Cejch hříchu II

Ocejchovaná Sofie pracuje v kasínu aby se vyplatila z autonehody, kdy opilá srazila syna majitele.

Tomáš si přijel ke kasínu pro Sofii, Ela musela jít taky, jako doprovod. Bude Sofii dražit na podnikovém večírku.

Nasedli do černé dodávky. Sofie s dlouhými černými vlasy a ofinou na sobě má černé šaty do A, ve kterých hezky vystupují její větší prsa. Ela se světle hnědými dlouhými vlasy má upnuté černé šaty, které podtrhují její velmi hubenou postavu. Tomáš je holohlavý silnější čtyřicátník, dnes v tmavě modré košili a společenských kalhotech.

Tomáš si nařídí zpětné zrcátko na holky, za ním sedí Sofie, a napříč Ela.

Tomáš: Než vyjedeme, ukaž kozy.
Sofie: Já?
Tomáš: No jasně, ta druhá žádný nemá.
Ela: Dej pokoj, já jsem tu jako hlídání.
Tomáš: Nebuď drzá. A ty, bude to?
Sofie: Ano, vím že musím poslouchat.

Sofie začne rukama hledat zip na zádech, aby povolila šaty. Třesou se jí ruce, a tak ji Ela jednou rukou jemně pohladí po rameni, a druhou stáhne zip až k pasu. Sofie sundá ramínka, a objeví se černá podprsenka. Neptá jestli tu taky, ví že ano. Rozepne ji, sundá, a položí vedle sebe.

Tomáš se otočí a zahledí na její dekolt:
"Majetek
Evžena A. Zubova"
to mě vždycky pobaví. Proč to máš vytetovaný zrovna pod levou bradavkou?
Sofie: Protože jsem udělala špatnou věc, a teď si jí musím odpracovat.
Tomáš: Pojedeme, kdyby jí ty kozy cestou moc skákaly, tak jí je budeš Elo držet.
Ela: A čůráka náhodou podržet nechceš?
Tomáš: Ty seš fakt hrozná.

Vydali se na cestu. Nebylo to daleko, ale po hrozných silnicích. Jeli pomalu, a Tomáš občas řekl něco o svých prodejcích, a jejich náročné práci. Sofie poslušně poslouchala, Ela dávala jasně najevo, že jí to vůbec nezajímá.

Jeli do okresního města, hned u hranic, kus na sever podél hranic od obce s hraničním přechodem a kasínem. "Vrať ty kozy do původního stavu, už tam budeme." Ela Sofii pomohla se obléct. Zastavili před bývalým kulturním domem.

Tomáš: Máme tu zamluvený sál. Jde projít vnitřkem do druhé části budovy, kde jsou i pokoje. Buď vás vrátíme dneska, nebo zítra. Nejdřív se bavte s hosty, flirtujte, ale nic neukazuje. Další info se dozvíte.

Slečny vystoupily z dodávky, a šly dovnitř. Je to velký sál se stoly, uvnitř je tak 20 lidí, téměř samí muži, jen jedna žena. Jakmile vstoupí, přijde k nim mladý muž přibližně jejich věku. "Dáte si něco? Pozvu vás?" Ela se mu podívá do očí, "možná vodu." Jdou spolu ke stolu s jídlem, a muž ji přátelsky naleje vodu s citronem.."A ty si dáš?" Sofie se zadívá na spoustu dobrého jídla "Můžu si prosím dát i jídlo?"

Muž je na Sofii hodný, a všichni tři si sednou ke stolu a povídají. Přijdou další dva muži, a téma z pracovního přejde na flirt s dívkami.

Zřejmě nikdo z mužů neví, proč tam slečny jsou. Brzy se objeví Tomáš na starém dřevěném pódiu, a začne korporátní proslov. O cílech, a zisku, obratu, a výkonnosti. Prodejce odmění dražbou, protože tombola je nuda. "A dejte si pozor, ceny jsou čím dál zajímavější."

Jako první draží několik žetonů do kasína ze kterého přivezl Sofii s Elou. Prodejci i obě mladé ženy se shluknou ke stolům pod pódiem. Jako druhý předmět dražby přichází vstup do sauny s erotickou masáží. Muži se začínají projevovat víc sexuálně, a dotazují se o jakou masérku půjde. Sofii napadne, že neumí masírovat. Ale to nebude ona, jí by zmínili hned na začátku. Jediná prodejkyně sedí v klidu u stolu, a sleduje dění.

