Stopování

Jsem na konci dnešního výletu a bohužel o pár minut jsem minul bus a tak tu stojím na okraji silnice a stopuji. Čekám více jak čtvrt hodiny, auta projíždějí a nevšímají si mě ani mé vytrčené ruky. Už mám pomalu sto chutí to vzdát, když jedno auto zpomalí a zastavuje přímo přede mnou. Jdu k okýnku, pár, žena sedí na pozici spolujezdce. Rychle se domlouváme a nasedám dozadu. Vezmou mě až do Prahy, to mi ušetří spoustu času. Nemohl jsem si nevšimnout krásného výstřihu té paní. Má krásná prsa očividně a je daleko atraktivnější než on. Představí se mi jako Jirka a Markéta, je jim kolem 42, tipuji. Už jsem takový pár několikrát měl. Přemýšlím, jestli to zase zkusit.

Mezitím si povídáme, nenápadně a polehoučku zjišťuji svojí i jejich situaci. Začínám lehce flirtovat s Markétou a ta se tomu očividně nebrání, jen je trochu překvapená. Občas se po sobě podívají. Očima si něco říkají. Beze slov. Jirkovi se mé chování nelíbí, ale nevydá ani hlásku. Je očividně nervózní. Znám tento typ páru, kolikrát mi takto klečel u nohou. Hlavou mi začínají běžet různé budoucí scénáře.

Zvoní mi notifikace na mobilu a musím něco vyřídit. Skloním hlavu k displeji ale periferně vidím, jak se mezi sebou dohadují. Jsou nervózní. Počkají, až to vyřídím a pak Markéta promluví: „Všimli jsme si, že jsem tě velmi zaujala, je to tak?“ Přikývnu, ale zůstávám trochu nedostupný, i když mi pomalu tvrdne a nejraději bych si ji vzal hned. Nesmím to pokazit. „Můžeme se ti s něčím svěřit? Je to velmi diskrétní a rádi bychom, aby sis to nechal pro sebe. Můžeme ti věřit?“

„Samozřejmě, že můžete a nemusíte se bát mi cokoliv říci. Možná bude lepší sjet tady k lesu a promluvit si napřímo a ne ze sedaček auta?“. Souhlasí a Jirka pomalu zastavuje auto. Vystupuji a opírám se o kapotu. Stoupnou si přede mě a já si je oba prohlížím. Jsou nervózní a červenají se.
Jirka sklopil hlavu a kouká do země a Markéta se ujímá slova:
„Víš, my hledáme někoho k nám a ty se nám líbíš a působíš jako někdo, koho potřebujeme.“
„A koho potřebujete?“ zeptám se velmi ostře.
„Jsme oba submisivní a hledáme tudíž nějakého pána, který…“ Zarazí se. Sklopí hlavu. Vychutnávám si jejich nervozitu. Nechávám je chvíli čekat.
„Já jsem si říkal, že bych si vás rád ochočil hned od začátku.“
Oba se na mě překvapeně podívají. Tentokrát promluví Jirka: „Vážně…. Pane?“

Chcete pokračování?