skamarádila. Na tábořištích podél Sázavy jsme ostatně střídali stanovování s chatkami, které má kolegyně dbalá dobré pověsti s Denčou pokaždé sdílela, a tak si holky jednoho rána už v umývárně tykaly. Záviděl jsem jim to tím víc, že já měl za sebou zoufalý večerní rozhovor (přesněji spíš monolog) se stoprocentním vodákem, který mi bez vyzvání podal z vedlejší pryčny nekonečný výčet "buchet", se kterými "to dělal na vodě", doplněný o rozbor potenciálních buchet z naší třídy, s nimiž by to mohl dělat letos. Když se zmínil o tom, že ta hubená šikmooká by mohla být pěkná rošťanda a "nějaká ta exotika", čímž myslel v Čechách narozenou Hanku Nguyen, kamarádkami láskyplně přezdívanou Hanka Večerka, ale jinak všemi oblíbenou milou českou Vietnamku, měl jsem chuť zadusit ho polštářem. Nutkání jsem nakonec odolal a na útěku před dalšími blbými kecy radši udělal kontrolní pochůzku táborem. V jedné chatce se ještě svítilo, a když jsem zaklepal se slovy, že jdu zkontrolovat večerku, přivítala mě salva dívčího smíchu. "Jestli hledáte Večerku, pane profesore, tak ta leží támhle.", hlásila škodolibě Vanda. "Tady, pane profesore! Umytá, učesaná, obě ruce na peřině. Jestli mě chcete kontrolovat, mám holky poslat ven?", provokovala mě Hanka, a tak jsem se jedovatě zmínil, samozřejmě trochu kultivovaněji, o zájmu našeho vodáckého instruktora. "Fůůůj, nikdy!" "Tomu debilovi ani pusu!" "Je hnusnej!" "Trapák!", zaplnila chatku kakofonie dívčího odporu a znechucení. "A co Vy, pane profesore? Měl jste někdy něco se studentkou?", protáhla Vanda, když se bouře nevole utišila, a provokativně si natáčela pramen vlasů na prst. Musela přitom moc dobře vědět, že mi zároveň nabízí štědrý výhled shora na její kůzlata ve výstřihu noční košilky. Hlavou mi bleskla vzpomínka na Madlu skoro už vloni touhle dobou tu noc v městečku, kdy se školní rok lámal do prázdnin. Sakra, už je to skoro rok! Kam se poděly velké plány si ji v Praze najít... "Jestli nechcete říct, můžete dát fant!", škádlila mě Vanda. "Kdepak, Vando, snad Vás nezklamu. Nikdy, na školní akci teprve ne. A hlavně nedávejte fant Vy, už teď nevím, kam s očima.", přiznal jsem. "No jo, tak teda nic.", vdychla nečekaně upřímně a přitáhla si košilku k hrudníku. Bezděky mi znovu připomněla, jak jsou tihle studenti vlastně nejen věkem už mladí dospělí. Dal jsem veselé partičce dobrou a doufal, že stoprocentní vodák mezitím usnul.

Vedle mravnostních prohřešků na každé školní akci hrozí i další kázeňské problémy, nejčastěji spojené s alkoholem. Helena utnula nesmělé dotazy ještě v autobuse a argument o zletilosti rozcupovala právě odkazem na školní řád. O to víc pak v očích studenstva stoupla, když první večer na mě mrkla a prohodila, že dvě pivka každému by se snad tolerovat dala. Impulzem byl stánek sto metrů od tábořiště, jehož dvě pípy spolu s na dálku viditelně prsatou výčepní působily jako neodolatelný magnet. "Jen jim to řekněte Vy, Michale. Já si musím hájit status megery." A tak jsem získal nezasloužené ovace a cítil se míň provinile, když jsem pak stál ve frontě na jedno točené mezi prvními a ještě se kochal pohupujícími se kozami v titěrném plavkovém vršku na těle statné výčepní. Ne vždycky jsme měli zdroj takhle blízko u nosu. Když se čtvrtý den utábořili na kraji jednoho posázavského městečka, žactvo se po postavení stanů začalo nenápadně trousit pryč, aby v jeho uličkách našlo místní nálevny. Schválně nahlas pronášené úvahy stoprocentního vodáka, že to určitě bylo tady, kde předloni nakládal té kozaté úče z Ústí a tahal ji přitom do rytmu za copy, až jí "ty její vemena lítaly", mě brzy vyhnaly taky pryč. Uličky městečka mi připomněly mé předchozí učitelské působiště. Více méně náhodou jsem došel až k parku, který ukrýval zámek. Zřejmě notně zchátralou budovu z jedné strany jako příslib lepších zítřků podpíralo lešení, v aleji jsem pak skoro vrazil do Denči, lízající zmrzlinu. Zvesela mi oznámila, že to konečně opravují, že se tu ráda zastaví