Poprvé každý zvlášť

Vždy jsme s Janou dělali všechno při setkání s Amatéry společně v jednom pokoji, aby jeden na druhého viděl a já mohl v případě nesnází zasáhnout. Nikdy jsem nechápal ty, co se sejdou na hotelu, na recepci se prohodí a každý jde s cizím protějškem na pokoj a po hodině se opět sejdou. Mně by stačilo deset minut a už bych mohl jít, případně bych to zvládl možná i na recepci. Vždy mě vzrušovalo při milování s jinou pozorovat vlastní ženu, jak si užívá s cizím, a o tohle bych byl ošizen. To už mohu jít rovnou sám na privát. Ale jednou na to také došlo a musím vám to vyprávět.

Na začátku seznámení je to vždy stejné. Na Amatérech potkáte pár a tak dále. Tohle všechno přeskočíme, abychom se pořád neopakovali. Náš příběh začíná až u návštěvy u nich doma, jelikož my si k sobě nikoho nezveme. Sympaťáci v našich letech, hlavně nekuřáci a na tom Jana trvá. Na takové setkání je ideální víkend. Nedokážeme si představit přijít ve tři ráno celý zničený výkonem a hned v sedm běžet do práce. Jana musí mít u všeho alespoň pocit, že je vše v pohodě. Kolikrát jsme jeli na poslední chvíli a pohádali se v autě koho že je to vlastně vina že přijedeme pozdě a kdo se bude omlouvat. Jasně že vina je to vždy moje a omlouvat se musím také, ale je to lepší než schůzku pracně dohodnutou posouvat, nebo rušit. To jsme nikdy neudělali a bylo by to neomluvitelné. Kolikrát se nám však stalo, že to oni i během jízdy po SMS zrušili, že si paní zlomila ruku, anebo dorazíme a tam je jen chlap a paní se udělalo před chvílí nevolno a musela prý rychle odejít. Ale tohle bylo jiné. U nich doma ve velkém rodinném domě nás vítá hostitel a hostitelka oblečená do kostýmu služebné, jen prachovka s násadou jí chybí. V kraťoulinké černé skládané sukýnce a bílé blůzce o dvě čísla menší a velkým výstřihem nás vítá. Je velice nadšená a vypadá, že by se rozdala. Zrzka s dlouhými vlnitými vlasy, které lehce zakrývají ta velká a kulatá prsa. Než se stihneme posadit hostitel se nás optá jestli si něco nedáme kávu, čaj, pivo, víno a nakonec se optá z ničeho nic, zda nechci vykouřit a podívá se na svoji ženu. Ta si bez ostychu kleká přede mně na kolena a s rukama za zády poslušně otevírá ústa a vyčkává zda nabídku jejího manžela příjmu. Jsem zaskočen, ale takovou nabídku jsem již v minulosti dostal, ale s vděkem jsem jí odmítl. Především z důvodu, že by moje Jana měla povinnost tuto nabídku hostiteli opětovat a já nemohu mluvit za ní. Váhám odpovědět, abych hostitele neurazil, ale především abych o tuto příležitost nepřišel. Najednou se hostitel přísně osočí na svoji ženu a zvýšeným hlasem povídá, „Co ty prsa!“ Mě přijdou fajn, ale jemu se něco nezdá. Ona si je rychle rovná, jako vojanda v pozoru, na kterou oficín křičí, že nemá zapnutý knoflíček. Vytahuje jedno prso po druhém a vystavuje na odiv v již těsném výstřihu a zase ruce vrací za záda. Bradavky jí trčí jako žihadla tak, že bych na ně mohl pověsit i klíče od auta. Asi je to kanda a pedant, co se rád dívá na dokonalou manželku. Bere mojí Janu za ruku jako by nic a ukazuje jí olejové malby na stěnách obývacího pokoje. Ta je trochu zaskočená z rychle se vyvíjející situace, ale ne zas tak, aby vyděšeně utekla. Ta už něco zažila a tohle jí nezaskočí. Asi si myslí, že je to jeden z těch, co doma ukazují moc a vládu nad druhým a ve skutečném životě jsou nejspíš ponižováni v práci od kolegů. Jana s předstíraným zájmem a obdivem prochází pokojem a při podrobném výkladu o původu maleb mizí ve vedlejší místnosti. Dveře se zaklapnou a já se na ně nepřestávám ani po chvíli dívat. Otočím se na stále klečící pokojskou s otevřenou pusou a kozama venku a povídám „Kam šli?