Mezi dalšími cenami jsou opět erotické ceny, a i vstup do VIP sekce v kasínu Zubova. Sofie cítí třes a nervozitu v těle, každá erotická cena může zahrnovat ji, a muži okolo jsou čím dál dravější. Každý chce získat něco. Sex sells.

Devátý dražený předmět ohlásí Tomáš jako předposlední, a Sofii se rozklepou nohy. Ví že její čas se blíží.
Ela: Buď v klidu, jsem tu s tebou.
Sofie: Ano, jsem v klidu.

Muži pokřikují, a Tomáš přistoupí k vyhlášení poslední dražby.
Tomáš: Cítím jak se ve vás budí soupeřivost. Poslední předmět je výjimečný, a získá ho jen jeden z vás. Pojď sem Sofie.

Sofie ve stresu začne šplhat na pódium kousek od schůdků. Na pódiu se narovná, skoro zakopne, a pak dojde pár kroků k Tomášovi. Ela se na ní podívá, a jemně se usměje. Sofie zírá do ztracena.

Tomáš: Jmenuje se Sofie, je to její pravé jméno co má v pasu. Žádná umělecká přezdívka. Dražba má dvě části, a vítěz získá Sofinku na celou noc. Může si s ní dělat cokoli, co jí fatálně nepoškodí.

Sofie hledí do dálky, a muži začínají přihazovat. Sofie sleduje vysoké částky, a hlavou jí běží myšlenky co asi s ní bude chtít dělat muž, co za ní dá tolik peněz. Částka se navyšuje pomaleji, a Tomáš se opět ujme vedení.

Tomáš: Dostali jsme se na hezkou částku, v druhé části vám ukážu něco, co mě osobně hodně zaujalo. Když budete dobří prodejci, můžete vlastnit různé věci. Sofi, ukaž jim komu patříš.
Sofie: Prosím, udělejte to vy. (Řekne Sofie potichu)
Tomáš: Že to mám udělat já, bylo by to pro tebe lehčí? Ty jim to ukaž, a hned!

Sofie zčervená, dívá se do dychtivých očí skoro dvaceti mužů. Rukama začne nervózně hledat zip na zádech, když ho najde zatáhne. Rychle nahmatá i zapínání podprsenky, a povolí je. Sofie červená ve tváři zajede třesoucíma rukama pod ramínka, nadechne se, a stáhne šaty. Pronikavé pohledy přímo cítí, a rukama před sebou stáhne podprsenku.

Ňadra jsou venku, a Sofie se narovná. Dívá se někam nahoru, nad lidi.

Tomáš: Stydí se, potřebuje vychovat. Vidíte její prsa, všichni. Podívejte se na levé prso, vidíte pod bradavkou? Tahle mladá žena, Sofie, tam má vytetované
MAJETEK
EVŽENA A. ZUBOVA
A Sofie, která je někoho majetek, dokonce to má vytetované na tak intimním místě jako je prso, může být teď na noc váš majetek.

Vlna dalších nabídek se zvedne ihned, a Sofie jen hledí do dálky. Zdá se jí to nekonečné, a sama nechápe že vydrží jak se na ni všichni dívají. Muži přihazují, a když se po několika minutách tempo přidávání zpomalí, částka je opravdu vysoká. Ten kdo Sofii vydraží, bude mít hodně peněz, a bude ji opravdu chtít. Toho se Sofie bojí nejvíc.

Ela stojí pod pódiem, kamarádky je jí líto, ale zároveň sleduje tuhle neuvěřitelnou podívanou. Líbí se jí Tomáš, tak jako se jí líbil Petr v kasínu. Mají velkou moc, a nebojí se jí. Ely pohled se zastaví na jediné prodejkyni, ta sleduje Sofii skoro stejně jako ona. V očích má lítost, ale i obdiv k představení.

Částka se zastaví, a Sofii vydraží jeden z prodejců. Tomáš suše prohodí "zakrej se, obleč se" a Sofie ihned poslechne. Dav se baví, je slyšet otevírání lahví, a Tomáš se na Sofii přísně podívá. Sofii je hned jasné, že teď půjde za ním, a udělá co chce, ať už to bude cokoli. Z davu slyší jak jí muži přirovnávají k věci, a k tělu bez duše. Možná mají pravdu, řekne si, a beze slova jde za Tomášem. Tomáš usedne k rohovému stolu, Sofie si stoupne za něj. Ke stolu přijde i vysoký urostlý muž, který Sofii vydražil. Má ostré rysy, a pronikavý pohled.