pokaždé, když jedou kolem, a že zná kousek vedle hospodu, kam naši študáci zapadli před dost dlouhou dobou na to, abych je mohl zase vyhnat. Výčep klasické "čtyřky" se jim neopouštěl snadno, tak jsem nedělal fóry a dal si ještě jedno s nimi, potažmo s Denčou. Už dřív jsem si všiml, že usměvavá černovláska pokaždé po dni v lodi namísto plavek přetáhne přes svoje vnadné poprsí pruhované tričko, ale málokdy své "holky" trápí sevřením podprsenky, takže se na její pěkně vyrýsované kozy s výraznými bradavkami přes orosený půllitr hezky koukalo. To samé ostatně platilo na všechny ženské členky naší skupiny; po chvíli nenápadného rozhlížení jsem došel k názoru, že pod tílky a nad pupíkem ustřiženými triky nemá podprsenku žádná. Poslední pivo se i díky tomu protáhlo na poslední ""trojpivo", ale pak už se žactvo samo celkem rozumně zvedlo. "No a já skočím ještě zalít kytky.", zakončila Denča naše posezení naprosto nepravděpodobně znějící větou. Pak se musela rozesmát, když se na ni tázavě otočilo snad deset obličejů.

Zdánlivá záhada měla zajímavé vysvětlení. Denča totiž v městečku měla kamarádku, nějakou Ditu, která se svým manželem bydlela ve vile kousek nad vodáckým tábořištěm. Pokud jsem správně zachytil, holky se skamarádily před pár lety, když Denča přišla prosit, jestli by je nenechali zkracovat si cestu do městečka přes jejich louku. Dita se nakonec s manželem z různých důvodů letos rozvedla, z vily ho vypakovala a sama právě odjela hledat klid na dva týdny k moři. Když se Denča zmínila, že jede Sázavu s naší třídou, poprosila ji o zalití kytek a vybrání pošty. "Prý tu kdysi měla nějaká pražská škola něco jako výzkumnou stanici.", vysvětlovala mi, když jsem se nabídl ji doprovodit, zatímco naše žactvo zamířilo k tábořišti. Pak se sehnula k plochému kameni u branky, což pod puntíkovanou sukní, výjimečně nahrazující šortky, krásně vyrýsovalo její pěkný zadek, a vylovila zpod něj klíče. "Dita je úplná sázavská kronika, její teta tu vedla drogerii někdy v osmdesátkách.", vykládala mi, když jsme ze schránky na druhé straně branky vybrali úřední obsílky a reklamy a stoupali po starém, prošlapaném schodišti příjemným chládkem starého domu do patra. Z terasy, obsypané muškáty, které si naši návštěvu už hodně zasloužily, byl nádherný výhled na řeku i tábořiště, kde se začínaly u ohně ladit kytary. "Počkej, radši ať nás tu spolu nevidí. Karel je debil, ještě by začal kecat kdoví co.", zadržela mě Denča, když jsem se chystal opřený o zábradlí zahalekat na postavičky za loukou. Teatrálně jsem sebou sekl na zem... a následující minuty se mohl kochat Denčinýma krásnýma nohama, jak kolem mě kroužila s konývkou a zalévala. Když jsem ji jemně chytil za lýtko a pohladil ho, zastavila se a vyčkávala, kam až má ruka vystoupá. Po vnitřní straně stehna jsem ji nechal zmizet pod puntíkovanou sukní, nezastavil se ani na zvedající se křivce zadečku, a když jsem dosáhl na krajkový okraj kalhotek, začal je jemně, ale důrazně potahovat nahoru, až jejich látka z větší části zmizela mezi pružnými půlkami. Pak jsem mezi nimi sjel na oblinu, rozdělenou uprostřed rýhou, a jemně do ní zatlačil prsty. Denča vzdychla a rozkročila se, abych pohyb mohl zopakovat. Začal jsem jí mušli pod našponovanými kalhotkami třít, až jsem brzy ucítil po jejich okraji jemné chloupky, jak se jí kalhotky zařezávaly mým laskáním víc a víc do pipiny. Když jsem zaútočil palcem tam, kde jsem tušil dírku, Denča vzdychla hlasitěji a trhla sebou. Tlačil jsem jí na pičku a vnikal do ní, co mi kalhotky dovolily, než si je s dalším chraplavým vzdechem sama strhla oběma rukama pod sukní až do půlky stehen a opřela se o zábradlí. Odolal jsem touze okamžitě jí vrazit palec do nahé prciny, čemuž by se jistě nebránila, a namísto toho ji začal jemně líbat mezi půlky a po hrázi mezi dírkami, ale pořád ne tam, kde asi nejvíc chtěla. Teprve když pohodila zadnicí, zaútočil jsem jazykem na nejtajnější místo a vzápětí vnikl do její horké štěrbiny.