“ Přestává hrát svoji roli a klidným hlasem povídá, neboj to je ložnice, on jí manžel nic zlého neudělá, takhle to děláme pokaždé. Začíná se mi hroutit svět. Ten pocit, když víte čeho všeho je schopna a nemůžete to sledovat je nepopsatelný. Poprvé v životě začínám žárlit, když vím, že nic neuvidím. Co když jí přeci něco udělá? Mám o ni strach a sžírají mě výčitky, že jsem to dopustil. Tohle mi dělá schválně. Normálně nejsem žárlivý a když o ničem nevím, tak mě to nevadí, ale takhle neuvidím nic z toho, co tomu cizímu bude dělat. Proč mě vlastně trápí to co s ní bude. Nemusela tam chodit, tak ať si to teda pořádně užije. Já jen doufám, že domů nepojede s brekem. Dívám se na pokojskou, která se zase vrací do role a ptá se. „Můžu Vám posloužit?“ Je zvláštní, že hraje pořád tuhle hru, i když je již její manžel pryč. Třeba tu má někde kameru a sleduje jí, zda dělá vše co má. Jsem ještě pořád myšlenkami jinde a tak se snažím při pohledu na obnažená ňadra uklidnit. Moc rád bych jí ho vložil do těch lačných úst, ale nepočítal jsem že to všechno bude takhle na honem. Hlavně se potřebuji strašně vymočit a pohled na ni mi to trochu komplikuje. Nejdříve bych si odskočil povídám dosti naléhavě. Můžete mi prosím říci, kde to je? Samozřejmě, jen mi prosím nevykejte. Já vám musím, to k tomu patří, povídá a mile se pousměje. Zvedá se do stoje a úzká sukně jí zůstává vykasaná skoro až k pasu. Nelze si nevšimnout, že tomuto krásnému kostýmu chybí spodní prádlo. Jde přede mnou a ani se nesnaží sukni popotáhnout na své místo. Otáčí se schválně čelem ke mně, abych jí viděl holou i zepředu a povídá „Je to na konci chodby“ a pokračuje v chůzi na vysokých podpatcích. Moc mi to takhle neusnadňuje, ale neříkám nic, jen přikyvuji. Už jsem viděl všechno a tak začínám myslet na fotbal, aby mi to vůbec šlo. Přicházíme k vytoužené místnosti, ale je to koupelna a toaleta tu chybí. Marně se rozhlížím po velké místnosti s vanou samostatně stojící uprostřed. Připadám si jako na zámku. Ona si vše, teda oba kousky oblečení svléká a i s botami leze do vany, kleká si a zcela vážně se mě ptá, zda bych to nechtěl udělat na ní. Na ní? Já bych to klidně udělal kamkoli i do koše s prádlem. Chytá si oběma rukama vlasy a drží si je vzadu v culíku a přitom se na mě prsí. Vypadá to, že ne pro ni není odpověď. Dost mě to zaskočilo. Nikdy jsem na žádnou ženu nemočil. To že to na mě Jana občas udělá, aby nemusela souložit, je pestrá změna. Začala s tím již za mlada, když jsme byli s přáteli ve starém penzionu, kde byli ještě všechny sprchy společně v jedné koupelně každá oddělena jen přepážkou po obou stranách místnosti po šesti bez závěsů. Byl jsem hodně nahžavený a ona se nechtěla nechat zdržovat od rozjeté zábavy. Zatáhla mě do dámských sprch a řekla, ať se svléknu a lehnu si do jedné z nich. Myslel jsem, že budeme šoustat na koníka, s nádechem možnosti načapání, ale ona si sundala kalhotky a vykasala sukni. To je ještě nosila, jako slušná holka. Dřepla si a celého mě od hlavy až po rozkrok bez varování pokropila. Kalhotky si ani nevzala a šla se bavit dál. Tenkrát mě to přišlo odporné a nechutné, ale časem jsem tomu přišel na chuť.