Tomáš: Blahopřeji ti, Many, cena večera.
Many: Jo, to nemusíš, hlavně ona aby byla dobrá.
Tomáš: Musí být, víme komu patří chlape.
Many: Já si jí srovnám.

Sofie poprvé viděla platbu přes QR kód, a taky viděla, jak Many s úsměvem píše do zprávy pro příjemce "děvka"

"půjdeš se mnou" řekl Many, a nedal Sofii na výběr. Sofie slušně vyrazila za ním, a na odchodu řekla Tomášovi "ahoj" Tomáš nereagoval. Cestou podél sálu na ně mířilo hodně očí, a Ela jim zkřížila cestu.

Ela: Dobrý?
Sofie: Jo

Sofie lhala, ale než si to vůbec uvědomila, Ela už šla zpět do houfu bavících se lidí. Ela tu nikoho neznala, a neměla tu co dělat. Ale byla zvyklá se seznamovat, a ráda pozorovala lidi. Několik mužů se chvíli bavilo "jaká je Sofie děvka, když tohle dělá"

Muži: Ty seš tu s ní, chápeš to?
Ela: Jako doprovod, hlídám jí.
Muži: A chápeš proč to dělá? Proč by ženský si sebe takhle nevážíte?
Ela: Víš, někdy se lidi dostanou do situace, kterou těžko pochopíš, když jí neznáš. Třeba vlastní chybou, ale to neznamená že je špatný člověk.
Muži: Za chyby se platí slečno.

Když se téma změnilo, Ela ztratila zájem. Nejnovější trendy v tiskárnách jí vůbec nezajímaly.

Ela: Ahoj, já jsem Ela, jak ty?
Prodejkyně: Ahoj.
Ela: Jak se jmenuješ?
Prodejkyně: Neřeknu ti celý jméno, neznáme se, Monika.
Ela: Myslíš že chci příjmení, neblázni.
Monika: Jestli ti to takhle stačí. Ty seš tu taky, nabízet služby?
Ela: Ne, já jsem pasák.
Monika: Ty bys byla dobrá v mojí práci, máš hbytej jazyk.
Ela: Ne nebyla, nebavilo by mě to. Ale s tím jazykem, chlapy to říkají no.
Monika: Co?
Ela: Dáš si pití? Nepovídáš si s ostatníma, tolik jako oni mezi sebou.
Monika: Nevím proč bych si s tebou měla dávat pití, ale,
Ela: Takže jo.

Ela vzala dvě piva ve sklenici, a jedno podala Monice.

Monika: Pivo z flašky jo?
Ela: Nechci tě sbalit, neboj.

Ela si s Moniku vybrala jako zábavu na večer. Povídala si s ní o dětství, Monika nevěděla zda Elou pohrdá nebo ji obdivuje. Ela věděla co si o Monice myslí, ale nedala to znát.

Many odvedl Sofii dlouhou chodbou ke svému pokoji. Vůbec nemluvil, a Sofii to děsilo. Do tmavé místnosti pustil Sofii první, vešel za ní a zavřel. Nebylo tam vidět na krok, ale Sofie slyšela jak si Many sednul. Zůstala stát. Many čekal až Sofi něco řekne, stála tak několik minut.

Sofie: Co mám dělat?
Many: Co jsi ochotná udělat?
Sofie: Řekněte mi co chcete, a já to zkusím.
Many: A když to nepůjde?
Sofie: Zkusím se přemoct.
Many: Řekni mi něco o sobě, jaká jsi?
Sofie: Hodná. Já, na tohle se mě lidi moc neptají. Jsem z Běloruska, tam je to jiný než tady. Byla jsem vždycky fajn, hodná, a pak jsem udělala něco, co si tu musím odsloužit. Ty se jmenuješ Many?
Many: Manuel. To co děláš, to musíš mít trochu v sobě, ne?
Sofie: Já nevím, jsem taková, že se nechám. Ponížit, třeba. Potrestat. Ale je to i životní cesta.
Many: Víš proč jsem si tě vybral, a dal za tebe tolik peněz?
Sofie: Vzrušuje vás vidět mě jako věc?
Many: Vzrušuje mě stav mysli, který ti dovolí udělat tohle. Chci tě pokořit a ovládnout. Líbí se mi tvoje naprostá oddanost, když to bude moc, pokusíš se.
Sofie: Líbí se vám, že potom co se mnou uděláte, budu muset jít domů, a žít se sebou? Podívat se do zrcadla.
Many: Ano. Sundej si spodní prádlo a vezmi si ho do ruky.