Bylo znát, že Denča si zřejmě během posledních dní s nikým nic nezačala a ve společnosti Heleny se ani večer neoddávala tajnými dívčím hrám, protože měla kundičku okamžitě úplně zmáčenou a doslova hladovou, jak se jí stahovala kolem mého kmitajícího jazyka. Sama si oběma rukama roztáhla půlky své zadnice a s dušeným sténáním mi nastavovala rozcapenou díru, kterou jsem jí rychle a tvrdě lízal. Pak si jednu ruku vtiskla zepředu pod břicho a já ucítil, jak si nad mnou vylizovanou píčou rychle tře poštěvák. Její vzdechy se slily do špatně potlačovaného sténání a vzápětí se prudce udělala. Oddychovala, dál si prsty třela frndu, a ani já nepřestával lízat její sevřenou pičku, takže se vlny prožívané rozkoše zřejmě po chvilce přelily v druhý, ještě prudší orgasmus, při kterém jí kunda několikrát vystříkla a zkropila mi tváře. Když zmizela zpátky ve vile, chvíli jsem vyčkával, než jsem se opatrně z balkonu uklidil i já. Denča seděla v kuchyni na lince, sukni u pupíku, stehna od sebe, mokrou pipinu krásně roztaženou. "Mrdej mě... bez gumy, ale ... nestříkej do mě...", zadrmolila mi do ucha, když jsem si k ní stoupl, a objala mě v pase stehny. Můj vzrušením prohnutý klacek zajel do její mokré píči na jediné přiražení až po koule a vzápětí jsem jí začal mrdat, jako když píst jezdí válcem. Vychutnával jsem horké sevření její mlaskající miciny a teprve po chvíli jí zajel pod pruhované tričko a prsty stiskl naběhlé špunty bradavek na nahých kozách. Nádherně jí trčely, Denča sténala, když jsem ji za ně při mrdání tahal, a její objemné cecky se mi v rytmu přirážení do její čvachtající buchty krásně převalovaly v rukou. "Pane bože... pane bože... já zase ... budu..."., zajíkala se, zatímco se rukama křečovitě držela okraje linky. Vybičovala mě tím k ještě rychlejšímu tempu a nějak se mi podařilo oddálit svůj nastupující vrchol, dokud mi nezaryla nehty do ramen a nezačala s hlavou opřenou vzadu o kuchyňskou skříňku hlasitě křičet v nastupujícím třetím orgasmu. Teprve pak jsem z její pulzující kundy vyjel a několika málo pohyby ruky se jí prudce vycákal na odhalené bříško. Jak jsem tam stál a ze škubajícího se péra sem tam vychrlil další cákanec semene, které Denče krásně stékalo po oblině břicha do chloupků na pičce, uvědomil jsem si, že se venku rychle stmívá. "No tys mi dal... Ale šíleně jsem to potřebovala.", usmála se po chvíli udýchaně, když seskočila z linky a roztomile polonahá si rychle stírala mé cákance, než jí stečou na sukni. ""A teď radši rychle zpátky, ať nejsou řeči.", navrhl jsem. Denča mě poslala napřed, sama se rozhodla ještě využít kamarádčiny koupelny, oproti obvyklým táborovým umývárnám naprostého luxusu. Cestou dolů po starém schodišti se mi to nějak rozleželo, a tak jsem se otočil, vrátil se do patra a podle zvuku tekoucí vody ji snadno našel. Strašně se vyděsila, když jsem vešel, ale pak se jí úsměv roztáhl od ucha k uchu. "Přišel jsi mi umýt záda?", mrkla na mě bez náznaku snahy zakrýt svou překrásnou nahotu. "Přišel jsem Tě umýt všude.", prohlásil jsem sebevědomě. Neměla proti tomu nic, ani když jsem se rukama zmocnil jejích namydlených melounů, ani když jsem jí intimním gelem umyl vyšukanou kundu. Na tábořiště jsme se nakonec vrátili jako by nic spolu a upřímně, nikdo si nás vlastně pořádně ani nevšiml.