Ale tohle je úplně něco jiného. Jana by to nesnesla, aby se na ní někdo vyčůral, byť jen na nohy a tahle chce přímo na kozy a ještě mě o to prosí. Strašně rád bych jí vyhověl a sobě ulevil. Nevím, zda mi dříve praskne penis vzrušením, anebo měchýř. Vytáhnu trčícího ptáka z kalhot a namířím na ni. Strašně rád bych, ale nejde mi to povídám už dost zoufale. Nevadí, tak začnu já, povídá. Lehá si do vany na záda, ruce opře o lokty a podepře si boky. Do široka rozevře stehna a propne dlouhé nohy v černých botách. Připomíná helikoptéru, co se snaží vzlétnout. Nechce čůrat na mě, ale na sebe. To je příjemná změna. Asi jí to její role služebné nedovoluje, anebo to takhle miluje. Tak tohle bych s Janou nezažil, ani kdybych jí zaplatil, povídám si v duchu. Je celá natěšená a kundička se ji nadouvá k prasknutí. Jestli je to pravá zrzka teď nepoznám, jelikož na ni nemá ani chloupek. Takhle mě trápí a dohání k šílenství, tak jí to oplatím. Budu přísný a zahraju jí dokonalého pána. Ještě ne povídám a vsunu do ní z ničeho nic dva prsty. Takovou kuráž ode mne asi nečekala a zhluboka vydechne. Je dosti těsná a prsty strkám tak hluboko, co to jen jde. Teď už můžeš povídám s důrazem. Tak schválně zda ti to takhle půjde, ty potvoro, povídám si. Do Jany také občas po ránu strčím prsty, když se chystá na toaletě vymočit. To ještě na půl spí a neprotestuje, ale dokud je tam mám, nikdy nezačne. Prý jí to nejde a nemůže se uvolnit. Tak tu v té zrzce čekám a nepohnu ani prstem. Jen se usmívá, zavírá oči. Pomalu se objevuje potůček, který se klikatí a volně stéká po stehnech přes ploché bříško a kulatá prsa a mizí někde u krku mezi zrzavými vlasy. Kam se hrabe Vltava. Tohle je úplně jiný kafe. Najednou je z potůčku potok a klidná říčka se mění v dravou řeku s vodopádem. Tak mi někdo doma lhal, že to nejde a ono to přece jen jde. To si někdo vypije. Zjišťuji, že když v ní těmi prsty zahýbu a přitlačím na stěnu z vodotrysku je zase potůček, a když je uvolním, fontána stříká až na obličej. Párkrát to zopakuji, abych se ujistil, že to není náhoda. Všímá si toho, že mám novou zábavu a hračku na hraní. Jen se usmívá, ale jen tak, aby neotevřela ústa a její zlatý déšť nenatekl dovnitř. Oči má pořád zavřené a tváří se spokojeně, jako by na ní padal déšť. Je prostě dokonalá a celá mokrá. Vytáhnu prsty a nechám ji v klidu vypršet. Je to pořádný slejvák a nemá se před ním chuděra kam schovat, ale dává to. Asi je na to zvyklá a nějaká májová přeháňka ji nerozhodí. Když skončí sedne si ve vaně na zadek a prsty si opatrně protře oči. Má je trochu rozmazané, ale kdo by neměl v takovém nečase. Já bych také chtěl a strašně moc, ale teď to už nepůjde vůbec. Možná kdyby mi ho ukousla. To je nápad. Využiji její nabídky a povídám, ať otevře pusu. Je vidět, že na tohle celou dobu čeká. Otevře ústa, nechá si ho položit na jazyk a čeká. Nevím na co, snad až mi praskne. Možná až začnu močit, ale toho se holka nedočká. Začnu se pohupovat zepředu dozadu, aby pochopila, co mám v úmyslu. Pořád nic. Jen drží a čeká. Ze zoufalství vykřiknu „Kuř“ a ona začne. Je to jako v pohádce hrnečku vař. Bez správného slova vařit nezačne. Saje jako zběsilá a já po chvilce pociťuji blaženou úlevu. Semeno jí leze snad i ušima. Je to velice příjemné a uvolňující. Nepřestává dokud neřeknu dost a já dost říci musím, jelikož cítím, že by mi to teď už šlo. Vytáhnu ho z lačných úst trochu povadlého a namířím na velká prsa. S obrovskou úlevou začínám kropit a ona mi s rukama stále za zády ústy