Sofie v šatech mlčky rozepla podprsenku, a vysvlékla ji. Potom si stáhla kalhotky. Obojí chytila do levé ruky, a stála před Manuelem. Černé šaty, černá podprsenka, a šedé kalhotky.

Manuel: Máš ty kozy pěkně pevný. Vezmi si do ruky ještě tohle, a tohle.
Manuel Sofii podal nějakou černou látku, a helmu na motorku.

Manuel: Pojď, jdeme.
Sofie s plnýma rukama vyrazila za Manuelem chodbou, vyšel ven bočními dveřmi, stála tam motorka. Venku bylo hezky, asi dvacet stupňů. Nikdo v okolí nebyl. Sofie si nasadila helmu, a zbytek věcí vzal Manuel do tašky na motorku.

Manuel: Boty a ponožky si nechat můžeš.
Sofie: Jako, šaty taky dolů?
Manuel: Samozřejmě.
Sofie: Tak snad mě nikdo tady neuvidí.

Sofie sundala helmu, šaty, a zase si nasadila helmu. Stála tam nahá jen v helmě a vyšších černých botech. Manuel se zadíval na její hubené tělo, hezké, větší prsa, a hlavně na to tetování. Dal šaty do tašky, nasednul na motorku, a Sofie nahá za něj. Věděla jak se má držet, na motorce už jí vezli mnohokrát, ale nikdy nahou.

Manuel vyjel přes parkoviště, nikdo tam zrovna nebyl. Z parkoviště vyjel na silnici a jel skrz město. Tam už lidé byli, dívali se na nahou Sofii, nejhorší to bylo na křižovatce. Zastavili, a nějací mladí kluci si je začali natáčet a křičet. "To je frajer, veze si kurvu!" Sofie si opět uvědomila, že slečna jako ona nemá ve společnosti hodnotu. Trochu se třásla když projeli město. Manuel dojel k vyhlídce za městem. Oba sesedli, podívali se do dálky, a zase pokračovali. Podobných zastávek bylo ještě několik, až dojeli k opuštěné továrně v lesích okolo hranic. Manuel dojel zarostlou cestou až na vybetonovaný prostor před chátrající továrnou. Sofie viděla zaparkované auto, Manuel zastavil, a z auta vystoupili dva muži. Sofie se pevně chytila Manuela.

Sofie: Jeď. Omlouvám se, jeďte.
Manuel: Slez z motorky.
Sofie: Co je to za lidi?
Manuel: Dobrý večer pánové, byli jste rychlí.
První muž: Nabídka byla dobrá, tak jsme jeli.
Druhý muž: Kdes jí sehnal?
Manuel: Neuvěříš, vyhrál v tombole.
Druhý muž: To už se vyhrávají i holky?
Manuel: Není to jen tak. (Sofie stála za Manuelem, trochu ve tmě, schovávala se.) Tohle je Sofie, je mimořádně poddajná, je to holka na hraní opravdu se vším všudy. Sofie, jak vám má říkat?
První muž: Sonny.
Druhý muž: Říkej mi Cody.
Manuel: Takže Sofie, pojď se pánům ukázat.

Sofie měla stále na hlavě motorkářskou helmu. Byla víc v klidu, když věděla že jí není vidět do tváře. Udělala několik nejistých kroků, a postavila se vedle Manuela. Muži byli vysocí a hezky vypracovaní s širokými rameny. Sofii se líbili, a styděla se, opět. Muži si prohlíželi její nahé tělo, obcházeli ji, cítila jak ji pevné ruce chytily za zadek, a trochu ho rozevřeli. Pak jí muži obešli a Cody jí dal botu mezi lýtka a roztlačil nohy od sebe. Pak jí dal ruku na vagínu, podíval se jí přes helmu do obličeje, a strčil do ní prsty. Poslušně stála.

Sonny: Ona je jenom majetek?
Manuel: Má to tam napsaný.
Sonny: Ale ne tvůj?
Manuel: Dneska můj, její majitel za to dostane prachy.
Cody: Aspoň je využitá, lepší než kdyby spala doma.

