Díl 2. Degradace na bytě

Během týdne, kdy jsme se s mým staronovým zmrdem neviděli jsem si prohlížel všechny jeho sociální sítě, všude se vystavoval jako modelka, případně jako čubka, na každý druhý fotce byla chastity. Dělal jsem si screenshoty "nejlepších" příspěvků.
A když přišel na lekci, jak jinak než ve svém milovaném fotbalovém dresu, všechny ty screenshoty byly na moji obří plazmové televizi, trošku vyvalil oči, ale jinak se nic neodvažoval říct.
"No … pěkná povrchní čubka z tebe je. Budeme ti muset připomenout od čeho otrok je a k čemu slouží. Malá nápověda. Na ozdobu a vystavování to není."

Sedl jsem si do křesla zvolil jsem armádní uniformu Midnight digital, takže teď před ním seděl plukovník v nažehlené uniformě a vyleštěných Kanadách. Mezi námi zaplať pánbůh za toho dědka co mi tak rád chodí čistit boty za cákanec na hubu.
Ale zpět k našemu "hlavnímu hrdinovi". "Svléknout! Ty nafinťená čubko." Svlékl se a oblečení hodil stranou, došel jsem k němu a každý kousek oblečení vzal a házel za sebe, při tom jsem počítal "Dres, kraťasy, 1+1 štulpna a jocksy. Celkem šest nesrovnaných kusů oblečení. To máme dvanact ran." Došel jsem ke skříni a na konferenční stolek vyskládal - jezdecký bičík, rákosku, důtky, paddle, řemen a ještě jeden bičík, mezi námi, ten mám nejradši. Podal jsem mu kostku, "Házej a mimochodem 6 znamená přece v každé hře, že házíš znova.".
Hodil, jen jsem se zlomyslně ušklíbl, když padla 6 a on bez rozmyslu hodil znova a padla 2. "Takže 12 ran bičíkem a 12 rákoskou. Znamenitě. To oblečení nanos sem do toho koše. Jako pes.". Začal běhat po obýváku a sbírat rozházené oblečení, každý kus zvlášť vzal a odnesl do odpadkového koše, čistý nebyl.
"Rukama se opři o gauč a pořádně vystrč prdel." Došel jsem si pro bičík a začal mu vyplácet, ani nedutal, na jednu stranu mi to udělalo radost, ale musím mu dát zabrat, jak jistě každý uzná, potřebuje převýchovu. Když dopadla dvanáctá rána a on už měl pěkně červenou prdel, pronesl jsem jakoby bez zájmu "Tak to bylo asi na probuzení. Teď už si je počítej, jinak bychom se nikam neposunuli.". Vytřeštil a ještě víc když dopadla další rána bičíkem. "Jedna pane." "No vidíš, i počítat tě naučím, jestli ty nemáš až příliš hodného pána." "Dvanáct pane." "A co poděkovat?" Dopadla 13 a největší rána.."Třináct, děkuji pane." Podobný proces se opakoval s rákoskou, trošku jsem ho šetřil, ale i tak se mu pěkně barvila prdel a on skučel bolestí, no časem si zvykne, možná. "Dvanáct, děkuji pane." "Tak přece, no děláš pokroky.", řekl jsem posměšně.

"Klekni si."
Vzal jsem lano a svázal mu ruce za zády, zároveň jsem je pojistil ke kotníkům, které jsem tím také zajistil u sebe.
Klikl jsem na telefonu a na obrazovce se objevily všechny fotky v chastity, které jsem našel. "Jsi hodně pyšný na to, že máš to svoje patetický péro zamčený, že se tím musíš takhle chlubit." Styděl se nebo myslel, že je to řečnická otázka? Těžko říct, asi oboje, ale stejně je to jedno. Přiletěla mu facka, "Neumíš odpovědět?". "Omlouvám se pane. Ano pane." "Dobře. Klícku potřebují neschopné čubky, kterým se nedá věřit, že by necákaly, ty mezi ně zřejmě ještě patříš." Vytáhl jsem klíček a , kleštičky, zlomil jsem ho, špičku jsme pak zastrčil do jeho nové kobry, kterou jsem mu před týdnem nasadil. Divil se, bál se, ale mlčel. Vzal jsem pájku nahřál zámeček a přiložil cínový drátek, čin se natavil a zatekl dovnitř. "Tak to bychom měli, když ten kus plastu tak miluješ, bude tvojí součástí na trvalo.".
Ani nedutal, nevěděl co říct a byl v šoku. Už jsem se chystal probrat ho další fackou, ale najednou se vzchopil sám a zahuhlal, ne zrovna nadšeně "Děkuji pane.".

Do prdele jsem mu pak zasunul anální kolík, který se minule tak osvědčil a zapl ho na nejnižší vibrace.
Rozvázal jsem ho a nechal jít na čtyři před mé křeslo, sedl jsem si a položil na něj nohy, jako na podnožku.
Vzal jsem do ruky telefon a začal na televizi promítat všechny mé screenshoty z jeho profilu, každý jednotlivě zvlášť. Byl nasměrováný tak, aby na to viděl a věděl tak, který posměšný komentář ke které fotce patří. Čtvrt hodiny jsem si z něj dělal kus nábytku a zároveň cíl posměchu, dokud mě to nepřestalo bavit, tou dobou už na jeho výrazu bylo znát zostuzení, kterému byl vystaven.

Sundal jsem z něj nohy. Plivl jsem si na boty "Očistit a ať jsou jako nový.".
Pustil se do lízání mých bot, jakoby to byl jediný smysl jeho života, hned jsem si pomyslel, že to s ním nebude možná až tak marný, ale nemůžu povolit hned na začátku, jen ať se kouká snažit čubka namyšlená.
Občas jsem si na boty plivnul, lehce mu okopával nohy, břicho i koule.
Po nějaké době péče o mě boty jsem ho nechal zout mi je, políbit ponožky a když se jal nasát moje nohy i s ponožkama do huby, rychle jsem ho odstrčil. "Myslíš, že chci mít od tebe ocucaný a oslintaný ponožky zmrde? Sundej je a liž." Sundal mi ponožky a pustil se do lízání nohou, nejdříve olízal chodidla a pak každý prst zvlášť. Že je to nadějný zmrd jsem si potvrdil, když pečlivě zajel jazykem do mezer mezi prsty.
Nohou jsem mu zatlačil na koule a péro. Hned potom následovala středně velká facka, "Co to má znamenat? Vždyť ty tečeš, jako nějaká kurva, koukej to hned olízat.", nastavil jsem mu nohu s jeho precumem. "Omlouvám se pane.", pustil se do lízání své šťávy. Přitáhl jsem si ho do klína a nechal ho lízat přes kalhoty stehna, rozepl jsem si poklopec a přes boxerky hladil péro. Dal jsem ruce za hlavu a jen si užíval okamžik. Tedy až dokud jsem neucítil jeho hubu na mém péro, okamžitě schytal facku. Dostal jsem se kam jsem chtěl, nadržená děvka touží po svém pánovi i přes veškeré ponížení nebo možná právě proto. "Kdo ti dovolil se dotýkat mého božského péra?".

Ještě jsem si otřel nohy do jeho obličeje a vstal. Na bot jsem hodil hadr a leštidlo. Vzal jsem koš kde krom jeho oblečení byla slupka od banánu, ohryzek jablka a krom kelímku od jogurtu ještě nějaký svinstvo a vysipal to na něj. "Jdu si zabalit, až se vrátil boty se budou lesknout, bude tu uklizeno a ty budeš oblečený.

Odešel jsem a nechal ho tam jeho myšlenkám.