nadbíhá a snaží se něco zachytit. Je jako kočka, co se honí za laserovým ukazovátkem. Je mě nepříjemné to takové krásné ženě udělat do úst. Uhýbám co se dá, ale nakonec se jí to povede a dožene mě. V tu chvíli jsem zase tvrdý jako kámen a už to zase nejde. Mám pocit, že jsem toho více vystříkal než vymočil, ale už je to snesitelné. Když tohle dělám já ji, co asi dělá její manžel Janě, pomyslím si. Tak to abych se už připravoval k odchodu, protože Jana tu bude každou chvilku a nebude to hezké přivítání. Jdu ke dveřím a poslouchám přes celý dům, zda něco nezaslechnu. Nářek, zlost, nebo výčitku mojí ženy, že jsem jí tam nechal, ale nic neslyším. Zatím je to dobrý. Mezitím se pokojská sprchuje a smívá ze sebe hřích. Vylézá z vany a jde si na věšák pro ručník. Nemohu si nevšimnout podlitin a šrámů na jejím těle. Jsou vybledlé, ale téměř všude. Na zádech, na zadku, ale i na prsou. Z blízka jsem si jich nevšiml, až teď. On jí snad bije. On je sadista. Teď už začínám mít o Janu skutečný strach. Ona jde k umyvadlu a upravuje si rozmazané oči. Potom sahá do velkého proutěného koše a vytahuje dlouhé černé kožené důtky smotané do klubíčka. Bere je do pravé ruky a napřahuje se. Nevím co chce dělat, ale někoho to bude bolet. Ještě nikdy mě nikdo nešvihal a ani nemám touhu s tím teď začít. Zvedne levou ruka a tou pravou se vší silou švihne přes prsa. Důtky oběhnou celé tělo a dopadnou na ně z druhé strany. Hluboce vzdechne a znovu to zopakuje. Proboha ona se mi tu sama ničí a poškozuje. Těžko někomu vysvětlím, že jsem jí to nezpůsobil já. To mi připomíná, když jsme byli s jiným párem na soukromém pronajatém privátě a při šoustání roztrhli kolenem koženou sedačku. Všichni tvrdili, že už to bylo, ale jen já věděl, že to bude průšvih. A byl.
Koukám na ni, jak jí naskakují rudé pruhy i na bradavkách. On není sadista, ona je masochistka. Podá mi důtky, široce se rozkročí a chytne si prsty bradavky. Začíná si za ně tahat tak, jako by se za ně chtěla sama zvednout až ke stropu. Nepřestává, ani když už stojí na špičkách těch vysokých bot. Prosím o švihnutí, vyhrkne na mě. Je to dosti úleva, že nechce švihat mě. Ale ženu jsem nikdy neuhodil. Teda to bych kecal. Janu občas na Velikonoce pomlázkou omladím a nechám se unést, když tvrdí, že to nebolí. Potom se drží za prsa a rozkrok a když vzrušení pomine, ječí, že to bylo moc. Ale kdo se v nich má vyznat. Rychle to nafotím a je z toho Velikonoční galerie.
Tak tu stojím s důtkami v ruce a váhavě ji švihnu kolem pasu. Na důtky jsou dost dlouhé, asi zakázková výroba. Ani se pořádně neobtočí a dopadají jako zvadlí ocas až na kolena. Prosím víc a přes kundu. Tak tahle prosba mě trochu zaskočila. Rozpřáhnu se a snažím se z metru trefit přímo mezi roztažené nohy. Důtky dopadnou a z druhé strany plesknou přímo na zadek. Vzdechne vzrušením, ale chce víc. Znovu se napřáhnu, jako když házím bowlingovou koulí a ještě větší silou švihnu. Prameny se přilepí na zduřelou pičku, jako latexové kalhotky a opět švihnou přes zadek. Otočí se ke mně zády a opět se rozkročí. Asi abych viděl, jak jsem byl úspěšný a jestli jsem neminul. Prdel je celá rudá a jelita se překrývají. Neminul. Nevím, zda mám být za tohle na sebe hrdý, ale ona ještě není zcela spokojená. Předkloní se vpřed a dá si ruce na kolena a prohne se v zádech. Obrovská prsa jí visí mezi stehny, jako dva zvony. Prosím ještě, povídá. Nenechám se dvakrát přemlouvat a vyhovím jí. Pěkně to mlaskne, až mě to tahá za uši. Už mi to začíná jít. Vzdechne a oba