Muži chytili do pevných rukou Sofiina prsa, každý jedno. Mačkali jí bradavky, tahali, stála a držela.

Cody: Moc toho nenamluví.
Manuel: Je tichá.
Sonny: Jdeme nahoru.
Cody: Takhle?
Sonny: Jo, ať si to zatím nechá.

Všichni čtyři vešli do budovy továrny, první šel Sonny, za ním Sofie, a pak Cody s Manuelem. Cody na Sofii sahal, občas ji plácnul nebo do ní strčil. Když se zastavili ve vstupní hale továrny, Cody strčil Sofii ruku zezadu mezi nohy, a začal jí štípat prsty do pysků. Sofie stála, držela. Cody byl překvapen její poslušností.

Cody: Sundej si to.
Sofie: Nechci.
Cody: Ukaž nám svojí tvář? Stydíš se.
Sofie: Takhle je to dobrý.
Sonny: Jdeme nahoru, nech jí teď.

Vystoupali po schodech do prvního patra, kde byla opuštěná odpočinková místnost, krásně vybavená. Světlo měsíce pronikalo velkými okny, a uvnitř bylo hezky vidět. Sofie se zadívala na měsíc.

Cody: Sundej helmu, dělej už.
Sofie: Ne prosím.
Cody: Nepros, dělej. Chci vidět tvář.
Sofie: Můžu mít aspoň masku?
Sonny: Sundej to, dělej.

Sofie rozepla helmu, a pomalu ji sundavala. Sklonila hlavu, odložila helmu, a rozhrnula si vlasy. Všichni tři muži se dívali do její tváře, a ona před nimi stála nahá.

Cody: Pěkný cecky.
Manuel: Líbí se mi ta značka. (Řekl, a vzal Sofiino levé prso do dlaně. Pevně ho mačkal, a ukazoval přátelům malé tetování. Ti si ho se zájmem prohlíželi."

Sonny se nepozorován dostal za Sofii, vytáhl bičík, a maximální silou ji trefil po zadku. Sofie sebou trhla, a uhnula do strany. Sonny ji trefil znovu po zadku, a Sofie uhnula ještě dál. Při další ráně se vydala podél dlouhého stolu v místnosti dokola. Sonny oběhl stůl za ní, a předal štafetu Manuelovi. Sofie běhala okolo stolu, a muži se střídali s bičem za ní. Vždy když ji dostihli, trefili ji bičem po zadku. Největší a nejbolestivější údery byly od Codyho. Sofie oběhla stůl asi třicetkrát, když už nemohla a zastavila se. Předkloněná popadala dech, a Cody jí jednou ranou bičíkem přesunul na podlahu. Sofie ležela na břiše, a držela si rukama zadek.

Manuel: Pojď, vstaň, podám ti ruku.
Sofie: Děkuji.
Manuel: Pojď tady ke zdi, je tam zrcadlo, podíváš se na sebe.
Sofie Dobře. (Pomalou chůzí došla ke zdi.)
Manuel jí posvítil baterkou na zadek: Podívej, ten je červenej.

Sofie si prohlížela zadek, byly na něm silně červené stopy od bičíku, až řekla "Upadla jsem, to bych neměla. Co když se přehnu přes stůl, ať můžete pokračovat?"
Manuel: Mazej.

Sofie doběhla ke stolu, a přitiskla se břichem k desce. Roztáhla nohy, a brzy na její zadek dopadla první rána. Bylo to vařečkou, a Sofie vykřikla. Sofie křičela i při dalších ranách, až jí Cody strčil vařečku násadou do vagíny.

Cody: Spokojená?
Sofie: Ne, dokud do mě místo vařečky nestrčíš čůráka.
Cody: Mě nebude žádná štětka tykat!

Cody se hned rozhodl vyplenit to, k čemu ho Sofie vyzvala. Brzy se na Sofii střídali všichni tři, a pevnýma rukama mačkali její rudý zadek. Sofie vzdychala.

Sofie: Chci vás kouřit.
Manuel: Tak klekni.
Sofie se zvedla, bolely jí nohy. Sedla si na zem, a pomalu si klekla. Viděla tři penisy, a viděla jak jsou vzrušení. Cody stál uprostřed, začala ho kouřit, a ostatní dva honit. Nechtěla ale aby se právě Cody udělal první. Přišel na řadu až jako poslední, potom co spolykala všechno od Manuela a Sonnyho. Když se jí Cody udělal do pusy, Sofie mu zmáčkla koule. Nedal na sobě nic znát, ale dívala se mu do očí, a viděla jak to cítil.

Sofie si sedla na zem, a muži na židle okolo ní.
Sonny: S kolika klukama jsi už měla sex?
Sofie: Třicet jedna.
Sonny: To je dost, a kolik to bylo než jsi začala pracovat tady?
Sofie: Osm.
Sonny: A jak dlouho tu pracuješ?
Sofie: Asi dva měsíce.
Manuel: To je slušnej nájezd. Za rok budeš mít pár stovek.
Sofie: Za rok to přestanu počítat.
Manuel: Uděláme si s tebou nahou procházku po továrně, a občas do tebe něco strčíme.
Cody: Do kundy. Nebo třeba do krku.
Manuel: Pojď.

Všichni se zvedli, a procházeli po opuštěných chodbách továrny. Muži se oblékli, Sofie šla nahá. Prošli celou budovu, a šli ven. Ve vstupní hale chytila Sofie Manuela za rozkrok. Podíval se jí do očí, a ona cítila jak mu stojí. Pomalu si klekla, rozepla kalhoty, a vzala ho do pusy. Brzy následovali i ostatní muži. Brzy přijde orgasmus, a Sofie opět vše spolyká.

Celou noc je Sofie nahá, ještě několikrát spolyká semeno od všech mužů. Uspokojí je rukou, pusou, i do ní několikrát vniknou. Okolo továrny nachodí několik kilometrů. Sice je teplo, ale muži jsou sportovní typy, a Sofie je unavená. Během noci jí strčí do vagíny násadu od golfové hole, lžíci, pokračují ve výprasku na její už zbitý zadek, plácají jí po zadku, a posadí na připínáčky. Za svítání se opět jen v helmě vrátí na hotel. Ulice jsou prázdné, a Sofie okolí ignoruje. Na parkovišti se obleče, a chce se u Manuela vyspat.

Manuel: Vidím že jsi unavená, ale stejně, vypadni. Měl jsem tě jen na noc.
Sofie: Můžu spát aspoň na chodbě?
Manuel: Vím já? Není to moje chodba.

Sofie hledá gauč, nebo Elu. Potká Elu s Tomášem.
Tomáš: Odvezeme tě domů.

Sofie nic neříká, dojde k autu. Ela jí začne vyprávět koho poznala, ale Sofie je vyčerpaná.
Sofie: Stala jsem se děvkou. Přijala jsem to, odhodila zábrany, udělám co bude kdokoli chtít.

Ela si to vyslechla, a zapamatovala. Ví že je to důležité. V autě si sedla vedle Tomáše, a schválně pustila rádio nahlas, aby Sofie nemohla spát. Vrátili se ke kasínu, a Sofii bylo zle. Z hluku a únavy, sotva šla, a Ela jí odvedla na svůj pokoj. Ať se tam vyspí, pohlídá jí.

Ráno se Ela se Sofií bavily co zažily, Ela chtěla vidět Sofiin zadek, potom co seděla na připínáčcích. Sofie si stoupla, a celkem klidně stáhla kalhoty i kalhotky. Ela viděla její červený zadek po výprasku. Ela svými dlouhými hubenými prsty pohladila a pak stiskla Sofii zadek.

Ela: Ty vždycky dopadneš hůř než já. Ale připínáčky vidět nejsou.
Sofie: Jak hůř?
Ela: Taky jsem dostala výprask, ale tvoje kůže reaguje víc. A taky tys provedla horší věci.

Ela řekla Petrovi že je Sofie zlomená, že kapitulovala, bude spát a dělat co kdo chce, a její sebehodnocení kleslo na nulu. Petr si ji na nějakou dobu všímal méně.

Jeden den oznámil návštěvu druhý syn pana Zubova. Gleb. Petr začal Sofii různě trénovat, a snažil se ji opět vystresovat. Den před příjezdem Gleba se Petrovi postupným šikanováním Sofie podařilo přimět ji k pokusu o útěk. Sofie daleko neutekla, pohádala se s Petrem, a ten jí pohrozil návratem do Běloruska.

V den příjezdu seděla Sofie s Elou na pokoji, povídaly si. Všem bylo jasné, že Sofie bude pro Gleba atrakce.