zvony se rozhoupou ze strany na stranu. Narovná se do stoje a bere prsa do dlaní. Tak má asi už dost, povídám. Udělá tři malé cupitavé krůčky dopředu ode mě. Znovu se ohne vpřed, vyšpulí prcinu a rukama si ji z každé strany roztáhne a čeká. Je to pohled k nezaplacení a nepřestávám se jím kochat. Opět se napřáhnu a silněji švihnu spodem jako na tenise. Kožené prameny dopadají přímo na komoru. Vyjekne a poskočí vpřed. Chytá se za pičku a na místě přešlapuje. Myslím, že kdyby nebyla už prázdná, asi by si i cvrkla. Prosím už dost, povídá dosti přesvědčivě. Já bych s tím ani nezačal, ale když chtěla. Po chvíli tisknutí pouští ruce a já vidím, že sadista jsem tu vlastně já. Je všude celá rudá a někde už i modrá. Místo pysků má dvě nalité jitrnice a o kozách raději ani nemluvím, ale to si vlastně způsobila hlavně sama. Musím být tvrďák a omlouvat se nesmím a ani nebudu. To by ta její hra postrádala smysl. Třeba se z toho udělala, ale to si nemyslím. Jdu k proutěnému koši a vracím nástroj její rozkoše na své místo. Je plný hraček. Vakuové pumpy na všechno možné se tu válí přes sebe. Tolik robertků a análních kolíků nemají ani v sexshopu. Zaujal mě jeden menší průhledný kolík a tak ho beru do ruky. Dívá se na mě a lišácky se usmívá. A hra pokračuje. Jdu k ní a vkládám jí ho do úst. Neříká nic a ani já nemluvím. Nasliním si prst a pomalu ho vsouvám dovnitř do malé a těsné prdelky. Potom ho vytáhnu a tou samou rukou jí vytahuji kolík z úst. Opatrně otevírá pusu a já si ho beru pro další použití. Dolním otvorem ho spolkne jako jednohubku. Ještě, že má velký hříbek na konci, jinak bych ho už nenašel. Projdi se povídám. Pomalu jde a obchází vanu dokola. Ani ho tam snad necítí a to by měla. Jaký smysl má potom celé to předchozí trápení. Jdu opět ke koši a vytáhnu kolík o poznání větší. Má co dělat, aby se jí vešel do úst. Je sice měkký, ale i vetší a o poznání delší. Rozkročí se a rukama se rozevře, aby mi usnadnila výměnu. Menší kolíček vytahuji a házím do vany. Dvakrát se odrazí a už se jen válí. Opět beru kolík z úst a vsouvám ho do místa k tomu určenému. Moc se mu dovnitř nechce a tak celý otvor přimáznu nějakým gelem, co se válí koši. Vymačkám si ho do dlaně a vůbec nešetřím. Potřu oba otvory téhle zvrhlé potvory a pořád toho na dlani zbývá dost. Přimáznu i kolík a zbude i na můj skromný nástroj, který se tloušťkou tomu jejímu nemůže zdaleka rovnat, ale délkou ano. Pro jistotu do ní strčím nejprve dva prsty a potom přiložím i palec. Drží a ani nepípne. Je fakt trochu divná, ale většinou tu potkáváme takové divné lidi. O těch normálních není co psát. Tlačím na kolík, ale nespěchám. Nechávám tu Adélu co ještě nevečeřela, aby ho spolkla sama. Jak překoná nejširší bod je vcucnut jako zátka vypouštějící se vany. Vzdychne a ruce uvolní. Teď se zase projdi, povídám trochu váhavě. Nevím, zda to už nepřeháním, ale poslechne a jde. Jde, ale pomalu a rozvážně. Nepokládá jednu nohu před druhou, jako minule, ale jde více ze široka. Mohla říci, že tohle už je moc a i já si to myslím. Něco jiného je mít uvnitř kolík a klečet, nebo s ním chodit. S Janou bych už jel na šití, ale tahle je úplně jiná. Hrozně mě fascinuje její odhodlání, ale nevím komu co dokazuje. Já jsem úplně cizí a pravděpodobně se už nikdy nepotkáme, tak kvůli mně to bude sotva. Možná se bude dívat potom on, a důkladně ji odmění za obdivuhodný výkon, anebo jí to fakt bere. A mě to bere také a tak jí nechávám kleknout na všechny čtyři na měkkou předložku vany. Konečky prstů jemně přejíždím od zadečku až na lopatky a počítám jelita. Kloužu na visící prsa a s obdivem je potěžkávám. Jsou monstrózní a tak kulatá. Pomalu je přitlačím k tělu a potom je nechám rychle houpnout do visu. Bimbají se jako zvony ve větru. Miluji pravá prsa. Malá, velká, ale pravá. Klekám si za ní a zezadu jí strkám ptáka do volného nateklého otvoru. Byl těsný již před tím, ale teď lituji, že jsem nepoužil menší kolík. Je to souboj mezi Davidem a Goliášem, každým v jednou otvoru. Tak nejspíš tomu kolíku říká. Začíná přirážet a já místo abych píchal jí, cítím jak mi pták mizí ve vlastním rozkroku. Chytnu kolík za hlavu a při každém přiražení ho mírně povytáhnu. Ne moc, aby ho nevyplivla, ale jen tak abychom se s Goliášem vystřídali. Každý chvilku tahá pilku a ta moje je už dost tupá. Vzdychá čím dál více a nabírá neskutečné tempo. Jsem jako dvou taktní motor, co mele z posledního. Je to nekonečný a do zdárného konce zapojuji i pokojskou. Hoň si kundu, vykřiknu zběsile z posledních sil. Poslechne a přiloží ruku k dílu. Je to blbost, ale když pomohl příkaz pro hrnečku vař, tak na ni křiknu „udělej se jenom pro mě“. Mám strach že už budu a z toho kolotoče vypadnu. Začne vzdychat a její pička začíná klouzat víc a něco z ní stříká. Je to první žena, kterou vidím stříkat. Vím, že už také budu a tak Goliáše házím přes palubu a vytrhnu ho z ní. Mám strach se do ní udělat, když se vlastně ani neznáme a nevím, zda bere prášky. Zneužiju volného roztaženého otvoru a divoce ho vrážím dovnitř. Jako když hodíš šišku salámu do chodby. Možná bych si ho zvládl ještě uvnitř honit rukou. Chytám ji za půlky a tisknu je obě k sobě, aby mě tam vůbec cítila. Šoustám i když už dávno nemusím a ona pořád drží. Je to blažené a tak uvolňující. Dávám do ni úplně všechno a to doslova. Když si to uvědomím, vytáhnu z ní ptáka a rychle vracím Goliáše zpět na své místo. Co uvnitř je, ať tam také zůstane. Beru jí za ruku a pomáhám ji vstát. Rychle jdu do obýváku a ona pomalu za mnou. Tam už na gauči sedí ustrojená Jana a celá září. Takhle spokojenou jsem jí už dlouho neviděl. Na nic se neptám a sedám si vedle ní. Tak už budeme moci jít, povídá. Můžeme, jen se rozloučím, povídám udýchaně. Pokojská přichází k nám a zlehka se usmívá, ale moc do smíchu jí asi není. Jana si nemůže nevšimnout, že má tělo samý šrám. Pokojská se loučí a líbe Janu na tvář z jedné i druhé strany. Potom se loučí stejným způsobem i se mnou a říká, že moc děkuje za úžasný zážitek a pomalu nahá odchází do ložnice za svým manželem. Ani se neptám, proč se nešel rozloučit a mizím s Janou za dveřmi domu. Teprve v autě to ze mě spadne a oddechnu si. Jak sis to užil, povídá Jana. Šlo to, ale bez tebe to nebylo ono, lásko. Tohle přesně chtěla slyšet a tak se ke mně přitulí. Vypráví mi, proč se pan domácí nešel rozloučit a co spolu dělali. Dělám, že mě to moc nezajímá, ale hltám každé slovo. Prý jí poprosil, zda ho nepřiváže k posteli a neojede ho. Nakonec si přál zlatý déšť a tak mu prý Jana v latexové posteli vyhověla. Stejně potřebovala a tak to přišlo vhod. Takže úplně normální a obyčejný pár, co se rád baví a objevuje nové věci. Ale pro ně to určitě nic nového nebylo. Od té doby se na mě Jana dívá jinak a už nejsem podrž taška. Stačilo jen, aby viděla, co dokážu udělat jiné ženě za pěkné věci a hned jsem stoupl v ceně. A Janu to na rozdíl krásné pokojské ani nebolelo. Potom jsme spolu zažili i jiné krásné a vzrušující věci do té doby moc nevyhledávané, ale o tom zase až příště. J+P